Full text of "Spisy výpravné"

See other formats

Google

This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct

to make the worlďs books discoverablc onlinc.

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr.

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc

publishcr to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying.
We also ask that you:

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web

at |http: //books. google .com/l

s.i»^iui-^i-^i- es)

HARVARD COLLEGE
LIBRARY

PROM THB BBQUBSr OF

E. PRICE GREBNLEAF

op QUINCy, MASSACHUSETTS

A. V. ŠMILOVSKÉHO

SPISY VÝPRAVNÉ.

UHRNNE VYDANÍ. 4r'

Svazek yiii.

ČERVENÝ DEŠTNÍK. — TATÍNKOVY HODINY, -r^ KOVÁRNA
NA KLENICI. — VÁCHA Z NEBUZÍNA. — PÁTER 4NTONÍN.
— JEHLA. — PAN KONTRIBUČNÍ. — HODINA V EXPEDITÉ.

Třetí vydání.

V PRAZE.

KNIHTISKÁKNA F. Šl MÁČEK, NAKLADATELÉ

1899.

HARVARD

UNIVERSITY

LIBRARY

MAY n 1955

ČERVENÝ DEŠTNÍK.

žení-li se či neožení?*

»NeoŽení.«

» Ožení. «

»A]e považ: takové zásady a náhledy staropanické.
Pevné a jisté jako tento sloup u silnice !«

»Milá brachu ! Kdybychom měli na hromadé všecky
«>- ' ty pevné a jisté sloupy' povah lidských, kteréžto vichr

náruživostí a hnutí nejrozmanitějších a proměn z nich
jdoucích a změn jako pírka již do prachu povalil : věru
mohli bychom vystavěti velikolepý pantheon vrlkavosti
a nestálosti lidské !c

»Nic naplat! Janouš se neožení!*
"^ »ó, té pevnosti zásad a náhledů v! Nejsou-li to

kuželky tak pěkně do řádky na kuželníku rozestavené ! ?
Jak ladně jsou skupeny kolem krále, toho jádra nebo
pravé a vlastní podstaty mysli jednotlivcovy. A přižene
se koule, hozena třeba bílou, měkkou, neumělou ručkou,
a kuželky i s králem se poroučejí a kácejí se pátá přes
devátou. A kdyby jich bylo více než devět, kdyby
jich bylo sto: padnou, brachu.*

•Nebude tak zle! Čím by pak byl život, ne-li ka-
leidoskopem bez ustání se točícím?*

»Tak se skoro podobá. A kdyby jím nebyl, dusily
by nudy a trudy jako kamení mrtvé všechno osení
našeho myšlení a cítění.*

»A on se neožení, vsadme se.«
*0č?«

» Dávám na základ vědro dobrého p]zeňá^a.«:
»Toté základ véru český a národní. Uvidíme, kdo
jej odnese, ty- li nebo já.«
»Tedy platí ?<
» Platí. Tu je ruka.«

»A co mi dáš, teťčko, na památku, až zejtra od
tebe pojedu ?«

»A co bych ti dala, má zlatá vlaštovičko ? ! VSak
YÍ$, že bych to srdce s tebou rozpůlila, tak té mám
ráda, ty lichotivé koťátko !«

*A nejsem už koťátkem. Považ, tetičko, včera mi
bylo zrovna šestnáct let. To už jsem aspoň kočičkou,
vid?<

»Ale, děvče, kdy pak si přihneš trochu ze Sala-
mounovy flašky ? Když mně bylo Šestnáct let, byla jsem
už na polovic rozumnou hospodyní. A tys pořád dětin-
ské fanfárum.*

»Aťsisi. Za to mám tě,, tetičko, tak ráda, že bych
tě samou láskou snědla. «

»jdižiž, tlachalko.«

»Co pak tě netěší, že tě mám tak ráda?«

»Co by mne to netěšilo?*

»A proč se tak zamejšlíš?«

»ZamejŠlím a přemejšlím, co bych ti dala na pa-
mátku.*

»A to jsi hodná, tetoušku ! Víš co, já budu
hádati.*

»Hádej.«

»Že uhodnu. Budou to nové, vlněné šaty*

iChyba lávky!*

lAJe ted to mám. Hezký pláStík na zimu?«

»Toto.«

»Go to tedy bude? Už jsem skoro s hádáním na
holičkách. Ach, už to mám : dáš mi červené korále, po
třech Šňůrkách na každou ruku, vid?«

»Něco červeného to bude, ale jinak jsi, Toničko,
daleko od pravdy uhodila.*

»Něco červeného? Toho já neuhodnu, to mi pře-
sahuje rozum. «

»To je tím, že jej máš ješté trochu krátký. Víš
co, nechme toho pro dnešek ; zejtra ráno budeme míti
dosti kdy na to. Vždyf pojedeš teprve k poledni.*

»Ale já nebudu moci spár, budu plakat a třeba to
odstůňu. Pak to budeš raíti.«

>Měj přece rozum! Kdo čeká, dočká se.«

>Kdyby to byla Pepka nebo Marina, jistě bys jim
to ihned, tetičko, pověděla.*

»To není pravda. Ani Pepku, ani Marinu, ani matku
jejich nemám tak ráda, jako tebe a tatíka tvého. Je to
ovšem sestra a bratr, a vy * všechny tři jste z jejich
krve, ale je v tom rozdíl, veliký rozdíl, děvče. «

»A jaký rozdíl, tetičko?*

»Je to dlouhá litanie, ale proč bych ti ji neodříkala?
Sestra Marie a bratr Antonín, tvůj tatík, jsou ovšem
moji vlastní sourozenci; oba jsou Štočkové jako já, ale
chování jejich ke mně je docela jinší. Marie a ten celý
rod její pokládají mne za napitou houbu a vymačkávají
na mně na darech a penězích, co se vymačkati dá. To
je Antonín z jiného kraje ! Před osmi lety, na Vácslava,
přijel ke mně a pravil: , Sestro, potřebuji šesti set zla
tých jako soli a chleba, a nemám jich. K čemu se mám
utíkati k cizím lidem; ty jsi ŠtoČková, pomoz, můžeš-li.'
Šest set zlatých jsou pěkné peníze, a bratrovi půjčili
bývá hůře než půjčiti Židovi. Rozmejšlela jsem se, ale
tvůj tatík řekl: ,Dám ti právní úpis; první rok dám ti

sto zlatých a tak po šest let pořád jdoucích, a budeS
vyplacena.* Mela Jsem tenkrát ve spořitelně k osmi
stům . . .<

*A máš tam ted, tetičko, také tolik penéz?«

»K čemu se ptáš? Mám tam všeho všudy tři sta
na pohřeb, abych, až umru, byla důstojné pochována,
jak se sluší a patří na Štočkovou.«

»A ty už myslíš na pohřeb?*

>Jak bych nemyslila! Však mám už čtyři přes
padesát, a co člověk, to křehká nádoba. Ale abychom
to, děvče, nezamluvily. Já řekla: ,Véřím ti, Antoníne,
i bez úpisu. Tu máš spořitelní knížku, je tam přes
osm set. Šest set si vyzvedneš, dáš to řádně napsati
do knížky a knížku mi pak pošleš. Každý rok ml .pak
splatíš těch sto zlatých. Milerád, i s úroky,* řekl An-
tonín. , Úroky ti daruji,* odpověděla jSem, ,máš děti,
kup jim něco za to a řekni, že to ode mne.* Nu, a
vidíš, Toničko, došel první rok a bylo tu sto zlatých
od Antonína, a tak to Šlo pořád, á za šest let jsme byli
sobě právi.«

>Ale, tetičko, ty musíš míti peněz jako želez. «

>Jen pomalu s tou flintou! Co mám? Mám ten
dům, zahradu a ty dva kusy pole, to je to celé nadě-
lení. Z nájmu toho jsem tak tak Živa. Měla jsem pe-
níze uhospodařeny, ale ty už všecky praskly. Je ted
tuze draho, milé dítě, a pak sestra Marie také mně
trochu od nich odpomohla. Pálily ji.«

»A jak to bylo ?«

»Tak to bylo. Přijela na podzim a rozplývala se
samou sesterskou láskou jako máslo na slunci. Aha,
myslila jsem si, to tvé kapse nadobro nevyjde, ale
neříkala jsem nic. Asi třetí den teprve vrtěla sebou
jako šiška na pánvi a konečně z ní vylezlo, abych jí
půjčila dvě stovky. Já se vytáčela dost, ale dala jsem
se přece obměkčit a vyklopila jí ty dvě stovečky.«

»A více jsi se s nimi neshledala ?<

»Kde pak! Když jsem ji upomínala a domlouvala,
bylo pláče k utopení a sesterské lásky k utečení. Ne-
bylo na jiném, než nad milými penězi témi udčlati svatý
kříž. Ať odpočívají v pokoji, ale po druhé mne už ne-
dostala. Zkušeností hlava zmoudří a srdce se obrní.c

»Tatínek také říká, že to nejde u strýčka, jak to
má jíti.«

»Bůh ví, kam se ty peníze u nich dějí. On je
přece přičinlivý muž a není žádný útrata, a řemeslo
jim dobře jde. Ale nechme toho, my to nespravíme.
Snad se to vrtne k lepšímu. A pak ty, Toničko, a její
děti ; Pepka a Marina. Co bych ti to neřekla, proč té
mám ráda. Když tě rodiče poprvé ke raně do Hory
poslali, šlo ti na desátý rok. Myslila jsem si: devítileté
děvče se ne umí'' přetvařovati, a třeba ji matka naváděla.
Bůh chraň, abych snad švakrovou, tvou matku, pode-
zřívala, ale člověk musí býti opatrný. Vedla jsem tě tedy
na zkoušku na náměstí před krám cukráře Klapky.*

»A bylo tam cukroví, vid, tetičko ?«

»Na dětské laskominy až příliš. Já ti je ukazovala
a čekala, řekneš-ll: Tetičko, kup mi to a to a zase
toto. Ale ty jsi neřekla ani a ani b, ačkoli jsi se samým
divením rozplývala.*

»A měla jsem sto chutí na jazyku. «

» Proto žes mi před tím dala jablka a proto že
jsem si myslila, že by toho bylo najednou mnoho. «

*Vidíš, proto jsi moje, Toničko. Pepka a Marina byly
jinší. Kde co viděly, všecko chtěly. Vedly pořád svou :
,Tetičko, máš peněz jako želez, kup nám to a to
a ono, co ti to udělá, proto neschudneš.* A kdo vám
to řekl? vyzvídala jsem. Odpovídaly, nebo neuměly se
ještě přetvařovati : ,Maminka.' Vidíš, Toničko, to je jiná
krev, než ty. A potom, když byly větší, posýlali mně
je sem, když byl jejich svát"ek nebo můj, a tu to chodilo

jako na kolovrátku : ,To se těšíme, co nám dá§ váza-
ného; to se těším*e, co dostaneme na tvůj svátek!' Ale
nejsem dneSní, vím, proč mně je sem dávali na ty doby.
To je stará praktika, vymamovati z bohatých příbuz-
ných a přátel peníze. Proč tebe tatík nikdy sem ne-
poslal na tvůj svátek ?«

»Ale proč, tetičko, mJuvíŠ o penězích? mě už to
mrzí.«

» Proto, abys věděla, že třeba peníze nebyly všecko,
jsou přece hrozně mnoho v životě. Však beztoho pro
sebe nehospodařím, šetřím a schraňuji pro vás. Přijde
čas a budete se chtít vdávati, a to potom něco vydá,
když ví ženich, že. nevěsta má bohatou, svobodnou
tetu.«

»To už je poslední ženich, který si bére děvče
pro peníze.*

»Ty.tomu rozumíš jako koza petrželi. Proč by si ji
bral? Pro krásu? Ta zvadne. Pro lásku? Ta schladne.
Pro dobrotu ? Té není v ženských na fůry. Peníze jsou
peníze, miJé dítě. Na ty berou muži více než ryby na
mušky a deŠťovky.«

»To se raději nevdám!«

»Však ty obrátíš, aŽ ti vdavky přijdou do hlavy.
Však uvidíš!*

» Proto ty jsi se asi, tetičko, nevdala ?«

»Y tom byla jiná klička, ty věčná tázalko! To
máš opět jincu dlouhou a zvláštní historii, a tu ti dnes
všecku povím. A proč bych nepověděla? Vždyť povin-
ností rozumného člověka, aby ze svých zkušeností
liejen pro sebe poučení vybíral, ale i pro ty, kteří jsou
blízcí a drazí jeho srdci. Snadno je možná, že moje
historie bude pro tebe lepším věnem, nežli to, co po
mé smrti ode mne dostaneš. Však ti je už šestnáct let;
pochopiti mne můžeš, raáš-li jen dobrou vůli*

»Ó, vypravuj, tetičko, vypravuj, hodně dlouho a
hodně mnoho. Ty ani nevíS, jak pobožně budu každého
tvého slova poslouchati.*

Místo odpovědi odepjala panna Baruška svazek
klíčů, jenž jí visel při pasu za zástěrou, vybrala z nich
jeden trochu podivný a šla k almaře. Almara ta byla
veliká a hřmotná, starodávné fasóny, jako vůbec všechen
nábytek ve velikém jejím, čistě vybíleném a klenutém
pokoji, jenž byl na rohu a měl čtyři okna, z nichž tři
vedla dolů do údolí k Pachu. Nahoře na almaře byly
narovnané Šálky, talíře, cínové mísy a konvice a mo-
sazné svícny. Pestře figurami pomalované tácy opíraly
se v pozadí o zed, a nebylo na nich ani prášku viděti.

Panna Barbora otevřela almaru dokořán, a tím
objevila se oku hromada ženských šatů, látek dobrých
a vzácných, ale kroje a střihu staromódního. Pod šaty
u vzorném pořádku zavěšenými bylo šuple se dvěma
mosaznými kruhy. Panna Barbora klekla před šuple,
vytáhla je a vzdychnuvši hlasitě vyndala z něho podlouhlý
předmět, opatrně v hrubé plátno zaobalený, a položila
jej zvolna vedle sebe na podlahu jako křída vydrhnutou.

»Co jsi to vytáhla, tetičko?* tázala se nedočkavé
Tonička.

»Však uvidíš. Prozatím se toho nedotýkej.*

Panna Baruška zavřela šuple a almaru, a nechavši
klíčův u zámku zdvihla onen podlouhlý předmět se země
a položila jej na stůl. Pravou rukou opřela se o siůl
a chvilku oddychovala; bylat tělnatá a prudší pohyb
jí dobře nesvědčil. Tonička opřela oba lokte o stůl
a bradičku o dlaně a čekala, co se bude dít.

Poodpočinuvši sobě jala se panna Baruška mlčky
plátno rozbalovati, a když je odhalila, objevil se užas-
nuté Toničce červen;^ starodávný deštník. Baruška jej
vzala do rukou a roztáhla jej proti světlu. Nebylo v něm
ani dírčičky, barva byla tak čerstvá, jakoby dnes býval

barven, a mosazné, dosti uměle vytlačené držadlo leskla
se jako zlato. Podél okraje a nahoře kolem holi táhl
se světle žlutý, asi na dva palce Široký pruh s červe-
nými a zelenými květinkami, a rukojeť představovala
orlí nebo supí hlavu, jež na místě očí měla zasazeny
dva dobré amethysty. Deštník byl proti našim dešt-
níkům mnohem větší, tak že dvě osoby snadně se pod
ním před deštěm ukryti mohly.

»Nastojte!« zvolala Tonička všecka udivena, »totě
paraple, jakéhož jsem jaktěživa neviděla.*

»Není paraple jako paraple. Toto paraple . . .«

Řeč panny Barušky se přetrhla, jakoby usekl; hrdlo
jí asi bolestná vzpomínka zadrhla, a oči z ničeho nic
zalily se jí slzami. ZaŠtkala.

Tonička běžela k ní, padla jí okolo krku a přitiskla
svou tvář k vlhkému líci tetinu. Dala se ze sympatie
také do pláče, a takto trvaly obě Ženštiny, hodnou
chvíli plačíce a Štkajíce, pod roztaženým deštníkem,

»Ale proč pak pláčeme, tetoušku ?« přejala znova
Tonička řeč.

»Proč ty pláčeš, má zlatá holubičko, nevím; ale
já, já . . . neměla jsem ti přece slibovati, že ti budu
povídati o tomto deštníku, ó, milé dítě, je to památka,
tuze drahá památka, a já ti ji chci zase dáti na památku. «

Samým podivením a překvapením ustoupila To-
nička na krok od ní; nespustila však přes to ani na
okamžení oka s deštníku. Panna Barbora zavřela svou
»tuze drahou památku<^, usedla na nejbližší stolici a
opřela deštník o kolena. Těžce oddychujíc utírala si
zástěrou mokré oči. Tonička se postavila vedle ní a
vzala ji pravicí okolo krku.

»Tak povídej, tetičko, povídej!* vybízela pohnutou
matronu k řeči.

Panna Baruška zahleděla se před sebe a tázala se :

>Neslyšela jsi nikdy doraa jména Vácslava Chluma?*

»Nikdy.«

»VidíŠ, děvče, tatík tváj má útlé srdce. Sestra
Marie je jinší. Obě děvčata, Pepka i Marina, věděly
dobře, kdo je Vácslav Chlum. Matka jim to doma vy-
pravovala, snad aby míie zlehčila, nebo aby snad po-
znaly mou slabou stránku a snadněji na mně peníze
vymámily.*

»A kdo je to, tetičko?*

»Vácslavek Chlumův jest, jak pak bych ti to řekla,
jest to bývalý můj milovník. Ale, milé dítě, není to
milovník jako milovník ; Vácslavek byl milovníkem . . .
opravdu, nevím, jak bych ti to vypodobnila.*

»A tetičko, ty jsi byla také jednou zamilována ?«

»A ty se divíš? Či myslíš, blahoušku. Že jsem byla
povždy tak stará, jakou nyní mne znáš? To je zmej-
lená, milé koťátko. Já jsem také tak před lety roz-
kvítala jako ty, a stará naše Běta, když mne v sobotu
večer mývala, nejednou se zarážela a říkala: ,To je
tělo jako z alabastru, a ty ramena a ňadra, jakoby je
nejkrásněji na soustruhu vykroužil!* A vlasy mně také
tenkrát Šedinami neprokvítaly jako nyní. Když jsem
spustila copy své, sahaly mně až ke kůtkům.*

>A byly černý, vid?*

»Jako havran, a napřed se mně samy od sebe ka-
deřily do prstýnků. Kamarádka má, Apolenka Maříkovic,
říkávala : ,Míti tvé vlasy, Báro, pětkrát otčenáš bych se
denně za ně pomodlila !*«

»A nepletly jste si jich jako my ted?*

»Kde pak! Tenkráte splétaly jsme si je vzadu do
vrkoče a chodily jsme vesměs prostovlasy. Která měla
nejvíce vlasů, nejvíce se líbila. Aby si byla některá
dívka cucky nebo všelijaké tretky do vlasů strkala, jako
to nyní děláte! Byla by upadla do smíchu a potupy
u družek i svobodných hochů. Ted je samý mam a
klam, malba a šalba, proto se také tak špatně vdáváte í

Nebo tak aneb onak vzato, naužští prohlédnou přece
vaSe léčky, sebe chytřeji nastražené, a nevběhnou jen
tak ledabylo a slepě do vašich pastí,«

»Však vy jste nebyly také svaty. «

»Bodejf. Nebyly svaty! Byly jsme také z krve a
kostí a hbiti jsme se také chtély, jako každé děvče od
Evy počínajíc; ale ne tak jako vy. My byly tak, jaké
jsou ty květiny z pole a háje, a vy jste jako ty květiny
ze skleněných domův a záhonů zahradních. Ctnost jsme
neměly ovšem ke kůži přišitu, ale že jsme byly aspoň
desetkrát lepší než vy, to je pravda jistá. «

»Načněme z jiného soudku, tetičko. Povídej, jak
jsi se zamilovala, c

)>To, dítě, nevím, a kdybys mne nožem rozkrájela.
Bůh milý ví, jak to tak přišlo. Mně šlo na dvacátý rok,
a Vácslavkovi bylo asi dvacet osm; tak to přišlo. «

»Ale to mně nejde do hlavy! Museli jste si přece
něco milého říci.c

»Nic jsme si neřekli.«

»Tak jste si snad někde dali po hubičce*

»Nedali jsme si jak živi Víš, Toničko, ty jsi trochu
všetečná. Já bych se na tvém místě styděla za takové
otázky a měla bych chuť, nic ti nepovídati.*

»Už ani nemuknu.*

»To je moudřejší slovo. Vácslavek bydlil čtvrtý
dům od nás. Otec jeho byl koželuh a Vácslavek také.
Měli svůj dům, vinici a čtyři hezké kousky polí. Měl
dvě sestry : Manču a Filoménu, ale těch jsem nikdy
ráda neviděla. Obě měly ostré jazýčky a jednou se mně
vysmívaly, že mám po mamince šaty. Byly to dost
hezké šaty, modré, merinové. Co jim bylo po tom ?
Vácslavek byl lepší povahy. Nemluvil nikdy na piano
a byl by se mohl dost chlubiti. Byl na zkušené ve
světě jako chasník. Byl ve Vídni, v Pešti a až někde

v Tyrolsku. Urostlý byl jako svíčka a nosil se vždyckjr
slušně, to jest v neděli, neboť ve všední den pracoval
pilně s tatíkem v dílně. «

»A byl hezký, vid?c

»Byl, mně se aspoň vždycky líbil. Oči byly jedna
charpa a dobré a tiché jako oči beráqčí. Když jsme se
potkali, upíral je pokaždé na mne, jakoby se ptaly^.
jestli mu přeju. Bůh ví, vždycky jsem svůj zrak musela
před ním sklopiti; ale když jsem kus zašla, musela
jsem se pokaždé za ním podívati. A on se pokaždé
po mně ohlížel.*

»A nikdy jste si neřekli, že se máte rádi?«

»Nikdy, dítě. Pánbůh tomu nechtěl. A přece jsem
kolikrát prosila Pánaboha, aby nás někde tak o samotě
svedl a aby se Vácslavek zeptal, jestli ho chci, že mně
od srdce přeje.*

»A co bys' mu byla řekla ?«

»Co jsem si myslila, byla bych řekla «

»A byla bys mu dala hubičku?*

»Ty jsi rozpustilá jako chlapec, Toničko. Uvidíš,
že to tak daleko přivedeš, že už ani slova ze mne ne-
dostaneš.*

»Ale jak to je, když se děvče zamiluje ?*

»Jak to je. Bůh milý ví. Je to nad pomyšlení po-
divno a snad sladší nad ten med. Člověk by dal i tu
drahou Bpží duši za tcho, koho má rád, a nic by za
to nechtěl, nic, nicoucí nic, než aby ho ten druhý měl
upřímně rád. Ve dne ani v noci, ať děláš co děláš,
nesejde ti obrázek miláčkův s mysli. Když jsem vařila
kaši, dávala jsem na ni hromadu syrobu, neboť jsem
si myslila, že ji Vácslavek bude jísti ; když jsem pekla
buchty, myslila jsem si, Že je peku pro něj; když
jsem šila Tondovi košili, myslila jsem. Že ji šiju pro
A. V. Smilovský: Spisy výpravné. VIII. 2

Vácslavka. Ráno, když jsem vstávala, byla první my-
šlénka: Vácslavek; večer, když jsem si lehala — «
»Go jsi si to myslila, tetoušku ?«

»Nebudu ti už nic povídati, až zas zejtra.«

)>TetouŠku, já tě uákrtím samou zvědavostí, a Bůh
ví, budu již jako ta pěna, nebo jako to paraple. Jenom
povídej!*

»A když jsi mně zmátla řeč.«

» Povídala jsi, jak jsi měla Vácslavka ráda, jak ti
při tom bylo.«

»Milé dítě, ty myslíš, že se mají jen lidé tak rádi?
Chyba lávky, i ti nerozumní tvorové milují se také
tak, jenom že nemají té drahé duše. Vidíš, na zahradě
jsme měli dvě Švestky; jsou už dávno vysekány. Ty
dvě Švestky měly nejchutnější ovoce z celé zahrady.
Proč? Měly se rády. Jednou jsem chodila po zahradě,
myslila jsem na Vácslavka a zastavila se u těch švestek.
Právě kvetly. Stály zrovna vedle sebe jako mládenec
a panna. Po té jedné lezly včeličky a vybíraly si z květů
moučku. A pak, když ji nasbíraly, přeletěly na druhou
a zase tu moučku po ní rozsypávaly. Vidíš, to byly ty
sladké myšlénky lásk^. S mládence nesly se na pannu
a z toho se ty květy tak pěkně zúrodňovaly, a švestky
s obou stromů byly rok co rok jako fíky. Vždycky
jsem si myslila, že ty švestky jako fíky jsou jako jejich
dítky. Vidíš, děvče, lidé se honí po penězích, po slávě,
po moci a panství, ale honí jen vítr po šírém poli.
Láska rodinná je mnohem krásnější. To máš tak, všecko
na světě je pouh;^ stín, jen upřímná manželská láska,
ta je teploučké sluníčko.*

»To jsi si tak myslívala, když jsi večer lehala do
lože: vid, tetičko.*
» Třeba «
»A na Vácslavka jsi při tom nemyslívala?*

♦Toničko, kdyby tě tak někdo poslouchal, co by
si o tobě pomyslil? Řekl by: to je krásná panenka*

>Však já bych to před jiným neřekla.<^

»To vychází na jedno. Vždycky raáŠ mluviti tak,
aby to celý svět slyšeti mohl, a pochodíš pokaždé
dobře. Zapiš si to za u§i.«

»Zapíšu, tetičko, zapíšu. Ale o deštníku jsi se
posud ani nezmínila.*

»Nic se neboj, však ono naň dojde. Ale proč mi
každou chvíli přetrhuješ řeč? Pak ani nevím, jak bych
si v hlavě urovnala myšlénky. A mámť jich věru jako
klasů na poli. —

Tak tedy měli jsme se oba rádi, Vácslavek a já,
^ nikdy jsme si to ani slovíčkem nepověděli. Ale rodičů
to neušlo. Jednou, v neděli odpoledne, rozprávěla matka
má s otcem, právě v tomto pokoji o něm. Já byla
vedle a říkala si v modlících knihách. Zaslechla jsem
slova : Vácslav a Chlum, a skokem byla jsem u dveří.
Matka pravila : ,Věř mně, tatíku, on na Barušku bére,*
Otec odpověděl: ,Ale prosím tě, matko, on je stydlav,
jsko skopová pečenek* Tonička se dala do chechtu,
panna BaruSka však vážně pokračovala:

»,To víš, při lásce to jinač nejde,* řekla matka;
,jen se pamatuj, tys nebyl mnohem smělejší.* - ,Jdi
mi k Šípku s takovou řečí,* namítal otec, .já měl ohně
jako mladý vraník.* — ,Když jsi byl sám,* řekla matka ;
,ale když jsme spolu mluvili, nevěděl jsi také, odkud
jsi a čí jsi.* — ,Nehádejme se, matko,* pravil otec ; ,já
bych to rád viděl, kdyby z toho byla svatba.* — ,Já
rovněž tak,* odpověděla matka, ,ale nechme toho ; holka
sedí vedle, aby nás neslyšela, a posečkejme, aŽ co z toho
pojde.* —

Od té doby neměla jsem, milá Toničko, ani pokojné
minuty. Domnívala jsem se, že jsem všeho nezaslechla,
co rodiče o mně a Vácslavkovi mluvili, a soudila jsem,

Že snad dokonce už matky neb otcové naezi sebou
rozprávěli o mně a Vácslavkovi. Nešlo mi nikterak do
hlavy, proč Vácslavek je tak ostýchav. To jsem ještě
nevěděla, že pravá láska jest taková nemluva a že pro
pouhou ostýchavosí a nesmělosť tak leckterá, upřímně
se milující srdce přicházejí na zmatky. Kdyby mně to
bylo napadlo, byla bych snad sama už s Vácslavkem
některak chytře a Šikovně začala, ale nenapadlo mi.
A pak byla jsem neméně stydlivá než Vácslavek. Rodiče
mne přísně a počestně v bázni boží vychovali ; to není
tak jako nyní, kdy matky, sotva děvčata s pannami
přestanou hráti, už jim lekce o mužích dávají. c

»Mně matka ještě žádné takové lekce nedala, «
ozvala se Tonička.

»Proto si jí važ jako vzácného klenotu. Z toho je
viděti, že tvá maika je hodnou mateří podle zákona
Páně. Já bych nebyla živou mocí k Vácslavovi řekla :
Pozoruju, že na mne berete, je to pravda, Vácslavku ?
Ale kdybych to byla řekla, bylo by to dobře bývalo.
Nebyla bych nyní starou pannou, opuštěnou jako kůl
u cesty, na jejížto smrť lační přátelé čekají. To se ne-
týče tebe, Toničko, ale sestry Marie a jejích dětí.

Zatím uplynula zima a uplynulo jaro. A Vácslavek:
nic, ani co by za nehet padlo. Mně bylo už jako na-
hému v trní. Země mne pod nohama pálila a nemohla
jsem se už ani otčenášku v pokoji pomodlili. To jsi
měla: ,Oiče náš* — ale co ten Vácslavek dělá? —
,jenž jsi* — snad zítra přece přijde, a tak to Šlo stále.
K ,věřím* to už ani nepřišlo. Zatím rozkvetly švestky
a španělský bez kvetl a tulipány. Bylo už po svatém
Janě a Vácslavek posud byl němý Jako hrob, a já jsem
už myslila, že pozbudu rozumu. Tu konečně přišla
Boží tělo.«

»Zaplať Pánbůh, že už přišlo,« zvolala Tonička
a oči se jí radostí rozjiskřily.

Panna Baruška se na chvíli odmlčela, jakoby hle-
dala slov k tomu, co dále chtěla vypravovati.

»Na jaře bylo sucho, ale v červnu přehánéli se
dešťové. Nebylo dne bez deště; na sv. Jana dopoledne
pršelo jen se lilo. O Božím těle byl déšť na spadnutí,
ale ráno přece se nespustilo. Vystrojili pěkně oltáře,
a po deváté hodině vyšlo procesí od sv. Jakuba jako
obyčejně. Lidí se za ním táhlo jako plátna, a svobodná
děvčata byla vystrojena jako k muzice. Já měla z brusu
nové šaty z dobrého kosmonoského kartounu. Loket
stál skoro půl tolaru. Na prsa jsem přitknula kytici
z bazalky, balšánu a božího dřevce, a udělala jsem si
dva věnečky, jeden na vlas jako druhý. Chtěla jsem ten
jeden po Bětě Vácslavkovi poslati, ale nedalo mi to ;
styděla jsem se. Chudák, ten věneček! Uvadl mi doma.

Když vyšlo procesí, ohlížela jsem se. Vácslav byl
asi na dvacet krokův ode mne a tak se po celé procesí
při mně držel. To si můžeš pomysliti. Že jsem se ani
nepomodlila. Jak pak! Cítila jsem aŽ do toho srdce, že
se mne oka nespouští. Po každém zastavení zůstávala
jsem vždy o něco pozadu, abych blíže k němu přišla.
Ale když jsem mu byla blíže, zůstal on o kus pozadu ;
zrovna jakoby se mne byl vzdaloval. Byla jsem bez-
toho už všecka zmatena, to mne ale ještě více mátlo.
Povídám ti, děvče, nešlapala jsem po dláždění, rákosím
posypaném, ale po uhlí řeřavém. Při třetím oltáři za-
čalo pokapávati. Vyfintěné ženské táhly se do domův
a na podsíň a mnohé Šly domů. Lidí na procesí řidlo.
Já jsem setrvala, neboť Vácslavek neodcházel a pořád
mne s očí nespouštěl. Dávalo se hustěji do deště, a
k čtvrtému oltáři se pro prudký déšť už ani nepřišlo.
Lidé se rozutíkali, kněží a kantoři pospíchali do kostela.
Já šla za nimi a Vácslavek za mnou. Měl deštník, tento
deštník v ruce, ale nenabídl mně ho. Sám také nechal
na sebe pršeti, ač měl nový hřebíčkový kabát.

2.2

V kostele bylo lidí, jakoby nabil ; kněží se s ve-
lebnou svátostí sotva protlaí^ili. Já zůstala skoro u zad-
ních vrat a Vácslavka lidé tak přitlačili, že byl jen krok
za mnou. Obrátila jsem se a řekla:

jNechcete, Vácslavku, ke mně? je tu ještě místa/

,Děkuju,* odpověděl, a hlas se mu třásl jako list
na osyce ; ,já tu pevně stojím a zdržuju lidi, aby se
na vás netlačili/*

»A to byl hodný člověk, « prohodila radostně
Tonička.

»Tak vidíš, děvče, jakým byl dobrákem,* pokračo-
vala panna BaruŠka, »jak pak by ho Člověk neměl rád !
Já mu také řekla: ,To jste hodný, Vácslavku, to si budu
na vás pamatovati/*

»A co on řekl, tetičko?*

»,Ale Bože, Baruško, vždyť to nestojí ani za řeč/

Po té spustilo se s nebe jako z konví, a zadní při-
tlačili Va'cslavka až ke mně. Cítila jsem na zádech
jeho prsa, ano jak i jeho srdce bije, a schválně jsem
se naň hodně opírala.*

»Vida, vida, jak jsi byla chytrá!* usmívala se
Tonička.

»Kdybysi mlčela, lépe bys udělala,* kárala ji panna
BaruŠka a spřádala dále pásmo svého vypravování.

>Bylo už dávno po službách Božích, ale lidé se
z kostela nehýbali, neboť venku byl soudný den. Vác-
slavek byl asi rád, že se oň opírám, a stál jako skála.
Byli jsme oba jeden oheň. Já si přála v té chvíli, abych
v jeho náručí umřela. A skoro by se mně to bylo toho
dne vyplnilo. Vzpomněla jsem si, že mám na ruce
věneček. Svlékla jsem jej a řekla jsem: , Podívejte, jak
mi zmačkali věneček. Prosím vás, vemte si jej na ruku ;
vy jste silnější/ On si jej navlékl na pravou ruku a
pravil :

,Bude můj, BaruSko?*

,Bude/ řekla jsem, a tu jsme se na sebe podívali. c

Panna Baruška se znova odmlčela a hlasitě roz-
plakala. Tonička ani pohnutím nehlesla, i jí se vyhrnuly
slzy z milých očí a kapaly deštíkem na mokré líce tetino.

2>Co tam, to tam. Bůh usoudil; neměli jsme hýú
svoji^c zavzdychla BaruŠka po drahné chvíli.

Opět pomlčka, ať tak díra rázu tragického. Tonička
utírajíc si oči neodvažovala se nové otázky. Panna
Baruška násilím v sobě tlumila sklíčenosť, do níž strhla
ji vzpomínka na onen pohled Vácslavkův. Vždyť zračilo
se v něm nejen vyznání nejupřímnější lásky, nýbrž
i neskonalá oddanost a obětovnosťf Pohled takový utkví
v citlivém člověku pro celý život. A jak by neulkvěll
Jako v jediném paprsku uzavřeny jsou v něm všechny
ty duhové poblesky blaženosti pozemské. Mysl ženská
neskonale vděčnější jest nežli mysl mužova. Pro životní
hluk a Šum zapomíná muž jako letmo na věci lásky^
jejichž živé barvy v mysli ženské ani do smrti nevy-
blednou. Toť původem i příčinou milojemné lyričnosti
u stařen, jež ty týž až i dramaticky se rozvinuje, a zá-
roveň didaktičnosti až i suchoparné při starcích, jejížto
praménky ztrácejí se zhusta v písčinách apathi^ I^e
všemu, což živým a mladým srdcem i duchem hýbe.
Panna Baruška byla stařenou rázu svrchu řečeného.

»A tu jsme se na sebe podívali,* přejímala další
vypravování, »a všecko Šlo mimo nás: Boží tělo, kostel,
lidé i ten liják venku. Kromě starých lidí rozešlo se
zatím všecko z kostela. A my tu pořád stáli, hledíce
na sebe. Já se dříve vzpamatovala nežli Vácslavek.

, Liják povolil, nepůjdeme domů?* tázala jsem se.

,Chcete-li už, panno Baruško, půjdeme,* odpověděl
Vácslavek. ,Ale venku pořád prší.*

,Vždyť máme deštník, Vácslavku,* prohodila jsem.

,To mně ani nepřipadlo,* řekl Vácslavek. ,Tedy
pojdme !*

A vyšli jsme z kostela. U dveří zapomněli jsme
oba se pokropiti svěcenou vodou. To bylo snad příčinou
naší nehody. Sotva jsme přiSli na náměstí, dalo se
znova, hustěji a prudčeji do deště. Ač byl deštník ši-
roký a my se k sobě dosti krčili, nebylo přece možno
až domů dojíti. Co říkám domů, ani na předsífr ne-
mohli jsme se dostati.

,Zastavme se zatím tuto v síni u Kukaňů,* navrhl
Vácslavek.

Mně to bylo milo, neboť bála jsem se o své nové
Šaty. Zašli jsme do síně ke Kukaňovům. To je dům
v levo na náměstí, co je na něm ta Matka Boží za
mříží. V síni, tenkrát mnohem širší, nežli je nyní,
nebylo ani Živé duše. Byli jsme sami. Na náměstí pral
liják do dláždění, a Široké proudy dešťové vody valily
se dolů. Vácslavek poodložil deštník, z něhož voda
crkotem šla, a oba jsme se dívali vraty do toho straš-
ného nečasu. Vácslavek mi tiskl mlčky ruku. Chtěl
tím tisknutím mi povědíti, co mi projevil v kostele
očima. Řekla jsem, abych mu dodala mysli; ,Bez vás,
Vácslavku, byla bych promokla jako myš.'

Odpověděl : ,Bůh ví, panno Baruško, do ohně bych
pro vás skočil.*

Srdce moje se rozsvětlilo a rozveselilo, jakoby jarní
slunéčko do něho bylo zasvítilo. Měla jsem už na ja-
zyku : ,Což pak mne tolik rád máte ?* Ale neměla jsem
odvahy, říci mu to.«

»Já bych mu to byla řekla, c prohodila Tonička.

»Což ty, ale já! Vždyť bych se byla studem pro-
padla, kdyby mně to bylo z úst vyjelo. Děvče, panna,
a namlouvati si hocha! Raději v předpeklí písek vázati,
nežli to. Vy, nynější děvčata, nazvaly byste mne za to
husičkou; ale což vy víte, co byla panenská ctnosť za
našich starých časů. Děvčata, to je vaším nejsvětějším
pokladem, učily nás matky; jednou jen neopatrně na

muže pohlédnouti, jednou hloupě se podříci, a hřích
se potáhne za vámi. A hříchu jsme se bály, neboť jsme
měly živou a pravou víru v milého Pánaboha. — Hle-
■děli jsme zase mlčky do Šeredného nečasu. Voda i bláto
stříkalo na nás do síně přes práh. , Pojďme sem, tu je
sucho,^ pravil Vácslavck a odtáhl mne do sucha za
zavřenou vráteň. Vzal mne za ruku a již nepustil.
Zahleděl se do mne, jakoby mně chtěl tu duši z těla
vyhleděti Bůh ví, jak mně bylo. Hlava mi šla kolem
a kolena klesala. Nevěděla jsem, kde jsem a čí jsem,
a před očima mžitek za mžitkem. «

»Hahaha,c zajásala Tonička, »ted vím, co se stalo !«
»A co by se bylo stalo ?<

»Vácslavek tě vzal okolo pasu, přižehl tě k srdci
^ dal ti hubičku, nehoráznou, dlouhou hubičku. <

>Všetečnice!«

»A odkud barva, panno tetinko? Jak můžeš za-
pírati, vždyť ti planou tváře, jakoby ti je někdo obarvil!*

»AIe, Toničko!*

»A řekni. Že ne! Vid, Že ti ji dal?«

^Poslechni . . .<

»Vida, vytáčíš se jako úhoř z ruky, ale já tě ne-
pustím. Přiznej sel*

Panna Baruška přikývla hlavou.

» Tetičko, stokrát tě mám od této chvíle radši. Do
smrti bych se byla na tebe hněvala, kdybys mu nebyla
hubičky dala. Ale ted povídej dále, neboť nyní přijde
to nejlepší, já už to předzvídám!«

»Jak mám povídati, když jsi mne všecku pomátla!*

»A jak dlouho jste tam s Vácslavkem stáli?*

»Dlouho dost, milé dítě. Chýlilo se již k poledni.
Ani jsme nevěděli, že přestalo pršeti. Teprve když už
lidé po náměstí chodili, vzpamatovala jsem se, že už
je čas domů.*

»A šli jste spolu domů ?c
»Šli.«

»A Šťastně a tuze brzo jste se domů dostali, vid?«

» Nikoliv. Na cestě přihodilo se nám neštěstí.*

»Jdi.«

»Zabočili jsme do Havířské ulice; však ji znáš.
Tenkrát stálo tam jen na začátku několik domků, dále
po obou stranách byly zahradní zdi. úzká byla tak»
jako je posavad. Drželi jsme se v levo při domích, byl
tam pruh dlažby. Nedošli jsme ani do polovičky, an
najednou uslyšeli jsme náramný hluk a lomoz a zoufalý
pokřik. Nežli jsme se z leknutí probrali, vyřítili se
zrovna naproti nám splašení koně s vozem, kterým
zadrhli o roh a který se skácel. Hnali se úprkem
zrovna na nás, jeden bílý, jeden černý. Jakoby byl
boží posel do nás udeřil, stáli jsme okamžení přiraženi
při zdi. Také nebylo kam se ukryti, všudy zed, čirá
zed a utíkati nazpět bylo marno, nemožno. Byla bych
smrtelnou úzkostí na zemi se poroučela, kdyby mne
byl Vácslavek silnou svou rukou nezachytil a tělem
mne nezakryl. Divocí koně byli sotva dva sáhy před
námi. Nebylo pomoci,, museli nás rozšlapati. V tom
otevřel Vácslavek zprudka deštník proti nim, to je po-
děsilo. Uskočili v právo ke zdi, a bělouŠ upadl. Vy-
škrábal se však, než by pět napočítal, se země, a strašný
povoz hnul se ku předu, do města. Mně se nic ne-
stalo a deštníku také ne. Jen Vácslavkovi rozedřelo
kolo levou nohu, krvácel. Chytila jsem se ho oběma
rukama a před očima se mně udělala tma. Přiběhli lidé
a běželi za koňmi; mrákoty mne přešly.

,To vás Matka Boží zachránila,' volali lidé na nás,
,kočí zaplatí asi svou opici životem. Není světu po-
doben !*

,To byl nápad s deštníkem V divil se jiný.

,Ten nás zachránil,* dodal vážně Vácslavek, a z roz-
tržené boty cedila se mu krev potáčkem. Vzala jsen>
ho pod jedno paždí a jeden soused pod druhé, a vedli
jsme ho k nám, nebof nebylo to daleko.

,Nešťastné děti,* vítal nás otec na prahu.

Zavedli jsme Vácslavka do čeledníka a posadili ho.
Zvonili právě poledne. Otec rozřízl botu, a já a roaika
vymývaly jsme mu ránu vodou a octem. Antonín běžel
k Chlumovům. Rána nebyla zlá; noha byla celá, aspoň
kosti. Přivedli ranhojiče, starého Vanžuru. Prohlídl
nohu, obvázal ji a dal na rány náplast. Po té chtěl
Vácslavkovi pustiti žilou, neb aspoň několik baněk mu
vsaditi. Vácslavek nepřipustil. Pravil: ,Však mi splašení
koně dost na noze pustili/ Starý Vanžura rozčepejřil
se jako krocan. ,0d toho jsem já doktor,* rozhorloval
se, ,kde kdo se rozstůně, honem se běží pro starého^
Vanžuru. A je tu dost mladých doktůrkův ! Uvidíte,,
vy mladý, nerozumný člověče, Že tu příhodu těžce od-
stůněte, nedáte-li si pustiti.* Vácslavek nedal. Měl ten-
kráte povoliti, neboť doktor je doktor, a Vanžura dobře
prorokoval. Byl to osud, a osudu volí nezlomíš a zdi
hlavou nepovalíš!

K večeru odvedli Vácslavka domů. Odcházeje dě-
koval za ošetření a stiskl mi tak vřele ruku, jako v síni
u Kukaňů. Když zahýbali za roh, obrátil se ještě a točil
se očima po mně. Já dobře rozuměla, co ty dobré,
zlaté oči jeho mně chtěly říci. Neměla jsem pokojné
minutky. Nejedla jsem, nespala jsem, byla jsem u vy-
jevení. Jen chvílemi Šly na mne v noci těžké sny. Hrůza
povídali, milá Toničko. Kdo nezkusil, neví; kdo ví,,
neumí vypravili. Lidé jsou ted chytřejší, nežli my jsme
byli. Nemají tolik pověr a pranosiik, nedají více tolik
na sny, jako my jsme tehdáž dávali. Jediný živý sen
dělával nám plnou hlavu starostí po kolik dní. Byla
jsem po matce, ta věřila bez ohrádky ve sny. U tohoto

okna na hřebíku visíval po vSechen čas spravedlivý
egyptský snář. Co tu bývalo néjakého vykládání! Ale
do lutrie matka nikdy nevsadila. ,Je to hříchem,* říká-
vala, neboť byla pamětliva slov velebníčka Konvalinky,
jenž tenkráte u měšfanek plaiil za samu církev svatou.
On kázával: ,Lutrie je čertovská piksla. Každý krejcar,
který do ní strčíte, je nitka na čeřen, jejž splítá si na
Aás sám dábel.* A tenkrát jsme věřili kněžím na slovo.
To to, aby si někdo z nich smíchy střápal, jako se to
děje za našich časů. Ten velebníček Konvalinka! On
kázal vždy pro stavy, zvláště v postě. Tu nesměl na
příklad nikdo jiný do kostela než my, svobodné mladice,
a to jsíe měly viděti, jak on nám obracel duši v těle.
Když zpíval >Tantum ergo« za velebnou svátostí, pojala
tě hrůza, že vlasy stávaly a tělem probíhal mráz. Utrhační
jazykové ovšem také po něm jezdili a říkali, že Drobných
Katynka, jež každou sobotu k němu k zpovědi chodila
a později se zbláznila, z těch zpovědí si od něho živý
obrázek přinesla. Ale to byla holá lež. Matka říkávala,
že velebníček Konvalinka je ^konvalinka všech ctností«.
Říkávala matka: ,Sny jsou od Boha.* Proto mne moji
snové tak strašlivě děsili. Jako můry ssáli rané z těla
krev a z duše a svědomí pokoj. Víš, co znamená bílá
brůna podle snáře ? Smrť, dítě, jistou smrť. A sotva jsem
usnula, viděla jsem, jak úprkem se na mne Ženou bílá
brůna a vraník. Na nich seděli jsme já a Vácslavek ;
kdo na kterém, nemohla jsem rozeznati. Hrozná před-
tucha, že jeden z nás smrtí sejde, nežli se za sebe do-
staneme, ulehla mi na duši. Že kvílela. Že úpěla jsem.
Nikdy mne slunce pod peřinou nevidělo; tenkráte po-
nejprv. Hlava mně brněla, kříž bolel, když jsem druhého
■dne procitla, ruce, nohy jako olovo. Stěží jsem dru-
hého dne vstala, a první mé slovo bylo : ,Jak je Vácslav-
kovi?' Zdali umřel, ostýchala jsem se ptáti. Řekli mně,
íq je mu lépe, ale jakoby to na vítr sázel; nevěřila

jsem. Po poledni jsem ulehla, musela jsem, rodiče chtěli?
tomu. Poslali pro starého Vanžuru. Kroutil nade mnou
povážlivě hlavou a pravil : , Abych vám spravedlivě řekl:
nevím, co Barušce je. Musíme do zítřejška počkati.
Zatím pustíme žilou; nemůže to škoditi.' Druhého dne
přišel dvakrát. K večeru musela jsem mu ruce a hrdlo
odhaliti, prohlížel mne, až ty jeho oči mne bodaly.
Nalezl na kůži pupínky, malinké, červené. ,Dostane
neštovice,* vyjelo mu neopatrně z úst. Jakoby mně byl
dal palicí. Ted jsem věděla, kdo seděl na bílé brůné :
byla jsem to já. Tak mladá a hezká, a právě, když
mně Vácslavek vyznal, Že mne rád má, když se mně
pootvírala brána do ráje : usoudil mně Bůh smrť !
Zmalomyslněla jsem, byla jsem více mrtva než Živa.
Osud má splašené koně, neobrátíš jich. Odevzdala jsem
«e do vůle Boží. Asi za tři dni, nevím ani za kolik,
nebo nerozeznávala jsem dne od noci, přišel k nám
velebníček Konvalinka s Pánembohem. Tenkrát už jsem
špatně viděla a tolik jsem byla právě při rozumu, že
když odešel a mne hromnicemi obnášeli, jsem zpozoro-
vala, že klečel u postele Vácslavek a plakal tak usedavě,.
že srdce se mi v těle trha'o na kusy. Dlouho ho ke
mně nepustili, dnes si nedal zabrániti. Odstrčil všechny a
vrazil ke mně do pokoje. To mně potom vypravovali,*

Panna BaruŠka se na drahnou chvíli odmlčela. Živá
vzpomínka na onu strastnou chvíli tak ji překonala,
že nemohla nalézti slov k dokončení toho truchlivého
odstavce ze svého Života. Tonička plakala, až jí srdce
usedalo.

»Kolik dní neviděla jsem ani světla BoŽího,« po-
kračovala panna BaruŠka. »Tak zlé byly neštovice. Že
jsem na čas oslepla. Také jsem o sobě ani nevěděla.
Má-li se člověk k smrti, je mu, jakoby ho nesl Šedý,.
tmavý mrak. Kam ho nese, o to nedbá, nedbá vůbec

o nic. Ó, kéž bych byla smrti dluh zaplatila, kéž bych
byla ztuh^.5í Tnrtvolu, jíž jsem už skoro byla!

Procitla jsem, rozhlídla jsem se. Od se točily po
světle, po oknech: ' Byl poíroourn^^, deštivý den. Vítr
hučel, raeluziíia skučela. Matka seděla mi v hlavách
a pletla punčochu. Bylo poledne. Odzvonili. Po té bylo
slyšeti hrany od svatého Jakuba od Matky Boží. ,Komu
to zvoní, matko, komu ?* tázala jsem se. Matce vyhrkly
slzy, neodpovídala. Já se také již neptala. K čemu?
Těšila jsem se, že opět vidím a že mi snáze. První
myšlénky mé padly na Vácslavka. Zdali mne bude
ještě chtíti, budu-li podubána neštovicemi? Bude, my-
slila jsem si, jeho Jáska upřímná jest a poctiva, a co
"dbá poctivá láska o krásu. Jí jde o ctnostné a dobré
srdce, a dobroty a ctnosti mi neštovice nepobraly. Dali
mně polívku, jež mi chutnala. Matka pak poodešla za
nějakou prací a přišla ke mně stará Běta. Ony dvě
se u mne střídaly ; sestry a bratra ke mně nepustili,
aby se nenakazili. Hrany dávno umlkly, ale zněly mně
pořád v uších. Nedalo mi to, ptala jsem se znova Běty,
komu ty hrany v poledne zvonili. Běta byla hodná a
věrná osoba, ale trochu přihlouplá. Spustila pláč a od-
po\ěděla: ,Gož to nevíte, panno Barušto, že zvonili
Ghl umovic Vácslavo vi ? ! *

Ano, ano, mému Vácslavkovi zvonili hrany ! Jemu,
jemu . . ,

Já jsem se z neštovic vybrala, já ozdravěla, a
Yácslavek zaplatil lásku svou smrtí. On se mou nemocí
nakazil. Byl zdráv, silen jako Rus. Nemoc se do něho
obořila, padl jako silný, mladý doubec, podťatý jednou
ranou. Já byla jeho smrti vinna. Bože můj, Bože můj,
jak pak se nezblázniti!

Všechen svět mně byl jedna hustá, tmavá mlha.
Vše mi bylo jednostejno. Ne všecko. Za něco jsem přece
prosila, jedno jsem mermomocí chtěla, a přes všecko

vyralouvání a bránění v jednom mně museli povoliti
a ustoupiti. Aby Šli s mrtvolou Vácslavovou mimo
naše okna, až bude jeho pohřeb. A téhož dne k ve^
čevu šli . . .

Padla jsem znova v nebezpečnou nemoc; ale dok-
toři mne z ní vytáhli. To máš tak. Chceš li umříti,
neumřeš; pakli se vzpíráš, veta po životě. Když uŽ jsem
chodila a s rozumem se modlila za duši Vácslavkovu,
přišla jednou odpoledne stará Chlumová k nám návště-
vou. Přinesla tento deštník a Vácslavkovy modlicí knihy.

,Tento deštník,* prosil ji Vácslavek již na smrtelné
posteli, ,dejte, matko, mé drahé Barušce ode mne na
památku. Zachoval nám oběma, mně ovšem na kratičký
jen Čas, život. Dejte jí ho a vyřidie : kdykoliv se naň
podívá, aby vzpomněla si na mne a na to krásné Boží
tělo, když jsme se zastavili v síni u Kukaňů a když
jsme šli spolu pod ním doinů. Vzkazuju jí: dej jí
Pánbůh Štěstí, až budu pod drnem práchnivěti. Ne-
reptám. Že jsme se nestali svoji a že smrť si jde pro
mne. Kdyby však nebylo bývalo toho Božího těla, kdy-
bychom se nebyli sobě přiznali, že se stejně rádi máme,
byl bych reptal, byl bych sešílel před smrtí svou. Řek-
nete jí: Vácslavek ti nebrání, vdej se, budeš-li po druhé
milovati, ale aŽ budeš míti dítky, nezapomeň, že u Matky
Boží leží někdo, kdo tě nad všecky světy miloval, . a
přived aspoň na dušičky ty drahé dítky k jeho hrobu,
aby se za něj pomodlily. To jí, maminko, ode mne
vyřidte, a ten věneček, co mi dala o Božím těle, ten
mi dejte pod hlavu do rakve.*

Matka mu učinila po vůli a žádosti. Také když
zesnul v Pánu, ustřihla mu vzadu na hlavě kadeř, dala
ji do jeho modlicích knih a přinesla mi je. Nad to mi
ještě mnoho o něm vypravovala, čím se jí svěřil teprve
za své nemoci. Pověděl jí, jak dlouho mn^ v srdci svém
nosil, hned od těch časů, co se vrátil z vandru. Jak byl

všecek šťasten, jen když mne viděl, a jak neměl nikdy
odvahy a smělosti někomu třetímu to pověděti, neřku-íi
mně. Byl pr^ v této stránce po tatíkovi. Ten, když se
chtěl ženiti, byl prý zrovna takový. Kdyby si ho ne-
byla Chlumová sama namluvila, kdo ví, zdali by se
byli za sebe dostali. Ona byla z jinšího kraje nežli já.
Míti jen méně ostýchavosti panenské, a nebyla bych
nyní starou, opuštěnou pannou. Ale kdo může za sebe!
Jedno děvče je růže, a ta volá na mládence: ,Pojdte,
hoši, přivoňte, jak hezky voním;* jiné je fialkou. Ta
voní třeba ještě lépe, ale pro nesmělosť a stydlivosť
uvadá v chladu. Kdo může za sebe?

A co mi toho ještě Chlumová napovídala o Vác-
slavkovi! Říkávala prý mu kolikrát: ,Chlapče, ožeň se.*
Ale on prý na každé městské dcerce nalezl vadu a
chybu. Jmenovala prý mu mnohá děvčata jménem;
jednou také mne. Tu prý se začervenal po uši a místo
odpovědi předstíral, že slíbil kamarádovi přijíti na chvíli
do hostince. A odešel prý bez odpovědi. ,Tenkrát,'
pravila Chlumová, ,už mně napadlo, že vás, panno
Beruško, má v oku. ^le už se nějak časem na to po-
zapomnělo a já si toho nikdy neodpustím, do smrti
nejdelší neodpustím, že jsem se sama do toho nevložila.
Ale Bůh chtěl neštěstí a stalo se.*

Když jsem po nemoci vyšla ponejprv z domu,
byla má první chůze na hřbitov k Matce Boží. Stará
Chlumová Šla se mnou. Měly jsme se od těch dob
hrozně rády. Vedla mne k Vácslavkovu hrobu. Skropila
jsem jej od hlavy až k patám horkými slzami a tam
jsem slíbila před milým Bohem, že to dobře slyšela ona
nahoře a Vácslavek dole, že synu jejímu zůstanu věrnou
až do skonání.

Přišli k nám ženichové a lidé hodní a zámožní,
stáli o mne opravdově, ale já se 'jednou zadala Vác-
slavkovi, a byla mu i po smrti jeho věrna. Když

přicházela léta, bylo mi slyšeti leckteré jedovaté úštipky,
že zbudu na ocet, že mně, až sestárnu^ bude jísti hořký
chléb samoty, že leckterá fíflenka si mnou ústa bude
vyplakovati, ale což já na to dala! Podívala jsem se
za takových pochyb na tento drahý deStník, a bylo
zase dobře. Nikdy jsem nenaříkala, že jsem se nevdala.
Nebot, když to vezmeme, byla jsem a jsem posud vdána
za Vácslavka, ovšem jinak než jiné ženy, ale vdána
jsem přece. «

»A ty mne, tetičko, tolik máš ráda, že mi dáváš
na památku Vácslavkův deštník ?«

» Tolik.*

Tonička vzala deštník do ruky a políbila jej.

>Mám néco za lubem s tím deštníkem, milé díté,
a proto jsem se k tomu odhodlala, dáti jej tobě na
památku. «

»A co to je, můj zlatý tetouŠku?«

»Sama nevím, jak bych ti to pověděla. Poslyš,
Toničko. Kdykoliv se na deštník podíváš, vzpomeneš si
jistě na všecko, co jsem dnes tobě vypravovala. Nejsem
ze železa; nežli ty bys zase ke mně přišla, mohu býti
již někde u Vácslavka, a ta drahá po něm památka by
zetlela jako věc starodávná, jíž nikdo si nevšímá, kterou
leckams pohodí. A když deštník a mne a Vácslavka
budeš míti na mysli, jistě, až přijde čas tvůj, a to není
daleko, budeš milovati tak, jako jsem milovala já, a
z takové lásky vzejde ti štěstí dvojnásobné; jedno za
mne a Vácslavka a druhé za tvojí lásku. Nedej nic,
dítě, na klamné sny mladé své hlavičky, to jsou bu-
bliny, jež rozfouká první větřík; dej jen na opravdivou
lásku, až se v tobě vzbudí. Pak muži, jehož budeš milo-
vati, vypravuj všecko, co jsi slyšela od tety, a ukaž mu
deštnífc. A dávám ti věčnou svou spásu v základ, že
on s radostí sáhne po ruce tvé a srdci tvém, a že vám
rozkvete pravé to a zlaté štěstí rodinné, nad něž nic
A. V, ŠmilovskÝ: Spisy výpravné. VIII. 3

ye světě nfeóí. Neboť vSecko ostatní, blahobyt, česť,
sláva, bohatství jest jen babí léto, které vichr životní
roznáší a zanáSf. To musí dříve ženich tvftj pochopi tř,
a to jistě pochopí z tvé řeči, a to jest jedinou známkou
jisťou, že se vám dobře povede.*

Zdali Tonička moudré tetě porozuměla? Byla
mladá, nezkušená jako ta pěnkavka, co v houštině po-
skakuje a prozpěvuje . . . Uvidíme.

V jasu odpoledního srpnového slunce vlnily se po
j baštách davy prochazečA ve dvou opačných a soubéž-

n;fch proudech. Na blízku Koňské brány valně jich
ubývalo, nebot hlavní proudy vinuly se dolů v právo
na Svatovácslavské náměstí. Mezi jinými, kteří šli smě-
rem přímým ku bráně, kráčeli, v podpaží se držíce, dva
pánové, zabráni do hovoru. Známe je již s počátku
naší pověsti, kdež vedli spor a založili se o to, zdali
Janouš se ožení čili nic. Naproti nim od brány blížil
se párek, pán a dáma. Postava pánova byla přímo im-
posantní, obličej jeho byl nevšedního výrazu, ano v li-
niích jeho spočívala jakási kaválírská noblesa. Dáma, jež
se o jeho rámě skoro až nápadné vroucně opírala a
zamilovaných očí svých ani s tváře jeho nespouštěla,
byla milá a líbezná jako ta mladá vesna, již oduševnila
zlatými nadějemi plodivá síla přírody. Ryze po česku
okrouhlou a roztomilou hlavičku její obestíralo hejno
rusých kadeří, a ústa vroubená svěžíma a blahem ky-
pícíma rtoma loudila se úsměvem svým magickou silou
divákovi do duše.

Párek potkal se s našimi dvěma prochazeči. Všichni
čtyři stanuli překvapením.

»Jsirli ty to, Janouši, či tvůj štín?« zvolal jeden
z pánův.

»Živ vás Bůh, bratří,< odpovídal vesele J^nouš.
>Toté. překvapení! Tuto představuji váni svou zlatou
ženuSku, ToničJtu,« , .

»1rys ženat!« vyjelo druhému pánovi z. úst. ; »f

>T8k jest, milý Karle. Prvního tohoto mésřce od-
vedl jsem si Toničku od oltáře. «

Za řeči objímal Janouš přátele své a Tonička po-
dávala jim bodře a srdečně měkkou a teplou ručku.

>Tu to máš, Karle, « promluvil vítězoslavně druhý
pán k příteli. »Propadl jsi, brachu, propadl skrze řešeto
i se svým základem. A ty, JanouŠi, krásný's bratr.
Nepozve na svatbu a nedá ani slovíčka věděli!*

»Šlo to parou a plnými plachtami. Tisíckrát prosím
prozatím za odpuštění. Doufám pevně, že v5e se vy-
světlí a vyrovná. Ale, Bože, ani jsem vás Toničce ne-
představil!*

Při tom vykonal, čo zanedbal, nazývaje oba pány
svými nejlepšími a nejvěrnějšími přáteli. Karel usmíval
se při tom více kysele nežli sladce. Byltě poražen i se
svým vědrem plzeňáka. I druhý pán se usmíval, ale
jako filosjof, jenž vidí potvrzenu zásadu svou, již posud
svět bral v pochybnost.

Rozhovořili se a za hovoru sestupovali do Svato-
vácslavského náměstí.

» Kdyby tě milostpaní na hodinku nám propustila,^
prohodil Prokop, třetí z trojlistu, »byli bychom jí velmi
povděčni «

iDobře máš,« odvětil Janouš, »jsem vám dlužen
vysvětlení, a dnes kyne nám k tomu vhodná příležitost.
Čo myslíš, Toničko? Odvedu tě na hodinu k tetě?<

>Nebude li vaše hodinka příliš dlouhá, nemám proti
tomu námítek,c dala Tonička< za odpovéd.

»Bude snad trochu delší,* připojil Prokop, »ale . . .«

>Nebude na škodu, cvičiti se trochu v manželské
. trpělivosti, chcete asi říci,« doložila potutelně Tonička.

>To jsem nemel právě na mysli, milostivá paní.<
>Jste, pánové, čtveráci,« smála se Tonička; >ostatně,

čemu se člověk naučí, dobré jest Zaved mne, mužt,

k tetě* Uvidí ráda milé přátele tvé.«

Vešli do jednoho domu, a za půl hodiny vrátili se
pánové bez Toničky. Zašli do blízké hostinské zahrady
a zasedli si v pozadí k osamělému stolu« A když se pě-
nilo před nimi plzeňské, nastalo vzájemné vysvětlování.

> Především nediv se, Janouši,« zapřádal Prokop
hovor, »Že pijeme na kapsu Karlovu. Vypadá, jakoby
byl vyhořel, není-li pravda? Však mu pustíme dnes
žilou. Prohrál, Vsadili jsme se o tebe.«

»Že se neoženíš, « doplňoval Karel, nutě se k hu-
moru.

»A naši vyhráli. Od prvního srpna, léta Páně . . .«
, »Jsem šťastným manželem a tak dále,« dodal JanouS.

»Fait accompli.«

»A nyní pij a dej se do vysvětlení,* pobízel
Prokop.

A Janouš podrobil se celou duší své povinnosti
k přátelům.

>Bůh ví, přátelé, jak se to stalo, « jal se vypravo-
vati, :^ale stalo se, a mohu vás ujistiti, že mne to pranic
nemrzí.*

>A co bylo příčinou, že jsi se zvrátil se svými,
staropanickými rozumy a posadil se obratem ruky do
manželského kočáru ?«
. » Červený deštník.*

* Rozpouštíš, brachu, Špačky.*

»NerozpouŠtím, bratří,* tvrdil vážně Janouš. ♦Za-
palme si doutníky. Tak. A nyní ves svój um sbierajte*

• Janouš vypravoval, jak se zcela všedním způsobem
seznámil s Toničkou. Netajil se tím. Že jej jakési ne-
vysvětlitelné půvabno k ní táhlo, aJe ženění mu ani

nepřipadlo. Chtěl se j^i s. roztomilým dé\Čctem nevinně
pobaviti; Při tom zpóteroval, že když mluvil vážně,
Tonička s mnohem větší libostí myšlénky jeho vní-
mala^ než když se točil hovor jeho na kolovrátku spo-
lečenské zdvořilosti a žertovnosti. Pozastavoval se sice
na tom, ale myslil si: Hlouposti, ženská jako ženská,
planá ráže. Zm^^lil se v Toničce. Jednou, když byli sami,
on a Tonička, přišla řeč na to, kde co kdo z nich má
nejvzácnějšího. Tonička vytáhla pečlivě zaobalený po-
dlouhlý předmět. Rozbalila jej šetrně, a byl to staro-
módní, červený deštník. Janouš se div smíchy nepo-
pukal. Tonička zůstala vážná, oko jí zvlhlo. A dala se
do vypravování historie tetina deštníku. Ze začátku se
jí to dobře nevedlo, ale čím dále postupovala, tím plyn-
nější a vroucnější byla její povídka. Nu, Bůh ví, jak
se to stalo, Janouši nebylo již do smíchu. Srdce mu
měklo a oko se svlažovalo. Cítil, že v těch jeho hodi-
nách, hnaných posud sobeckými, staropauickými ná-
hledy, něco hrklo; že jdou najednou zcela jinak; že se
omlazuje a přerozuje jako ta země pod teplým jarním
slunéčkem; Že posud bylo na jeho cestách tmavo a
sychravo, a že by mohlo býti na nich slunečno a krásně,
kdyby se k Toničce přivinul. Strašlivá předtucha, že
zmaří si jinak život, stiskla mu srdce a poděsila mysl.
Tajemná, prudká síla poháněla ho k tomu, aby rozpřáhl
náručí své, aby objal Toničku a již ji nepustil. Vzpíral
se sice proti ní rozumem, ale nešlo to, nešlo. A když
Tonička dokončivši své vypravování o panně BaruŠce
a Vácslavkovi, jej vyzvala, aby vstoupil k ní pod roz-
tažený deštník a aby zkusil, jak se mu to s ní pod
tetiným deštníkem choditi bude: tu přistoupil chvatně
k ní pod deštník, přižehl ji k srdci a oběma se při-
hodilo něco na vlas takového, jako panně BaruŠce a
Vácslavkovi za vraty v síni u Kukaňů. A bylo to ho-
tovo, za šest neděl umluvili svatbu. Janouš se o tom

svým přátelům ani riezťníriilV 'BSIi '^ jich, aby mu ta
nerozmluvili^' a pro zimniČnoU cMivo^ svou sotva se
mohl svatby dočkati. A aby se V úmyslech -svých ne^
rozviklal, zajel si pro lepSí jistotu is Toničkou do Hory
k panně Barušce.

>Je vám to, bratří, stará panna,« končil zpovčcf
sVou;. >ale povídám vám, ryzí zlato, samé ryzí zlat6.*
My mužové . . . bratří, to nelze přirovnati. A peněz
má jako želez. Jako advokát mi vyložila, co všecko má
a čím obvění Toničku, jak bude svatba. A byla na
svatbě a dala nám poučení, jež stálo za mnoho, á úpis
co nejsprávněji vyhotovený a svědky potvrzený,' jenž'
stojí ještě za více. A ted víte všecko, a vědro pílžeň-.
skěhó ležákti, milý Karlíčku, prásklo. Bůh bud mu ríii-'
lóstiv, ale ne tu, nýbrž v mé domácnosti na můj svátek.
Jsémť věru šťastnější Vácslavek než ten, jenž byl pů-^
vodem mého Štěstí.*

.>Však není ještě večer; máš teprve ráno, a před;
večerem nechval dne,« namítal Karel.

» Krásné ráno věští krásný den i milý yečer,« . po-,
dotkl Prokop.

^Nehádejte se znova,* pokojil je JanouŠ. ^Nejde-
také o vás, jde o mne.« ^

»Jde o mou filosofii, bratře,« bránil se Karel.

»Filosofíe životní je, brachu, odjinud,* dokládal
Janouš. »Ona přerývajíc neúprosně úhory vaší Školské-
filosofie, vyrývá mnohý její plevel a zasypává jej čeř*
štvou, kyprou zemí, z níž klíčí a vyrůstá plodní klas^
pozemského blaha. Tonička mne zachránila. Můj život
budiž nyní kyprou, životvornou ornicí *

*•"» Slova, nic než slova, milý JanouŠi,* rozumoval;
Karel; »slova kulatá a hladká. Rozházejí se, rozkutálejí'
se. My měřiti budeme výsledkem, jaký ti budoucnosť
přinese.*

*Má pravdu Karel,* prohodil Prokop úsměšnč,
» měřme výsledkem, ale výsledkem přítomnosti, nikoliv
budoucnosti. Karel náš sedí v hustém a pošmourném
vzduchu moderního materialismu jako pavouk v pavu-
čině, a výsledek? Prohrané vědro plzeňského. Ty, Ja-
nouši, jsi z něho se vymanil položiv vlastní blaho obě-
tovně do loktů milované ženy. A výsledek tvůj ? Blahem
zářící oči a ženuška, že by jí našinec paty líbal. To
jsou dva výsledky, jež viděti beze všeho drobnohledu.
Těmi btidiž měřeno.*

*Ano, ale o mém svátku,* vymiňoval si Janouš.

>0 tvém svátku. Tu je ruka. Karle, podej ruku.
Tak. A nyní vstaňme. Hodina uplynula a naší po-
vinností jest odvésti tebe Toničce. Zpropadený výsledek !
Ty jdeš, Janouši, k ústům z máku kvítí, a my s Karlem
půjdeme bez cíle Prahou dále jako bludné ovce «

>Na vás jest,« podotknul Janouš, ^vyhledati si ně-
jaký červený deštník.*

>Tobě snadno mluviti, když na tebe neprší,* dodal
Prokop »Ostatně já se neodříkám, a Karel náš? Ten
bude po ztrátě svého základu asi také moudřejší.*

Odešli. Když se blížili k domu, v němž nechali
před hodinou Toničku, smály se na ně z daleka z okna
dvě blankytné oči tou nejkrásnější filosofií.

Tatínkovy hodiny.

Tatínek Vlaeh měl dvoje hodiny; oboje stojací a oboje
stály v čeledníku na prádeinícícb, nebo jak tenkráte
se říkávalo, na »khostnech«. Jeden prádelník byl v rohu^
zrovna mezi dvěma okny, z nichž jedno vedlo do hlavní
a druhé do vedlejší, »dékanské« ulice. Hodiny na něm
stojící byly na ten čas zcela podle módy a byly téměř
nejpěknějším kouskem nábytku v celém velikém pokoji
Na obdélném vkusném podstavci, ozdobně rýhovaném'
a černě vyleštěném, stály dva úbělové sloupy se zlatými
hlavicemi, a na nich spočívala velmi ozdobná římsa
opét z černého dřeva a měla po stranách, zrovna nad
sloupy, po vázičce z úbělu. Uprostřed římsy vypínala
se jakási věžička, jež na přední hladké ploše měla za-
sklený kotouč s dělanou kytičkou z růží a karafiátů.
Na jednom z těchto seděla zlatozelená bedruňka, malá
sice, ale jako živá. Kromě toho byla římsa i věžička
přiozdobena plochými růžičkami a arabeskami z perleti.
Dolů, mezi sloupy visel válec s hodinovým strojem a
š postříbřeným ciferníkem, s římskýmii číslicemi a modře
naběhlými ručičkami. Kyvadlo bylo mosazné a kotouč
při něm zvící dlaně uměle byl vyřezán. V priwo hned
při ciferníku visela dolů zelená hedvábná šňůrka. Když
sě za ni zatáhlo, hodiny bily. V zadu na podstavci.

zrovna za kotoučem kyvadla stála zlatá, pěkné vyřezá-
vaná lyra. Hodiny ty bily každou čtvrť a opakovaly
hodinu. Hlas jejich byl měkký, nepříliš zvučný a la-
hodný, a tatínek Vlach říkával, že když je ponejprv
u hodináře Zimy slySel bíti, ten jejich hlas mu zrovna
v srdci utkvěl.

»Pane Franci, co vám dám za ty hodiny, « nabírali
někdy známí sousedé tatínka Vlacha.

»A kdybyste mi padesáte tvrdých tolarů na stůl vy-
sázeli, « odpovídal Vlach, »hodiny z rohu vám nedám. <

A přece dala panímáma za ně jenom dvanácte rýn-
ských, ale tatínkovi Vlachovi přirostly asi také proto
k srdci, že měly hodiny z rohu svou historii. Tatínek
Vlach měl na ně spadeno od chvíle, co ponejprve je
u Zimy spatřil, ale Zima chtěl za ně patnácte rýnských
ve stříbře, a to byly nějaké peníze! Přes to vSe po-
vídával doma velmi často panímámě o těch krásných
hodinách.

> Nechápu, « říkávala panímáma, »jak jste se, pan-
táto, do těch hodin tak mohl zajísti. Vždyf naše hodiny
nám zúplna stačí. Patnácte zlatých vyhoditi na vítr
zvláště za těchto zlých časů, to může leda nějaký baron
nebo děkan! Bylo by s hříchem, kdyby si to popřál
soused, řemeslník, jako vy. Chvála Panence Marii, máme
z čeho krájeti a kousati, a nemusíte se již na stará
kolena řemeslem dříti, a nepůjčíme-li, sami si vypůjčo-
váti nemusíme; ale nezapomínejme, že máme ještě To-
ničku, a kde svobodná dcera v domě, tam nebývá bez
starostí a každý uschovaný dvacetník je dobrý. «

>To je všecko pravda, « dával tatínek Vlach za od-
povéd; >ale na vítr by ty peníze vyhozeny nebyly. Ty
hodiny stojí bratru za ně.«

Za takových nepatrných domácích šarvátek, v nichž
panímáma ani o píd neustoupila, uběhla asi dvě léta.
Tu zrovna na popeleční středu tatínek Vlach se rozstonal

a ležel pádem celý Boží půst. Doktor Švehla mu sice
hned z počátku pustil, že vySlo z něho krve jako z va-
lacha, ale těžkou nemoc neodvrátil. Teprve o svatý
týden, o Velikonocích, bylo tatínkovi Vlachovi hezky.
Chodil již po pokoji, měl za dne i noci trochu spaní
a chutnalo mu lehčí maso s hořčicí. Od těch dob, co
se sbíral, mluvíval skoro pořád o zamilovaných hodinách.
V panímámě překonalo srdce rozum. Když tatík na
bílou sobotu po obědě usnul, ustrojila se na ulici, vzala
s sebou patnácte zlatých a šla rovnou k Zimovi hodináři.
Tam smlouvala se s ním do krve, a Zima dal hodiny za
dvanácte rýnských. Večer po vzkříSení přinesl učedník
hodiny k Vlachovům. Postavili je zatím vedle do po-
kojíčka, aby pantáta o ničem nevěděl, a Tonička, ač jí
bylo už přes dvacet let, radostí skákala, když se na
kráse nových hodin s maminkou pásla.

»Já nebudu celou noc spáti,« pravila k matce,
>abych nezaspala, až je tatínek ponejprv uslyší bíti. Jen
aby nám ho Pánbůh chránil, aby se radostí nerozstonal.<

»Bůh milý ví, děvče, kdy přijdeš k rozumu, < ká-
rala ji přísná panímáma, jíž posud dvanácte zbytečně
vydaných zlatých srdce kormoutilo; >radosť neranívá,
radost hojí a vyhojí jistě pantátu lip nežli všecky lek-
tvary. Lehni si, lehni; svobodné děvče má hodně spáti,
aby bylo hezky při těle. Až se vdáš, dá* li Matička
Staroboleslavská, ráda bys někdy spala a děti ti nedají.<

O desáté pantáta usnul a chrápal, jakoby hrál na
basu. Panímáma uklidila všecko na prádelníku v rohu
a spustila kyvadlo. Tonička se postavila ve dveřích
pokojíčka na posluchy.

Hodiny bily.

Pantáta sebou v posteli hnul a po chvíli se ozýval :

>Spíš-li, panímámo?*

»ChceŠ něco, tatínku ?« tázala se panímáma.

»Nechci^ ale wti jsem živý sen. Zdálo se mi, že
slyším ty hodiny bíti.« ^

>Sen je sen. . Jde teprve na dvanáctou; spi, starf,
a zítra budeš čerstvý jako parma v Jizeře. «

Pantáta znova usnul, ale panímámě a Toničce ne-
chtělo se do spaní.

Hodiny odbily dvanáctou.

Odbily čtvrť na jednu.

>Rozsvěf, panímámo^ < zavolal silně tatínek Vlach.

Panímáma rozsvítila^ Pantáta seděl na posteli a
upíral zrak na prádelník v robu. Poznal hodiny. Ra-
dostí vyhrkly mu slzy z očí. Nemohl mluviti. Paní-
máma vstala a Tonička vyběhla z pokojíčka k tatínkovi
a začala ho objímati.

»Když jsi je chtěl, < prohodila panímáma na pólo
plačky, >tak si je měj, tatíku.€

»Ó, jste vy ženské !< promlouval Vlach. »Takovou
radost mi udělají a zrovna na Boží hod ! Čím se ti,
panímámo, odsloužím?<

To praviv vstal s postele a rovnou cestou Sel
k prádelníku a k hodinám. Svíčku vzal s sebou, postavil
si ji vedle hodin a kochal se pohledem na zamilované
hodiny. Při tom mu nedalo, aby nezatáhl za šňůrku.

Hodiny spustily.

>To je hlas, lidičky! Což ?«

»Jako zvon,<' přisvědčila panímáma.

»To ne, ale jako když jsem jako chlapec byl ne-
mocen a nebožka matka mi povídala, co mi všecko
koupí, až se vystůĎu.«

»Abys šel si lehnout, c napomínala panímáma ;
»v noci se člověk snadno nachladí, a k tomu ty, jenž
posud nejsi ve své kůži.c

»Počkej, až budou zase bíti.<

»Však je uslyšíš i v posteli, pantáto! Poslechni jen.«

Pantáta poslechl, ale svíčku nedovolil shasiti. Sedl
si na lože a sepjal na klíně ruce. Na spaní nebylo při
něm pomyšlení. Toničku, poslal na lože a když byli
s panímámou sami, pravil tak srdečně, že v panímámě
každá žílka radostí omladla:

>Panímámo, tos mi učinila hroznou radosť.<

>A komu jinému měla bych ji udělati ne-li vám?«
odvětila po chvilce panímáma ne ústy, ale samým
srdcem. ■

»Pravda, vSak poručil jsem už za nemoci duši
Pánu Bohu, a na ostatek už také bych měl čas, abych
odešel, odkud nikdo se ještě nevrátil; ale když jsem si
pomyslil, že tebe, panímámo, tu mám zanechati samotnu
a pak Toničku, div jsem se úzkostí nezalknul. Skoro
čtyřicet let jsme se spolu starali a groš skládali ke groši,
a hořkého slova jsme si nikdy neřekli.«

>To jsou hříšné myšlénky ted, když vám Pánbůh
zdraví vrátil. Ale ted už nechme plácání. Vy máte od-
počinku potřebí a já nejsem ze železa. Dej vám Pánbůh
dobrou noc.«

Tatínek Vlach se spokojil a ač nespal, již ne-
hovořil. Přemýšlel od čtvrti ke čtvrtí. Když došla čtvrť,
poslouchal, jak nové hodiny i ty starší na druhém prádel-
níku, vedle pohovky, bijí. Tyto bily o něco později
nežli první; patrně nedocházely, neboť nové hodiny od
Zimy měl za vzor hodin všech. Myšlénky starcovy ne-
odchýlily se ani na minutu dnešní noci od hodin. I ty
druhé hodiny měly svoji historii, nepříliš veselou, ale
proĎ dojemnou. Poněvadž tato divným během věcí
lidských i hodin do naší pověsti ne jedním kolečkem
zasahuje, byli bychom sami proti sobě, abychom ji za
milé tišiny noční čtenářstvu svému nepověděli. Ostatkem
nebylo to u nás žádnou tajností, a každý chlapec v naší
ulici věděl, že ty starší hodiny stály tatínka Vlacha celou
stovku ve stříbře.

II.

Druhé hodiny stály na druhém prádelníku ve skříni
se tří stran zasklené a byly celkem nádhernější a co
do přízdoby bohatší nežli hodiny od Zimy, ale nebyly
daleko tak podle módy a pamatovaly již krásnou hro-
mádku let. Dolejší díl jejich představoval chrámeček
s kostkovanou podlahou, uvnitř zrcadly obložený; po
každé straně jeho stálo po dvou úbělových sloupcích
a mezi nimi po mosazné figuře. V levo stál Herkules
s kyjem a lví kozí; v právo polonahá panna s lukem,
asi Diana. Na kyvadle místo kotouče houpal se sám
Apollo v čtyřspřežném slunečném vozíku, a obraz toho
skupení oživoval neustále zadní zrcadla. Hořejší čásf
podobala se oblé vížce, již s obou stran podpírali dva
pozlacení drakové ze dřeva vyřezávaní a jež byla na-
hoře ozdobně zakončena. Napřed na ní byl porcelánový
ciferník s arabskými číslicemi a s nápisem : Jacobus
Podkova Prague fecit. Jinak byly hodiny zhotoveny
z ořechového dřeva hnědě leštěného a slušnými ozd&b-
kami mosaznými okrášleny, tak že i v panské komnatě
slohu rokokového zcela dobře mohly státi a možná že
i někdy stály. Bily taktéž čtvrti a opakovaly hodiny,
ale hlas jejich zněl jaksi příliš kovově a tvrdě a sluchu
se nezamlouval.

Hodiny ty měl tatínek Vlachův od nebožtíka že-
lezníka Pětiny. Pětina byl muž přičinlivý a poctivý, ale
trochu nad míru podajný a na zadní kolečka dosti ne-
myslící. Kdyby byl měl ženu jako byla panímáma
Vlachova, pořádnou, starostlivou a ostrou, nebyl by
býval ve psí, ale takto nebylo na* jiném, nežli že ocitl
se utrmácev se starostmi posléze i s rodinou na holičkách.
Dobrá hospodyně jest sloup v domě; špatnou posad

do milionův a rozmete je. A nešetrná a nádhery a roz-
koší milovná Pětinová uměla rozmetati a k tomu do-
vedla si dobráka manžela tak osedlati, že bvl doma skoro
pátým kolem u vozu. Staral se takto až jej hlava brněla,
ale na konec mizinu odvrátiti nedovedl. Vzal chudas
za své v nejkrásnějším věku ztýrán tvrdými věřiteli.
Štěstí, že zůstal po něm jenom jediný syn, za smrti
otcovy asi desetiletý, a že se hocha ujal strýc s otcovy
strany; jinak pod vedením Pětinové Bůh ví, co by se
bylo z hocha stalo. Hoch ten, jménem Stanislav, vyučil
se hodinářem, a když před lety šqI na zkušenou do
světa, prorokovali mu sousedé, že setrvá- li, jak jest, se
ani v Americe neztratí. Pětinová odešla za několik let
za mužem ; smrť ji vyprostila z nedostatku a trampot.
' Pětina byl městský synek jako Vlach a bydlil
skoro naproti Vlachovům. Oba spolu vždycky dobře
vycházeli, a Vlach stavěl na jeho poctivost jako na skálu.
Také spolu mívali obchody, neboť Vlach byl řemesla
svého zámečníkem. Jednou bylo Pětinoví zle o peníze,
i svěřil se mezi čtyřma očima Vlachovi a prosil ho,
by mu stovkou vypomohl a nikomu nic neříkal. Vlach
se poradil s panímámou, jež sice půjčku neschvalovala,
ale na konec nic proti tomu neměla. Vlach přinesl
sám sto zlatých Pětinovi do domu a dal mu je beze
svědkův i všelikého úpisu. Tenkráte byla to věc zcela
obyčejná; poctivé slovo platilo více než úpisy i nej-
správnější za našich dob, a půjčil-li soused sousedu,
nechodil s tím ani ten ani onen na trh, poněvadž
každý pořádný měšťan pokládal dluh veřejně známý
za poskvrnu jeho dům hyzdící. Stovka šla pěkně
z domu, ale špatně se vracela do něho. Pětina byl
nejlepší vůle, ale vůle není splátka. I když jej posléze
Vlach po přátelsku ufomínal, tu ho obyčejně uprosil,
a tatínek Vlach čekal dále a nepochyboval spoléhaje na
svou víru v poctivost sousedovu, že ke svým penízům

A. V. Smiloyský: Spisy výpkavné. Vlil. 4

přijde. Zatím šlo to potají s Pětinou s kopy na groš^
a tu i onde proskakovaly povídačky, že vede obchod
jén tak na fatku, že kdyby ho neudržovala stará jeho
dobrá pověst, věřitelé by mu asi zamkli krám. Vlach
se domáhal usilovněji sv;fch peněz, ale Pětina tolik si
mu naříkal a tak upřímně, že nechtělo se mu pomáhati
železníka pochovávati, třeba nabýval přesvědčení, že
Sířící se smutné pověsti se s pravdou nemíjejí. Vřed
dlouho tajený konečně rázem propukl : věřitelé jakoby
se byli umluvili, sehnali se na ubohého Pětinu jako
vosy, zapečetěn mu krám a konány \reřejné přípravy
na prodej všeho jeho majetku knihovního i neknihov-
ního, jenž ostatně daleko neuhrazoval dluhův. Pětina
se vzmužil a Činil seč byl, by trosky ze svého jmění
a dobrého svého jména uhájil, leč sahal ubožák- se
země po hvčzdách. Úsilí jeho rozpadalo se v nic, ná-
prava nebyla již možná. Hanbou, lítostí, strachem a
žalostí zmalomyslněl a krátce před tím, než jeho ma-
jetek přišel pod kladivo, smrtelné se rozstonal. Tenkráte,
bylo to zrovna ten den před sv. Janem Nepomuckám,
přiběhl Pětinu v Staněk k Vlachovům a vyřizoval, že
tatínek prosí, aby tam pantáta Vlachův ihned přišel, že
s ním musí mluviti. Vlach uposlechl. K Pětinovům
nebylo mnoho přes sto krokův, ale tatínek Vlach pro
těžkost srdce asi dvakrát si musil odpočinouti, než tam
došel.

Pětina ležel jako Lazar na loži nepříliš čistém a
bylq na něm viděti, že pomalu již mlátí z posledního.
Nemocný mluvil ztěžka, ale bylo mu dobře rozuměti.

»Nic mne tak nebolí,« promlouval úryvkovité,
»jako že jsem vás o těch sto zlatých ošidil, pane sou-
sede. Nikdo, kdo mi pomohl, mně tak nevěřil jako vy,
nikdo neměl se mnou tolik útrpnosti jako vy, a když
se všecko na mne sesypalo jako sršáni, aby mne uští-
pali, vy jediný jste mne ušetřil.*

Vlach ani nedutal, srdce se m\x soustrastí stahovalo.

Pětina poodechnuv si pokračoval po chvíli trap-
ného pomlčení:

>Dnes před obědem smířil mne pan děkan s Pánem-
bohem. Já jsem se mu vyzpovídal, jak jsem vás ošidil,
a on mně radil, abych pro věčný pokoj duše své si
vás dal k sobě zavolati a požádal vás za odpuštění a
abych za náhradu za ztracené peníze vám dal aspoň
něco na památku.*

Vlach mu mlčky podával ruku a tiskl mu ji přátelsky.

>Tím jsme vyrovnáni, milý sousede, « pravil srdečně,
»Bůh vidí do mne, že vám rád a ze srdce odpouštím. <:

>V dřevnici pod slámou mám ukryty stojací ho-
diny,* vykládal dále Pětina. »Dědil jsem je po otci a
bylo mi jich líto, aby se někam do Židů nedostaly. Ty
hodiny jsou vaše, sousede Vlachu, ty vám dávám na
památku. Kdykoliv se na ně podíváte, vzpomeňte si na
mne a pomyslete si: byl to hříšný a slabý člověk, ale
byl poctivý a nechtěl mne ošiditi.*

»Děkuji vám za dobrou vůli,« odpovídal Vlach,
»jakoby se stalo. Ale vy máte chlapce a několik zlatých
za ty hodiny mohou mu někdy býti dobré.*

>0, vemte je ode mne na památku, vždyť snad
Jsem aspoň tolik hoden, abyste je ode mne vzal.*

»0 to není, milý sousede ; myslím to s vámi
dobře.*

»A já nebudu míti pokoje na věčnosti.*

>Tak tedy hodiny přijímám.*

»To jste hodný. Turek vám je na večer přinese.
Ón o tom ví a žena má laké.«

Večer nádenník od Pětiny, Turek, přinesl k Vla-
chovům skříni a hodiny. Když stály již na prádelníku
a Šly, postavila se panímáma před ně a pravila:

»Za sto zlatých jsou drahé, ale lepší malé něco
nežli veliké nic*

Druhého dne k poledni rozžehnal se Pétina s ve-
zdejší bídou. -—

To všecko téméř do posledního slovíčka obnovilo
se a oživlo za dnešní noci v mysli tatínka Vlacha.
Neseděl sice již na posteli, ležel, ale dřímota naň mermo-
mocí nechtěla přijíti. Také po ní příliš nebažil, dějiny
obou hodin bavily jej s dostatek, tak že čtvrf za čtvrtí
mu dosti vesele ucházely, a že se pokaždé divil, kdy-
koli ponocný novou minulou hodinu zrovna na rohu
jeho domu odpískával.

Jako starostlivému muži, jenž i do budoucna pro-
hledá, namanula se mu pak další zcela přirozená my-
šlénka: kde jsou hodiny, jest potřebí i hodináře. Věčné
dobře Žádné i sebe lepší hodiny nechodívají. Tu po-
volí nebo pukne péro; tu olej vyschne v matičkách;
tu vyskočí nejtek anebo vnikne prach mezi kolečka;
tu nadcházejí, tu nedocházejí; sumou: bez hodináře se
neobejdeš. A ti zlatí hodináři ! Dej jim hodiny na správu
a máš je hned zase v domě, aby znova spravovali.
Vlachův hodinář byl starf Osolil. Byl to stařec ze sta-
rého sékula, dal si na Čas s prací a dal si zaplatiti, ale
ledabylé, povrchní práce nikdy neodevzdal, ovšem dotud,
dokud dobře viděl. Ale nyní mu starobou již zrak pře-
cházel a práce mu šla těžko od ruk)', zvláště práce
jemnější a nesnadnější. Tatínek Vlach nahlížel, že s Oso-
lilem to dobře nepůjde, jestli se hodinám něco stane.
Druhý a poslední hodinář ve městě byl známý nám
již Zima. Vlach byl s ním za dobré, ale co do správek
mu mnoho nevěřil; aspoň lidé o něm povídali, že
spravuje tak, aby zase bylo spravovati.

To byly starostlivému tatínkovi Vlachovi truchlivé
naděje do budoucnosti, ale posléze mu pro ně čelo
starostmi nescvrklo, nebot potěšil se myšlénkou, že než
nějaká nemoc na jeho hodiny přijde, zatím se ve městě
nějaký nový doktor hodin usadí, který se ohlédl po

světě a něčemu přece bude rozuměti, a tu si jen tak
letmo vzpomněl na syna Pětinová, Stanislava, jenž po-
malu již také může býti mistrem.

Konečně k ránu se přece jen ty Boží myšlénky
v tatínkově mysli pletly, v postupu svém uvolňovaly
a zastavovaly, temněly, aŽ ztemněly. Když ponocný na
rohu čtvrtou hodinu odpískával, tatínek Vlach ho již
neslyšel. Usnul a spal nějakou hodinu, jakoby ho na
vodě víly kolébaly.

My zatím potichu vysvětlíme, proč mu říkali » ta-
tínek « Vlach. Měl sice s panímámou dětí jako kmínu,
zrovna tucet bez dvou, ale odchoval jenom čtyři : dva
syny a dvě dcery. Nejstarší syn byl vrchnostenským
úředníkem na Šlikovsku ; druhý, jenž rodičům za všeckny
ostatní děti starostí nadělal, byl na vojně při polní pe-
kárně a dělal, co byl ženat, dobrotu. Starší dceru Pe-
pičku měl doma vdánu, dal jí věnem druhý, svůj lepší
dům a zeti odevzdal své řemeslo, a Tonička, nejmladší
z dětí, modlila se ještě doma o ženicha k sv. Ondřeji,
ale o toho pravého, neboť o takové, kteří se jí nelíbili,
nebylo jí věru zle. — Vlach měl děti nesmírně rád a
přišel-li někam, kde byla ta milá drobotina, býval hned
s nimi kamarád a vábíval je k sobě říkávaje :

»Pojdte, koťata, k tatínkovi;* nebo »pojd sem,
mužíčku, a neplač, vždyť já jsem tvůj tatínek ;< nebo
>pojd ke mně, kočičko, a řekni mi tatínek a dám ti
jablíčko,* a tak podobně.

Kurážnější děti na ulici naň povolávaly » tatínku*
a lidé si toho všímali a bylo jim to milo ; neboť Vlachů
bylo ve městě asi šest a za hovoru je museli přece od
sebe rozeznávati. Jednomu, soustružníkovi Vlachovi,
říkalo se »kratina<, protože, jak čtveráci říkali, rostl
jenom na veliký pátek ; jinému říkáno dokonce >kašlavý
Vlach*, nebo jen »kašlavý*, protože, co ho kdo pama-
toval, neustále pokašlával více ze zvyku nežli z potřeby^

a tak i našemu pantátovi říkali > tatínek Vlachc, nebo
krátce »tatínek«. VJach si z té přezdívky nic neděla),
naopak rád slýchával, když ho i vážnější sousedé oslovo-
vali >tatínku«. Vždyť po jeho rozumu nebylo ani
krásnějšího jména na světě nad slovo > tatínek «.

III.

Dvé jar se zatím vystřídalo od onoho velikonoč-
ního Božího hodu, za něhož brzo po půlnoci tatínek
Vlach uslyšel poprvé zamilované hodiny na prádelníku
v rohu bíti. Za ten čas se domácnosti jeho hrubě žádná
změna nedotekla. Pantáta a panímáma byli zdrávi na
svůj věk, a Tonička kvetla posud jako Čerstvá květina
před očima rozumné své mateře a neměla posud ženicha.
Jen u Tučků — Pepiččin manžel se jmenoval Tuček —
stala se změna, jež tatínkovi práce přidělala. Přibyla
jim do hospodářství holčička, tlustá jako bucek, a tatínek
každého dne z rána, když šel po osmé z kostela, cho-
díval tam, aby malou Pepičku pokolébaJ. Odpoledne
pak se šel podívat, zdali dítě od rána přece trochu
vyrostlo, při čemž vnučku obyčejně trochu pochoval.
Tonička se k Tučkovům příliš nehnala, neboř Švakr ji
rád Škádlíval, ač když mu trumfa přebila trumfem, právě
se nedurdíval. Tuček vůbec nikoho nezarmoutil, ale
měl chybu, že časem rád špičkami házel a že Toničce
ženichy namlouval, čímž ji dráždil a dopaloval. Bylať
Tonička v přísné počestnosti vychována a jako panen-
ská citlivka proti volnějším žertům nedůtklivá, což čtve-
ráckého mistra jen tím více popichovalo, by ji přiváděl
do rozpakův a hněvného zápalu, z něhož míval své
potěšení.

Někdy se Tučkova až na muže pohněvala, že ho
svobodná její sestra tak zajímá.

»Mlč, mlč, stará rašple; nevyjde to z rodu,« chlá-
cholíval ji Tuček; >kdyby Pánbůh dopustil a ty jsi
odešla do Hlinská, nebude na škodu, mám-li na mušce
za tebe náhradu.*

>Té radosti ti neudělám, abych umřela,* odmlou-
vala mu paní Pepička, »a kdyby na krásně tak se stalo;
jak znám Toničku, vzala by na tě pohrabáč, kdybysi
Šel k ní na námluvy.*

>To mi děláš krásné naděje,* vzdychl si Šelmovsky
Tuček; » naposledy bude přece nejlépe jednáno, když
Toničce nějakého ženicha nadženeme, dokud tě mám.*

»Myslíš, že je každé děvče tak hloupé jako já jsem
byla, aby se tak hnalo do vdavek a dalo se mužem tak
obalamutiti jako já tebou? Tonička má více rozumu
a rozvahy a já jí to schvaluji. O, zlaté časy za svobodna !*

> Jdi mi někam ! Jako bych vás Ženských neznal !
Byl by to krásný trh, kdyby vás člověk kupoval podle
toho, co stojí na pytli. Divná věc, že hezkého hocha
ani viděti nemůžete — abyste si ho nepřály za muže! «

>Ty mluvíš jako nebožka hluchá!*

»Ostatně pod věncem choditi jest pěkno, ale pod
čepcem jest tepleji. A Tonička, nedopouštěj to Pánbůh,
mohla by při své vybíravosti zamrznouti. Do Pavlíka
Brzorádovic se jí nechce, a je to hoch zachovalý a
z teplého hnízda; Frantík ze Suchého mlýna jest sice
veselá kopa, ale takto dobrá duše jako hodina, a Tóna
Doležalův bude si brzo museti brejle koupiti, jak si
oči po ní vykoukal. Pavlíka nechce, Že je pihovitý,
Suchomlýnský jest jí málo moudrým a pobožným, a
Doležálek kdyby byl aspoň o hlavu větší.*

»Když si může děvče vybrati, proč by si nevy-
bralo; však vy mužští jste ještě horší. Kdybych na
příklad já byla mívala pihy, kdo ví, zdali by mne byl
pan Matěj Tuček chtěl.*

»Ta bradavice v levo na krku jest horší.*

> Tučku, tou bradavicí mne nedopaiuj ; všecko má
svou míru, i má trpělivosť!«

>Nu, nu, však jsem tak mnoho neřekl!«

»A mohl jsi ještě mlčeti. «

» Pravda. Plna jsou nebesa slávy Boží a země krásy
ženské. Amen, staň se. VíŠ-li Pepičko, kdo sem dnes
přijel.*'

»Co mi do toho?«

>Kdo ví! Pamatuješ se na nebožtíka Pětinu, že-
lezníka ?«

^Tatínek má od něho hodiny, ty pod skříní.*

»Ty za sto zlatých; na to jsem ani nevzpomněl!
Dnes v poledne přijel sem dostav níkem z Prahy jeho
syn, Stanislav. Je to krásné jméno, vid?«

>LepŠí nežli Matěj. «

»VidíŠ, ty mluvíš dnes moudře jako slabikář. Sta-
nislav Pětina jest hodinářem, žádá tu o mistrovství a
hodlá se usaditi. Není pochybnosti, že slavný magistrát
ho neoslyší. Za jedno starý Osolil nerozeznává již
kolečko od klíštěk, a Zima, jediný hodinář na celé
město, co to je? A pak Pětina má prý denáry, a to
jest kolomaz, při které se dobře jezdí při slavném
magistrátu a zvláště při hospodyni pana purkmistra.
A Pětina je světem prošlý a pro rozumy nepůjde asi
do krámu. Byl dnes večer s námi u Jelínků na skle-
nici piva a každému se nám líbil. Jeho strýc. Vaniček,
s ním tam přišel. Mudroch z Děkanské ulice mohl na
něm oči nechati. Však ho již zlobili, že by to byla kůstka
pro jeho Kačenku. Já jsem si však při sobě pomyslil,
že by lépe slušel naší panně Antonii.*

>Ty jsi horší nežli kvasničková bába.«

»Kdybys ho viděla, jak se pěkně nosí! Jde mu na
dvacátý osmý rok, ale vypadá jako student; na mou
duši, jako rhetor. Vlasy má jako nepřipálený len a nad
svrchními pysky knírky; povídám ti, jen mu dáti hu-

bičku. A pak ost]^chav je ti jako panna; mluví málo a
jen když se ho někdo ptá, a tu mluví je$tč opatrně a
uhlazeně, jakoby odříkával z knihy. Mně se to při
svobodném hochu velmi líbí, když je tak skromný.^

» Vezmi si ho za příklad. «

»Vida, ještě jsi ho ani neviděla a již mně ho dáváš
za příklad! Ó, vy ženské !«

»A kdo tim vinen, ne-li ty?!«

» Pusťme žerty mimo. Pětinovi se dobře povede.
Za jedno jest městsky synek, za druhé má peníze a za
iřetí jest jako obrázek. Pamatuj, Pepičko, na dnešní
řeč mou, že se Toničce bude líbiti, a že by z toho
mohl býti pořádný maryáš, jako stodola.*

»Já ti něco povím, Matěji. Slib mi, že se o Pěti-
novi ani slovem Toničce nezmíníš. «

»To je těžká věc, milá manželko.«

»UděÍej mi to k vftli a uvidíme. Byl by již opravdu
Čas, aby Tonička se provdala. Možno, že Pětina by se
jí zalíbil a ona jemu. Ale kdybys ty do toho mluvil,
dávám ti písemně, že bys všecko u Toničky pokazil, c

»Ale jen tak upozorniti . . .<

»Nic upozorňovati. Co se státi má, stane se bez
lidských domluv a přímluv, a kdyby lidé často z dobré
vůle jiným štěstí nekazili, věř mi, že by bylo o krásnou
hromádku štěstí více na světě. Nestarej se nic o To-
ničku a mladého Pětinu. Dej mi ruku na to «

»Na mou duchu, nerad ti ruku na to dávám, ale
tu si ji měj.«

Mistr Tuček složil v ruku své manželky slib a při
tom ženušku políbi za její moudrou řeč. V tom malá
Pepička na kolébce se rozplakala. Mistr vstal a položil
ji matce do náručí, načež si ulehl, neboť celá rozmluva
konala se večer, již k desáté hodině, když Tuček vrátil
se od Jelínkťi, kde z pravidla každého dne denní prach
a lopotu pintou piva splachoval.

Asi po čtyřech nedělích usadil se skutečně mladý
Pětina na Novém městě vedle pošty. Zařídil si krám,
že Zima se před ním musil schovati, a měl hodin a
hodinek na výběr, že Osolilovi až sluch přecházel, když
mu lidé o tom povídali. Hodinářský stolek postavil si
zrovna k oknu a od bílého rána aŽ dlouho do večera
sedával při něm při práci. Do hospod nechodil, jen
v neděli z pravidla zastavil se asi na dvě nebo tři hodiny
u Jelínků mezi vážnějšími měšťany. Dal-li kdo naň
otázku, jak se mu v řemesle vede, odpovídal :

»Každý začátek jest těžký; leč doufám v Pánaboha,
že to pomaloučku půjde. «

»Však vy tomu již nastrčíte nohy, aby to šlo,«
vtipkoval Tuček.

»Inu tak,« přidával starý Mudroch a usmíval se na
Pětinu jak nejlépe uměl, mysle při tom na Kačenku,
jak by se pěkné s mladém Pětinou do párku hodila.

Tučka, jenž uhodl asi jeho myšlénky, svrběla krev
a jazyk. Napiv se prohodil: »Dnes jsem potkal vaši
Kačenku, když Šla z kostela. Je to děvče jako strunka;
již byste měl také na vdavky pomýšleti.*

»Inu tak!« odpovídal Mudroch. »Špatný kuchař,
jenž svou kaši chválí, ale za Kačenku se žádný otec
styděti nemusí. Však matka koupila v pátek tři kopy
plátna; bylo zpropadeně drahé, ale jako prkno. Inu
tak ! Já vždycky povídám : když už je výbava, ať je po-
řádná; na nějaký tolar nekoukej. Není to na pět let, je
to na dvacet let; muži mají v manželství dosti jiných
výloh. Nejvíce nás stály peřiny; ale když se tak v ko-
moře na ně podívám, jak jsou krásně narovnány: jak
jsem mužský, mám z toho radosť.«

>To jich máte jistě asi na Šest postelí, « nabíral
Tuček.

»Inu tak. Na tři, ale na Šest by se z nich dalo
bratru udělati.*

Tuček se po očku podíval na Pětinu. Tento ne-
všímaje si ho hledčl na stůl a posměšně se pousmívaL

»Na toho Šeplavou Kačenku neudáme pomyslil si
Tuček, a viděl a slyšel v duchu Kačenku Mudrochovic,
jak k mamince povídá : » Tenhle pan Stanislav še mi
silně líbí.«

Kačenka totiž pošeplávala a místo s říkala i.
.Ostatkem bylo to hodné i sličné děvče, jež by se bylo
již velmi rádo vdávalo. Ale koncepty její se jí nějak
mátly. Mladý Pětina se jí velice líbil, ba zamilovala si
ho od pouhého vidění. Co se usadil na Novém městě,
neměla pokoje, a kdy to jen poněkud Šlo, chodívala po
Novém městě mimo jeho krám, aby hodinářovu po-
zornost na sebe obrátila, a mezi jinými dívkami říká-
vala, že » takový Čistý a tichý řemešník ješt jí milejší,
nežli nějaký úředníček. «

Tonička s Kačenkou kamarádily již ze školy; také
bydlily jen několik domův od sebe a časem k sobě
docházely. Asi třetí den, co se Mudroch s výbavou své
dcery u Jelínků chlubil, bylo Toničce jíti na Nové
město. Šla klopíc oči k zemi jako obyčejně, když ji
Kačenka dohonila.

»Pozdrav tě ruka Páně, děvče, ke komu jši na
čeště ?«

»Jdu ke hřbitovu k provazníkovi,* odpověděla
dívka; »přetrh]a se nám šňůra na prádlo.c

»To še š tebou svezu, « pravila Kačenka.

Popošly spolu asi sto krokův a blížily se ke krámu
Pětinovu, s něhož Kačenka ani oka nespouštěla.

»Víš co, Tóny,« ujímala se Kačenka hovoru a za-
věsila se pevně na rámě družky své; »pojd, podíváme
še tamhle na hodinky. Bratr můj v Praze chce pořád
nové hodinky a tatínek náš mu je Slíbil na jeho Svátek.
Pojd, vybereme néjaké.«

»Já do krámu s tebou nepůjduy« zdráhala se
Tonička.

»Do krámu nepůjdeme, půjdeme jenom k oknu,
beztoho že ty nejlepší tam viší.c

Tak promlouvajíc přitáhla Kačenka Toničku k vý-
kladnímu oknu, za nímž seděl při práci Pětina. Dívky
se dívaly na hodinky, ale při tom také na hodináře,
jenž všimnuv si toho, velmi způsobné se jim uklonil,
upíraje při tom oči zvláStě na Toničku.

Toničku rozrazilo palčivé horko, stáhlo jí srdce
a vehnalo se jí do tváří, že ji zrovna pálily. Odtrhla
se prudce od Kačenky a pravila :

»Musím k provazníkovům.«

Kačenka ještě chvíli hodinky prohlížela; Pětina si
jí už nevšiml ponořiv se do své práce.

Tonička běžela k provazníkovi jakoby ji někdo
honil. Styděla se, že se dala Kačence svésti; vždyť to
vypadalo, jakoby sama Šla za Stanislavem.

»Co si o mně ten Člověk pomyslí. Kam Jsem po-
děla stud a rozum? Kdybych ho potkala, nebudu se
moci mu ani do očí podívati. c

Takové a podobné myšlénky chumelily jí hlavou
a nepozorovala ani. Že již dávno domek provazníkův
minula a že jest již mezi stodolami. V tom před ní
nějaký psík zaštěkal. Vzpamatovala se a obrátila k městu.
Když šňůru koupila, nešla již Novým městem domů.
Zabočivši v levo dolů, pěšinou obešla si raději město.
Toho dne neměla již pokoje a nemohla se ani večera
dočkati, až bude sama v pokojíčku. Konečně se pan-
táta i panímáma uložili. Tonička ještě chvíli Šila a pak
shasila světlo. Svlékla se a podle starého zvyku při-
klekla k loži svému, by se pomodlila. Ale kde byly dnes
její modlitby! Pětkrát začala otčenáš a ani jednou jej

nedomodlila. Ten Pétina jakoby jí učaroval; ani na
minutku neodstoupil jí s mysli, a pořád cítila, jak ty
milé modré oČi jeho na ní visí.

Tonička vyskočila, ulehla a přikryla se až přes
hlavu svrchnicí, aby se před Pětinou ukryla ; ale marno.
Bylo jí do pláče, do smíchu a milý Bůh ví a Matka
Boží, do čeho. Posléze odevzdala se do svého osudu
a pravila zmuživši se:

»Děj §e se mnou vůle Páně!<

IV.

Tatínek Vlach neměl již dobré spaní. Před de-
vátou šel obyčejně do postele, usnul tak po desáté a
probouzel se z pravidla po půlnoci. Pak počítával
hodiny a po třetí hodině znova usnul. Ráno vstával
obyčejně s denním světlem, umyl se, Šňupl si a na-
tahoval hodiny. Pak prochodil a prohovořil čas až do
snídaní, jež vařívala Tonička. Po snídaní projednával
široce s panímámou, co budou k obědu vařiti, dostrojil
se, a když ve tři čtvrti na osmou zvonili do kostela,
vycházíval již obyčejně z domu na osmou mši. Po
mši zastavil se u Tučků, jak již jsme vypravovali, a od
Tučků šel trochu do města, nebylo-li právě šeredno,
tu i tam se známými se zastavuje a o běžných věcech
poklepávaje. Tak mu dopoledne ucházel čas jako voda
po lučině. Po obědě si na půl hodinky chrupnul a
pak trochu si četl ve starých kalendářích, jichž měl
nahoře v komoře přes půl kopy nastřádaných a pečlivé
zavázaných v cejšce, aby moli se do nich nedali.
Jestliže nějaká starosf do cesty mu vstoupila, míval
dosti času na rozjímání, jak by nejvhodněji se jí s krku
zbyl. Bez panímámy se však za takových příležitosti
neobešel.

Dnes mu takového rázu starosť nadeSla a věru,
přivstala si na něj. Sotva že k ránu, po třetí hodině
znova usnuly hrklo něco v nečas v hodinách v rohu
stojících. Tatínek sebou trhl, ale spal dále. Když však
došlo na půl pátou a jen hodiny po nebožiíku Pětino vi
bily, tu se tatínek ze spaní vytrhl. Byl tak zvyklý^ na
bití obou hodin, že nemohl spáti, kdyby se jedny byly
zastavily.

Tatínek vstal a rozsvítil.

Panímáma se zbudila.

»Co se stalo, pantáto ?€

^Hodiny v rohu nebijí; něco se jim přihodilo.
Musím se podívati Ic

To praviv šel se svíčkou k hodinám. Stály. Tatínek
rozkýval kyvadlo, ale vidél hned podle jeho hybu, že
je chyba ve stroji. Cekal chvíli. Kyvadlo se zastavilo.

»Jsou porouchány,* naříkal hlasitě si vzdychnuv,
>ted to mám !«

»Nu, proto vám snad hlava s ramen nespadne.
Dají se spraviti a bude po zármutku.*

»Tobě se to snadno povídá, panímámo, ale co já
mám říkali!? Řekne se: dej je spravit, ale jak to bude
v noci vypadati s mým spaním? Však víš, jak jsem na
jejich hlas zvyklý. A pak, nehledě ani k zbytečné útratě,
kdo mně je spraví tak, aby zase brzo nemusely k ho-
dináři ? ó, panímámo, jak jednou se dobré hodiny
dostanou k hodináři, pak už cestu k němu nezapo-
menou; to máš, jako když někdo jde ponejprve k ži-
dovi o peníze.*

»To je lamentac pro puklé péro!*

»Což si ani před tebou v žalosti nemohu ulehčiti?!*

»Víte, pantáto, pojdte si lehnout. Ráno od zetě
zajděte si k Zimovi, nebo k tomu mladému, k Pětinoví.*

Tatínek Vlach vrhl žalostný zrak na milé hodiny
své a poslechl. Leč nelehl si, nýbrž usedl v loži.

> Dobře jsi rnně připomněla Pětinu, panímámo.
Zimovi nevěřím. Pětina byl v Praze, ve Vídni a Bůh
ví kde, měl jistě na tisíce hodin v rukách. Bůh sám
ho sem přinesl, on mi snad hodiny poctivě spraví.*

Tonička se v pokojíčku hovorem rodičů vzbudila.
Bylo to zrovna ráno po tom, co se s Kačenkou u krámu
Pětinová zastavily. Dvéře do pokojíka byly jen při-
vřeny, a zaslechla každé slovo z čeledníka. Jméno Pě-
tinovo ji všecku vzrušilo, vždyť i v noci se jí o něm
tolik krásných věcí nazdálo. Horký ruměnec polil
její tvář a prsa se jí úžila. Zbystřila uši, aby jí ani
písmenka neušla.

»I ovšem že spraví,« pokračovala panímáma; »a
budeme míti tu správku aspoň lacino. Než by si od-
pracoval ty peníze, co nám za jeho otcem zůstaly, musel
by asi kopu polámaných per spraviti.*

» Nevzpomínej, paníaiámo, starých sliv. Já jeho
tatíkovi všecko odpustil a za synem nemám ani halíře.
Rád mu zaplatím, co je poctivo, jen když mi hodiny
zase dobře půjdou.*

»Inu, je- li mladý Pětina pořádný člověk, však on
od vás nic nevezme. Však on asi ví, že jste jeho otci
stovku odpustil.*

»Co je nespravedlivého, nesmíme na nikom žádati.
On je začátečník a musí vydělávati, aby něco měl. Jak
půjdu od Tučků, zastavím se u něho. Beztoho již mne
to dávno ponoukalo, abych se podíval na jeho krám.
Je prý tam hodin pěkných a vzácných, že se srdce
směje !«

»Jen si tam zase některé nezamilujte; nerada bych
zase nějaké kupovala.*

Tatínek Vlach se zamlčel.

>Gož kdyby se Tonička vdávala,* rozumoval dále;
»nové hodiny jí přece musíme do hospodářství dáti.*

» Nemluvte tak hlasitě, pantáto, děvče by nás mohlo
v pokojíčku slyšeti. Což kdyby měl ženich sám dost
hodin, k čemu nových ?!«

Tonička se chytila za srdce; vzpomněla si na
Pětinu.

> Pravda,* odpovídal dobrosrdečně tatínek Vlach;
» vždyť může se dostati třeba za hodináře. Kdyby už
jen byl den, abych mohl k Pětinovi. Musí si k nám
pro hodiny přijíti.*

Tonička se všecka znepokojila. Pětina přijde dnes
do domu! Jak se s ním setká? ó, kdyby jen věděla,
kdy přijde, na půdu by před ním utekla. Ráno oblékla
se do nejlepších všedních šatův a nebylo s ní řeči,
zrovna jakoby jí byl někdo lilku dal. Před snídaním jí
vykypělo mléko a panímáma jí dala pořádnou poučenou
a připomněla, že kdyby se vdala, sotva by jí to muž
tak zhola prominul. Později krájela mrkev k obědu a
řízla se, že panímámě bylo z toho úzko.

>Máš už dnes nešťastný den, děvče,* podotkla
matka, »budu raději sama za tebe vařiti.*

K jedenácté hodině vrátil se tatínek domů. Zářil
blažeností a vypravoval Široce, co u Pětiny viděl.

>l stroje, nově nalezené, mi ukázal,* chlubil se
ženským, »a o Paříži mluví, jako my o našem předměstí.*

»Mladí lidé bývají mluvkové,* připomenula paní-
máma.

»To mu křivdíš, panímámo,* ujímal se ho tatínek.
» Pětina je způsobný, zdvořilý mužík, a co mluví, má
odváženo. Však tomu rozumím. Musil jsem si sednouti
na nejlepší stolici, a sám vlastní rukou mi kašket a hůl
vzal a pěkně uložil. Povídám ti, že má moresy, že je
jich u nás k pohledání.*

> Protože cítí u vás peníze.*

»A já nevím, panímámo, co pořád proti Pětinovi
máš! Proč by se mi nelíbil, když toho zasluhuje? I*

> Protože to nerada vidím, když nékdo hned po
prvním vidění by cizího člověka na hřeben od kostela
posadil. Dříve zkusiti, pak chváliti; nejprv opatrně, pak
srdečně.c

>Nu, uvidíš, až zkusíS. V§ak přijde dnes k nám,
hned po obědě.c

Tonička mlčky poslouchala a měnila barvu jako
rosnička. Tatínkovi by byla okolo krku padla, před
maminkou dostávala strachy.

Bylo po obědě. Tatínek si nasadil brejle a vytáhl
z nadaimary kalendář. Do poledníčka obvyklého se mu
dnes nechtělo; čekal na hodináře. Panímáma si sedla
k oknu a pletla punčošky malé Pepičce do zásoby.
Tonička šla za prací do kuchyňky, jíž se musilo do
pokoje. Byla na vahách, co má učiniti; měla-li tu
zůstati, až přijde Pětina, nebo někam do domu poode-
jíti a vrátiti se, až by již mohl býti pryč. Bila jedna
hodina; hodinář nešel.

»Je to způsobný člověk, « rozumovala Tonička;
» myslí si asi, že tatínek po obědě si pospává, a nechce
mu poledníček překaziti. <

V tom klepáno na dvéře.

Tonička sebou trhla a krev se v ní srážela, že
byla jako stěna.

Vstoupil Tuček, od práce umouněný. Nežli se
Tonička vzpamatovala, ukradl jí hubičku.

Tonička se rozčepejřila.

♦Nepůjdete- li, švakře, rozbiju o vás ten cedník, «
plísnila ho drsně.

>Kde se toulala v myšlénkách panna Antonie ?«
Škádlil ji Tuček ustupuje před cedníkem ; »doma nebyla.
Spí-li tatínek ?<

>.Nespí; jděte si.<

Tuček šel do čeledníka.
A. V. ŠmilovskÝ: Spisy výpravné. VIIL 5

>Toho sem právě čert byl dlužen,* hubovala
v duchu Tonička. >Ale já to tak nenechám; řeknu to
Pepce, ať si dává na něj pozor, «

Klepáno znova.

Vstoupil Pětina a stanul při dveřích.

»Doma-li pan otec, slečinko?*

»Doma.«

To bylo všecko, co spolu mluvili. Pětina vešel do
čeledníka. Tonička stála jako přimrazena u kuchyň-
ského stolu. Což teprve, kdyby byla věděla, že je na
tváři od Tučka začerněna!

Pětina byl dobrou čtvrť hodiny v Čeledníku; ta-
tínek musel celou přirozenosť hodin vypovědíti, aby mu
je dobře spravil. Tuček se z čeledníka nehýbal. Ko-
nečně se Pětina poroučel odnášeje hodiny čistým bílým
šátkem zastřené. Tuček šel s Pětinou a usmíval se za
jeho zády tak potutelně na Toničku, že by mu byla
s chutí pekáč i s omáčkou na hlavu hodila. Pětina se
jí způsobně poroučel, při Čemž jeho oči se ještě pěkněji
na ni podívaly nežli včera oknem. Tonička se potom
na chvíli oběma lokty podepřela o stůl a zakryla si
oběma rukama tváře. Pohled Pětinův prochvěl její duši
tak, že se v ní rozezpívala andělskými libozpěvy.

Tonička byla nezkušena, na pohled spíše chladna
nežli vroucná a panenské její duše nedotekl se posud
žhavý vánek oplravdivé lásky; ale přes to všecko tušila,
ano cítila, že mladý muž se ani nemůže takovým okem
podívati na dívku, do níž mu nic není, jako odcházeje
se podíval jí do duše Stanislav.

Slzy se prodíraly skrze prsty Toničce, slzy nevý-
slovné radosti, neskonalého štěstí.

Dobře bylo, že panímáma nepřicházela do kuchyně.
Zkušená matka by byla hned poznala, že ten, jenž
tatínkovy hodiny na správu odnášel, srdeční hodiny

její dcery nadobro porouchal, a že jenom on jediný je
může opét pro život spraviti.

Co by tomu byla panímáma řekla, nevíme ; snad
by se byla držela své zásady; nejprv opatrně, pak
srdečně.

Tuček vrazil do světnice ite své ženě, jakoby na
blízku hořelo.

»Pro Boha tebe prosím, nezbud mi dítě,« zvolala
paní Pepička. »Co je?«

>Co je! Už je lo navázáno a beze mne; vidíí, že
mám lepší oko nežli ostříž. Půjdeme na svatbu.«

»Komu ?€

>Inu, ctnostné panně Antonii a počestnému panu
Stanislavovi, hodináři.*

» Nevídáno, že si tam přišel pro tatínkovy hodiny.*

^Tatínkovy hodiny! Na ly se to navázalo, ó, já
to vím!*

»I od koho to ví§?*

»Inu, od Toničky.*

>To hrozně pochybuji, aby ona ti to řekla,*

»Ale já to na ní viděl. To není ona, jdi se na ni
podívat. A on, vždyt nemohl od ní oči odtrhnouti!*

»Ty toho namluvíš za groš do putny. Počkej
u dítěte, já se půjdu domů podívat.*

»Jdi si, uvidíš.*

Za půl hodiny vrátila se paní Pepička domů.

»Nu?* otazoval se Tuček.

> Předně ti přísné zapovídám, abys toho líbání
s Toničkou nechal; nebo bude zle.*

»K službám, paní manželko, A to druhé?*

»V tom druhém máš pravdu. Ale jazyk za zuby,
nechceš-li míti peklo se mnou.*

Druhého dne, po třetí hodině odpolední přinesl
Pětina tatínkovi Vlachovi spravené hodiny. Postavil je
na prádelník, spustil kyvadlo a zatáhl za šňůrku.

Hodiny bily dvojnásob tak krásně jako prve. Ta-
tínkovi přecházely radostí oči i sluch. Škoda, že paní-
máma byla u Tučkův !

Tonička seděla při šicím stolku a z práce své ani
nevzhlédla. 21dálo se, že má tuze na pilno.

»A půjdou-li . nyní dobře ?« otazoval se tatínek
mladého hodináře.

Pětina pokrčil ramenoma a pohleděv střihem na
Toničku, při čemž i ona zrak k němu pozvedla, odpo-
vídal, červenaje a zajíkaje se, jako poctivý člověk,
když lže:

»Nemohu za ně státi, vážený pane Vlachu, Já je
sice důkladně rozebral a prohlédl, a dal si na nich zá-
ležeti, abych si získal vaší spokojenosti; ale státi za
ně nemohu, poněvadž je třeba, abych je delší čas znal.
Hodiny staršího způsobu mívají své vrtochy. Dovolíte-li,
já se ob čas přijdu na ně podívat a za půl léta řeknu
pak s dobrým svědomím : stojím za ně.*

Tatínek se poškrábal na nose a pravil :

>Mluvíte, pane mistře, na svůj věk tuze rozšafně.
Přijdte se jen na hodiny podívat, kdy se vám hodí.
Dobrá věc chce svému času; co kvapno, nebývá plátno,
a já musím míti dobré hodiny. Raději nic nežli nejisté
hodiny.*

»To je také moje zásada,* odpovídal Pětina po-
hmuřuje okem po Toničce.

Tatínek vytáhl klíč z kapsy a tázal se:

»Kolik jsem vám dlužen, pane mistře?*

» Prozatím nic, vážený pane Vlachu. Až po půl
lété budu moci říci : stojím za né, pak již se spolu
spravíme, €

Tatínek nerad vyplácel peněz; byl rád podmínce
Pětinově. Podávaje mladému muži ruku pravil:

»Tedy vám prozatím za práci děkuji a zůstávám
dlužníkem,* a obrátiv se k Toničce dodával: »jestli pak
se ještě na naši Toničku z dětských let pamatujete ?«

Pětina se začervenal a pravil po chvíli:

>Trošinku. Když jsem šel do světa, byla dívčinka
sotva škole odrostlá. «

»Léta ubíhají jako oblaky,« děl na to tatínek; »ale
my vás tu od práce zdržujeme, pane mistře, vždyť
přijdete zase. Jenom přijdte.«

Pětina vstal se stolice, podal ruku tatínkovi a ne-
měl se k odchodu. Bylo na něm viděti, že by se rád
něčeho odvážil, k čemuž nemá dosti smělosti. V tom
pohlédla naň Tonička. Pětina popošel k ní a nabízeje
jí ruku promluvil zajíkaje se :

»Snad mně slečinka nevezme za zlé, poprosím-li
ji, aby mně ze staré známosti podala ruku?«

Tonička mu hbitě a ochotně nastrčila pravici. On
ji jí stiskl vroucně a upřímně. Po té odcházel a tatínek
ho doprovodil až před dům. 2e by se něco zvláštního
mezi mladými lidmi dělo, dobrému starochovi ani ve
snách nepřipadlo.

Panímámě se líbilo, že Pětina od správky nic ne-
vzal, a soudila z toho, že jest pořádným člověkem, ale
nebylo jí po mysli, že slíbil ob čas do domu docházeti,
by se podíval na hodiny. Kdyby jí bylo bývalo doma,
byla by to pantátovi vymluvila. S pantátou je těžká
pořízená ! On řekne snadno a a nepomyslí, že v patách
po a bývá í a ď, on vidí v Pětino vi hodináře a ne-
vzpomene, že hodinář jest mladý a sličný svobodný
muž, životem protřelý, tudíž prohnaný, a Tonička že

jest mladé, nezkušené děvče se srdcem chytlavým. Aby
dítě bankrotářovo za Toničkou Vlachovic cestičku Šlapalo,
zdálo se panímámě neslušno, nebezpečno, ba nepočestno.
Cesť a dobré jméno domu bylo jí nade vSecko . jmění.
Když posléze tu věc kolem. do kola na mysli zobracela,
zdálo se jí, že maluje si jen zbytečné strašáky, a že
zdvořilý a způsobný Pětina jen proto pravil, že ob čas
podívá se na hodiny, aby nemusil říci: odpustili jste
mému otci sto zlatých; já přece za správku hodin ne-
mohu od vás nic vzíti. A v tomto výkladu se panímáma
pozvolna utvrzovala, vždyť minuly od toho dne tři neděle
a Pětina nepřicházel. Nepřicházel, ale přišel, když paní-
máma byla sama doma. Nespustila očí s něho ; zkoumala
ho. Mladý mistr velmi zdvořile pozdravil a řekl, proč
přichází, postavil si hodiny k světlu, otevřel je vzadu ^
prohlédl, kleštičkami něco ve stroji při tužil a nechal je
bíti. Pak opět zdvořile se ukloniv odešel. Bůhví jak se
stalo : panímáma ani nepřišla k tomu, by se s ním dala
do řeči, by mu sáhla na zub. Když odešel, hněvala se
sama na sebe a pravila si v duchu: takhle Ženich ne-
vypadá, vždyf si mne pranic nenadcházel! Budoucně
však s ním promluvím a řeknu mu, že se nemusí k nám
namáhati. Ale budoucně nebylo zase jí a pantáty doma ;
.Tonička byla sama, když Pětina přišel hodiny prohlížet.
Prohlídka trvala dnes trochu déle, nežli když panímáma
byla sama doma, a když klíšťkami do stroje Šťoural,
třásla se mu pravice. Tonička hrála všemi barvami a
svolávala v duchu všecky svaté a světice na pomoc ;
takové úzkosti skličovaly jí duši. Také se poněkud na
Pětinu štířila. Proč k ní ani slovíčka pořádného ne-
promluvil? Byla by mu s chutí uši peprně natřela, že
je takový nemluva, takový nesmělý až do přihlouplá.

Pětina postavil hodiny na jejich místo a ohlížel se
po čepici. V Toničce hrklo.

>Půjdou-li dobře ?« oslovila Pětinu.

Hodinář upjal k xií oČi jako ondyno v kuchyni
a drže levicí čej)ici utíral ji loktem pravého rukávu, ač
nebylo ani prášinku na ní. Zdálo se, že ztratil nadobro
mluvu, anebo Že nemůže nalézti topůrko ke kladívku,
jímž by byl rád na srdce ToniČčino zaklepal. Konečně
se mu přece jazyk rozvázal.

» Panno Toničko,* vyhmoždi] ze sebe.

Tonička ani nedutala.

»Panno Toničko,* rozvazoval se dále jazyk mladíkův;
*ach! kdy bychr směl se k vám otázkou opovážiti! Ale
vy byste se třeba na mne hněvala.*

> Vždyť snad nic zlého na mně nechcete,* dodávala
mu Tonička kuráže.

»Ach! Já bych pro vás z Krásné Louky do Jizery
skočil, třeba o samých vánocích! Bůh mne trestej na
místě, nemluvím-li holou pravdu.*

Tonička vstala a přistoupivši k oknu párala se na
nejbližším muškátu.

»A proč byste pro mne skákal ?* otázala se po
chvilce zajíkajíc se.

» Ach ! Protože vás mám — tolik rád, že mi dnem
a nocí s paměti nejdete. Jsem tak sám a sám, dobře
se mi, chvála Bohu, vede, potřebuji jen věrné manželky,
abych se měl o koho starati, pro někoho pracovati a. . .
ale nehněváte se na mou řeč, panno Toničko?*

»Vždyť nic nemluvíte, co by stálo za hněv.*

»Prosím vás, panno Toničko, obraťte se ke mně. . .
Ach! Snad jsem vám odporný?*

» Ne jste.*

>Ani dost málo?*

»Ani dost málo.*

>Ó! Toničko! Kdyby to nebyl hřích, na kolenách
bych vás prosil, abyste mi řekla, jak se mnou smejšlíte,
zdali mám jen kouštíček naděje, že si vašeho srdce vy-
dobudu. Jak je Bůh nad námi, nebiadete-li vy mne chtíti,

s jinou od oltáře se nepovedu. Na dosmrti se vSeho
ženéní odříkám !«

»A čím si to na vás zasluhuji ?<

»Čím? Svou ctností, svým pěkným chováním, s\ýma
krásnýma očima, svou štíhlou postavou, vším, vším a
co nad to vše, dobrotou vašeho srdce, svou panenskou
pokorou, kterou, kdybych ji hledal na deset mil do kola,
při žádné svobodné ženské nenalézám a nenaleznu. Ale
já toho tolik namluvím a vy nic na to, Toničko!*

» Kdyby tatínek a maminka nebyli proti tomu . . . c

»Vy byste také proti tomu nebyla?!* zajásal hodinář,
upustil čepici, přiskočil k dívce a uchopil ji za obé ruce.

Tonička mu je nevytrhla. Pozdvihla skloněnou
hlavu a zahleděla se do něho. Chvíli stáli takto mlčky,
a co ústa jen napovídala, dopověděly si oči do sytá.

♦Toničko, vy mne máte také ráda?* pozvolal Pětina.

»Mám,« zašeptala dívka a odvrátila studem hlavu.

»A budete mojí, na věky mojí?* dodával Stanislav.

»S vůlí Boží, budu.*

» Toničko, na stvrzení slibu hubičku, jen jedinou
hubičku... Pojďme od okna, nikdo nás neuvidí...*

>Na hubičky máme dost času.*

»A necháte mne, žebrácká, s prázdnou odejíti?* —

• Nechám.*

»Ó, vy jste neoblomná! Ale bud si! Jen když
mám váš slib! Aspoň vám ukážu, že nejsem žádný
světák. Ale slib platí?*

> Platí.*

>Na život a věčnosť?*

»Na život a věčnost.*

>Mám se svěřiti tatínkovi a panímámě?*

> Prozatím ne, až jak se smluvíme. S maminkou
musíme býti tuze opatrní; ona tak brzy někomu dceru
nedá. Kdybychom tuze pospíchali, daleko bychom s ní
nedošli; ale trpělivost probíjí i železná vrata.*

»Já budu trpěliv!«
>Já také.c

V tom vrzly dvéře u kuchyné. Stanislav zdvihl
čepici se zemé a Tonička mu kynula, aby šel. Odešel.

Tonička nespustila s něho očí, dokud nezmizel.
Pak klesla na stolici zachvívajíc se strachy a úzkostí,
jde-li panímáma. Tenkráte to dobře dopadlo; byl to jen
žebrák. Tonička mu dala almužnu, oddychla si a chy-
tivši se oběma rukama za srdce zašeptala:

>Dlkuji ti, Pane Bože !<

Leč dlouho se ze samoty netéSila. PřiSla ji na-
vštívit Kačenka, všecka rozehřátá.

>Co délal u váš Stanislav?* byla první Její slova.

»Prohlížel tatínkovy hodiny,* odvětila Tonička
vyhýbajíc se jejím zpytavým zrakům.

»Tak, tak. Poslouchej, děvče. On často chodí mimo
náš a jak ti pozdravuje, když mne spatří! Co tomu
říkáš ?«

>Máš štěstí u mužských. «

» Kdyby to dala Matička nebeská! On vám spra-
voval hodiny. My máme také jedny rozlámané, na ko-
moře. Hned dneS řeknu tatínkovi, aby mu je dal spra-
viti. Co še usmíváš? Ty mně závidíš, vid?<

»Toť !«

>A ty jši byla sama doma?«

>Sama.«

»A co říkal ?«

»Že venjcu poprchává.*

>Až k nám přijde, kdybych já byla sama doma,
věř mně, děvče, že bych byla v stavu padnouti mu
okolo krku.«

Tonička sebou trhla, jakoby jí pavouk za ňadra padl.

»Maininka mi koupila včera od krajkářky krajky.
Pojd se na ně podívat, < pravila chladně a odváděla
Kačenku do pokojíčka.

Kačenka Šla a povídala si v duchu :

» Zaplať Pánbůh, že tahle Tóna je tak chladná
osoba. «

VI.

Od první své rozmluvy se Stanislavem byla To-
nička jakoby ji vyměnil. Brzo vzdychala, brzo zpívala,
brzo byla Štěbetnou, brzy se zamýšlela, brzo byla do
práce jako vítr v poJi, brzo stála při ní bezduchá. Paní-
mámě ty změny nemohly ujíti, a když si to srovnala, že
jest Tonička vSecka vyměněna od toho dne, co byl Pě-
tina v domě a dceru zastal doma samotnu, pozdviho-
vala se chmura za chmurou v mysli její. Aby tísni své
poulevila, pustila se nejprve do pantáty, když byli jednou
sami doma. Vyčítala mu, ba plísnila ho, že nemá ani
za kventlík rozvahy a opatrnosti,, a že neměl připustiti
a dovoliti, aby Pětina směl ob čas do domu přicházeti,
a spustila celý žaltář na jeho zamilované hodiny, které
jsou vgeho zlého příčinou. Tatínka vzal dopal, jenž mu
nedal mlčeti, a šarvátka byla hotova. Při tom panímáma
mu přivedla k paměti, že je Pětina dítě bankrotářovo
a Že kdyby měl všecky ctnosti Jako Cherubin a Serafin,
by naň koště vzala, kdyby se opovážil za její dcerou
choditi a děvčeti hlavu plésti. Tatínek se spravedlivě
hodináře ujal a vysvětloval jí. Že dítě za otce nemůže,
a že ostatkem nebožtík Pětina, přes to že o sto zlatých
u něho přišel, byl hodný a poctivý muž, a že by snad
ještě seděl v plně, kdyby nebyl míval za Ženu takovou
strojivou a marnotratnou sojku. Ta že byla vším ne-
štěstím vinna, jakož vůbec ženské jsou ta pravá studnice

vSech nehod na světě. To panímámě dodalo, i přečtla
tatínkovi tolik latiny, že stichl jako úkropek a raději
si starý kalendář vyhledal a do čtení se dal, aby paní-
mámu uchlácholil. To se mu jakž takž povedlo, ale
nepokoj se v panímámě neuložil. Čekala nějaký čásek,
zdali Tonička se jí vyzpovídá ze svého tajemství, ale
když zarputile mlčela jako ten vycpaný Špaček na al-
maře, přešla panímámu trpělivost a vzala si dceru na
paškál. Tonička neuměla lháti a vyznala se matce ze
hříchu svého srdce. Panímáma byla opatrná a rozvážlivá
žena ; nestrhla bouři a neplísnila dceru, ale snažila se
rozumnými důvody neštěstí od domu odvrátiti. Ale
Tonička nebyla z vosku; farní kostel nestál pevněji
na svých základech, nežli Tonička na svém slibe. Panír
mámě ani hlava nevychladla tím více, čím více se sta-
rala, aby nikdo ve městě se nedověděl, co žalostného
se v jejich domácnosti přihodilo. Plánů k nápravě na-
dělala si panímáma dosti, ale žádný jí nechtěl dobře
držeti. Potřebovala vůdce a pomocníka ve svých sví-
zelech, ale kde se ho beze vší okázalosti ohledati? Na-
padl jí starý děkan, k němuž mtia úctu a důvěru téměř
posvátnou; Ale špatně u něho naběhla. On ji vyslechl,
uvážil a odvážil všecky její řeči a odpověděl, pokud
Pětinu zná, že jest to hodný, mravný a křesťanský
mladý muž, a že co ona proti němu má, jest — ne-
křesťanský předsudek.

Panímáma si proto potají zaplakala, ale na konec
si přece jenom řekla, že děkan záležitostem domácím
nerozumí, Že neví, co jest česť domu a děti, a zůstala
posléze na tom, že posečká, zdali smutná ta kronika
nevezme sama sebou dobrý obrat. Čekala, ale nedočká-
vala se. Dcery své ostříhala sokolím zrakem, a Tonička
nepřišla skoro nikam kromě kostela, Tučko vic, nějakého
pohřbu a podobné vycházky. Pětina nesměl již do domu,
ale dopisovali si s Toničkou skrze paní Pepičku a vídali

se skoro jen v neděli a ve svátek v kostele. Tu se paní-
máma rozstonala. Dusilo, ji na prsou a musela se doma
v teplé světnici léčiti. Tonička musela častěji za ni vy-
cházeti, musela do trhu, do řeznických krámův a každou
chvíli někam. Panímáma ji sice pokaždé napomínala,
ale co to bylo plátno : mladí lidé shledávali se častěji
a láska jejich rostla jako žito o sv. Janu Křtiteli.

Nejvíce bylo líto těch sličných a nešťastných mi-
lenců Tučkovi. Tiché a trvalé hoře Toniččino obracelo
mu srdce na rub a s Pětinou se ovšem za zády paní-
mámy spřátelil tak jako se Žádným jiným ve městě.
K tomu již měl tu slabou stránku, namlouvati sobě
mladé lidi, a byl by za to dal nevím co, kdyby byl
mohl panímámu ke svolení oblomiti. Nad to mu ležel
Pětina stále v uších, aby se stal prostředníkem mezi
ním a panímámou, a vyhrožoval, že jestli do jara paní-
máma nesvolí, on s Toničkou do Jizery skočí. Tuček
«e tomu smál, ale uvnitř mu nebylo do smíchu, když
vzpomínal, že kdyby mu nebyla dala panímáma Pe-
pičku, že by byl třeba také nějakou hlouposť vyvedl.
Posud se nikterak činně do téch zamilovaných pletek
nepletl, jednak na radu ženy své, jednak proto, aby s paní-
mámou dobře vycházel a nevzbudil v ní podezření, že
nějak Pětinoví nadržuje. Ba naopak, jsa šelmou na oko,
někdy panímámě přiznával barvu, jakoby uznával její
zásady za jediné dobré a. moudrosti její se kořil. Tím si
panímámu k sobě přichýlil, a věru, byl-li někdo toho
schopen, odpor panímámin zlomiti, nebyl to nikdo jiný
než ferina Tuček. Dlouho hledal vtipný mistr cestu
z lesa, konečně ji našel. Že byla podivná, ba nebezpečna,
příliš nepřihlédl. Vtip neváží se vůbec na zlaté vážky, a
veselá a lehká mysl Tučkova neprohlédala právě k budouc-
nosti a nestarala se, co může z jeho šibřinek pojíti.

Několik měsíců po tom, co byla panímáma chu-
rava, dopoledne o Třech králích zašel si Tuček potají

k Pětinoví a svěřil mu, Že mu odpoledne zjedná slovo-
panímámino. A nežli se nešťastný milenec z úžasu
probral, dodal :

»Před večerem jste ženichem a nevěstou. Usekni
rai tuto pravou ruku, jestli to nedokážu. Nezmiňuj se
ani živé duši tím, co zamejšlím. Odpoledne po třetí
hodině vezmi s sebou strýce Vanička a chodte spolu
v Děkanské ulici při domě, ale aby vás panímáma ne-
spatřila. Budeme potřebovati svědka. Pantátovo slovo-
máš dávno. On bude s Toničkou na požehnání a my
si to spravíme s panímámou. Až tě zavolám, padneš jí
k nohám a zulíbej jí ruce; jak vstaneš a se protáhneš,,
budeš jejím zetěm. <

Po té odkvapil.

Pětina byl u vidění. Krám, hodiny, celý svět šel
s ním kolem a srdce se mu jásotem div nerozskočilo.
Pobíhal po svém příbytku jako splašený a moudré my-
šlénky se nedomyslil. Při obědě přesolil si polévku,,
že ji nemohl jísti, a ostatního jídla se ani nedotkL
O druhé hodině běžel k strýci Vaníčkovi a prosil ho,
by mu stál svědkem u staré Vlachové. Stařec si ho po-
kojným okem změřil a vrtěl hlavou. Ustrojil se pomalu
do nejlepších svých Šatův, a když zvonili na velikém
zvonu tři hodiny, vydal se s Pětinou na tu podivnou
pouť. Tuček byl již v ulici a navedl je, by drželi se
při domovních dveřích, on že musí ke staré napřed.

Vstoupil do domu a vrazil do dveří čeledníka.
všecek vyjeven, zrovna jakoby krov nade domem stál
v jednom plameni.

»Panímámo, panímámo !< zvolal sotva ducha po-
padaje; ostalo se hrozné neštěstí !«

Panímámě spadly leknutím brejle na Nebes klíč,
v němž si právě říkala. Všecka užasnuta vyvalila naň.
němě oči, vymrštila se se stolice a pomalu jenom,,
teprve po chvilce, našla se jí řeč :

»Pro Krista Pána! Co se stalo ?!«

»Go se stalo? Ten dareba hodinářská, ten svůdce,
ten podvodník, to plémě bankrotářovo, ten . . .«

Zarazil se. Panímámou lomcovala úzkosf, že div
zuby nejektala. Tuček neodpovídal.

»Snad se neoběsil?!* vyptávala se stará Vlachová,
nejistě a dutě zarážejíc v řeči po každém slově.

»Ó, kdyby klátil žaludy! Něco horšího, stokrát,
tisíckrát horSího ... Ta ubohá naše Tonička! Kdo by
To byl řekl! A Česť našeho domu, naší celé rodiny,
od jakživa čisté a zachovalé . . .«

»Pane zeti,« vybuchlo z panímámy, jež se bez-
děky chytila za stůl, aby se nesvalila. »Mluvte, musím
to věděti, a kdybych měla z toho , . .«

>Jak vám to říci? A kdybyste mi dávala celé doly
příbramské i s Jílovým, ne, z úst to nepřivedu před
vámi 1«

Panímáma zesinala jako mrtvola. Strašlivá její
předtucha stávala se pravdou, jež ji div nezabila! Co
mohl zeť jiného mysliti, nežli že Tonička s Pětinou
zapomněla se nad svou ctí. Že bude chovati . . . Potné
krůpěje jako hrachy vyrazily jí na svraštěném čele,
lapala po vzduchu; boles( a lítost zadrhly jí hrdlo, že
div se nezalkla. Hrozným jen násilím vypravila ze sebe
slovo jediné.

»Snad?! . • .«

Tuček k ní přiskočil, chytil ji do náručí a lísal
se k ní.

»Vy jste uhodla! Pro živý Bůh a všecky svaté
Boží! Panímámo, naše zlatá panímámo, pamatujte se,
pamatujte se, abyste mně v náručí neumřela. Co je to
všecko plátno, a kdybyste si hlavu strhla ! V celém
městě ještě ani jedna blecha o tom neví, jen vy a já,
.ani pan tatínek nic neví. Ó! může býti ještě dobře.

řekněte jenom slovo, jenom slovíčko, ať se ti lidé
vezmou a vSecko se napraví. Kdo si toho všimne, až
budou svoji?! Ani živá duše! Česť vaše, česť naše, Česť
celého rodu bude zachráněna, bude čistá jako ten křišfál.
A vy nám ji zachráníte, panímámo, vy jste moudrá
žena, že není jí daleko Široko rovno. Prosím vás, paní-
mámo, za nás všecky, jako naši společnou, dobrou
a upřímnou matku, dejte mu ji, dejte Toničku Pětinovi,
a Bůh vám ten dobrý skutek pro nás tisíckráte na
věčnosti odplatí. Já vím, panímámo, že máte srdce
jako z másla, třeba o vás říkali, že jste tvrdá; vyslyšte
mne a všecko bude napraveno, všecko, všecinko v nej-
lepším pořádku. €

Panímáma trhala sebou křečovitě v jeho náručí.
Tvrdý výraz v jejím obličeji zjemněl a počala pravidelně
oddychovati. Rozmýšlela se a rozmyslila se.

»Bud si!€ pravila hlasem vážným, ale bezezvuč-
ným; »není na jiném, musím se obětovati: ať si ji
Pětina vezme.*

>Hned ho přivedu!* zvolal Tuček a vyskočil ra-
dostí, a ač panímáma za ním volala, Že Pětinu nechce
ani viděti, vyrazil ze dveří a jakoby se byl zbláznil,
přiváděl panímámě Pětinu a strýce Vanička.

Panímáma sklesla zdrcena na stolici, Pětina hnal
se k ní jako povětří, padl před ní na kolena a smáčeje
ruce její, jež mu odtahovala, potokem slz, promlouval,
ano blábolil jako nešťastný člověk nenadálým štěstím
opojený :

»Zaplať vám to Pánbůh, panímámo, zaplať vám
Pánbůh. Ať mne Bůh ztrestá, nebudu-li "vás s Toničkou
nositi na rukách a etici jako dobrou, pravou matku
naši.« .

Vaniček slzel, a Tuček se blaženě a hrdě usmíval,
že se mu povedlo. Panímáma zdvihala Pětinu a vážně
promluvila :

>Vstaňte^ pane synu, já vím^ že vám kromě té
věci není žádné hany ! Leč o tom ' mlčme, o tom ani
slovíčka. Mějte si Toničku. «

Pětina si utřel slzy a políbil znova po synovsku
nastávající tchyni své pravici. V tom vracel se tatínek
s Toničkou s požehnání. Oba stanuli užasnuti u dveří,
jakoby někdo do nich střelil. Tonička se zachytila
prádelníka. PodívavSi se na šťastnou tvář Stanislavovu,
uhodla hned, co se přihodilo. I ji nenadálé štěstí div
neporazilo.

Měkce lidský výraz v obličeji panímámině ztuhl
a ztvrdl, když z nenadání Tonička jí vstoupila na oči.
Zraky její vypadaly najednou tak ledově jako při slepé.
Jako generál, jemuž přivedli na soud polního špeha^
pokročila panímáma ke stolu uprostřed Čeledníka a
opřela se oň oběma pěstmi. Tonička zbledla. Tučka
rozrážela zima, ostatní si nedovedli počínání panímámino
vysvětliti. Nadešla krátká, ale velmi traplivá pomlka.
Tišina před vichřicí.

Panímáma si odkašlala a spustila pevně a chladné
upřevši oči^ na Toničku :

»Ty nezdárnice, ty černá poskvrno našeho domu.
Kdyby mně nešlo o to, bych před světem čest a po-
ctivou pověsť našeho domu zachránila, vyhodila bych
tě nadobro z těchto dveří i s tím pankartem, kterého
nosíš pod srdcem !«:

Tonička vykřikla a svalila se na podlahu jako kus^

poraženého dřeva. Pětina a Tuček přiskočili jí na pomoc.

Tatínek lomil rukama a vlasy mu hrůzou stály vzhftru.

Vzpamatovav se pravil vyčítavě a drsně k panímámě:
»Ale, panímámo, co to tomu dítěti říkáš? !c
>Což ty víš, ty zbrklý hodináři, co nám za zády

s Pětinou vyvedla,« odsekla panímáma. Tonička zatím

otevřela oČi a plaše se rozhlížela.

» Panímámo naše,< ujímal se všecek rozpáčit Tuček
slova; »vy se mýlíte, hrozné mýlíte. Vy podkládáte
raým slovům . . .<

»Což jste mi sám, zeti, ueřekl, že jest Tonička
s Pětinou samadruhá?!«

»Já?! panímámo, já Že jsem takovou hříšnou lež
řekl o Toničce?! Jen se rozpomeňte, panímámo, že
jsem sám o podobné věci ani nezakukal. Já něco tako-
vého o Toničce! Hlavu položím hned na špalek za její
nevinnost! Vždyť Tonička je konvalium všech panen-
ských ctností. To víte vy, já, tatínek, Pětina, celé město
to ví, na to můžeme všichni umříti.*

Panímámě se v hlavě rozbřesklo; chápala nyní,
že ji Tuček napálil, aby z ní svolení vynutil. Vážná
matrona proměnila se rázem v h'iici. Klepala křečovitě
oběma pěstma na stůl, a z očí jejích sršely deštěm
blesky do Tučka, jenž přes všecku dobrou povahu svou
zděšen tu stál jako vinník, spravedlností dostižený.

»Tak, tak,« vyrážela úryvkovitě ze sebe a trpký
posměšek skřivoval jí ústa. »Což jsem na rozum uho-
zena, že jsem se od vás dala ošiditi, jako hloupá selka
od žida. Ó, ted rozumím té advokátské politice, kterou
jste na mne dokročil. Vy jste to neřekl, ale dobře jste
věděl, co si budu při tom mysliti, a utvrzoval jste mne
v tom. Nu, budiž, budiž . . . Slovo jsem dala a jakživa
jsem od slova neustoupila a dnes také neustoupím.
Ale, že jste na mne tak zostra a zchytra hanbu a po-
směšek kul, na mne, matku deseti dětí a měšfanku,
před kterou i páni úředníci zdaleka klobouk snímají,
to vám do nejdelší smrti neprominu. Pryč, pryč^
pryč ... ať vás nevidím, a do smrti mně ani vy, ani
žena vaše, ani vaše plémě sem do domu na oči ne-
chodte, nebo pak bych se zapomněla, pak bych vás
těmito starými prsty rozsápala . . .<

A. V. Šmilovský: Spisy výpravné. VIII. 6

A panímáma rozběhla se na Tučka se vztýčen;fma
rukama. Muži jí zastupovali cestu a mrkali na Tučka^
aby odešel. Poslechl.

Panímáma se nechala na pohovku uvésti a ztěžka
oddychujíc zahleděla se temně pod sebe. Tonička a
Pětina k ní přiklekli.

Tatínek ji chlácholil: »Nebeřte si to tak tuze,
panímámo; znáxe ho, že nemá zlého srdce a že si jen
tak rád někdy zažertuje.*

Panímáma pohodila hlavou, jakoby jedním rázem
všecku tíži se své duše chtěla odhoditi. Pak pravila:

»A vy, Pětino, vy jste byl s ním spolčen? Vy jste
věděl o jeho politice?*

»Ať na místě padnu, věděMi jsem o tom,< odpo-
vídal ženich, a plná jasná pravda proznívala z jeho slov.
>0n mně jen řekl, bych se strýcem po třetí hodině
před dům přišel, že mně najisto dnes zjedná slovo
panímámino.«

»Se strýcem,* přerušilo ho panímáma; >chtél míti
hned svědka při tom, ten politikář !«

»Kdybych byl věděl,« dodával Pětina, >že tak
hrubě, třeba jen žertem, čest mou a drahé naší Toničky
poraní, o celj^ svět bych to nebyl připustil.*

Panímáma se probírala levicí ve vlasech Toničči-
tíých a dodala slzíc:

» Odpust mi, mé zlaté dítě, že jsem ti ublížila.
Byla jsem slepotou poražena.*

A Tonička vyskočila a objímala panímámu.

Pětinu a Vanička již domů nepustili. Tonička a
panímáma snesly kde co bylo v domě na stůl a slavily
se námluvy, jak vůbec tak z nenadání bylo lze. Paní-
máma pouštěla sice po celý večer ještě bubáky po svět-
nici, ale chvílemi se jí přece oči rozjasňovaly. Pětina
se jí líbil a přiznávala se sama sobě v duchu, že takový
pěkný párek se každý masopust neshledá.

VII.

O ostatcích byla svatba. Nežli byla, zajedl se Pětina
panímámé zrovna do srdce; tatínek měl ješté větší
radosť. Poněvadž k Tuíkovům nesměl, sedával každý
<\^n celé hodiny v hodinárně a bavil se hodinami.
Tučkovic na svatbu nepozvali. Panímáma byla zape-
klitá jako ěeský bratr: ač jí tatínek, oba synově, již
na svatbu pfijeli, Tonička a ženich snažně prosili, by
Tučkovi odpustila: neustoupila ani o vlas od svého
slova. V domě a u Pětinu nesměli se o Tučkově ro-
dině ani zmíniti a chtěl-li si vůbec někdo panímámu
rozhněvati, potřeboval jen o Tučka a jeho rod zavaditi.

Tuček sám první dobu hněv panímámin příliš
nevážil. Ale časem sám nad sebou se mrzel, říkávaje :
»Inu našel jswn maríánku Pětinovi a mně vzešla lebeda.
Cas všecko zhojí, i hněv umíněně stařeny. «

Ale mýlil se: čas ubíhal jako na koni a panímáma
neodpouštěla. K tomu přistoupilo, že paní Pepička lí-
tostí scházela, že proti muži čím dále tím příkřeji
vystupovala a vůbec celá jeho domácnost se hatila.
1 práce již netěšila druhdy tak bodrého mistra, stával
se mrzutým a nevrlým, a váecky ty bývalé jeho žerty
^ nápady jakoby byly bývaly do země se propadly.
Stával se zamlklým a vážným, tak že ho známí lidé
aoi nepoznávali, a když slýchal někoho bezstarostné
iertovati, trp<;e se usmíval. Všecky pokusy jeho i jeho
ženy panímámu smířiti zůstaly bez účinku. Spoléhal
na Pětinu; ten se ho také z vděčnosti upřímně ujímal,
ale nepořídil ničeho* Ani děkan, k němuž se posléze
se svou ženou o radu a pomoc uchýlil, a jenž vlech
pák svého kněžského úřadu při staré Vlachové použil.

/;*

nepotkal se s lepší. Panímáma byla proti Tučkovům
jakoby ji vytesal ze žuly.

Tuček nemohl svého postavení již téraěř snésti.
Rok již dávno minul, otevíralo se jaro, a naděje a útěcha
mu odnikud nekmitala. I uzavřel na babičku hrubSí
střelbou naměřiti. Pustil hlas po městě, že se vyprodá
a odjede s celou rodinou do Ameriky. Když se to
panímámě k uším doneslo, nedávala tomu s počátku
víry ; ale když to Šlo doopravdy, tu ji na nějaký čas
posedl nepokoj a zdálo se, že ji zakutilosf její hlavy
mrzí. Ale na konec odpovídala klidně a mírně : »Ať si
jede; má dosti politiky, aby se v Americe neztratil.
Ostatně jen af radou svou neuhodí na Janka.«

Tuček by se byl jistě pustil do nejisté ciziny,
kdyby na konec paní Pepička nebyla se v úmyslech
svých zvrátila.

»LepŠí jest kůrka v otčině, nežli nejisté maso
v cizině,« pravila, >a babička není z oblázkúv, a třeba
se před námi tak dlouho zatvrzovala. «

Tuček zůstal v Čechách.

Zatím přešlo léto a podzim, minul advent, minuly
vánoce. Schylovalo se již ke druhému roku, co trval
hněv panímámin, co ani dítky Tučkovy jí nepřišly na
oči. Byl den před Novým rokem ; byl to den Šeredný,,
větrný a sychravý. Kdo nemusel, nehnul se od kamen.

Panímáma trpěla záduchou a nemohla již asi Šestý
den kroku učiniti. Ležela. Pětinovic s malým Staníčkem
byli večer u babičky na besedě. Před devátou odešli.
Tatínek se pomodlil a uložil. Usnul. Panímáma nemohla,
spáti; těžký dech ji velmi soužil. Venku okolo rohu
lámal se vítr a hučel, Že ji hrůza pojímala. Divné
strachy přicházely na babičku. Již po dva dni, aČ velrai
málo spala, zdálo se jí o veliké vodě. To znamená jistý
oheň. Panímáma přemýšlela, co by se s ní stalo^

kdyby Bfth oheň dopustil. Tatínek Je stár a slab; jiní
lidé starali by se o sebe. Uhořela by . . .

Tu, desátá byJa už dávno odpískána, strhl se povyk
na ulici. Babička zbystřila uši.

»Hoří,« křičel někdo zrovna pod okny, »hoří Ic
Zbudila tatínka, jenž béžel k oknu a pootevřel je, aby
se zeptal, kde.

»Vedle u Smetanů, vedle vás,c slyšela panímáma.

Tatínek odstoupil od okna a strojil se na rychlo.
Ustrojiv se rozhlížel se po pokoji. Venku se lidé
sbíhali, udeřeno na veliký zvon. Oči tatínkovy utkvély
na hodinách. Vzal je do náručí, aby je vynesl. V tom
zabucháno vší silou na domovní dvéře. Tatínek šel
s hodinami otevřít. Do čeledníka vrazil Tuček s ně-
jakým velikým šátkem v ruce. Mlčky rozprostřel šat
na tatínkovu postel, zabalil do něho panímámu, vzal ji
do náručí a uháněl s ní pryč.

>Hned tu budu,< zavolal letmo na tatínka, jenž
tu stál omámen s hodinami v náručí.

Tuček utíkal s panímámou ke kostelu a odtud na
Nové město k Pětinovům. Tam uložili panímámu do
teplého lože ; tam byla jista.

Smetanovic vvhořeli, ostatně nikdo. Sousední
Střechy byly promokly, a lidí .byla hojnost k hájení.
Tuček se svými tovaryši strhali ještě v čas Šindele a
latě se střechy Smetanovy v tu stranu k Vlachovůni.
To rozhodlo; oheň se nemohl rozšířiti.

Byl Nový rok. Lidé se chodili dívat na spáleniště.
Ku podivu, panímámě se u Pětinu jaksi ulehčilo. Libo-
vala si, že snáze dýchá a tajíc nepokoj skoro stále po-
hlížela na dvéře. Po deváté hodině ozývaly se přede
dveřmi dětské hlasy. Tonička otevřela. Do pokoje
vstoupil Ferda Tučkův se dvěma sestřičkami. Šlo mu
již na šestý rok.

»Macniakd póvídálaý« začal chlapec vykládati, »aby-
chom neříkali, že vítne, že je babička tady.*

Babičku polily slzy; chytil ji křečovitý kašel.

Kluk byl po tátovi kurážný. Přistoupil k posteli
a nastrkuje babičce cukrátko, švitořil:

»Tu máš, babičko, cucni si; to je tuze dobré
proti kašli. «

Panímámu přešel kašel. Vzala od Ferdy cukrátko-
a políbila ho. Po chvíli promluvila: »Kde máš tatínka ?«

í^On je venku se strejčkem, maminka také. My
ani dnes nevaříme* Tatínek beztoho říká, že nemá ani
pomyšlení na jídlo «

>Jdi pro maminku a tatínka^ Ferdáčku,* prohodila
panímáma.

Tuček a paní Pepička vstoupili do pokoje. Paní*
máma hledíc pod sebe promluvila:

»Milý zeti! Budete tak dobrý a až bude večer,,
odnesete mne zase tam, odkud jste mne v noci
přinesl.*

»I Bože, naše panímámo,* odvétil Tuček záře
radostí; uřeknete a odnesu vás třeba do Prahy na
těchto rukách zde.*

»Ferdáček povídal, že dnes doma nevaříte. To-
ničko, postarej se o nás, dnes budeme u vás všichni
jísti. Však naše Pepička ti pomůže. Nu, sedněte si,,
lidičky, sedněte a hodně mi toho napovídejte. Mně se
těžko rozpráví. «

»Kde je tatínek?* tázal se Tuček.

>Šel na chvíli domů,* odvětila Tonička; »vzpomněl
si, že ráno zapomněl natáhnouti hodiny.*

Tuček se rozesmál.

»Co je vám do smíchu, švakře?* otazovala se
Tonička.

»Vzpomnél jsem si, jak chudák včera večer odnášel
své hodiny. Dům nechal domem, panímámu paní-
mámou, jenom na hodiny nezapomněle

iVšak nejsou hodiny jako hodiny,* připomínal
Pětina položiv ruku kolem pasu Toničce. »Vid, mé
zlaté kotě, ty tatínkovy hodiny jsou paměti hodný.*

Tonička se Štěstím zapýřila. Kdyby byli sami bý-
vali, jistě by byla padla svému mužíčkovi okolo krku.

Kovárna na klenici.

Léta 142 1 ^4. dne měsíce máje foziéhal se již od rána
divný ruch po městč Boleslavi Mladé. ByJať zajisté
již před dny po městě i okolí roznesla se pověst, že
veUký vůdce, bratr Žižka, s vítěznými Tábory svými
hnul se od Jaroměře,*) a že odebere se přes Boleslav
do Litoměřic, aby zpupné ono město pokořil. Není divu,
že obyvatelé města nemyslili a nemluvili o ničem jiném,
nežli o starém hrdinovi, před nímž se i cizí národové
třásli; neboť Žižka sám byl takořka živým obrazem
času, kitrý mohutnou svojí volí a bystrým umem z lůna
temnosti nad vlastí svou byl vyvolal. I bylo nemálo
těch, kteří strachujíce se velikého a uchvacujícího úkazu
toho, klnuli všem skutkům jeho, jižto z lásky i pýchy
národní k němu se přivinuvše, mysli své otevírali učení
novému a s radostí vítali novou slavnou dobu národu če-
skému. Jako po celé koruně české stály i v Mladé Bole-
slavi podle sebe strany tyto, v počtu však nestejném,

*) Jaroměře dobyl Žiika ve spolku s Pražany a mnohými
pány Českými i5. kvétna, na cestě odtud táhl Dvorem Králové,
který se mu samoděk vzdal, a vzal a vypálil Trutnov, který se mu
postavil ke zbrani, a přijal v poslušenství jiná městečka a hrady,
jež se mu vzdávaly dobrovolně.

neboť druhá strana mnohem přesahovala první ; zjevné
odpory a sváry mezi nimi ovšem porůznu naskytly se,
nebývaly však dlouhého trvání a nezapáchaly posud
nikdy krví lidskou. Dnes však zdálo se, že zmizela ne-
svornosť, že jedna myšlénka oživuje strany obě, jeden
že nad nimi vládne duch; bylať to touha živá spatřiti
osobně onoho starce, jehož železná ruka šmahem bořila,
na čemž stavěli věkové. Zvědavosf jedněch i druhých
rostla každou chvíli, a hromada lidí po ulicích shrnula
se kolem poslů, kdykoli který přišel a povídal, kde asi
Žižka již je a kdy asi do města doraziti může. Kus za
městem u stodol na Široké rovině, která se k vrchu
Bábě táhne a kam jen oko sahá, bud vysokými Krko-
nošemi nebo hojnými chlumy obklíčena jest, stála
hromada lidí a čekala, až se Táborové na rovině ukáží.
Bázeň i nedočkavost jevily se na tvářích všechněch.

»Pěkně vítáme do Boleslavi, pane otče,« ozval se
Komárek, mistr poctivého cechu krejčovského, a za-
staviv se pošoupnul čapku na lysinu před zavalitým, již
starším mužem, mlynářem Vineckým, ^přišel jste se na
bratry podívat až z Vince ?«

»Přišel, Komárku, ale proč tys raději nezůstal doma
za pecí, vždyť strachem rejdíš, jakoby sto šlaků ti
sedělo v týlelc

Maličký krejčík zakoulel očima a vzav mlynáře za
knoflíky u haleny zamkl je a tiše pravil: »Hm! O strach
před bratry Tábory by nebylo, to víte, co Žižka, to
já, ale má žena — v tom to vězí.c

»Snad se nebojíš o ni?«.

»Ba že bojím. Prosím vás, jsem před Bohem zod-
povědným manželem jejím a kdyby mne opustila, jako
že to tak vypadá, musel bych si zoufat a do Jizery
skočit.*

»Snad by nechtěla s Husity táhnouti ?€

»V tom lo vězí, pane otče, vy jste moudrý člověk.
To víte, Pánbůh mne stvořil Davidem a nestvořil
mne Goliášem, a Madlena je proti mně jako loket proti
jehle! Nu, neměl jsem si ji vzít, ale láska, pane otče,
je ukrutně zlá věc — a v tom to vězí. Já ji dost
napomínám, jak se na křesťanského muže sluší, a co
ona ? — Kdybyste viděl má záda, pane otče, mlýnským
kamenem by to musilo hnout, a už od Boží neděle
mi hrozí, že mne tu nechá a půjde s Vávrou. Víte,.
Vávra byl tovaryšem u mne, a on a Madlena mému
měkkému srdci mnoho bolestí udělali, a pak šel k Tá-
borům a dnes přitáhne, já to už vidím. He! Madleno^
kde pak jsi ? Musím, pane otče, za ní, aby mi nešla
až ke Klášteru Vávrovi naproti, 6, nešťastné pokolení
Evino !c

Takto zvolav ztratil se švihlý mistr Komárek mezi
houfem lidí a hledal svou Madlenu, až jí našel; i po-
potáhl ji za sukni a pravil skroušeně:

»Slyšíš. Maří Majdaleno, i^^pojd domů se mnoulc
»Jdi si sám,c osopila se naň nevrle žena, ješté
jednou tak veliká jako on.

»Tak nepůjdeš, holoubku ?€

»Nepůjdu!«

Komárek utřel si rukávem slzy v očích a bručel :
»Já to vím, že ji ztratím, děj se vůle Páně, ale. já tu
ztrátu nepřečkám! Kdo mně dá ubohému rady? Počkej,
skočíš ke kovářovi na Podhradí, to je poctivý a moudrý
člověk jako kniha. c To praviv ubíral se Komárek rychlým-
krokem do města, zůstaviv drahou svou Maří Majdalenu
vůli Boží.

Na protějším konci města, kdežto sloulo nad Pod-
hradí, stála na cestě k Vinci, jež se krásným údolím
podél Jizery táhne, jeden bok svůj do potoka Klenice
smáčejíc stará kovárna. Kovář, jemuž vůbec starý Hanuš^

říkali, přibyl asi před patnácti lety $ mladou dívčinou
do Boleslavi, aniž vědél kdo odkud. Koupiv si starou
onu kovárnu živil se skrovně řemeslem svým a nabyl
brzy bystrým rozumem svým, jenž zajisté že uzrál
v trpké Škole života, vážnosti nemalé mezi svými sou-
sedy. Bylť to stařec vzrostu vysokého a vzezření vlíd-
ného, jehož veliké modré oči, $ediny jako mléko, plný
vous a vysoké vráskovité čelo jaksi bezdčky vzbuzovaly
úctu. I nešel zajisté nikdo okolo kovárny, aby ho ne-
pozdravil a nepromluvil s ním aspoň nékolik slov. Ba-
ruška, ono dévče, které byl s sebou přivedl, dospéla
v ten čas, ve kterém délo se, co vypravovati hodláme,
k nejkrásQčjšímu věku, panenskému, a líbeznost její, zdá
se, byla příčinou, že Hanuš tolik práce míval, že ji ani
sám zastati nemohl. Nebylo snad ani městského synka,
íini mladíka rolnického v okolí, který by nebyl znal
Barušku kovářovic, i sám mistr Komárek, když přišel
<\o kovárny, rozplýval se v medovém úsměvu a říkával,
ie o dvacet let omládne, kdykoliv Barušku spatří, že
prý jí sedí v dolíčku na bradě čtveračivý diblík a v tom
ze to vězí. I byla Baruška vskutku jako krev a mléko,
a oči modré jako charpa svítily jí až milo. To každý
uznával, ale nejvíc Antoš, kterf asi rok u Hanuše pra-
coval, a pilný a statečný jonák byl — jen když se oči
Baruščiny naň nedívaly, neboť pak byl skroušený a
povolný jako dítě. A co bychom to přímo neřekli,
Antoš a Baruška se měli rádi, od srdce rádi, a starý
Hanuš nebyl proti tomu.

Dnešní sobota byla pro Boleslavany jako neděle,
nikde se nepracovalo, a nedivme se tedy tomu, ie
Antoš seděl s Baruškou ruku v ruce v zahradě pod
hruškou, vždyt i mistr Komárek, jenž právě šel okolo
a u houští se zastavil, tomu se nedivil a hleděl se za-
líbením na ty dva lidičky. Ovšem táhla Antoše, jako
všechny junáky boleslavské, touha, aby Táborům šel

naproti — leč kdo odolá sladkým prosbám dívky, jižto
od srdce miluje!

Baruška zajisté dost naprosila se Antoše, aby zdržela
ho u sebe. Bála se skutečné o néj, jako mistr Komárek
o Madlenu svou, vedouc předobře, že bujná, mladá
mysl Antošova prahne po činech a slávě, a kde měl
tyto hledaii, ne li mezi vítěznými voji Žižkovými. 1 se-
děli milencové naši v zamyšlení; Antoš snil o slávě
a Žižkovi, Baruška o ztrátě, která hrozila pobouřenému
srdci jejímu. Byli by tak dlouho seděli, kdyby nebyl
najednou Antoš zahlédl Komárka.

»Jaou už tady?€ ptal se kvapně, vstana se sedátka.

j^Je^ě ne, milý hochu,* odpověděl krejčík vzdychnuv,
»ale dlouho to trvati nebude. Je starý Hanuš doma?*.

»Je, říká ai v píamě^c zněla Antošova odpověd.

Krejčík odešel a Antoš pošoupnuv čapku pohleděl
tázavě na BaruŠku.

»Ty chceš přece jít, vid?« pravila tato měkkým
hlasem, a modré oči jí zavlbly.

Antošem to hnulo; i vzal ji okolo krku a zlíbav
fllzy krásných oči jejích zašeptal : *Tys bláhová, Baruško,
jako bych já tě mohl opustiti!*

>A přece půjdeš?*

>Bože, podívat se mohu^ vždyť by mi spilali hoši
bab, že schovávám se za ženskou sukoi, a já mám
přece itet v těle.*

»OYšem, čest máš, ale tu lásku, již jsi dříve míval,
nemáš už; řekni mi to upřímně, co ti milejší, vojna
nebo )h1^

Aaloš zakabooiv čelo vzal čapku s hlavy a mačkaje
ji trochu nevrle pravil: »Nevím, co ti dnes vlezlo do
hlavy, pravil jsem ti již, že nepotábnu se Žižkou a že
budu opatrný, ale ty nakládáš se mnou jako s děckem*
V tom obrátil se Antoš ke hradu a leknutím zbledl,
spatřiv snědou vousatou hlavu, ježto s ďábelským

úsméchem dívala se skrze houští na oba milence;
i Baruška obrátila se a křiknouc padla Antošovi do
náručí.

» Libor je tady, Pánbůh s námi !€

Antoš sebou trhl, odstrčil Barušku a chtěl vrhnouti
se na Libora.

iProbůh ustaň!< zvolala Baruška a zachytila ho
za rameno, »sice je veta po nás!c

Antoš třásl se na celém těle a prsa mu volně
pracovala. Levicí drže Barušku zajel si pravicí do plných
kučer a hlubokým hlasem pravil: »Pojd do kovárny,
ani kroku od tebe nepůjdu. Musíme se míti řádně na
pozoru!* a ohlížeje se, zdali ještě Liborovy jízlivé oči
♦spatří, vedl Barušku do kovárny.

Celí udýcháni vstoupili do jizby ; u malého okénka,
na němž starý kvetoucí rozát stál, seděl starý Hanuš
a říkal si v písmě.

»Co se stalo ?c tázal se vážně ulekané BaruŠce
ruku podávaje. Baruška políbila mu ji a pravila : » Viděli
jsme Libora, otče, a hrozil nám !c

Stařec položiv pravici na hlavu její, políbil ji
v čelo a pravil: »Bůh jest s tebou, dcero má, bez jeho
vůle nespadne ani vrabec se střechy, aniž zakroutí
někdo vlasu tvého. Hospodin jest pevný hrad, neboj se !
A což ty, Antoši, jakýs to jonák, že nejdeš uvítat
vojsko Machabejské, s jehož prapory táhne Hospodin.
Jdi, aby ústa tvá vypravovati mohla vnukům tvým, co
viděly oči tvoje. c

Antoš, ač nerad, uposlechl hlasu otce BaruSčina,
neboť jsa sirotkem ctil a poslouchal ho jako otce svého.
Nahoře ve městě sešel se s mistrem Komárkem a vy-
pravoval mu, že spatřil Libora odpoledne u kovářovy
zahradv.

Komárek jsa v kovárně znám, věděl dobře, že
Libor, jenž asi před rokem na vojnu šel, poněvadž od

Barušky vyslySen nebyl, jesl člověk mstivý a neústupný,
a když od Antoše slyšel, že Libor, když odcházel, za-
přísáhl se se zbraní si pro Barušku přijíti, vzal Antoše
za ruku a pravil:

»Máme, hochu, stejné neštěstí, pojd a pomoz mi
zachrániti Madlenu, kdo ví, jak já se tobě opět neod-
sloužím. «

Přišli opět za město. Slunce schylovalo se poněkud
již k západu. Kromě starců, dětí a nemocných bylo
snad celé město tu shromážděno a hromada rostla vůči-
hledě, ač snad mladíci všichni odešli naproti Táborům.
Komárek i Antoš brzy se od sebe odtrhli. V tom se
zvedl vysoký sloup prachu na široké cestě, jež vedla
kolem Baby dolů k městu, a země duněla pod kopyty
ořův a rachot těžkých vozů rozléhal se večerní krajinou.
Veškeren houf Jidí umlkl a strach jakýsi posvátný
omrazil srdce divákův. A jako bouře, jež se za horami
zbouzí mezi těžkými mraky, blížilo se strašně a velebně
vojsko Táborův u velikém pořádku. Tu zazněly trouby
i zpěv, a sotva že umlkly, rozstupoval se prach a bylo
lze rozeznati bojovníky, oře i povozy. A hle! Tu
viděti již v popředí tlupu jezdců se železným oděvem
i srdcem! Osmahlé tváře, jiskřící oči, údy pádné, těla
jako mladé duby, jež na skalách bleskům vysmívají se
— aj ! to byli Táborové, to byli Žižkovi bojovníci !

Kousek cesty za rejthary táhla se dlouhá živá
ulice ; po obou bocích hradili ji po dvou řadách vozové
drnčící rachotem; vozy krajní čili bojovné byly řetězy
mezi sebou svázány a každý měl svého vozataje, několik
pavezníkův a střelcův, a skrýval v širokých plecích
svých bud jednu nebo více pušek,*) jejichž strašlivé

. , >

•) Pušky byly jako nynější děla a dělívaly se buď na houfni<?e
nebo harcovnice^ srubníce a hákovnice.

A. V, SmilovskÝ: Spisy výpbavné. VIII. 7

otvory pršívaly déšť blesků nebeských zhoubnější, bud
válce, kola, řebříky a přístroje přepodivné k bourání
a ztečení měst i hradů. Kromě toho byl každý vůz
pokryt svislými prkny proti nepřátelům. Vozové vnitřní
<:hovali v sobě bud střelivo a zavazadla, bud potravu
.pro lid a koňstvo, bud nemocné Tábory a ženy i děti
jejich. A v prostředku mezi vozy táhl pěší lid v prapory
stejně oddělen; i dělili se s prapory podle zbraní svých,
a bylo tu viděti střelce, kopinníky, cepníky, sudličníky
a prakaře, za těmito Šly Ženy táborské s dětmi, ze zadu
jsouce opět bojovníky v prapory oddělenými kryty.
I bylo tu viděti sotva prsu mateřskému odrostlé chlapce,
jižto s obuškem na rameně, s hlavou nepokrytou
« ruky matčiny na bojovníky se usmívali. Venku vedle
bojovných vozů táhli jezdcové.

Zrakové lidu před městem shromážděného byli
upřeni na strašně velebné toto divadlo, leč upokojeni
nebyli, neboť hledali Žižku. Aj! Tu spatřili v popředí
při vozové hradbě vnitřní obyčejný vůz, na němž
v povýšení dva mužové věku dospělého seděli. Ten
v právo byl kněz, neboť nesl v rukou kalich Páně;
v levo však seděl muž bojovník, postavy nevysoké.
S hustými jeho šedinami pohrával si večerní větřík,
jedno oko zakrývala černá páska, druhé však svítilo
jako plný český granát pod vysokým rozbrázděným
čelem; dlouhé prošedivělé kníry rozcházely se pod
orličím nosem jeho, bradu měl holou, a rtové širocí
pevně stísněni ukazovali na mohutnou a železnou vůli.
Širokou, vyklenutou plec kryl krunýř s kalichem a
levice spočívala na jílci velikého meče, nohy měl pokryty
pláštěm, který pravicí držel. Když se přiblížil k shro-
mážděnému lidu, usmálo se lehce oko jeho, neboť
viděl, že je mezi svými, a lid pokorně sňal čapky
a z tisíce hrdel rozléhalo se : »Zdráv bud, Žižko, otče
a bratře náš!c

Když Táborové k Boleslavi přirazili, set mívalo se
již. I vjeli ve svém pořádku na veliké prostranství, kde
nyní stojí Nové Mésto, a zastavili se. Najednou vypjali
se bokové vozův a držíce při sobě rozstoupili se po-
nenáhlu do Čtverhranu, v němž nacházeli se vozové
kromě jezdcův.

Sotva se to stalo, hrnuli se odevšad z města lidé
s potravou i nápojem k vozové hradbě, aby občerstvili
a posilnili bratry Tábory, a ještě více, aby podívali se,
jak lo vypadá uvnitř hradby. I bylo tu vypravování
rozmanitého, a baby, které se tam na chvilku dostaly,
tvrdily, že do nejdelší smrti nezapomenou na to, co
tam viděly. Zatím však setmělo se a obyvatelé města
a okolí, když se kolem hradby vozové dost nachodili
a zvědavost svou ukojili, odebrali se domů. Bojovníci
Žižkovi však téhož večera z hradby nevyšli, neboť vůdce
tak byl rozkázal, zavázav se prve slovem poslům, které
opatrná obecní rada Mladé Boleslavi naproti až do Hra-
diště mu byla poslala. Ponenáhlu utichl ruch jak ve
městě tak i v ležení husitském, neboť bojovníci byli
delší cestou ztrmáceni. Kromě rozestavených stráží bděly
posud jen dvě osoby v táboře: Žižka totiž a kněz Jan.
Posilniv se vínem odepjal vůdce meč a sňal krunýř
se širokých prsou svých, pak usedna na tvrdém lůžku
svém z kozí promluvil ke knězi :

»Bratře Jene, přines mi písmo svaté !c

Bratr Jan přinesl hrubou knihu s těžkým kováním,
rozsvítil kahanec a podav knihu Žižkovi k políbení
rozevřel ji a pravil takto:

iZaČíná se knihy Machabejské první kapitola třetí
a jedná o vítězství Judově nad Apolloniem.«

A písmo přistrčiv ke kahanci četl vážně : »I povstal
Judas, kterýž sloul Machabeus, syn jeho, místo něho :

A pomáhali mu všichni bratří jeho a všichni, kteříž se
byli přivinuli k otci jeho a bojovali boj israelský s veselím.

lOO'

I rozšířil slávu lidu svébo a oblékl se v pancíf
jako obr, a vzal na se odění své válečné v bitvách a
hájil vojska mečem svým.

A podoben byl lvu v skutcích svých a jako Ivíče
rvoucí v lovení. <

Tu položil Žižka těžkou pravici svou knězi na knihu,
na znamení, by přestal čísti, a rtové jeho pohybovali
se, jakoby opakovali slova písma. Po chvíli vztáhna
pravici svou zpět poslouchal, jak bratr dále čte:

»l sháněl se po nepravých vyhledávaje: aby, kteříž
bouřili lid jeho, pálil ohněm.

A odehnáni jsou nepřátelé jeho pro strach jeho,
a všichni Činitelé nepravosti zkormouceni jsou : a zří*
zeno jest spasení skrze ruku jeho.

A přivodil ke kyselosti krále mnohé, ale obvese-
loval Jakoba skutky svými a památka jeho na věky
v požehnání bude.«

Tu opět položil Žižka pravici na písmo a vztáhna
ji zpět pravil:

»Zamkni!c

Kněz uposlechl, a Žižka pokřižovav se složil ruce
do klínův a říkal si tiše modlitbu za Mistra Jana.

II.

Sotva se rozednilo, scházeli se Boleslavané, staří,
mladí na náměstí před hradem; neboť měli se o osmé
hodině do tábora Žižkova ve vší slávě odebrati před-
stavení úřadové městští, aby odevzdali do rukou jeho
hrad i město, a slíbili mu poslušnost věrnou. Před
osmou hodinou zazněly hlučně trouby, píSřaly a bubny
městských hudců před hradem, lid se rozstoupil, těžká
dubová vrata dráhové městští otevřeli, a v bráně objevil
se jinoch s bílým praporcem, znamením to lásky i míru.

lOI

Za ním seřadili se hudebníci, za těmito postavil
se městský herold, nesa na holi městský znak, stříbrného
lva totiž v modrém poli, v zápětí jemu dvě spanilé
panny městské v bílé roucho oděné, z kterých jedna
nesla na stříbrné míse klíč hradu, druhá pak klíče
všech čtyř bran městských. Za pannami v Široké černé
říze, zlatý řetěz jako znak hodnosti své zavěšený maje
na prsou, kráčel vážně samoten purkmistr mladobole-
slavský a za ním po dvou konšelé v počtu Šest, a pak
v témže pořádku obecní starší města* Pořádkové roz-
ličných řemesel se svými korouhvemi a odznaky uza-
vírali celý průvod.

Při slavném vyzvánění hnul se průvod od hradu
a ubíral se k Hradištské bráně, která stála tam, kde
nyní slově na Můstku, a která dokořán otevřena byla,
a zpíval doprovázen hudbou: »Svatý Vácslave!* Jak
přešli padací most a přišli na vršek, měli již před sebou
tábor Žižkův. Hned u vchodu stál Žižka v čele voje
svého s hejtmany a knězi svými ve zbroji, a když
herold sklonil před ním znak města na důkaz podvolení
se jeho, poklonil se i on a pozdravil radu městskou.

Starý pak purkmistr povystoupiv postavil se mezi
panny a složiv ruce přes prsa pravil hlasem povýšeným :

»My, purkmistr, konšelé a obecní starší města a
hradu Mladé Boleslavi, podáváme tobě, bratře Jene
Žižko z Trocnova, pokorné pozdravení a nabízíme to*bě
ochotně služby své. Jak jsme tobě skrze posly své
splnomocněné pověděli a vyjádřili se, a jak tě poslové
tito skutečně o tom zpravili, víš a vzal jsi u vědomí,
Že nedržíme již s pány z Michalovic,*) druhdy pány

*) Boleslav Mladá dostala se za krále Jana Lucemburského
fako zásiava do rukou pánů z Michalovic a setrvala pod panstvím
jejtcb až do husitských váleje, kdežto zjevně svrhla vrchní panství
Micbaloviců. Po husitských válkách však opět je přijati musela

102

našimi, anobrž Že z poddanosti se jim podlé svědomí
svého vypovídáme a k tobě se a svaté věci, kterou
mečem zastáváš, přidáváme, protože ji uznáváme po
bedlivém uvážení za věc pravou a městu našemu mi-
lému příslušnou a prospěšnou, jakož i celému národu.

Abychom tobě to dokázali skutkem zjevným, po-
dáváme tuto tobě klíče brány hradu Mladé Boleslavi
a nejinak klíče všech čtyř bran města Mladé Boleslavi,
cti a svědomí svého dokládajíce se, že jsme se na tom
všichni prvé poctivě uradili, což tobě tuto shromážděná
obec města Nfladé Boleslavi ústně dosvědčí. Odevzdá-
vajíce do tvé ochrany milé město naše, prosíme tě
snažně, abys byl otcem dobrým městu našemu i oby-
vatelům jeho a nedal mu podle svědomí svého ublížiti,
i skládáme ti slib, že majíce důvěru v lásku tvou i v slovo
tvé, podle sil svých a možností poctivě vykonáme, co
nám uložiti ráčíš. «

Žižka, přijav klíč<e hradu a města Mladé Boleslavi,
odpověděl silným hlasem svým:

» Opatrným pánům purkmistrovi, konšelům a obec-
ním starším města tohoto děkuji za důvěru jejich.
Uváživ, co jste mi slíbili, slibuji já podle vůle Boží
a svědomí svého, Že Šetřiti budu hradu i města vašeho,
a to sice příbytků vašich i všech obyvatelů zdejších,
starých i mladých, velikých i malých, i všeho zboží
jejich, bud živého neb neživého, kostely a kláštery
zdejší vyjímaje, neboť ty spáJím ohněm, aby nezmáhala
se po vlasti setba Belialova, a pak na vás Žádám : Byste
netrpěli ani nyní ani jindy mezi sebou kněze pod
jednou, ovšem ale byste trpěli laskavě kněze pod
obojí, byli jim po ruce a chránili je životy svými;

a zůstala pod panstvím domu toho až do roku 1468, v který rok
poslední Míchalovic, příjmím Kruhlata, umřel. Po jeho smrti přešlo
panství ono na rod Tovačovský z Cim burka.

I03

byste v ničem neodchýlili se od slibů svých ke mné
činěných, neboť věrolomné ztrestám pokutou strašlivou;
byste konečně, dokud tady budeme, a kdykoliv toho
jindy budeme žádati, bojovníky naše potravou, koň-
stvo pící a na§e bratrstvo vůbec třeba i penězi poctivě,
fedrovali.c

Když mu purkmistr ruk ondáním všecko věrně při-
slíbil, kynul Žižka, aby šli s ním k službám Božím.

Uprostřed táboru na vyvýšeném místě učiněn byl
ze sroubených prken stůl, k němuž přistoupil kněz
v obyčejném obleku svém s kalichem Páně v ruce ; dyé
šedých již mužů přisluhovalo mu, z nichžto jeden na
stůl Páně svaté evangelium položil. S obnaženými hla-
vami klečeli kolem Táborové ozářeni teplými paprsky
jarního slunce; nade vším tím klenulo se nebe, modré
jako charpa, a skřivánkové milostně prozpěvovali. Sluha
Páně jal se čísti shromážděnému lidu písmo svaté no-
vého zákona a vykládal mu je zvučným hlasem. Po
výkladu dal písmo Žižkovi, hejtmanům a radě městské
k políbení. Pak četl služby Boží dále v mateřském
jazyku, a shromážděný lid zanotoval nábožnou píseň,
již hudebníci doprovázeli. Když Žižka, hejtmane a purk-
mistr, konšelé a obecní starší města přistoupili ke stolu
Páně, kdež jim jeden kněz víno z kalicha a druhý
tělo Páně podával, umlkl zpěv a panovalo ticho velebné.

Po ukončení služeb Božích požehnal kněz shro-
mážděnému lidu, a Žižka, jenž po celé služby Boží na
holé zemi klečel, ystal a dal znamení, že mluviti chce.
I bylo slyšeti mohutný hlas jeho po celém táboře, an
dával vojsku rozkaz následující:

>Dnes je neděle. Boží den; odpočiňte sobě. Ko-
pinníci se mnou potáhnou do hradu, ostatní houfové
mají dnes svobodu jíti do města a okolí. Kdož by
kolivěk však bud mordéřstvím, bud žhářstvím, bud ne-

I04

Šlechetností vSelikou rušil den Boží, tomu zaplatím
smrtí. «

Takto praviv pokynul městské radě. S Žižkou
a purkmistrem v čele a kopinníky ukončen ubíral se
průvod opět Hradištskou branou do města i do hradu,
ve který Žižka jako pán se uvázal.

Táborové nalezli všude u měšťáků vlídné přístřeší,
a kdo měl víno i maso, rozdělil se o ně milerád s bratry,
jimž také po bratrsku chutnalo.

Odpoledne po odevzdání hradu i města seděl v ko-
várně na Klenici starý Hanuš u okna a spravoval sítě,
neboť rád si někdy s rybářem v Klenici a Jizeře za-
lovil, ač nyní se mu málo síly dostávalo, neboť starý
věk silně se již hlásil u něho a žádal tím více odpo-
činutí, protože byl Hanuš mladý věk svůj v lopotách
vojenských strávil. Baruška seděla vedle v komůrce
a myslila bezpochyby na Antoše, kde tak dlouho pro-
dlévá ; posud mořila ji trapná předtucha, že Antoš s Hu-
sity odtáhne, a ještě více hrozila se oukladů Liborových,
neboť věděla, že jestli se sejde s horkokrevným An-
tošem, jednomu nebo druhému hrozí smrť. Když takto
v tichosti Hanuš a Baruška seděli v kouzelném vzduchu
jarního odpoledne, otevřely se tu zhurta dvéře u jizby
a mezi nimi objevila se hranatá postava Liborova.

» Zdráv bud, mistře, « pravil příchozí a bouchl
dveřmi, až se okna otřásla, »něco ti přináším a rád
bych také něco odnesLc

Hanuš úlek na se upřel na Libora zrak svůj a pravil :
» Jsi to ty, Libore, nebo mne šálí slabý zrak můj ?«

»Což pak mne neznáš, však jsem se dost u tebe
nabušil, pět let, pomysli! Byly to hezké a Špatné časy;
kdyby byla Baruška — *

»A co nám neseš, sedni si,« zamlouval Hanuš.

»Meč abys mi trochu skoval, o svůj jsem přišel a
tenhle je samé vruby.*

I05

»Dnes je Boží den, a práce je hřích, zítra si přijd,
Antoš ti to udělá. €

»Hii] ! Antoš, aspoň ho naučím, jak se zachází
s meči. Ale kde je Baruška, nebo, mistře, není ti nic
plátno, já se o ni hlásím opět, jak jsem ti řekl.«

»Milý Libore, z mraku sotva bude déšť,* pravil
Hanuš vlídně.

»A já pravím, starce, že bude,* zvolal Libor uhodě
si na meč, »nebo nadarmo nejsem Táboritou a dovedu
vám vyhnati ty vrtochy, ne-li po dobrém, tak po zlém.«

»A já ti pravím, chlapče, že to nepůjde po zlém
ani po dobrém,* řekl vážně Hanuš a vstal se stolice,
a oči jeho utkvěly pronikavě na Husitovi.

Libor se zarazil na okamžení, ale pak vypjal prsa
a skřípaje zuby dodal:

:» Starce, nerozzlob mne, nebo ti ukáži, že nejsem
chlapec, ale bojovník, kterému je neradno protiviti se.*

»I já byl bojovníkem,* rozhorlil se Hanuš, »a ty-li
se mi protivíš, ukáži ti, jakým. Rozumíš! A nyní
odejdi v pokoji!*

Libor roznícen sahal již k meči; tu vyběhla celá
uděšena Baruška z komůrky a vrhla se Hanušovi okolo
krku a zvolala v pláči: »Ó, mírni se, otče, on tě pro-
bodne!*

Libor zůstal nepohnutě stát, jakoby ho někdo při-
mrazil, pak nutě se k úsměvu zakroutil vous a pravil:
»Nech starého blázna, BaruŠko, a pojd se mnou, dej
mi aspoň ted políbení, že budeš jistě mou.*

To praviv chtěl obejmouti násilně Barušku, kterou
sotva Hanuš v třesoucím se náručí držel; v tom ote-
vřely se jednou ranou dvéře, Antoš vyřítil se jimi a
jako rozdrážděný lev vrhl se na Libora a popadna jej
za krk mrštil jím o zemi, že mu meč kus odlíti a sok
jeho na podlaze roztáhl se, jak Široký tak dlouhý.
Libor pomalu se zvedná, vztekem němý a bledý jako

io6

stěna postavil se proti AntoSovi. Slova nepromluvili,
ale zapálení zrakové jejich kouleli se strašlivě. Baruška
polomrtvá klesala v HanuSově náručí na kolena. Tu
mžikem chopili se oba sokové křížem a nastal zápas
smrtelný. Jizba jim nestačila, i vyřítili se na zahradu
a jeden druhého ztěsňujíce ustupovali až do houští,
mezi nímž se Klenice do Jizery ústí. Tu kobrtnul
Antoš přes kořen a Libor strčil jím do houští, tak že
spadl do hlqbiny. Libor chtěl se již ve vzteku svém
za ním vrhnout, popadla ho však za rameno mohutná
ruka Husity starého, který náhodou s několika druhy
zápas ten s cesty viděl a za Liborem pospíšil.

>Pojd, Libore,* pravil, >sice přijdeš o krk. Víš, ca
Žižka slíbil.* I odvedl šíastně Libora.

Libor Šel ještě do kovárny pro meč, zvedl jej se
země a k starému Hanušovi uštěpačně pravil : »Na
shledanou, kováři, my se ještě uvidíme.*

III.

Antoš byl by zajisté zápas svůj životem svým za-
platil, kdyby Prozřetelnost ho nebyla zachránila. Prodrav
se totiž skrze vrbové houští do hlubiny, byl by zajisté,
jsa vysílen bojem, utonul, kdyby na vyčnívajícím ko-
řenu zetlelé vrby za kabátec nebyl zůstal viset. Ale
přes to bylo postavení jeho nebezpečné, neboť nemaje
půdy pod nohama houpal se na vetchém kořenu nad
jistou záhubou; k tomu lomcovala jím křečovitě zima,
neboť voda byla studená. První myšlénkou jeho, když
se vzpamatoval, bylo, co počíti ; vrátiti se do kovárny
zdálo se mu velmi nebezpečné, nebot domníval se, že
Libor a snad i druhové jeho ho hledají a naň číhají.
Pustiti se přes řeku a Barušku zvůli Liborově zůsta-
viti zdálo se mu býti ještě horším — v tom praskl

kořen, a poněvadž se Antoš na břeh dostati nemohl,
nezbylo mu jiného, nežli přeplavati na protější břeh.
I vylezl š(astně ná louku, a utrmácen položil se tam
do vrboví a životní síly ho opustily. Slunce již zapadlo,
když se probudil z těžkých mrákot; vrávoraje vzchopil
se a ubíral se k protější stráni údolí, aby v lesíku,
ve známé mu jeskyni strávil dlouhou noc. Na štěstí
nalezl člun rybářův i veslo v houštině u hlavního
proudu Jizery a Štastně. se až k lesíku přeplaval a na-
lezl jeskyni, kde si usedl na mech mezi kapradí a za-
myslil se. Mráz i oheň projížděl jeho údy, i nebyl
s to ani na nohy se postaviti.

Zatím vyšel měsíc a svítil pěkně v úplňku nad
jizerním údolím a osvěcoval město naproti a mohutně
na skále čnící hrad, v němž se ještě světla kmitala.
D&še Antošova dlela v kovárně u Barušky a úzkosti
skličovaly ji. Takto seděl více jak hodinu v jeskyni,
až ho z dumání probudily blížící se kroky.

I napjal zrak svůj v tu stranu, a naděje opět
oživila ho, jak spatřil dole u vody po pěšině pomalu
se ubírati mistra Komárka, jenž maje ruce sepjaté
k plnému měsíci smutně hleděl a hlasitě mu lkal boly
a žaly své.

»Mistře Komárku !« zvolal k němu s hůry Antoš.

Komárek ulekna se obrátil se a dal se na útěk
a zastavil se teprve, když Antoš zvolal: »Já jsem to,
mistře, Antoš z kovárny.*

Komárek požehnal se křížem, zastavil se a zvolal:
»Pojd dolů ke mně!«

>Nemohu, mistře, jsem nemocen, prosím tě, po-
moz mi!«

Komárek prodíral se houštím a šťastně se dostal
až k jeskyni, kde spatřil Antoše seděti.

»Pro Boha tě prosím, hochu, kde jsi se tady vzal?«
ptal se Komárek Antošovi ruku podávaje.

io8

Antoš mu krátce pověděl, co se odpoledne v ko-
várně na Klenicí stalo.

»Tvá historie jest smutná,* děl po té mistr Komárek
potřásaje hlavou, »ale má je ještě horší; pomysli si,
dnes k polednímu přišel Vávra k nám a odvedl mi
Madlenu na procházku, a ta nešťastnice s ním šla, a
jak se smála při tom, a ještě večer nepřišla domů, a
Vávra mi přikázal, že jestli půjdu za nimi a on mě
napadne, že mi hnáty přetluče. Bůhví, milý hochu,
podívej se na mé rukávy, jsou celé mokré od samých
slz, které jsem pro Madlenu procedil. A já to vím, že
ji ztratím, a jsem přece před Bohem i světem jejím
řádným manželem!*

To praviv dal se Komárek do usedavého pláče.

Antoš chvíli mlčel, osud ubohého mistra šel mu
k srdci; ale pak pravil ke krejčíkovi : > Mistře, ty bys
mně mohl velikou službu prokázat!*

»Milý hochu, já nevím, kde mi hlava stojí, ale ta
nešťastná Madlena, v tom to vězí.«

»Vidíš,< pokračoval Antoš, >BaruŠku musel jsem
opustit a nevím, co se s ní stalo. Bůh mi svědek, já
bych tam letěl, ale nemohu se ani na nohy postavit;
kdybys se šel tak tam podívat a vyřídil jí, že jsem živ
a že k ránu přijdu, a že svůj život za ni dám, bude-li
toho potřeba «

»Tys hodný chlapík,* odpověděl Komárek, »když
jsem byl tak mlád jako ty, taRé jsem tak Madlenu rád
měl a bůhví, ruce bych jí líbal, jen kdyby mně ne-
odešla s tím Husitou. Ale víš co, Antoši, půjdu tam
a vyřídím to, a kdybych toho šibeničníka, toho dare-
báka, toho Vávru někde tam u vody našel, na mou
duši bych ho tam strčil! Svědomí bych si z toho ne-
dělal. A mám zase sem přijít?*

» Kdyby Barušce se něco stalo, přijd, a pak po vůli
Boží bud ji ochráním nebo padnu!*

109

Mistr Komárek odešel. Obešel opatrně město, dostal
se oklikou šťastně až ke kovárně na Klenici a nepozo-
rován šel zahradou, poněvadž viděl v komoře světlo.
I přišel tiše až k okénku, vylezl si na kámen, který-
stál pod ním, a podíval se tam. U stolku, na němž.
kahan stál a šaty v uzlíku svázané měla, seděla hlavu
o dlaň majíc podepřenou Baruška a slzy koulely se jí
po rozpálených tvářích a bolesť hrála kolem krásných
jejích rtů. Plakalať ubohá pro Antoše, neboť pověděli
jí jako jistotu, že se v Jizeře utopil, a bylo jí viděti
z očí, že jí srdce v prsou bolestí krvácí. To nebyla ta
Baruška plná života a líbeznosti, jak ji Komárek znal,,
nyní mu připadala jako bolestná matka pod křížem
v kostele menších bratří františkánův.

V tom zaslechl Komárek pádné kroky po ouvoze;,
i ohlédl se a spatřil asi pět nebo Šest hrubých mužů,
jižto se opatrně k zábradlí blížili. Strach pojal jej a sotva
měl nápad skrýti se za košatý bez,* který stál vedle
osvíceného okénka. Třesa se na celém těle skrčil se-
tam ve stínu.

»Jsme sami, hoši,« ozval se polohlasně jeden z noč-
ních tuláků, jak se již čtenář domyslí, že Libor.' »Já
půjdu k okénku se podívat, vy zůstaňte tu ukryti. Snad
to půjde po dobrém; a nepůjde-li, vezmu ji násilím.
Pozor na znamení !«

I přikradl se k okénku a podíval se tam. Obraz
v bolu se rozplývající Barušky neobměkčil tvrdého srdce
jeho, i zaklepal tiše na okno. Baruška trhnouc sebou
strnula, když spatřila surový jeho obličej. Chtěla křik-
nouti, leč úzkost a hrůza stiskly jí hrdlo, ano nebyla
s to odvrátiti zraků od něho.

» Slyšíš, BaruŠko,« pravil tiše Libor, okno vy tiskna
a po ruce jí sahaje, »pojd se mnou v pokoji, nač třeba
nám Hanuše a toho holobrádka, půjdeš se mnou a budeš^

I lO

mít dobré časy. Budeš- H se vzpěčovat, přinutím tě. Se
mnou nejsou Žádné hračky !<

Baruška s ošklivostí ruku odtáhnouc vzpamatovala
se a pravila: » Odejdi, Libore, tys mordéř, tys zabil
Antoše, tys z pekel nestvůra . . .!«

Libor se zasmál a nakloně se z okna chtěl vzít
Barušku okolo pasu a vyzdvihnouti ji z okna ven,
pravě: »Nech Antoše na pokoji, ten už dávno bahno
pije.«

Tu vzchopila se Baruška a v rozpálení hněvu Šle-
chetného sáhla po starém meči, jenž v koutě stál, a
máchnouc jím nad hlavou velitelsky zvolala : »Vari,
Libore, nebo tě proklámlc

Libor bezděkv uhnul se od okna, ráznost Baruščina
omráčila jej. V tom hnul sebou starý Hanuš vedle
v jizbě, že až lože zapraskalo, a Libor odkvapil v ti-
chosti k druhům sv^m do houští.

Všecko opět .utichlo. Baruška nechala rozsvíceno
a nepustila meč z ruky. Komárek dosud seděl v trávě
za bezem zuby jektaje a viděl, že Libor a soudruhové
jeho neodešli, n^brž že v tichu mezi sebou se radí.
Jak rád by byl varoval Barušku a zbudil aspoň Hanuše ;
leč strach ho samého mrazil, a myšlénka, že mu po-
slední už bije hodinka, tak ho zkormoutila, že mu vy-
rážel na čele studený pot. Skrýš svou opustiti nemohl,
sice by bylo bývalo s ním amen. Tu zdálo se mu, že
Husité opět hlasitěji mezi sebou rozprávějí. I byl jako
pěna a bedlivě poslouchal.

>Nu což,€ ozval se jeden hlas po dlouhém mlčení;
»udělej to krátce! Já bych zapálil kovárnu, starého
vezmi si das, af uhoří, a v kouři skočíš tam a vezmeš
ustrašenou holku a bude po švandě. <

»Ale považ, brachu, dnes je neděle, « namítal druhý
hlas, >a kozlu věř, přijde-li to ven, poroučím se, má
zlatá hlavičko !«

I II

»Jaké strachy,* odvětil po té Libor, »já to odbudu
sám, to by v tom musel rarach býti! Vy jděte všichni
blíže pod hrad a přijdte pak hasit. A mne kozel ne-
vezme, není to naposled ani ponejprv, ale ted, co říkáte,
máme počkat, nebo hned . . .«

»Počkej, skočím pro smolnici!*

Nastalo opět ticho. Komárek umíral strachy ; kdyby
byl mohl potají odejíti, byl by ovšem pobouřil v pod-
hradí obyvatele a předešel takto požáru, jenž dvěma
životům lidským skoro jistou záhubou hrozil; leč na
to nemohl pomysliti ve strachu pro vlastní život svůj ;
čekal tedy na příhodnou chvíli.

Skutečně asi za Čtvrť hodiny přinesl jeden z Husitů
smolnici, kterou v houští rozžehli, a Libor skrý\aje
plamen kradl se pozorně ke kovárně a strčil ji do sla-
měné střechy. Suché došky vzňaly se ihned plamenem,
neboť zavál náhle silnější vítr, a Libor rozraziv okno
skočil do komory; kouř hrnul se již za ním.

Tu vzchopil se hluboce oddechna Komárek ze skrýše
své a jedním skokem běžel mezi příbytky Boleslavanů
do podhradí a volal hlasem hrozným:

> Vzhůru, lidičky, kovárna hoří ! Vzhůru U A jako
pomaten běhal mezi staveními, pomoci se dovolávaje.

Měšťané větším dílem nespali, neboť obávali se
požárů, které takřka všudy s Husity v zápětí táhly,
i hrnuli se překotem ze stavení ven a běželi kovárnu
hasit. V malé chvíli oživlo celé podhradí, smutný
hlahol zvonů rozléhal se jasnou nocí a křik a ruch
naplnil okolí.

Zatím, nežli se lidé přihrnuli, vyskočil Libor opět
z okna ven, celý vyjevený. Kouř a dým, zdá se, že
přinutil jej bez Barušky vrátiti se, která bezpochyby
i v nebezpečenství Života se vzpouzela s ním jíti. I stál
tu jako zkamenělý, že sklamal se v naději své, a snad
i hlas svědomí v něm lidský probudil cit.

I 12

Příchozí i hasící ovšem věděli, že kovář Hanuš a
Baruška meSkají ve stavení, leč plamenové Šlehali již
i uvnitř, pročež se bál každý, komu byl život milý,
pokusiti se o zachránění jejich. Volali je jménem —
nic naplat, ani Hanuš, ani Baruška neukázali se u oken
anebo dveří.

Tu rozléhal se hluk od hradu. Zadní branka ve-
doucí z přídvoří do podhradí otevřela se, a bojovníci
sestupovali schůdky dolů po skále a v čele jejich sám
Žižka. I hnali se úprkem k požáru.

Lid spatře Žižku a hetmany rozstoupil se s úctou.

Žižka stoje v čele hetmanů nejblíže u ohně, ohlédl
se na vše strany ; tu padl mužíček s očima uplakanýma
před ním na kolena a sepjav ruce volal úpěnlivě :

>Otče, vysvobod Hanuše a Barušku, sice uhoří !c

I vzedmula se prsa rekova, oko zasvítilo bleskem
nevídaným, lví duch jeho rozpjal křídla svá, neboť byl
v živlu svém, ohni a kouři, okamžení — a velký vůdce
Táborů vyrazil vrátka do hořící kovárny.

Lid mlčel jako hrob a každý slyšel tluKot srdce
svého.

Tu objevil se Žižka, v pravici starce a v levici
dívku třímaje na prahu kovárny a vynesl je ven. Jedva
vystoupil, sesul se s hrozným lomozem strop. I po-
stavil se Žižka v půl kole obyvatelův i bojovníků s ko-
řistí svou a plná záře požáru padala naň a vítr pohrával
si jeho Šedinami. Lid ani nehlesnul.

»Kdo to učinil?* zahřměl jadrným hlasem svým^
že každý z diváků se otřásl.

Tu vystoupil mužíček, šel k Liborovi, jenž v o má-
mení ani utéci nemohl, a pravil: iBratře, ten to byl!*

»Učinils to?« tázal se Žižka. — Libor mlčel.

' »Dívku á starce chorého do' hradu, paliče do ohně! <
rozkázal vAdi^e.

ř popadli někteří Táborové Libora 2a ruce a nohy
Iť UTthll po hlávé do ohně a dj^mu. Žižka poničiv lidu^
aby byl- opatinj^m, odešel s ostatními do hradu.

IV.

Sotva slunce ve velebné kráse své nad horami
Krkonošskými vstalo a pozdravilo Českou vlast, procházel
se sám a sám na cimbuří západní věže hradu Mladé
Boleslavi vítězný vůdce Táboritův a přemýšlel. Za
ťanního šera, dokud ještě všecko odpočívalo, hledával
Žižka obyčejně samotu, a tu rodívaly se v hlavě jeho
ony smělé záměry, nad kterými půl Evropy nejednou
ustrnulo; nebof na čem usnesl se určitě, to provedl za-
jisté, myšlénka a skutek byly nerozdílní u něho bratří^
jeden bez druhého pouhé nic. Dnes myslil na Lito-
měřice, kam jej vlastně cesta vedla, a usnesl se na tom,
že postaví tam pevný hrad, jenž by na severu v Cechách
státi měl se pánem tamní krajiny, a zároveň i ohniskem
i štítem nového učení. Ze provedl tuto myšlénku, známo
bude čtenářům z dějepisu vlasti naší, i to. Že nazval
hrad ten Kalich a že se psal napotom Žižka z Kalicha.^)

Procházeje se po cimbuří zůstal Žižka najednou
stát a pohlížel dolů k potoku Klenici, kde místo kovárny
jen z hromady popelu se ještě kouřilo, pak podíval se

'^) Litoméřice poddaly se samodék Pražanům, kteří je obléhali
dne 39. kvétna r. 143 1, nebof roznesla se zpráva jistá, že Žižka
se blíží s^ Tábory svými k městu. Žižka sice jal se města dobývati,
upustil však od dobývání k vůli Pražanům. /.% to však podrobil
si tvrz na hoře nad Trebušínem, dal tam vystavěti hrad, jejž nazval
Kalich, a odebral se pak na sněm do Čáslavi, jenž začal po té
dne 3. června t; r.

A. V. SifiLovsKiř: Spisy výpravné. VIII. 8

114

k severu po krásném údolí, po nécnž lehounká mlha
teplými paprsky slunce sera tam potrhána se toulala,
jakoby hledala úkrytu před nepřítelem • — před sluncem.
Na vysoké stráni po pravém břehu Jizery strměl pevn]^
hrad pánů z Michalovic, a dále, ovšem v mlze, spínal
«e vysoký vrch s přepevným hradem Bezdčzem.

»Práce dost,« zabručel Žižka kníry kroutě, »ale
síly také dost, jen nám dej Pánbůh zdraví! Hle, jak
ta mlha před sluncem utíká, ha, ha, ha, jako vojsko
křižácké !«

V tom ozvaly se kroky na schůdkách, které vedly
na cimbuří, a jinoch zvedná těžké železné padací dvéře
objevil se a promluvil k Žižkovi : >Otče, neposnídáS
prve, nežli sejdeš se s hetmany ? Čekají dole v síni
na tebe.<

» Přines snídaní sem,« odpověděl Žižka zrakův od
údolí neodvrátiv, »a ^etmanům vyřid, aby sem přišli,
že žádám. «

Za chvíli vrátil se jinoch na míse nesa chléb a
koflík s vínem, obyčejné to snídaní Žižkovo, za ním
přišlo několik hetmanův.

Obrátě se rychle pozdravil se s nimi srdečně Žižka
a vypiv jedním rázem koflík vína chlebem je zajídal
a pravil:

»Nu, bratří, stýská se vám po díle, pravda-li? Ale
odpoledne vyrazíme tuto údolím k Litoměřicům, do-
poledne dopřejme však lidu radosti, neboť bojuje on
boj israelský s veselím. K vyvrácení a spálení jsou tu
dvě hnízda Belialova; klášter kfižovníkú tuto na skále
a tamto v levo za městem klášter a kostel menších
bratří františkánů. Nemá zůstat kámen na kameni a
s popelem aí smísí se země, aby nevzešlo v ní símé
nepravostí. Vy stojíte mi za to slovem svým, že jiný
příbytek ani v městě ani kolem něho nelehne popelem;

115

já budu psáti listy. Věrné posly vyberte mně k nice.
V kterou hodinu hneme se k odjezdu, povím pak, až
vyhotovím listy !«

Pak se tázal jednotlivých hetmanů na jejich roty,
i vyptal se tu i tam na nejmenší podrobnosti, i bylo
vidéti, že od bojovníků svých zasloužil si jména otce,
ciebof znal celý voj svůj tak dobře, jako otec díté své,
a védél tudíž jasně, čím vládne a co může dokázaťu
Bystťý jeho duch ve spojení s velikou zkušeností a
snámostí lidí a v nadšení pro věc, kterou jediné za
životní úlohu si vytknul, bystrý jeho duch, pravím,
íenž ani nejmenší zištné myšlénky nesnesl a vůle pevná
jako z oceli, utvořily z něho velikána, s kterým so-
kové jeho, zištností nejvíce vedení, měřili se nemohli,
:a který jako jediný zvláštní úkaz v dějinách všeobec-
tiých se naskýtá. On bylť muž, jenž v pravdě osob-
ností svou velikou uchvátil krajany své a uchvátiv je
miloval je, nebo pokládal se s nimi za jedno tělo a
utvořil z nich Štít, na němž darmo tisícové najatých
ioldncřů kopí své lámali ; oat byl zajisré muž, jenž
směle říci mohl: »Jáť učinil národ tím, čím je, a národ
můj Činí mne tím, Čím jsem.«

•Když hetmané odešli, šel i on za svou prací a
při lomozu, který za nedlouho otřásal celým mistem,
ipsal on pokojně listy, o kterých doufal, že i po smrti
(jeho působiti budou pro národní věc.

Netrvalo dlouho, co odešli hetmané z hradu do
^ležení před Hradištskou branou, a již roznesla se po
mčstě zvěsí, že Husité půjdou bořit a pálit kláštery.
Mladá chasa obojího pohlaví i hromada dětí sešla se
již před ležením, majíc vůli i chuť jíti s nimi. Jenom
starší a odvážnější obyvatelé ostříhali příbytků svých
-bedlivě, uklidili všecko, na co snad před příchodem
Táborů zapomněli, do sklepův a do bezpečných naíst,
neboť obávali ss velice, že snad i město popelem íehne

ii6

a .^Seobecné drancování nastane, ano i rada obecní
odebrala se v úzkosti ještě do hradu k Žižkovi a pro«
sila ho za ochranu.

ŽiŽka nevrle odpověděl: » Pravil jsem, abyste se^
nebáli; jděte v pokoji domů!«

I vrhnul se zástup lidstva Hradištskou branou do
města a jako černý, bouři skrývající mrak valil se ke
klášteru křižovníků rodenských, jenž stál tam, kde
posud vysoko stojí na skále mezi hradbami dům, jenž
sloye templářský.*) Mnichové ovšem již několik dní
před příchodem Husitův opustili sídlo své a uchýlili se
i s menšími bratry františkány na hrad Michalovice^
kde mněli, že budou v bezpečnosti. V klášteře samém
zůstal jen jediný stařec, jenž smrti se nehrozil pro víru
svou. S křížem v ruce stál u otevřeného okna ve věži^
Jákoby chtěl uchrániti před zkázou stánek pobožnosti.
Jak spatřil zástupy, jež s lomozem velikým uličkou
ke klášteru se valily, smrť i zkázu papežníkům provo-
lávajíce, zaplakal tichým pláčem a sklonil smutné hlavu
ke kříži. Zatím vylámali doJe vrata, a hluk strašný
rozléhal se po prázdných síních kláštera. Okna řinčela^
skříně praskaly, a smích a křik a úzkostně volání
mnohého slabšího a hádky strašlivé, jedno za druhým
jako bouře rozléhalo se. Kde co bylo, přišlo na zmar,,
co jeden vzal, vzal mu druhý, a bylo několik, již krví
svou zbarvili bílé stěny klášterní. I hemžilo se lidstva
v chodbách a v síních jako mravenců v mraveništi.

*) Dům tento na západní straně města nedaleko hradu posucf
stoji, ovšem že značně změněn. Znaky křižovníků z ostrova Rhodu.
posud namnoze zachovány jakož i místa viděti jest, kde stála-
druhdy kaple se sakristií a překrásným klenutím. Spršku kulaté
věže již není, lze však z pozůstatku dobfe viděti, kde stála věž.
Křižovnfci Rhodus slouli prve rytíi^i jerusalemští sv. Jana, pozděj»
i|ž podnes rytířové melienátí nebo maltézští. O domě tomto je
xvláštní monografie, v rukopise.

ri7

Kikolik Táborů vvhrnulo se na věž a vrazili na starce^
fnnicha, jenž se modlil ■ . !

»Jsi již hotov ?€ ptal se jeden. ' v •

Stařec mlčel.

I vzaliy kde co bylo, strhali se starce šat á pák
st smíchem se ho chopivše hodili ho po hlavé s v6že
dolů, kdež sobě o skálu hlavu rozrazil. Télo jeho
:skutečně skutálelo se dolů do roští.

»Tent již nevyleze, € zavtipkoval jeden z Táborův
á všichni hrnuli se výše. Nahoře na věži nalezli velikou
okovanou bednu a lámali se do ní v naději, že ná
bohatou přišli kořisť. I dalo jim to práci velikou, ták
±Q přeslechli výstrahy a hlasité volání bratří svých, že
hoří — neboť dole již založili oheň, když všecko jiŽ
vyplenili — a dříve v žádosti své po kořisti nevzpa-
matovali se, až již hustý, těžký dým až nahoru na věz
vystoupil a přes hlavy se jim valil.

I zbledlo leknutím všech pět surových mužův a
^třelhbitě chtěl jeden přes druhého po schodech s včie
<lolú, leč nastojte! Dřevěné schody stály v plameni!
I bylo jim všem strašlivě v ohni zahynouti^ a jako
mnich, stařec, již nahoru, nevylezl, neslezl |iž také
itádný z nich s věže dolů.

Ruka Boží zastihla je!

Zatím byli ostatní Táboři opustili klášter, fTve již
vyloupený. Dým i oheň hrnuly se v proudech '^ <okěii
41 dveří a táhly se jako hadové po šedivých zdech.
Dřevěné domky, které na blízku stály, na štěstí ne-
utrpěly ohněm, neboť klášter byl uvnitř namnose kle-
nutý a oheň se k poledni sám sebou strávil.

Odsud hnula se celá hromada rozjařena a rozve-
selena v těsných chomáčích ulicí podél hradby doW,
kolem Staré fary k Bělské bráně, kde se svobodné)!
rozvinula a několika cestami o překot se hnala ke klášteru

ii8

menSlch bratří františkánů za méstero. Příčina neoby*
Čejné píle a veselosti nezáležela v tom, že by snacl
hojné kořisti byli nadělali v klášteře u křižovníků, nýbrž
Že roztroušena byla povést, že františkáni mnoho vína
ve sklepě zanechali. I hledal každý, jak se dostáli do-
kláštera, především sklepy; jen střízlivějšího ducha kdož
byli, hledali a loupili nahoře v síních a kostele.

Pověsť o víně se vyplnila. I bylo zvláštní podívání
na pestrou směsici lidu, jak najedno^i všichni usjedno-
tili se na tom, pomoci plným těžkým sudám z temnosti
sklepních na Boží světlo. I vytahali prkna z podlahy
neboť lán nedostávalo se, kladli je na poschody a kou-
leli poprášené sudy nahoru. Křiku a láni bylo při ton>
mnoho, nejvíce však na ty, kteří z pohodlnosti zrovna
u sudů ve sklepě seděti zůstali, je vrtali, do čepic víno.
natáčeli a pili. Když jeden těžký sud po pracném na-
máhání šťastně do chodby dostali a všichni i^častnícii
kolem něho odpočívali, vztýčil se tu jeden z nich, muž
jako obr, a hojný pot s čela rukávem si utřev protáhl
údy své a pravil hlučně :

»Já řku, hoši, na světě je mnoho Škvorův, ale ti
nejhorší Škvorové, já řku, jsou, co dole víno pijou. Co-
říká'te, hoši, abychom je vyhodili?*

»Vyhodme je,« volala jedním hlasem celá hromada;.

>Já řku, počkejte! Myslím si tentononc! Když
nám Boleslaváci dali včera dost jíst a pít, já řku, ca
by sosnami nenppili. Jsme všichni bratří od kalichu Ic

»Máš pravdu, Krahujče, « zavolal jeden hlas, »hr
na ně do sklepa !«

. »Já.řku, počkejte !« křikl Krahujec a naplil si mezt
mozolovité dlaně, zatleskal a hnal se dolů.

Ve sklepě nastala pračka a konec konců byl, že
Šťastně pohodlné pijany nahoru vynesli a nemilosrdné
je na kamennou podlahu v chodbě posadili. Někteří
íiž ani nemohli na nohou státi.

119

»A tedy« pravil Krahujec, »mám^ čistý sklep. Já
řku, tento — hoSi, vyvalíme vSecky sudy ze sklepa;
a pak s nimi do zahrady. A pak budeme pír, až se
budou doly zelenat! Co myslíte ?«

» Vy valíme je a v zahradě budeme pír^« ozvalo se
několik hlasův*

A tak se také stalo. — Teprve když si pěkně vSecky
sudy vedle sebe na zahradě narovnali, nastalo pití a
radování. Kdo byli mladší, chtěli míti hudbu a tanep*
I přišel dudák a spustil skočnou, a šlo to dokola,
jakoby bičem mrskal okolo staré hrušky.

Starému Krahujci hrálo jíž víno v nohou a byla
mu už cesta ouzká; tu najednou s rukama v kapse
zavrávoral a byl by upadl přes mistra Komárka. I chytil
mužíčka za ramena a počal s ním potřásat, až v panu
mistrovi kosti chrastěly. Komárkovi svítily nos i tváře
jako karbunkule, nebot nebyl on nepřítelem vína, a
třeba bylo františkánské. Octna se v náručí toho odři-
ducha a ňožkama třepetaje koktal ve smrtelné úzkosti
k Husitovi:

♦Strejce, Krahujče, dejte mi hubičku I«
»I ty skvrně,* zachechtal se Krahujec, »já řku,
kdo tě ty vytrousil? Nu, tu ji máš, bratříčku. «

Toto praviv sedl si Krahujec na prázdný sud a
vzal si Komárka na klín.

»Já řku, čí jsi, knoflíku ?« tázal se krejčíka.
>Já jsem mistr krejčovský, Jiří Komárek.*
Krahujec se řehonil, až se za břicho popadal.
»^ proč jsi tak smutný?* ptal se opět Komárka

»Jak nemám být smutný, když tamhle žena má
miluje se s jiným. Vidíš? V tom to vězí!*
»Eh! Co škodí, jen pij!*
»Vždyť tu není vína!*
»Eh, proto můžeš přece pít!c . t •-

I??

^Ty^ ^^tvseráicy stré)čk^^^ pravil . ohytrau^ Kamárek,
»vi4/ty tiemá^ Boleslayany rád ?«

;»J,á fkuy mám je rád. a. pj^č bych aeméU i&«liv
co měli.c .......

>yidí$, já jsem také Boleslavan, a kdybys ty mél
Boleslavany rád, udělal bys mi néco k vj&U..« ^^

;»Já fku, udolám !f

fVidí$9 v ^^^ ^o v^zíy tamhle sedí má žena MaleJa'
leaa Komárkova a vedle Vávra, vidíS, jak ji drží, jdi,
KrabujíčkUy a natluč mule

>Já řku, ty cvrčku, tu m.áš hubtičku! Pozdrav té
Pánbůh za ten nápad. Mě pořád něco Šimralo v žilách,
ted vím, co to je, jářku, seperu se, n^cpelu mu hřbet.
Jdi dolů, synáčku !«

Komárek slezl xpu s kolenou 9 Krahujec vrásíciral
zrovna k Vávrovi .^ daí mw takový štilec, že se pře-
valil na z^em. Nast$^la pračka a Vávra již $e strojil Kra-
hujci odplatit, hned v$ak přiskojřilo několik TáborAv li,
jeden mladý z nich Vávrou tak strčil, že odlíti OA dpfet
kroků, řka: ,

»Vari od Kra|iuj.ce! Krabu jeic je Eo^i^drá faiaYt.€
Krabuje cbytiLse za ivestku, aby &eupadl, af»r«lď
yážně: »J4 řkM, t^é n^o^clrá ^lav^U

>Vyhodte Vávru přes zedU xvolaii oěkt«ří.
A stpio se ták. ' '

Zatím se Kpmáťek strachy ,odki:adl a utíkaje vrazil
na Anto$e.

» Probůh, mistře^ f z vqlal ůzkó^tjliyě AntoS, Kamárka
Zádrže, »je fiaruška zdráva? Á kde je, povězrc

»Pusf mě, abych nedpsčal výpri^skif

» Nepustím, odpověz !«

»Inu, je se starým I^anuSem aa iiradé.c

•' /.

f3í

»PověZy jak se k ní dostanu ?€

>Pusf, hochu, seznam se tamhle s tím velikým
Krahujcem, ten té tam dovede!* Tp praviv v^a| ÍCo-
waérA nohy na ramena aytťkařl do města.

Krahujec 31 žaťím sedl ópět^ňa sud, závplár dríihy
^ rozkládal íim: ' '

»Já řku, hpSi, já bycb néco chtěl, .a yy byste X^ké
něcp chtěli,; a já to vím a nevím tq, ale přece. í^o ;^íi^,
jedl bych vepřoviau.f : i

»My UtkéfM 3tvoteli: druboyjé, -,

Antoš tp slySei; napadlo -rou, zdafH anad Tá1?oro^é'
^ komíně nehledali, i běžel do zpustoleného ;k]á9t0r«if'
^lezl z kuchyně do komína a ;iíťastně tři 'kus^y >uzenifiy
^loi^il a Krahujci pfinesl. Krahujcova radost .byla ná-*
ramoá. I přivinut uzeninu k ardci svému pravicí. vzaf(
ApCoSe okolo krku a zvolal:

»Hochu, já řku, tys nám spadl s nebe^J- Ty mú^íš
41 mne zfistat! Víno, hp$i, ať se napije m&j dhlt^pec
tadylc

A přátelství bylo hotovo a nc^ěló ^prp Autpíe trvaly
óáslédky, jak ňí|p 11 vidíme. .. \ '..

Zatkn ale ^nastisla krušní chvále ;pro hrrtry Táto^ry j
"dopili tf)tiž mnq,

♦Cp pqřaia.i»e|€ tesali 5e Kn0bu,>ce.
♦Zapálíme tuto barabinu a p&jdame %am^kdo patřilr
odpověděl vážně.. ■ ' *

A tak se stalo, a když kláSCer m^niSích ^brátťí^
františkánů v nejlepším ohni stál, táhřři Táboříte ae'
ispěvém á tancem bud do tábora před i^ěstp^, nebo' do'
hradu. Mezi poslednítfii byl i Krahuj^eč, opíraje se síjinč^
o svého chlapce Antoše. •

129

2»
ižka včera, když kovárna na Klenici hořela^

rozkázal, stalo se. Starého Hanuše a Barušku, oba bez-
duché, odnesli Táborové do hradu a uložili je v tmavé
komůrce. Mistr Komárek zůstal u nich, až je táborské
ženy léky svými opět k životu zbudily; pak teprv
odebral se dobrosrdečný krejčík do mésta, aby vyhledah
nešťastnou svou Majdalenu. Na Antoše dočista zapo-
mněl, a nelze se mu také diviti; ostatně byl by Anto$
sotva věci prospěl, neboť po studené koupeli v Jizeře
byl velice seslaben. Zář z požáru viděl sice z jeskyně za
vodou, a domníval se, že hoří kovárna, leč nohy ne-
chtěly mu sloužiti I strávil v jeskyni noc, jak věčnost
dlouhou a trapnou neméně, neboť srdce mu svíraly
smrtelné úzkosti o Barušku. Slunce již vyšlo, kdyil
trochu usnul. Probudiv se spatřil zrovna naproti klášter
křižovnlků v dýmu a plameni. I sebral síly své a pustil
se do města. Z kovárny spatřil jen hromadu popelu ý
nejistota a nedočkavost nutkaly ho jíti k františkánům.
Občerstviv se poněkud vínem sešel se tu, jak již víme^
S Komárkem, a dověděl se tu radostnou novinu, že
BaruŠka i Hanuš žijí a Že jsou na hradě.

Když kopinníci a mezi nimi Krahujec s Antošem
se vraceli z plenu do svého hradu, rozléhal se 4iluk,.
s kterým přicházeli, až ke komůrce, ve které bydlil
Hanuš s Baruškou. Kromě malých spálenin na těle
byli již oba dosti zdrávi, 9 Hanuš neměl nic proti
tomu, když ho Baruška vrpúcně prosila, aby šel s ní
na náhradí, že snad spatří tam Antoše, po kterém )ejí
srdce toužilo jako vadpoucí květ po čerstvé rose. NežU
však vyšli, hulákali a veselili se Táborové na náhradí^
nejvíce však Krahujec, jenž brzy líbal, brzy hladil zdravá,
pěkná líce Antošova.

123

> Já řku, Antoši, ty zůstaneš se mnou ; z tebe budu
mít jednou velikou radost. Na mou věru, chlapče, ode
dneška jsem tatík tvůj a ty kluk můj, vid, synáčku ?«

»Poslyš, Krahujče,* řekJ vážné Antoš, jenž k prosto-
duchému Táboroví skutečně náklonnost cítil,, >kde pak
je ten stařec a děvče, které včera Žižka z ohně vy 7
svobodil ?«

»Já řku, když mi tak řekneš tatíku a ne Krahujče,,
ti to po\ím!c

>Pověz mi to, tatíku I«

» Tamhle v komoře, půjdu tam s tebou, ale dřív
nám připiješ a slíbíš, že budeš Táborem. Hoši, víno!«

Jindy by se byl Antoš zdráhal, nyní jsa však vínem
rozjařen a v naději, že Barušku spatří, přislíbil to.
Sotva jeden z Táborů koflík vína sehnal, rozstupovali
se bojovníci a z několika set hrdel zaznělo, až se
vzduch otřásal: »Zdráv bud, Žižko, bratře náš!« Žižka
přišel totiž dolů mezi bojovníky. Po provolávání na-
stalo ticho, nebof Žižka postavil se uprostřed nich. Tu
vzal Krahujec do jedné ruky koflík s vínem a druhou
Antoše za sebou táhna prodral se až k Žižkovi a zvedná
vysoko pohár pravil vážně :

»Zdráv bud, otče Jene, vedu ti nového bojovníka
pro zákon Boží, připij mu, bratře, na Štěstí vojenské!*

Žižka lehounce se usmál, smočil rty v koflíku a
srdečně k Antošovi pravil:

»Bůh s tebou a. Štěstí válečné!*

I bylo při tom jako v kostele. Když Antoš přiložil
k ústům koflík, zaznělo pronikavé vykřiknutí. Na sta
zrakův obrátilo se v tu stranu, odkud vyšlo. A ejhle!
Spatřili tu starce, jenž v náručí držel klesající dívku.
Byl to Hanuš s Báruškou. Ubohá! Vidouc, jak Antoš
stal se bratrem Táborem, jak pro ni jest ztracen, strnula.
I bylo. jí, jakoby ledový had ovinul se kolem vřelého
srdce jejího a uštkť ji Žíhadlem smrti Ústa bezděky

124

pronikavé vykřikla, jasný zrát zatáMy mrákoty a tělo
schvátila mdloba. ' —

Žižka ani se neobrátí v zakroatíl kníry a rozkázaval
hlasem^ že se to daleko íiroko rozléhalo:

»Ják odbije na hrade patnáctá hodina, odtálmeme
k Litoměficůrn. Každý jdi ^a svou prací. «

Takto praviv odešel do hradu a Táborové za ním.
Jen někteří, a mezí nimi ovSem Antoá a Krahujec,
růstali u starce a dívky. Antoš vzal Barušku do ňá^
ruň a ústa sVá na chladnoucí její rty vtisknuv, jakoby
políbením i život do ní vlíti chtffl, odnášel ji za Ha-
nušem do komůrky a položil ji tam na tvrdé lůžko,
k němuž si sám přisedl 1 bylo v komůrce tídbo jako
v hrobe; jen- Antoš ' skláněje hlavu k BáruScé a pot
jí s bílého čela stíraje chvilkami k ní mluvil ihlasem
měkkým :

>BáruSkó, otevři oěi své a podívej se na' mne,
Tžd}'í jsem to já, Antoš tvůj.t

Starému Hanušovi koulely se slzy do vousův, a
Krahujec, jenž u dveří stál, kroutil kníry své a díval
se smutně' na podlahu.

V tom procitla Baruška a zvednouc se na loži
hleděla zmámeně před sebe.

»Gož mne neznáš, 6aruško?« tázal se AntoJI tře-r
soucíra se hlasem.

Baruška obrátila se k němu, vykřikla, vzala ho
okolo krku a přivinouc se k němu položila ^'U hlavu
na prsa a dala .se do lísedavéKó pláč-e. ' • '

Krahujec obrátil se do kouta, aby Antoš neviděl,
že si utírá slzu, á vykradl se veh.

Vyplakavši se na prsou Antošových secflá opčt Ba-
ruška na lůžku a zamyslila se.

>Ty půjdeš přece, Antoši < — « mluvila pološeptem.

Antošovi se div srdce neutrhlo, kdvž vysloví! tiše
slovo: »M'Usím!«' : ..,.

.125

:iA když já uniru?* ,,; ,

. ^BaruSko, oraš-li, mne ráda^ neunířeš,. dokud se
nenavrátím U

»A jestli padneš ?€

yPak se sejdeme v nebi^« odpoyědél Antoš hlasem
temným. i í í

Baruška se opět zamyslila; Antoš zvedl k ní zrak
svůj a jak se zhrozil nad tou zračnou, která se od
včerejška! s ní stala. Že bolest a zármutek téžce na-
vštívily srdce její, viděti bylo na vyhaslých očích,
uvadlých rtech i ubledlých lících;.

»Vid, BaruškOjC pravil Antoš, vlasy jí s čela od-r
hrnuje, »já ti udělal bolesti vpliké!«

»1 ty ne,« děla po té Baruška k úsměvu se nutíc,.
>vždyt ty mě máš rád, ale. já sama jsem blázínek, vid,
Antoši ?«

>Bůh ví,« odvětil Antoš, pro pláč sotva mjuvě, »Bčih
ví, Baruško, že mě srdce bolí nad tebou> že jsem té
tak zarmoutil. Nevyralouvej mne však.c

»A kdy půjdeš, Antoši ?«

>Dnes.«

»Až večer ?«

»V patnáctou hodinu. «

»Bůh ti bud milostiv a mně také,« řekla po té
Baruška, Antoše okolo krku berouc, »ale já nebudu
plakat, Antoši, a ty také ne, vid ? Vždyť ty zase přijdeš
po vojně?* .

»Při sám živý Bůh, Baruško, přijdu, ano s větrem
poletím k tobě a myslit budu jen na tebe, a ty také^
vid?«

>Já budu jen na tebe myslit a za tebe se modlir;
a kdybys měl' padnout, dej mi, Antoši, znamení!*

»Ďítky,« promluvil starý H^nuš, který mlčky hovor
milenců poslouchal, »potěŠte se zatím, já jdu k Žižkovilc
a odešel z komůrky.

126

Starý Hanuš ]>atřil zajŤsté lir ofiřm povahám, které
se takřka před Mdfni zšvlrají. Víme již, že byl pří-
chozím v BokstanFÍ a 2e nikomu o své minulosti ne-
povídaly s ýsmytň snad úmysl, aby předešel rozloučení
se Barušky s Antošem — neboť oba upřímně miloval
— přimel ho k tomu, aby Sel k Žižkovi a pootevřel
mu minulost %vou, která divným řízením Božím i se
starým vůdcem Táborů souvisela.

Když Hanuš po schodech nahoru kráčel, potkal
právě hetmany, kteří odcházeli od Žižky. S radostí, že
2ižku zastane samotného, vstoupil volně do veliké síně,
neboť k Žižkovi mohl každý, kdo něco žádal, svobodně
přijíti. V síni na právo od velikého okna stál veliký
dubový stůl, na němž něco papírů rozloženo bylo;
Žxiksi pak sám seděl ve veliké pohovce a probíral se
v nich. Uslyšev vrznouti vráteň obrátil se a uzřev
Hanuše u dveří stojícího vlídně promluvil:

»Tys kovář dole z podhradí ?€

»Jsem.«

»Co Žádáš ?€

» Promluviti s tebou. «

>Mluv!«

»Ty ovšem pamatovati se nebudeš na Hanuše Čecha,
jenž bojoval s tebou za mladších let v Polště.«

Žižka odložil papír a pravil:

^Pamatuji, se jako v mlze, od těch dob veliké
starosti seslab'ly paměť mou. Tys tedy, milý brachu,
starý soudruh můj? Ah! Tys, tuším, odnesl mě jednou
z bitvy, jak do prsou jsem dostal ránu ?«

♦ Odnesl, bratře Jene!«

»Tu máš rukp, /Starý brachu, vidíš, jsem rád, že
jsem té z ohně vytáhl. To mě ruka boží vedla !«

»Vysvobodirs také mladou dívku a tu tě ještě více
ruka Boží vedla.*

» Dívka ta jest dcera tvá!<

127

>Pfed lidmi; ostatné jsem k n( cizí Člověk, jenž
fi vychoval a otcovsky miluje. V$iml jsi si jí lépe^
Žižko>*

»NevSiml.<

»A přece pochází z krve tvélc

»Co 2e dí$?« zvolal s podivením Žižka, a vstana
rychlým krokem namčfil k HanuSovi. »Povídej!«

»Nehněvej se, Žižko, Bůh mi svědek, nebyl bych
tě za nevím co zarmoutil, ale potřeba káže mluviti.
Dívka ta je dítě nepravosti, je dcerou sestry tvé —
-dcerou Johančinou.c

Žižka se na okamžik zarazil a přejel si rukou čelo ;
vnitřní pobouření bylo na něm znáti. Přiblíživ se asi
Tia krok k HanuSovi upřel naň pronikavé oko své,
<hopil se ho za ruku a tázal se přísně:

»Kde máS, starce, důkazy?*

» Kromě zdravého rozumu svého a kromě toho, že
jsem bojoval po boku Žižkově, nemám žádných důkazů
pro pravdu slova svého!* odpověděl velebně kmet,
pevně zrak Žižkův snesa.

Žižka přeměřil pádným krokem síň a u okna se
nastaviv zamyslil se; zdálo se, jakoby si byl vzpomněl
na dům otcovský a na sestru svou neSfastnou.

»Odkud máš to dítě?* tázal se přívětivěji HanuSe.

>Z Prahy, kamž ze strachu před tebou zaneseno
bylo; stará chůva uchýlila se s děckem k tovaryšce
z mládí svého, k mé matce. Když umřela, zůstalo
dévčáiko nám, i milovala je matka má i já, když z vojny
jsem přišel domů, a dítě, i kdyby je byli Žádali, nebyli
bychom vydali; přirostlo nám k srdci. Dověděv se, Že
jsi sesrru svou pro poklések jejího mládí zatratil, tajil
jsem před každým pravý rod děvčátka a zatouživ po
bouřném živobytí po míru. Božím řízením ocitl jsem
se v Boleslavi a BaruSka stala se mi takořka hvězdou
v temnostech stáří.*

128

v . >A Jtoiik toitiu let, starčď?*

/ . 1 lOsilanáete.*

» Pravda! A co žádáš pro dítě nebohé sestry mé ?r
Hanu§ tu krátce vypravoval o Antoši a Barušce a

prosil Žižku, aby AntóS« & sebou nebral.

' Šediví^ rek táborský nejprve se usmál, ale pak za-
kaboniv' čelo pravil' k^ Hanušovi s výčitkou :

' ' >Styd se, vojáče, ittluvití o takových pletichách^
Jáť ovšem nemám práva k dceři sestry mé, ponévadž
jšém ji hevychóvalj že však pochází z krve mé, myslím^
že si mohu vyžádati, aby za muže si vzala bojovníka J.
neboť ona pochází z krve Žižkovy, a ten jen lásku mou
ši zjedná, kdo bojuje pro dobrou věc a národ svflj^
Anto^ půjde se mnou ! Ví dívka o svém původe ?«
»Neví!<

>Nikdy jí o tom nepovídej; přiveď ji nyní sem!«
Nežli Hanuš s Barúškou přišel, srovnal Žížka papíry
á uložil Je do torby, pak přistoupil k oknu a přemýšlel-
Kovář i dívka vstoupili tiše do síně tak, že jich ani
neslyšel. Najednou se obrátil a oko jeho utkvělo na
ztepilé postave Baruščině. I šel jí až do prostřed siné:
naproti a pobídl ji, aby přistoupila. Hanuš ji vedl.

»Jak se nazýváš, dcero má?« pravil k ní Žižka
hlasem tak přívětivým, jak ho snad od dávných let
líikdo mluviti neslyšel.

>BaruŠka,« odvětila dívka třesouc se.

^Neboj se mne, milé dítě,« téšil ji Žižka a pro-
hlížfel jemný, polobolestný výraz jejího obličeje. Pak
odstoupil k oknu a chvíli mlčel; poznalf v Barušce
podobu sesty své Johanky, á lítost, zdálo se,, že přeletěla.
po vráskách čela jeho. Najednou obrátil se a popošel
k Barušce, i položiv ruku na její hlavu pravil pohnutlivě ::
»Zůstaň vždy hodna^ dcero má! Bo) se Boha a mílu>
tuto otce svého; střež se lidí zlých a k dobrým aakloií

129

srdce své. Snášej trpělivě, co Bůh sešJe na tebe, a on
požehná tobě. Měj se dobře, dítě mé !<

Barunka divným hnutím puzena chopila ruku jeho
a políbila ji vroucně. Žižka rychle se odvrátil, a Haniv-
$ovi se zdálo, že mu zvlhlo oko.

Když byl Hanuš mezi dveřmi, zavolal Žižka:
»Antoše mi přived!*

Antoš vstoupil, neboť dovedl prve Barušku až ke
dveřím.

>Tys Antoš?*

»Jsem, otče!«

»Však my se už známe; půjdeš s námi bojoval
pro národ a svatý zákon Páně!«

1 Půjdu U

»K tomu potřebuješ jen milovati Boha a nebáti
se smrti; až rozšlapeme setbu Belialovu ve vlasti své
a pokoříme cizince zpupné, pak vrátíš se k Barušce.
Prve se jí musíš hoden státi. Jdi a připrav se, zůstaneš
mezi kopinníky.U

Antoš šel s Beruškou dolů, a Hanuš vrátil se k Žiž-
kovi, aby se rozloučil. Žižka přejev pravicí čelo své,
jakoby chtěl dojmy, které právě naň působily, s duše
své setříti, postavil se proti kováři. Chvíli mlčeli oba
starcové ; Žižka jal se prve mluviti :

»Hle, milý brachu, tys ujal se sirotka a vykonďs
na něm dobrodiní, které vlastně přináleželo mně. Leč
cesty mé jsou daleké a práce má veliká jest a věnovav
síly, které mi Bůh dal, národu svému, nepomyslil jsem
nikdy na rodinu. A tak jsem sestárnul. Přiznám se, že
bych dítěti sestry mé a tobě, jeho dobrodinci, rád něco
dobrého prokázal, leč nemám, brachu, co bych dal.
Podívej se na mne, starce, jenž před tebou stojí ! Náro-
dové cizí třesou se přede mnou a já mstím národ svůj
A. V. Smilovský: Spiby výpravné. Vlil. 9

I30

Sk slávou věnčím čelo jeho, a hlel Já stařec chůd jsem
jako žebrák, nemám, kam bych hlavu svou položil,
oděv, jenž údy mé kryje, je můj jediný — nemám,
abych mohl dítě sestry své a tebe zaopatřiti. Jáf nejsem
svůj, jsemť jen nádoba v rukou božích pro zachování
cti a blaha národa svého. Ját žil jsem, jáf pracoval
jsem, jáť umru, já na věčnosti Boha prositi budu —
vše pro národ svůj!«

» Zůstaň v hradě i s dcerou svou, neboť posádku
tu nechám ležeti; však k tomu rozkaz dám. A tak dej
mi ruku, starý brachu, a vzpomeň si na Žižku a po-
modli se za něj. Na slávě boží shledáme se. S Bohem !«

Takto praviv vyprovodil Žižka Hanuše ke dveřím.
Pak opásav meč, jenž v koutě stál, a lehkou přílbu
sadiv na hlavu, otevřel okno do náhradí a dal znamení
trubačům troubiti k odchodu.

Antoš i BaruŠka vrátili se již prve do příbytku
svého na hradě, kde na Antoše čekal již Krahujec
s těžkým kopím a mistr Komárek.

Odevzdávaje kopí pravil Krahujec:

» Potěžkej, Antoši, já řku, není kopí jako kopí, ale
tímhle bude se zrovna na čisto rubat. Však jsem je
vybral. «

A Komárek, slzy si utíraje, pravil:

>Vem si to, Antoši, má Madlena, před Bohem
i světem má manželka, už je tam s Vávrou. Děj už
se vůle Boží, já to dlouho nepřečkám!*

Antoš však nedbal na toho ani na onoho, jeho
duše byla plna bolesti, že musí Barušku opustiti. Ba-
ruška sama byla poněkud pokojnější, co viděla Žižku,
jenž k ní tak laskavě mluvil. Těšiti se ovšem milen-
cové nemohli, neboť pro bolésť srdce jedva mohli pro-
mluviti. Tu zazněla ponejprv trouba k odchodu, a

131

Hanuš vrátil se od Žižky. Vstoupiv do Icomory padl
Antošovi do náručí a pocelovav ho pravil vážně :

>Synu můj, bud povždy ten, kterým nyní jsi. Mé
staré oči brzy se zamknou a sotva již ré spatřím.
Bud po mé smrti Barunčiným štítem a v bitvách vzpomeň
si na ni. Bůh té bude chránit.< Pro pohnutí nebyl
s to více promluviti.

I klekl Anto^ ruku v ruce s Baruškou před starým
Hanušem, a on požehnal jim.

Tu zazněl po druhé hlas trouby,

»Hola, kováři a dceruško, s Bohem! Pojd, Antoši,
však já se o tebe budu starati, jako tatík o synka
svého. Já řku, pojd!< volal Krahujec.

A Komárek volal:

»Já zase nespustím oka s Barušky, hic se jí ne-
stane, neboj se!5

Konečně se Antoš s Baruškou rozžehnal a dopro-
vázen přáteli svými táhl s ostatními kopinníky a Žižkou
v čele do tábora před Hradištskou branou. Sotva že
přišli a Žižka několik slov s hetmany promluvil a po-
žehnání kněze přijal, hnul se celý. tábor ^ protáhna se
v dlouhou ulici zatáčel se v právo dolů do údolí
k Michalovicům.

Celé město téměř doprovázelo Husity, a podle
uplakaných očí mnohých městských dívek bylo viděti,
ie asi Baruška nebyla jediná opuštěná.

Mistr Komárek nejdále vyprovázel Antoše a Kra-
hujce. Když jim podával ruce, plakal a pravil : Pozdra-
vujte, prosím vás, mou Madlenu, až ji uvidíte, a mějte
se dobře. O Barušku se nestrachuj, Antoši, tu já budu
opatrovat, ale Madlena má! Kdyby byli u nás ještě
bratří františkáni, dal bych rád za její duši sloužit
mši svatou !<

13^2

Vi.

Asi čtyři nedéle po Velikém dnu u Domažlic,
v který, to bylo 14. srpna roku 143 1, tedy deset let
po událostech, které vyprfi^^vali jsme — páté a po-
slední vojsko kfižácké, které z říSe na pokoření Čechů
vytáhlo^ v počtu, jak letopiscové udávají, z více než
»sto tisícóv a třidceti tisícóv«, řízeno byvši samým kardi-
nálem římským Julianem od Prokopa Velikého docela
na hlavu poraženo bylo; po onom Velikém dnu, ve
kterém těchto tisíců sto ani nečekajíc na Husity jedva
rachot vozů jejich a zpěv »Kdož jste Boží bojovníci^
uslyšelo, o překot, bez ladu. a skladu na útěk k Nýrsku
se dalo, kdež v lesích strašlivě porubáno bylo; asi čtyři
neděle po onom Veíikém dnu, ve kterém, jak moudrá
ústa Palackého vypravují: » vyklizeny jsou nejen Čechy,
ale i Morava od nepřátelův, a kalich, vítězné to zna-
mení národní j^noty i nadSenosti, panoval napotom
bez odporu ve vlasti útěcha svým a postrach cizincům !«
viděti bylo ^utníka, jenž cestou od Benátek ubíral se
rovinou do Minulé. Boleslavi. I byl již večer, a po par-
ném dni strhla se bouře veliká. Nebe stálo jako v ohni,
blesk za bleskem při strašném rachocení hromu jako
bičové rozhněvaných nebes mrskal matku zemi, a vichr
v zápasu s lijavcem hučel po polích i horách, vyvraceje
stroiny stoleté. Poutník, zahalen v plášť, ubíral se po-
malu cestou svou a Vzdoroval návalu rozlíceného větru.
Čas po čase položil se na zem, aby odpočinul. Posilněn
vstal pak a zrychlil kroky své, i dostal se šfastně až na
návrší, s kterého mu jen hlubokým úvozem jíti bylo,,
aby dostihl Boleslavi. I máchal se vodou, která po
úvoze dole brčela, a zahnuv v právo zastavil se a po-
hlížel k hradu Boleslavi, kde ještě sem a tam světla

133

kmitala. Když blesk osvítil hnědé Jeho líce, vidéti bylo
na něm dušes^ní pobouření. Pak pustil se přímo k hradu
a přijda ke Klenici nalezl lávku v houští, musel tu být
^edy znám, a pracně po kluzké pěšině, jež vedla nahoru
do města, se ubíraje přišel k Pražské brané, která posud
otevřena bvla. Ani se nezastaviv zaměřil ke hradu.
U brány zavolala naň stráž:

»Kdo jsi?«

»Bojovník pro zákon Páně !«

» Odkud přicházíš i^*

»0d Domažlic. Pusť mě, bratře, neboť jsem celý
promoklý!*

Stráž spustila most, a poutník ocitl se najednou
v jizbě v náručí několika Husitů, kteří ho objímali
a volali:

»Byrs u Domažlic? Povídej !«

»Budu povídat, hoši, ale po druhé; dnes už mám
té bouře dost. Prosím vás, žije ještě na hradě starý
Hanuš ?«

Husité se zarazili; bylo viděti rozpaky v očích
jejich, nechtěli s barvou ven, aby nezarmoutili bratra
od Domažlic, který se s velikou nedočkavostí tázal.

>I ovšem je tu,« odpověděl jeden, »pojd dovedu
tě tam.« I veda příchozího přes dvůr na levo do kouta
ukázal mu příbytek, kde ještě svítili.

Poutník náš otevřel dvéře a stanul na prahu.

U dubového stolku seděla při kahánci Baruška a
čtla v modlitbách, naproti ní Šil mistr Komárek černý
rubáš; na loži ležela mrtvola Hanušova.

Baruška i Komárek, uleknuti nad tou pozdní ná-
vštěvou, zůstali koukat na příchozího! Tento sebou ani
nehnul. Tu vykřikla Baruška, vyskočila a již ležela
v rozpřaženém náručí poutníkově.

\ Komárek vyskočil a běže k nim volal:

134

»Ať mé něco vezme, jsi-H to ty, Antoši, nebo
tvůj duch!«

»Jsem to, Komárku, s tělem i s krví.«

»Nu, hochu, dej sem přece ruku!«

Antoš tiskna pravicí Barušku k prsům sv^ra, pravil
vážně ke Komárkovi :

»MilV mistfe, dal bych ti ji srdečně rád, ale ne-
mám ji; přišel jsem o ni u Domažlic,« a odhodiv plást
ukázal na svůj prázdný levý rukáv. »Nu a ty, BaruŠko,
jestli pak mě ještě i bez ruky chceš ?€ zažertoval
líbaje ji.

»I kdybys neměl ani jedné; vždyť já mám dvé
zdravé ruce a ty by s radostí zastaly tebe. Ale po-
dívej se, Antoši, na ubohého otce, dnes nám odpoledne
umřel; chudák, asi čtrnáct posledních dní na tebe čekaL
Ta radosť by ho byla uzdravila. c

VII.

Antoš Sel s Baruškou k loži a pokřižovav mrtvého
Hanuše a políbiv ho v čelo poklekl s Baruškou a po-
modlil se. Komárek stál smutně za nimi. Když vstali,
odešla Baruška udělat oheň, aby něco uvařila, a Antoš
sedl si ke kamnům, aby rozehřál prostydlé své údy.
Sotva byli sami, jal se ctihodný mistr Komárek mluviti :

» Prosím tě, Antoši, když tady Baruška není, co
pak víš o Madleně, povolal si ji Pánbůh k sobě, nebo
hřeší ještě proti němu?«

»Už je na věčnosti, milý Komárku!*

»Dej jí Pánbůh věčnou radosť! A jak se to stalo,
prosím tě, hochu ?«

♦Přišla pod kola i s dítětem. Bylo to, tuším, před
pěti lety \i Oustí nad Labem. Byla to mela; Vávra tam

135

také padl. Toho viděl jsem já, o Madleně povídal to
Krahujec, a ten se nezmate tak brzy!«

»A tak, chudák, už hni[e,€ vzdychl si hluboce
Komárek, »kdyby mne nebyla opustila, mohla posud
dlíti v náručí svého dobrého manžela. Pánbůh jí
odpusť!*

Za chvíli pravil veseleji dále:

»A]e vidíš, Antoši, jsem aspoň rád, že jistě o její
smrti vím, neboť ted jsem docela svobodný.*

iCoŽ jsi po tom toužil?* tázal se Antoš a doložil
se smíchem: »snad nehodláš se ješcě ženiti, mistře?*

»A kdybych chtěl, k smíchu to přece není; jsem
ještě dost chlapík, o svatém Jiří uvidím teprv Abrahama
a jsem zdráv na těle. Vlastně to však v tom vězí, Antoši ;
ty si vezmeš ted Barušku, a co já bych u vás dělal?
Dokud jsi byl pryč, slíbil jsem hlídati Barušku, aby ji
nic zlého nepotkalo, ted mohu odejíti, a samotnému
není podle písma ve světě dobře. V tom to vězí.*

»A máš- li pak už nevěstu?*

♦Prosím tě, mlč, Baruška přichází a před ženskými
musí muž svou důstojnost zachovat, to víš!*

Když se Antoš teplou krmí byl posilnil, odnesli
tělo Hanušovo s Komárkem a s BaruŠkou do márnice
a pak opět usedli ke stolu. Venku posud vichřice bouřila
a opírala se silně o okénko jizby. Na takový večer
pěkně se lo sedí v teplé světnici v kruhu svých milých
a povídá se rádo. I Antošovi, ač byl po nemoci a kromě
toho cestou drsnou utrmácen, nechtělo se spáti, a to
tím více, proto že Baruška si k němu přisedla a mi-
lostně se o jeho rámě opřela. Tu tázal se Komárek :

»A prosím tě, Antoši, co víš o Krahujcovi, je
posud živ?*

Antoš napiv se ze džbánu medoviny zakroutil
kníry a dal se do povídání:

1:36

>Živ je, a dej mu Bůh zdraví, kdyby jeho nebylo,
sotva bych seděl mezi vámi. Měl jsem ho rád, jako
rodného otce, a on mě jako syna. Tenkrát, když nám
otec Žižka zemfel a my se stali sirotky, myslil jsem,
že chudák bolestí zajde; to jsem viděl, jak je dobrý
chlap !< Antoš se zamlčel.

»Prosím tě, vypravuj o otci Žižkovi,€ Škemral
Komárek.

»Hm! To je smutná věc, milí lidičky! Před sedmi
lety asi táhli jsme s bratrem Žižkou na Prahu. Tenkrát
leželi jsme na Vltavě u Libně, když se odsud tam jde,
pod špitálským polem. Žižka chtěl ji spálit, ale nám jí
bylo přece líto, neboť leží tam všichni králové slavní.
Tu přišli poslové z Prahy, mezi nimiž bratr Rokycana,
mistr slavný, a ten Žižkovi mluvil tak do duše, že
nechtěl již Prahu spálit, a my jsme byli rádi. Tak vy-
jednávali nějaký čas, až jsme se dověděli, že potáhneme
na Moravu, kde utiskovali cizinci a papežnici naše
bratry. Tenkrát táhli s námi Pražané s polským kní-
žetem Korybutem a mnoho jiných houfů, jakoby byli
chtěli slavného bratra Jana doprovodil ve slávě na po-
slední jeho cestu. Dole v Čechách pustili jsme se na
hrad Přibyslav a dobývali jsme ho. Žižka se roznemohl
a v poli tam umřel tu středu před svatým Havlem. Já
a Krahujec jsme byli na štěstí v ohni, ale co u něho
byli, jako pan Viktorin, Kuneš a jiní, ti asi zkusili
bolesti. Morová rána je hrozná nemoc ! On prý však
bolesti na sobě neprozradil a byl až do poslední chvíle
při rozumu a dobré mysli. Museli ho vynést ven, že
prý chce umříti na Božím slunci. Když všichni tiše
plakali, pravil k nim: ,Budte mužové a děkujte se
mnou Hospodinu, Že mně tu milost prokázal a zachránil
mne rukou svou; vždy jsem Ho prosil, aby mi nedal
zemříti rukou nějakého nepřítele zákona Božího!^ Pak
nám všem, svým milým bratrům, vzkázal, abychom se

»37

báli Pánaboha a věrně bránili pravdu Boží, a že Bůh
nám odplatí. «

Opět zamlčel se AntoS v bolestné vzpomínce. Ko-
márek utíraje si slzy s očí tázal se opět:

»A pravda-li to, že byl docela slepý ?«

»Tři léta, milý mistře; na Jaře táhli jsme odtud
a v létě v Rábí se to stalo, ale prosím tě, Žižka,
k čemu on potřeboval očí, on dovedl všechno se za-
vřenýma očima. Co svět světem stojí, takový muž se
nenarodil! Pak ho odvezli do Hradce a my šli bojovat,^
jak on si přál.«

»A o Krahujci chtěPs také povídat*

»Hm, Krahujec má srdce ze zlata a hlavu ze že
leza. Jak jsem již povídal, u Domažlic, jak Němci utí-
kali, rubali jsme se a přišel jsem o ruku. Byl jsem jako
omráčen. Když jsem se probudil, nesl mě Krahujec
přes rameno a blížili jsme se k chatrči v lese u potůčku.
Tam bydlila stará babice a spílala nám kacířů, vykro-
povala nás, a že nás tam nepustí, kňučela. Krahujec
mě položil do trávy, vyrazil dvéře, babu vyhodil oknem.
Že se sotva z toho vylízala, a pak mě donesl do chatrče.
Zůstali jsme tam přes tři neděle, až mě Krahujec vy-
hojil. On zná všelijaké zeliny; a také mě pořád rány
myl a sobě také, neboť byl pořádně pošramocen — —
a vyšel jsem z toho. Pak jsme se spolu odebrali ku
Praze a domů, a považte, putoval až k Benátkám a
slíbil, že zůstane u nás. Ale když jsme se blížili k Be-
nátkám, šel pomalu a nemluvil nic; věděl jsem, že mu
něco vrtá v hlavě, ale nechtěl jsem se ho zeptati. Na-
jednou, se zastavil, chytil mě prudce za ruku a pravil
se sklopenýma očima: ,VidíŠ, Antoši, já bych šel s tebou
do Boleslavi, ale nemohu; já bych bez vojny nemohl
býti živ.* Nu a odešel, to já vím, že se zdržet nedá;
nebude-li vojna, však on přijde !«

138

^Kdybys však mél ješté ruku, nebyl bys také
přišel, vid, Antoši ?« ptala se žertovné Baruška, ruku
jeho k srdci tisknouc.

»NepřiSel, Baruško! Neboť bojovník dobrý jen pak
smí na domov myslit, když ho vlasť nepotřebuje.*

Po té se rozloučili a šli spát . . .

Třetího dne pochovali Hanuše k sv. Vítu. Po
pohřbu šli kolem místa, kde stála na Klenici kovárna.

» Vidíš, Baruško, « pravil Antoš, »zde vystavíme si
chaloupku a budeme spolu tiše živi.«

A tak se také stalo. Než zima přišla, stála nad
hrobem Liborovým pěkná dřevěná chaloupka, do níž
se noví manželé stěhovali. Antoš vzal pomocníka a
začal kovařit, a hle! práce měl dosti, neboť každý ho
rád poslouchal, když vypravoval o vojnách za Žižky,
a dával tam proto dělat. Na jaře přišel Komárek —
zvát na svatbu.

*Tak přece, mistře ?« smál se Antoš.

»Přece, AntoŠi,« vzdychl Komárek a ukazuje palcem
na srdce své, doložil: »tu to vězí.«

Po třech Iťtech, po nešťastné bitvě u Lipan, kde
Čech překonal Čecha, přišel najednou do kovárny na
Klenici starý, suchý muž, veliký* jako obr, se Šedivým
plným vousem, s mečem a ranečkem přes rameno.

»Já řku, Antoši, což mne neznáš, chlapče můj?«
ostýchavě promluvil ke kováři.

»Tatíku, Krahujče!* vykřikl Antoš, a již mu ležel
na prsou.

»Já řku, hochu, s námi je konec. Boží zákon
strhli do prachu — je jiný svět, já se do něho nehodím.
Bratří mordovali bratry u Lipan. Hochu, jak živ jsem
neplakal, ale tenkráte pro pláč jsem neviděl před sebe.
Jdu k tobě složit staré kosti své a zakopat meč svůj a

139

budu tvým dětem povídat o krásných časech za Žižky,
aby to zase mohly vypravovat.€

A tak bylo Antošovo štěstí úplné. Krahujec zůstal
u něho a choval děti jeho a jza dlouhých zimních
večerů povídával o zlatých minulých časech, o bitvě
na Žižkově, o Něm. Brodě a Oustí, Tachově, Domaž-
licích, a někdy také o tom, jak Žižka byl v Boleslavi
a jak kóvářku vysvobodil z ohně.

VÁCHA Z NEBUZÍNA.

Ty-Ji jsi z Nfcbuzína?«
»Z Nebuzína, pane desátníku, z čísla pátého. «

»To znal Jsi Jana Váchu ?«

lUčitelovic syna?«

»Toho.€

» Přišel na vojně o Život. «

»Přišel, ale jak! Na mou duši, vojáci, divné, až
hrůza divně.« .

»Co se mu stalo ?<

»Těžko povídati! Divná smrř!«

»Jak tomu dávno ?«

>Deset let, právě dnes. Bylo to v noci na sv. Jana
Křtitele, právě jako dnes. Hoši, vy nevíte, jaká zlá
bývá někdy vojančina, zvláště, postavíš-li si hlavu. Říkám
tolik: chceS-li býti dobrým vojákem, nesmíš míli ani
hlavu ani srdce. A já už, chvála Bohu, hezkou řadu
pátků jím komísárek. Třetí kapitulace je třetí kapitu-
lace. Ty jsi znal Jana Váchu z Nebuzína od vidění,
ale já ho znal tak, jakoby srdce jeho tuto leželo přede
mnou otevřené. Pět minut do devíti, zaváděti*

144

Svobodník odešel s jedním mužem zavést novou
stráž k prachárnč. Desátník Ryba vstal od obdélné
titbule, za níž seděl, a položil se jak byl dlouhý a ši-
roký na blízkou pryčnu. Ruce složiv pod hlavou za-
hleděl se do stropu.

Strážnice, v níž se nacházíme, jest mírně dlouhá,
neširoká jizba. Obdélná tabule s lavicí po pravé a
pryčna asi pro deset mužů po levé straně jest veškeren
v ní nábytek. Domek, v němž jest strážnice, leží asi
čtvrt hodiny za městem nad úvozem, na jehož druhé
straně protější stojí kamenná prachárna se strážní budkou
a kousek dále vojenské skladiště. Cesta mezi strážnicí
a prachárnou v právo se zatáčí v údolí k rybníku a
jde těsně kolem popraviště, jemuž se tu říká »u spra-
vedlnosti «. V noci v tu krajinu nikdo nezabloudí. Jest
noc před svatým Janem Křtitelem. Jasná, teplá, vonná,
červnová noc.

Svobodník se vrátil s vystřídaným mužem do stráž-
nice. Pověsili zbraně a čáky na stěnu, rozepjali kabáty
a sedli za stůl.

»Chrupni si,€ prohodil svobodník.

>Není k tomu času,< zabručel desátník Ryba.
»Stráž je stráž a dobrý voják spí jen, kdy spáti smí.c

>Tak pak něco povídejte, třeba o Váchovi. €

»Tak se s námi nemluví, « durdil se Ryba. > Po-
vídejte ! Hle, hle ! To se musí dříve, jak se sluší, po-
prositi, c

» Prosíme, pane desátníku, poslušně prosíme, € vo-
lali vojáci.

»Ty z Nebuzína, pooprav kahan, ať k tomu vidím.
Tak.«

145

Jan Vácha z Nebuzína nebyl nadarmo učitelův.
Psal, jak by tiskl, a mluvil německy, jako když prSí.
Umel také kresliti mapy, domy a zvířata, hrál na housle
a na klavír, zkrátka: bylo ho škoda na vojnu. Co do
vzrůstu byl chlapík jako panna. Modré oči, černé vlasy,
černé kníry. Štíhlý jako bouček a ohebný jako z vrby
prut. Když se dal do řeči, byl bys ho do rána po-
slouchal. Za čtyři neděle byl desátníkem a než minul
rok, šikovatelem. Panečku, potřebovali ho ; vzali ho do
kanceláře. Peněz měl dost. To víte, šmejdy a rejdy
z kanceláře nevymeteš. Nosil se také však Vácha slušně.
Kabátec, nohavice, kamaše z hladkého brněnského sukna,
jako kadet; v ústech cigárko; o vojanský tabák ani ne-
zavadil. Povídám : radosť se naň podívati. Také však
ženské naň braly. Šel-li po městě, kde které ženské
oči, tu máš, už se za ním točily. A nejen svobodné
slečinky, ale i paničky. Však to známe. Dv^ojí sukno
a ženské srdce ! Jakživy se ještě nepokousaly a nikdy
se nepokoušou. Kdyby to jen vždycky dobře dopadlo !
To je ta klička. Škoda Váchy!

Dali jej k čtvrté setnině a k našemu šiku. První
dny neplakal a nevzdychal jako jiní peciválové, huboval
jen na to, že musí zbraň a šaty cíditi. Spali jsme
vedle sebe, a proto jsem mu řekl:

Vácho, dejte na pivo a všecko za vás udělám.

Svolil a od těch dob měl mě rád. Já sám, bůhví
jak se to dělo, tak jsem mu navykl, že bych byl i za-
darmo zaň všecko vykonal. Pravda: měl jsem už
leckterou milenku, a někdy dost pořádné děvče, ale tak
rád, jako Váchu, neměl jsem Žádnou. Divná věc! Dalo
mi to už dost Spekulace, ale ani papež mi to nevy-
světlí! Hned první rok rozstonal se Vácha na horečku.
Dali ho do špitálu. Neměl jsem ve dne v noci pokoje
a Sel jsem k panu hejtmanovi a prosil jsem, aby mě
komandoval do Špitálu. Vyložil jsem mu, proč. Hejtman
A. V. SmilovskÝ: Spisy výpravné. VIII, lo

146

Macháček byl ještě ze staré mody. Dětí měl jako smetí
a proto měl cit.

Přišel jsem do špitálu a nešel od Váchy ve dne
ani v noci. Bylo to ponejprv a naposled, co jsem se
na vojně modlil. Modlil jsem se za Váchu, a Bůh mi
ho zachoval. Když se vybral po dlouhých měsících
z nemoci, řekl mi Vácha:

»Rybo, jak živ ti nezapomenu, co jsi pro mne
učinil. Bratře! Nyní tě mám radši než vlastního otce.«

To jsou vlastní jeho slova, jako že jsem desátník
Ryba.

Po nemoci byl Vácha, jako bys ho proměnil. Tu
byl zamyšlen jako výr na berličce, tu zase dováděl
jako vrabčík na střeše. Abych se přiznal, raně se to
nelíbilo, ale myslil jsem si: přejde to. Udělali ho
šikovatelem a dali ho do kanceláře. Bylo to štěstí pro
něj, ve službě by byl při své lehké mysli leckdes na-
razil. Já mu však z mvsli nevvšel. Kdvkoliv isme se
potkali, strčil mně nějaký dvacetník do ruky. Na můj
svátek vedl mě na víno a přidal ke všemu křížový
tolar. Byl bych však také pro Váchu skočil do Labe
třeba o půlnoci.

K jaru r. 1848 zbouřili se Italiáni v Miláně. Šli
jsme na pomoc Radeckému. Vácha vstoupil do řady,
a byli jsme zas u sebe. V létě, hned v první pořádné
bitvě s Karlem Albertem, totiž u Custozzy, dostal
Vácha kuli do levé ruky. Věčná Škoda! Kdyby se to
nebylo stalo, byl by jistě brzy býval oficírem. Tenkrát
jsem ho nemohl ošetřovati, musel jsem za svou povin-
ností. Vojna nás od sebe odtrhla. Neviděli jsme se asi
dvě léta. Zatím svrhli Karla Alberta, a nastoupil mír
s Viktorem. Obléhali jsme Vlaské Benátky a dobyli jich.
Stály však dost potu a krve ! Na jaře po tom vraceli
jsme se do Čech. Tu jsme se s Váchou shledali, a
všecko se mně zdá. Že jsem slzel radostí.

Divná věc! Nebezpečnou plesuru z vojny italián-
ské Vácha přestál, a neštěstí, které ho čekalo v Če-
chách, nepřestál. To je- tak : srdce je horší nežli ruka,
a láska bývá někdy horší než sardinská koule! Škoda
Váchv !

V Cechách přidělili náš patalion k štábu. Dostali
jsme nového plukovníka. Byl baron a jmenoval se
Graueisen. Byl to podivný pavouk a ke všemu lakomec.
Kdybys mu byl dával drozda, byl by chtěl bažanta;
překroj před ním pecen a vezme obě půle. K vojákům
byl tvrdý jako kámen, ale doma byl pékně pod pan-
toflem. Ženění si dlouho rozmýšlel, vybíral, až přebral.
Vzal si za paní nějakou Madarku. Byla sice vdovičkou
a měla po prvním muži tři děti, ale byla to ještě jak
náleží hezká paní. Vlasy měla jednu kadeř a oči černé
jako uhly. Byla plná, veselá a živá, a usmívati se uměla
jako málokterá svobodná mladice. Říkávají : mladá žena,
starý muž: plaché koně, starý vůz. "Věru, plukovnice
mně vždycky připadala jako bujný, ohnivý vraník, a
plukovník vedle ní jako uběhaný poštovský valach.
Špatné formanění s takovými koňmi. V domácnosti
plukovníkově bylo asi více kopřiv nežli růží! Paní
plukovnice přivedla muži svému do domu tři děti. Dva
menší chlapce a dceru Irmu. Slečinka Irma nebyla ani
dítě, ani panna, bylo to děvče štíhlé a roztomilé. Když
se na tebe podívala, myslil jsi, že do smrti chce si tě
pamatovati. Matka byla od řeči, dceruška málomluvná;
snad je to móda u urozených lidí.

Ta milá plukovnice byla všeho neštěstí příčinou.
Všecko, co vám povídám, mám z úst Váchových.

Počátkem masopustu zařídili poddůstojníci ples.
Stál mnoho práce a mnoho peněz, ale vydařil se jako

10*

148

žádný jiný. Rozumí se. Že tam bylo celé oficírstvo
s plukovníkem v čele a všecky paní oíicírky i s paní
plukovnicí. Všecky, i ty nejhezčí a nejmladší paničky^
ztratily se vedle ní. Tak krásné vypadala. Mela černé
atlasové Sáty u prsou silné vystřižené a bílými tenkými
krajkami lemované; na rukou a hrdle samé zlato a
perly, a v právo, v rozčechraných kadeřích, ohnivou
růži. Tancem jí tváře a oČi rozhořely a důstojníci ji
div očima nepohltili. Vácha byl prvním výborem plesu,
a viděl jsem, jak ho poručík Stanek paní plukovnici
představoval. Vácha jí políbil dvorně ruku a plukovnice
se při tom na něj milostně podívala a usmála. Divná
věc! 2enský úsměv není nic zvláštního, a přece mné
bylo při něm, jakoby mi byl kus ledu do srdce padl.
Vácha a paní plukovnice točili se v kole. Měli jste je
viděti ! Vinula se k němu s celou duSí a nespustila
s něho oka. Její černé vlasy s tou ohnivou růží házely
se kolem hlavy Váchovy, že se mnou, jenž jsem se na
to s galerie díval, šel svět kolem. Což teprve Vácha !
Vypravoval mně později, Že když tak její kypré a roz-
ohněné tělo v náručí držel, tlukot jejího srdce, dmutí
ňader, horký dech z úst, palčivý zrak a vůně z vlasů
plynoucí tak ho omámily, že mněl se býti někde v de-
sátém nebi ! Tancovali spolu vícekrát, a čím dále, tím
větší měl jsem o Váchu strach. Po půlnoci odešli plu-
kovník i plukovnice a poslední její pohled v sále padl
na Váchu.

Den po lé chtěl jsem s Váchou promluviti rozumné
slovo, aby nepřišel do neštěstí. Leč on bral řeč mou
na židovské váhy a uměl celé věci takovou barvičku
dáti, že sám jsem na konec myslil: vidím strašáky, kde
jest bílé světlo!

Proto však strach o něj z duše mi nevyšel, a
věru, brzo se ukázalo, že moje obava nebyla jen tak
z modra.

149

Asi za týden se povídalo, Že plukovník vzal si
Váchu za učitele sv^ch dětí! Vojáci říkali, že je to v po-
řádku. Plukovník byl lakomec a kdyby si byl vzal
civilního učitele, byl by musil pořádné mu platiti;
Vácha byl voják a plukovník ho měl zadarmo, potře-
boval jenom poručiti. Mně však takový pořádek nechtěl
se v hlavě srovnati. Tušil jsem, ba byl jsem přesvědčen,
že krásná a chytrá plukovnice má v tom své prsty.
Nyní byl nejvyšší čas, protříti Váchovi zraky. Měl jsetn
tu nejlepší vůli, leč, bůhví, jak se to dělo, bud jsem
to neuměle navlékl, anebo byl už to tak osud : Vácha
se mně uhýbal jak vodou ryba, a já pořídil jako Kec
u Jankova. Několik neděl a ubohý Vácha vězel až po
uši v léčkách, které mu upletly bílé ruce paní plukov-
nice. Učil sice jenom její děti, ale při lom zbývalo
dosti času, aby doprovázel plukovnici na klavíru, když
zpívala, a zpěv prý milovala nade vše. A tu ovšem se
stalo, že podepřela se leckdys o lenoch jeho židle, že
se k němu přitiskla, až kadeře se hlavy jeho dotýkaly,
ukazujíc mu místa v partesích, jak by je měl hráli.
Vácha byl mladý a nezkušený, jedna jiskra ! Kam by
se to dělo ! Jste vojáci a víte, že nepotřebovali si
teprve pro lásku psáti, Že přišia sama. Byla ohnivá
Madarka a ly jsou jinší nežli Češky! Češka, má-li
hocha, myslí na to, jak si spolu zařídí domácnosť a jak
spolu budou živi ; Madarka má kratší mysl a paměť,
láska je jí všecko, dále nemyslí. Říkala mu, že jeho
modré oči jsou pravé uherské oči, jeho černé vlasy že
jsou pravé uherské vlasy. Slibovala mu, že se o něj
postará, že brzy bude oficírem, a nasázela mu do hlavy
růžiček, že zapomněl na celý svět.

Řeknete: což na tom! Bylo to už tady tisíckráte
a bude tu zase.

Pravda, jen kdyby nebylo něco horšího do toho
přišlo !

150

Jednou odpoledne, bylo to na podzim, a plukovník
byl nčkde u Prahy při manévru, seděl Vácha s plukov-
nicí v saloně při klavíru a objímali se a líbali. Do
salonu nesměly ani děli plukovnice bez dovolení vstou-
pit', a proto si oba milenci pro samou lásku ani ne-
všimli, že vrzly dvéře a že do komnaty vstoupila
slečinka Irma s psaním v ruce. Do slečinky jakoby
byl hrom udeřil, když spatřila matku v náručí Váchové.
Jistě by byla nepozorována odešla, kdyby ji byly nohy
nesly. V tom padl zrak plukovnice na dceru. Můžete
si pomysliti, jak jí bylo a Váchovi. Hanbou a studem
třásla se na celém těle a živou mocí nemohla ze sebe
slova vypraviti. Konečně tolik se vzpamatovala, že divoce
a zlostně zeptala se slečny, proč přichází. Ta odpověděla
zajíkavé, že nese psaní od papá, dala je na stolek pod
zrcadlem a podívavši se dlouhým, nevýslovným po-
hledem na Váchu odešla ze salonu. Ten její jediný
pohled jako ostrý meč pronikl Váchovi duši a srdce,
klesl na židli. Nebyl s to, aby udržel se na nohou.
Bůhví, jak se to dělo, ale v tom okamžení viděl a cítil
Vácha, že je bídák, který jest hoden potupy a opo-
vržení všech lidí, že je hloupá loutka, na níž není ani
za mák mužné a vojenské cti. Plukovnice objevila se
mu najednou v takové ošklivosti, že nemohl se na ni
ani podívali, a slečna Irma v takové vznešenosti, že
div o rozum nepřišel. V prvním okamžení chtěl běžeti
za Irmou a vrhnouti se před ní na kolena a prositi za
odpuštění, pak ale tak zmaloraocněl, že by se byl nej-
raději propadl na sto sáhů hloubky do země.

Tak mu bylo, mám to z jeho úst.

151

Jsem. star^ člověk a vypravování mně nejde jako
knězi s kazatelny. Zapomněl jsem na leccos, co vám
teprve nyní musím vysvětliti.

Vácha učil v domě plukovníkově děti v literním
umění a se slečinkou Irmou kreslil. Sedávali při stole
proti sobě a mluvívali spolu velmi málo. Jeden se
ostýchal druhého, a i když na sebe pohleděli, klopil
jeden před druhým oči. Divná věc, Vácha nenáležel
k stydlavým lidem ! Z počátku domníval s^, že slečinka
Irma jest hrdá a pyšná svým rodem a postavením. Leč
časem poznal, že je na omylu, naopak pozoroval, že
Irma jest i k služebným vlídná a laskavá. Myslil si
tedy, že ho slečna nerada vidí, a spravoval se podle
toho. Pro matku mnoho na dceru nemyslil a přece,
kdyby ho nebyla plukovnice svou vášní omámila, byl
by pozoroval, že křivdí slečince Irmě, myslí-li, že jest
jí proti mysli. Když vstoupil k plukovníkům, byla
Irma skoro dítě, za ten krátký rok však dospěla ku
podivu. Z děvčete vyrostla panna, matce v ničem ne-
podobna. Byla vtělená mírnost a dobrota, a Vácha cítil
ponenáhlu potěšení z toho, když s ní kreslil. Nedo-
vedl si toho vysvětliti a také si toho nevysvětloval.
Pro matku nemyslil mnoho na dceru. Tu stalo se
v saloně, co jsem vám právě vypravoval.

Jak se Vácha ten den od plukovníků dostal, sám
nevěděl. Rozběhl se za město a toulal se v polích
dlouho do noci. Když se trochu upokojil, zhrozil se
sám nad sebou. Ted teprve vzešlo mu v hlavě a
v srdci světlo, ted teprve věděl, na čem je. Zkrátka :
plukovnici měl rád smyslně, Irmu však od osudného
okamžiku miloyal tím největším zápalem, tou největší
silou mladého srdce. Kroutíte nad tím hlavou, není-li
pravda? Bylo to podivné, ale, pravíni vám, pravda,
svatá pravda. Ted teprve si vzpomínal, že Irminy oči
někdy tak podivně na něm spočívaly, ano že někdy

152

slečna stávala u okna, když přicházel do domu. Mlad]f
človék! Myslil si hned, že ho očekávala, že snad mu
v srdci svém přála, a zdésil se, že mohl býti takovým
zaslepencera. Co počíti? Pomyšlení na plukovnici tak
jej odráželo, že se zaklel, že nikdy již k ní do domu
nepájde; za to však slečinka Irma tak neodolatelnou
silou a mocí ho přitahovala, že neměl jiné touhy, než
ji viděti a prositi, aby ho nezatratila, aby mu odpustila.
Byl celý nešťasten I

Druhého dne mne vyhledal a svěřil se mně se
vším jako zpovědníkovi.

»Porad, Rybo, porad a pomoz, < zvolal, »sice mě
neštěstí zahubí !«

Pomoz! řekne se snadno, ale jak? Bylo mně ho
tak líto, že div jsem nad ním nezaslzel. Sebral jsem
všechen svůj rozum a všechnu zkušenost, rozmyslil
jsem si to a pak jsem mu řekl:

^Slečinku Irmu musíš pustiti s mysli. «

»Nepustím,« zvolal.

>Pak se ti povede zle.«

»Nechť si, a kdybych měl pro ni na šibenici
umříti, rád to učiním U

>Jsi člověk své hlavy, daleko nedojdeš! S plukov-
nicí nesmíš se rozpolčiti, sice se tobě pomstí!*

»Nechť se mstí, jak chce, odtrhnouti se od ní
musím a v duchu jsem se již od ní odtrhl. Je to bídná
žena, jež omámila lehkou mysl mou.<

» Pozdě to nahlížíš !« *

>Ale nahlížím přec, a co se dobrého na mně za-
chovati dá, to ještě zachovám.*

3>Ted už to půjde ztěžka, ona tě zkazí. «

153

»Nechť zkazí, jen když Irmě otevru své srdce, aby
mne nezatratiJa. Ke konci spraví to kulka do hlavy. c

*Což rodičové tvoji, což bratří?*

»Neznám nikoho, jenom Irmu znám.«

Zděsil jsem se a po dlouhém rozmlouvání a pře-
mlouvání aspoň tolik jsem s ním pořídil, Že slíbil, že
aspoň na oko nerozhněvá se s plukovnicí a Že k ní
půjde, aby se umluvili a plukovník se o ničem nedo-
věděl. Šel tam, ale místo úmluvy stala se mezi nimi
roztržka, která se nedala již spraviti. Vácha jednal
ovšem jako muž, ale byla v tom chyba. Dej čertu prst
a ruky již neosvobodíš!

Nepamatuji se už dobře, o Čem spolu mluvili a
jednali, ačkoli Vácha mně to všecko vypravoval. Vím
jen, že Vácha dal ke konci plukovnici sám od sebe
slovo, že byť se mstila nevím jak, jako muž a voják
životem svým bude hájiti její cti.

Slouží mu to sice ke cti, ale moudré to nebylo
Neboť chytrá a mstivá plukovnice spoléhala na toto
jeho slovo a mohla ho pak podle své choutky a libosti
zkaziti.

Spočítá si každý na prstech, že plukovnici samým
překvapením a podivením šla hlava kolem. Hrdá a zá-
letná paní dávno tomu uvykla, požadovati od mužů,
s kterými ve svých kruzích se potkávala, nejen zdvořilé
šetrnosti, ale i vroucí oddanosti a povolnosti ; sám přísný
a suchopárný plukovník přijímal s vděčností každý libý
pohled z jejích očí, a když mu dala svou bílou ruku
políbiti, rozplýval se blažeností. A ten Vácha! Člověk
rodem i postavením jí nerovný, voják bez portepé, muž,
jehož radši měla než oba své manžely dohromady,

154

jehož tolik milovala, jako posud žádného jiného niuže
na tom celém Šírém světě, jehož zahrnovala tou nej-
větší vášní svého srdce: on má tolik síly a odvahy, že
pohrdne její láskou, postaví se jí na odpor, ano i hrdým
čelem \yzývá ji k vojně I Odkud Ceato v něm obrat?

Z počátku domnívala se, že Vácha bojí se pro-
zrazení před plukovníkem, že bojí se Irmy. I chlácholila
jej, tvrdíc, že dosti má prostředků přinutiti Irmu, aby
před otcem mlčela. Leč marná práce, Vácha trval na
svém. Chytré paní vzešlo najednou v duši hrozné světlo.
Vácha měl jinou příčinu, on musil milovati jinou ženu,
pro kterou ji opouštěl se srdcem statečným. Při po-
myšlení tom shrnula se rázem plukovnici všecka krev
do srdce, div že se nerozskočilo. Chopila ho oběma
rukama za pravici, zavěsila se na ni křečovitě a upjala
naň tak pronikavě svůj zrak, jakoby nejtajnější skrýši
jeho srdce proniknouti chtěla.

:^Ty máš jiného hada v srdci, ty mne chceš zra-
diti !« zvolala sípavým hlasem. *ZakIínám se věčnou
spásou svou, je-li jen za mák pravdy v mém zdání,
strašlivě se ti pomstím !«

Vácha mlčel, neprozradil se. Slzy, prosby i hrozby
její pustil po větru. Odešel, aby již nepřišel.

Plukovnice byla žena hlavy a vůle ocelové. Vy-
vrhla Váchu ze srdce a co jednou bylo ze srdce vy-
vrženo, toho jí nebylo žel. Několik dní pátrala pod
rukou, kdo obraz její ze srdce mladého vojína vytlačil.
Chtěla poznati sokyni svou, aby ji i Váchu zkazila, aby
neštěstím jich schladila svou žhavou pomstu. Ale ze
všeho pátrání a sh'dění nic nevypadlo, a čím více pře-
mítala nehodu v srdci svém, tím cítila se nešťastnější.
Leč bystrému oku sklamané ženy neujde ani stín ko-
mára. Jednou všimla si při obědě Irmy. Děvče trávilo
se takřka samo v sobě, oči mělo zapadlé a líce povadlé

155

patrnou žalostí. Hrozné podezření padlo na duši ne-
šlechetné matky. Ďábel v ní se smíchein zavolal : GoŽ
nepadá ti posud bělmo s oČí, nebo nevidíš, že inoa
miluje Váchu a on ji ? Plukovnice se zachvěla jako
list na osyce a chtěla přece nabyti jistoty, musila ji-
stotu míli.

>Co je ti, Irmo?< nutila se k otázce, když byly
v pokoji samy, »Či snad pohřešuješ učitele v kreslení?*

Irma se podívala na ni tak ledově a pronikavé, že
plukovnice studem musila sklopiti oČi a ihned otázky
své litovala.

>Myslím,« odvětila Irma bodavě, »Že někdo jiný
více pohřešuje hráče na pianě, než já učitele v kreslení.
Ostatně mám v sobě hrdosť ženy a šlechtičny, a ne-
přivolila bych, aby ten jistý učitel jen ještě jeden tah
tužkou na papíře u mé přítomnosti učinil. «

Plukovnice seděla na řeřavém uhlí. Sebrala všechen
rozum svůj a pravila zajíkavě :

>Jdi, díté, na zdravý vzduch; jsi churava.*

Irma odešla, plukovnice klesla do lenošky. Pře-
mítala. Nebylo pochybnosti: Irma, třeba nechtěla s barvou
ven, milovala přece Váchu. Vlastní dcera byla její so-
kyní. Jiná paní by byla při tom pomyšlení prolévala
horké slzy lítosti. Ne tak plukovnice. Prahla tak po
lom, aby se pomstila Váchovi, že ani neštěstí vlastního
dítěte nebylo s to, by zarazilo proud její vůle. Více
než před tím byla nyní odhodlána léčky své proti ne-
věrníkovi prováděti. Mělyť jí zároveň k tomu posloužiti,
aby se přesvědčila, vězí-ii skutečně Vácha Irmě v srdci.
Navlékla to dosti chytře, ta bídnice! Poslyšte!

Když se plukovník vrátil z manévru a po Váchovi
se tázal, pověděla mu pěkně pod barvičkou, že mladý
a sličný vojín se zdál jí pro Irmu nebezpečným, a že
ho slušným způsobem odbyla. Rozumí se, že plukovník
o něčem bližším a podrobnějším, chtěl věděti, chytrá

156

paní však točila se ve své řeči jako úhoř v řece a Šťastně
vyklouzla. Proto však měl Vácha přece vrub u plukov-
níka. Po té přihodilo se Váchovi něco nemilého. Bylť
tehdejší čas, když Četníci do mody přicházeli, divný.
Někde v hostinci Vácha prý řekl, že nás Čechy z Vídně
utlačují, a nějaká křesťanská duše donesla to plukovní-
kovi. Ve věcech služby byl plukovník tvrdý k nám
jako ocel, stalo-li se však něco mimo službu, nebyl
nejhorší a zamhouřil už leckdys oko. Na Váchu měl
však beztoho s vrchu, a snad mluvil o tom se svou
paní, bud jak bud, Vácha byl za trest degradován za
sprostého vojáka. Můžete si pomysliti, jaká to byla
rána do srdce pro něho ; nyní věděl najisto, že oíicírem
nikdy nebude a že Irma nikdy nebude jeho. Vinu dával
jenom plukovnici. Vácha držel na svou česť více než
mnohý důstojník, byl zvyklý pohodlí, a ted musil ko-
nati všecky práce sprostého vojáka. Nevyšel do města,
dokud nemusil, a třásl se úzkostí, aby ho Irma v hrubé
kytli a modré čepici neviděla. Ale neušel tomu, co naň
plukovnice tak mistrně nalíčila. Přišla řada na šik,
v němž byl, choditi po celý týden do masných krámů
pro maso. Však víte, jak se to děje. Každý muž musí
vzíti veliký plechový hrnec anebo kotlík a jíti pěkně
v řadě za kaprálem.

Chodilo se kolem bytu plukovníkova. Necitelná
plukovnice musila o tom věděti a přiměla schválně
Irmu k tomu, aby v čas, když šlo se pro maso, s ní
z otevřeného okna se dívala. Bylo to v pondělí ráno,
okolo deváté hodiny. Jak Vácha spatřil Irmu u okna,
udělala se mu kola před očima, upustil kotlík na zem
a zavrávoral tak. Že vedlejší muž ho musil chytiti, aby
neupadl. Irma ho poznali?, vykřikla a svalila se v mdlo-
bách hříšné své matce k nohám.

157

Láska je nemoc a zdraví se jí nechce. Nedbáš rady,
nedbáš leká, pouštíš celý svét i s rozumem mimo.
A kdyby cestička tvoje samým trním a bodláčím za-
rostla, ty myslíš, že jsou to ráže, zamotáváš se s libostí
do bolestí a útrap, nečiješ, že duše i tělo chřadne a
vadne, aŽ posléze ulehneš, abys již nevstal. Méli jste
Váchu viděti, jak v kratičkém čase se změnil! Kámen
by se byl nad ním slitoval, což teprve srdce přítele !
V černém vlasu. jeho ukázaly se Šediny, a raditi si
nedal! Chodil, jakoby duch i ži\ot z něho byly odeály ;
člověka bolelo srdce.

Pravil jsem k němu :

»Zanes svou žalost lesním ptákám, ať ji roznesou !«

Usmál se trpce, zakroutil hlavou, vzdychl si, a celá
jeho odpověd byla :

»Nepochopíš!«

»A proč bych nepochopil? C\ nemám srdce v těle?«

Vzal mě za ruku a podíval se na mne těma mo-
drýma očima, že na ten pohled do smrti nezapomenu.

»Rybo,« pravil, »tys jediný člověk na Šírém světě,
jehož si vážím a na nějž všecko dám. Ty prokážeš mi
službu, tu nejdůležitější službu. «

»Prokážu, stačí-li jenom síly.<

Po té vyňal psaníčko pěkné složené a zapečetěné
a pečlivě zaobalené.

»To psaní doručíš opatrně Irmě a přineseš mně
odpověd. «

Vzal jsem psaní, ačkoli mě v ruce zrovna pálilo.
Slovo je slovo ; pozdě odpírati ! Kdyby byl ale řekl :
Rybo, skoč za mne do horoucího pekla, věřte na duši
moji, raději byl bych skočil do pekla, nežli to psaní si
bral na starosf.

Nechodil jsem nikdy ke kupci pro rozum, když
se jednalo o ženské; byl jsem světu podoben a řeč mi
jela jako po ledě. A na hladkou řeč jdou žensKé jako

158

mouchy na vějičku. Uměl jsem se vždycky dobře pro-
sekati, stála-li jen ženská za to. Ovšem^ byla-li to stará
karabina, pak vysvobod nás, pane!

U plukovníků měli tři ženské v kuchyni. Zvláště
kuchařka byla hezká osobička. Všecka úcta! Byl jsem
tehda svobodníkem, měl jsem tedy kus šarže. Nastrojil
jsero si to hezky v duchu, aby slečinka Irma dostala
psaní. Vědčl jsem, že pouštím se do nebezpečné hry,
ale Vácha byl přítelem. Na tom dost!

Fortuna mně přála, vypadlo to nad očekávání dobře
a Štastně. Kuchařka sázela ráda do loterie. Plán byl
hotov. Šel jsem druhého dne k plukovníkům, abych
jí řekl, že jsem měl o ní živý sen, abychom spolu
vsadili. Ale nebylo toho ani potřebí. Sotva vyjdu
s tlukoucím srdcem nahoru po širokých schodech, kdo
tu. nejde z pavlače jako slečinka Irma samojediná. Po-
stavím se, salutuji a podávám jí s třesoucí se rukou
psaníčko. Slečinka se zapálila, psaníčko nevzala, po-
dívala se na mne ostře a ptala se, od koho psaní jest.
Co říci? Nejlépe pravdu.

Řekl jsem tedy :

»0d Váchy.*

Slečna chtěla odejíti, podívala se však na mne ještě
jednou. Nevím, jak se dělo, ale vstoupila mně slza do
oka, že jsem před sebe ani neviděl. Prožluklá slza !
Kolikrát už jsem ji proklel! Kdyby jí nebylo bývalo,
nebyla by vzala slečna psaníčko a neštěstí nebylo by
se stalo ! Ta slza slečnu přemohla, vzala psaníčko a
přečtla si je přede mnou. Pak mně je vrátila a řekla
zajíkavě :

»Řekněte Váchovi, aby v neděli ve čtyři hodiny
odpoledne přišel zadními vrátky do naší zahrádky.*

Když jsem to vyřizoval Váchovi, vyskočil radostí
jako střelná rána. Bylo to ve čtvrtek a do neděle ne-
bvlo s ním k vvdržení.

159

Asi tři hodiny od města vystavěl si kníže na vi-
nicích nový letohrádek. V neděli jej světili a kníže se-
zval si k slavnosti oíicírstvo a vvšší úředníky z města.
Plukovník jel tam s plukovnicí k polednímu a slečna
Irma zůstala doma. Před čtvrtou hodinou doprovodil
jsem Váchu k zadním vrátkům plukovníkovy zahrádky.
Vrátka vedla do hradební uličky. Ulička ta byla opuštěná
a neviděli jsme v ní ani živé duše. Vrátka nebyla za-
mčena; stiskl jsem Váchovi ruku a mlčky jsem odešel.

Od vrátek vedlo asi pět kamenn]^ch stupňů na-
horu do zahrádky. Vácha je překročil a stanul pak
jakoby přirarazen. Nebyl živou věcí s to, aby udělal
krok ku předu. Slečna chodila záhony květin. I ona se
zarazila a stanula neodvracujíc od ubohého Váchy oka.
Trvalo prý to hezkou chvíli, než slečna mu rukou
kynula, aby přistoupil blíže a řekla :

>Co chcete ode mne, pane Vácho?*

Vácha se nehnul z místa. Sepjal ruce a oči se mu
zalily slzami. Pro těžké srdce nevypravil již ze sebe
nežli dvě slova :

^Nezatracujte mne!«

Slečně vyhrkly slzy z očí; milovala Váchu. Vidouc
jej nešťastného zapomněla na ostýchavosť panenskou a
pravila slovy pláčem dušenými :

»Což záleží vám tolik na tom, co o vás smýšlím ?«

»CeIý svět mi dýmem a parou, jen obraz váš drží
duši mou nad propastí zoufalství. Jen po jednom slově
z vašich úst prahnu! Vyslovte slovo , odpuštění* a umru
spokojeně.*

Slečna Šla k němu a podala mu ruku. On chytil
se té ruky, klesl na kolena a pokropil ji hojnými slzami
bolesti a lítosti. Slečna jej zvedla se země a vedla ho
do besídky. Slzy ulevily těžkosti srdce, duše jejich nabyly
důvěry k sobě a jazyky se rozvázaly. Vácha vyzpovídal
se Irmě jako nejskroušenější hříšník. Co na srdci, to

i6o

na jazyku : pověděl všecko na sebe nezamlčev ani nej-
menší chybičky vlastní. Od nešťastného plesu až ku
chvíli, v níž je) překvapila s plukovnicí u klavíru, a
v níž poprvé poznal, že Irmu miluje a všecky ty Ža*
losti a starosti, které po ré ho stíhaly a mučily, všecko,
všecinko pověděl jí s nejvroucnější upřímností a odda-
ností. Po celé vypravování nespustila Irma oka s jeho
úst, a když dopověděl, splatila upřímnost upřímností.
Vypravovala, jaké sladké sny o něm loudily se jí hlavou
a srdcem, dokud nepoznala hříšného jeho k matce po-
měru ; jaká nenávisť a opovržení vzňaly se proti němu
po té v srdci jejím a jak spatřivši, kterak ho matka ve
své mstě ponížila a potupila, pocítila s ním soustrast
a posléze opravdivou k němu lásku. Jest to s podive-
ním, ale přece jen svatá pravda : z bodláčí a kopřiv
vyrostla v srdci jejím růžička lásky. Bylo to poupě,
jež zvolna jen se rozvíjelo, ale jež dnes se rozevřelo
v tu nejkrásnější růži lásky. * Na mne si při vypravo-
vání také vzpomněla a vyznala bez obalu. Že přes to
prese všecko nebyla by Četla psaníčko Váchovo, kdyby
ji nebyla k tomu pohnula ta slza v mém oku.

Po té děla i i milenci plány do budoucnosti. Rozumí
se, že na smutný konec ani nepomyslili; vždy( byli
mladí, hezcí a zdraví, a to víle, láska od jakživa si hoví
na měkké podušce naděje. Slečna Irma předcházela
v tom zkušenějšího a poněkud zdrženlivého Váchu.
Vystavila si v hlavičce své plán, jemuž dala plnou víru
a v nějž posléze i Vácha stržen důvěrou její uvěřil.
O, těch divn/ch nápadů lásky! Plukovnice, všeho ne-
štěstí původ a příčina, měla založiti budoucí štěstí mi-
lenců. Sňatek milenců byl jen tenkráte možný, kdyby
stal se Vácha oíicírem. Jako až posud plukovnice proti
Váchovi pracovala, tak měla nyní na přemlouvání Irmy
pro něho působiti, a nebylo pak pochybnosti, že půso-
bením plukovníka mohla Váchovi skvělá kariéra se

i6i

otevříti. Patrno, že brala Irma na se úlohu těžkou a
lopotnou; leč což na tom, jen když věřila, že ji se
zdarem podnikne a dobře provede. Vácha sám tomu
věřil, neboť domníval se, že Irma matku svou lépe zná
než on, ano klonil se i k náhledu*, Že až posud příliS
nepřátelsky plukovnici posuzoval.

Slunce již zapadalo, když milovníci se rozcházeli-
Při rozchodu položila slečna Irma hlavičku svou u vrátek
na prsa Váchova a zahleděla se do něho s nevýslovnou
láskou. Tu odstoupila od Váchy všecka nesmělosf,
všecka posavadní zdrženlivost. Vzal spanilou dívku kol
útlého pasu, vyzVedl ji se země a přitiskl ji k blaženým
prsům svým. A v prvním, dlouhém, vroucím políbení
splynuly duše jejich v jedinou pověČnou bytnosť a za-
světily se sobě na život a na smrť.

Přes týden přemítala slečna Irma úmysl a záměr
svůj v srdci; posléz odhodlala se učiniti konec trapným
nejistotám a dosíci jasná a pravdy u věci, jež ani oka>-
mžik s mysli jí nešla a k rozhodnému kroku ji po-
hádala. Něco nového přimnožilo jí starosti a nepokoje.
Pozorovala, že nadporučík jeden, rodem baron, jehož
co nejdříve čekalo povýšení za setníka, vice si jí všímá
a jí se dvoří, než snáší se s obvyklou zdvořilostí a ku
dámám Šetrností, ano, co horšího, zdálo se jí, že otec
i matka v přítomnosti její více o něm mluvívají, než
by bylo záhodno a slušno. I usnesla se na tom v čas
s matkou vážné a rozhodné slovo promluviti, a použila
k tomu první příležitosti, jež se jí nabízela.

Začátkem Června, za deštivého odpoledne, byla
plukovnice s Irmou v saloně. Dcera seděla s vyšíváním
u okna, matka probírala se v nějakém módním časopise.
A. V. Smiloyský: Spisy výpravné. Vlil. ii

102

»Jak ti ubývá práce?* prohodila plukovnice jako
by náhodou k Irmě.

»Nevalněy matinko,* odvětila Irma; »ne snad, 2e
by byla práce páravá, ale že něco tesklivého srdce mé
tísní a mysl rozptyluje a od díla odvrací. Chciť se tobě,
matko, svěfit a prositi tě zároveň za laskavou radu a
za pomoc, jež docela ve tvých rukou spočívá.*

Plukovnice upjala s podivením zrak svůj na dceru.

»Týká se prosba má osobnosti,* pokračovala Irma,
»o níž to asi nejméně tuSÍ$.«

»Koho tím myslíš ?« tázala se plukovnice nepokojně.

> Bývalého učitele našeho, Váchu. Zapud, matko,
k vůli mně každou nemilou upomínku, jež snad při
tom slově v tobě se probouzí, a otevři srdce Šlechetným
citům lidskosti. Viděla jsi, jak ubohý ve svém ponížení
trpí, že věru hoden jest naší slzy.*

Plukovnice zapýřila se nevolí a zlostí.

»Nerada slyším,« odpověděla po chvilce, »že zmi-
ňuješ se mně o člověku domýšlivém, pošetilém a ve
smýšlení svém sprostém a drzém. «

»Snad není, matinko, takový, za jakého jej máš,c
namítala Irma vlídně. »Možná, že neznáš ho dobře.«

»Snad znáš ho ty. lépe?« hněvala se plukovnice.

^Troufám si tak tvrditi, matinko. Leč pusťme
mimo všecko, co snad zastírá světlo a jasno mezi námi.
Jáť poznala důkladně Váchu, neboť jsem s ním na jeho
prosbu mluvila a on se mně objevil v holé a pouhé
pravdě, prázdný vší přetvářky a klamu.*

»A ty se neostýcháš,* vyjela plukovnice, »mně,
matce své, to bez obalu říci do očí?*

»Matinko, prosím snažně, nerozčiluj se, bud mírná.
Pusť zatím Váchu s očí a obrať všechnu pozornost na
mne, na své dítě,* mluvila Irma se sepjatýma rukama.

» Nešťastnice ! On tě obloudil, ty ho miluješ více
než kdy!*

1^3

»Je to neštéstíy matinko, že miluji ?«

»Což šílíš, nezkušené dévče?!«

» Mluvím s plnou rozvahou, matko. «

»ŠílíS !€

»Mluvím jako milující žena, ne jako nezkušené
děvče!*

»A ne jako dcera !«

»I jako dcera posud mluvím, a na tobě jest, abyi>
ten poměr potrval mezi náma.<

»Ty jej rušíš, ne já,« rozhorlila se plukovnice,
vstala prudce a popocházela po komnatě. »Dcera plu-
kovníkova a sprostý voják!*

»Což dbá srdce rozdílu stavů ! Pravá cena v pouhém
jen leží člověku!*

» Pošetilost, nehodná odpovědi! Víře nepodobno,
že tak bys se mohla zahoditi, že slézáš se za m;fmi
zády se sprostým vojákem, že Šlapeš čest vlastní a po-
vinnou úctu k rodu svému, že máš drzost šílené chtíče
své přede mnou vykládati !«

Uražena do nejhlubší duše vyskočila Irma a za-
pálila se hněvem.

»Já nikdy se nezahodila a nezahodím,« zvolala,
»já čest svou neposkvrnila, aniž jest chtíč můj šílený.
Snad mýlíš se v osobě.*

Tvář plukovnice zalila se krví, duše hanbou a
zlostí. Irma střelila ji do živé duše.

»Bídnice !« zasípala rozlícená ženština na Irmu, »tak
mluví se k matce? Ani slova více, nechceš-li, abych
na tebe nesáhla. Trpělivost má je u konce, jdi mi z očí
a domu, pohled zmije mi milejší nežli tvůj !«

Po té chtěla kvapně odejíti. Irma zaskočila jí cestu
a chytila ji pevně za ruku.

»Neodejdeš, matko, dokud neuslyšíš, co mám já
tobě říci,« zvolala hlasem plným síly a důstojnosti.

II*

164

» Přišla jsem k tobé s důvěrou a nade jí a předkládala
ti prosby své s více než povinnou úctou. A jak tys
prosby srdce mého přijala, jak ty. se ranou zacházíš?
Víš, kdo jsi ty a kdo jsem já? Tys žena, jež aby uko-
jila vilné a Šílené své chtíče, chytře jsi svedla nezkuše-
ného mladého muže, jehož, když z hnusného bahna
nemravnosti tvé se chce vytrhnouti, pronásleduješ a
mstivostí svou hubíš. Tys hříšně s ním se slézala za
zády muže svého i dětí svj^ch, tys zhanobila svou vlastní
čest a čest rodu svého, tys zapomněla na povinnou
úctu k dětem svým jako matka a roztrhala lehkomyslně
nejsvětější svazek, jenž Člověka víže k člověku! To jsi
ty ! Ne ty nade mnou, ale já nad tebou pronáším soud.
Před tváří živého Boha, ve jménu muže tvého a dětí
tvých odsuzuji tě k věčné hanbě a lítosti.*

Irma domluvila, neboť plukovnice ji už neslyšela.
Zdrcena spravedlivým soudem vlastního dítěte sklesla
v mdlobách k nohám Irminým.

Tážete se, co dále se stalo? -Povíme si to krátce.

Štěstí Irmy a Váchy nemohlo se podle toho, co
j sem vám vypravoval, již zazelenati. Láska jejich na-
rodila se na nešťastné planetě; konec její byl smutný.
Žalosti a nehody jen jen se sypaly na nešťastné mi-
lence, tak že konečně ztratili všechnu důvěru v lepší
budoucnost, až si zoufali. Nadporučík stal se setníkem
a plukovník i plukovnice doléhali na Irmu, aby se mu
zasnoubila.

* Raději smrť, než život bez Váchy, « vyjádřila se
Irma, a slovo její platilo jako slovo muže. Vácha sám
byl života syt; nemyslil také jinam nežli na smrt. Jak
se spolu srozumívali, to nevím. Vácha byl strašně
nemluvný a zamyšlený. Já sázel s kuchařkou plukov-

165

níkovic do loterie a všecka psaníčka jejich šla našima
rukama. Oba jsme byli jen tak slepé nástroje. Netušili
jsme, k čemu podáváme ruce.

Byla noc před svatým Janem. Jasná, teplá, všecko
v polích vonělo. Náš šik byl komandován na stráž
k prachárně, Vácha jako sprostý voják, já jako svobod-
ník. Vácha byl nad obyčej vesel. Sliboval, že zítra,
o jeho svátek, půjdeme na víno.

»Tak tě mám rád,< pravil jsem k němu. »K čemu
věšeti hlavu a choditi jako po smrti. Celý svět je
hlouposf.«

» Ohromná hlouposf,« doložil Vácha.

V deset hodin zaváděl jsem Váchu na stráž nahoru
k prachárně. Po nebi táhly obláčky, jakoby to bylo
dnes. Když jsem odcházel, řekl Vácha: »S Bohem^
Rybo!« Odpověděl jsem: »Ve dvanáct se shledáme. «
Neshledali jsme se. Před strážnicí jsem se zastavil a
pohleděl k vršku. Zdálo se mně, jakoby za prachárnou
u magacínu byly se kmitly Ženské bílé Šaty. Myslil
jsem, že to klam, neboť oblak zakryl právě měsíc. Ale
nebyl to klam. V jedenáct hodin padla strašlivá rána,
tak hrozná, že rozpadly se tabulky v oknech strážnice
na kousky. Jakoby do nás bylo uhodilo. Leknutím jsme
oněměli. Po hodné chvíli vyběhli jsme. Prachárna vy-
letěla do povětří, s ní Vácha, a jak se později ukázalo,
i slečna Irma. Byl to strašný výbuch. Teprve k ránu
shledávali jsme roztrhané a strašně zohavené kusy jejich
těl na čtvrt hodiny v okolí. Po Váchovi našlo se v ka-
sárnách psaní, určené jeho rodičům. Tam stálo, že
vyhodí sebe i Irmu do povětří, aby po obou nezůstalo
ani památky. Často už jsem o tom přemýšlel, proč tak
hroznou smrť si vyvolili, a posud jsem si to nevy-
světlil. Snad chtěli umříti po vojansku, a Vácha si ne-
troufal Irmu do srdce střeliti. Takto umřeli jeden na
prsou druhého. Bůh je pomiluj!

i66

»A což plukovnice, pane desátníku ?« tázal se krajan
Váchův z Nebuzína.

»Však na ni došlo,* odpovídal desátník Ryba.
»V témž roce umře) plukovník a ona se pak provdala
po třetí za mladého prý, ale chytrého ptáčka, který jí
pomohl od peněz a statků, jež měla v Uhrách. Když
sestárla a nic už neměla, upláchl jí třetí pan manžel,
a ona seděla na stará kolena pěkně v hloží. StarSí syn,
jediná její naděje, padl pr^ u Hradce, a druhý hoch
čeho se chytil, nevím. O tom všem dověděl jsem se
předloni od bývalého komorníka plukovníkova. Krásná
a záletná paní a necitelná matka vzala konec, jehož by
žádná žebrácká jí nezáviděla. Rok před svou smrtí na-
dobro oslepla a neměla, kdo by soucitem v bídě a ne-
moci jí ulevil a ji opatřoval. Zahynula v bídě a ve
špitále. Tak již na zemi Bůh ji potrestal za to, co
spáchala na dceři své a ubohém Váchovi . . . Pět minut
před dvanáctou. Svobodníku, čas zaváděti stráž. «

PÁTER ANTONÍN.

Ruku 1848, v neděli dne 19. března, bylo u nás
město na nohou. Mladým i starým svítily oči a
všichni přikládali u veselém chvatu ruce k práci, jíž
nikdo do dlouhé smrti se nenadal. Mělaf se večer
oslaviti konstituce udělená králem Ferdinandem. Slav-
nost se povedla.

Sotva se stmívalo, šli do rozsáhlého dvora staro-
žitného hradu, jenž od dob Marie Teresie obrácen byl
v kasárny. Žlutá, jako blinou natřená vrata, omalovaná
velikým orlem rakouským, otevřela se dnes pohostinně
dokořán. Odjakživa bývala nepřístupnou hrází, po pat-
náctém březnu ty hráze se rozpadly.

Odbila sedmá hodina večerní. Zvony se rozzvučely,
a na Dubcích zaznělo hřímání z hmoždířů. V kasárnách
hnul sebou spořádaný průvod a vystoupil z vrat do
města osvětleného, chvojím, průsvitnými obrazy, bra-
nami a jehlanci okrášleného. V čele za praporem s če-
ským Jvem kráčela turecká hudba a za ní táhl průvod
s pochodněmi, svítilnami, svícemi a praporci v ne-
konečném jásotu.

V přední části průvodu šla honorace.

170

Když se sestavovali, pravili páni. k malému muži
v dlouhém černém kabátě s velikou kokardou na prsou :
»Pojdte s námi, pátere Toníčku!*

» Jděte mi!« odvětil ten s nevrlým přfzvukem,
mávaje holí; »já půjdu s lidem.* A připojil se k zá-
stupu lidu, jenž průvod uzavíral.

»Hle, hle, velebníček!* voláno, »a drží se nás!c

»Z lidu jsem vyšel, s lidem půjdu do smrti. Sláva
národu !c volal kněz.

Dvě měSťanky zavěsily se mu za ruce. »Dnes bu-
dete náš, velebný pane; komu je co do toho? Máme
konstituci, máme svobodu!*

»Máte pravdu, matky,* odpovídal kněz, »jsme
bratří a sestry. Jeden duch, upřímnosť nade všecko!*

Průvod vinul se hlavními náměstími a ulicemi,
vystoupil pak za město a zahnul v levo v stromořadí,
v poli vypálili ohňostroj. Potom Sel průvod jinou stranou
do města a naposled stanul na náměstí. » Sláva, vivat,
ať žije,* nemělo konce, nebot na náměstí měl se průvod
končiti. Posléze se vlny hukotu utišily, nastalo na
okamžik ticho.

Toho použil páter Antonín a vystoupiv na špičky
a mávaje holí volal srdečně a upřímně: »Bůh dej
zdraví našemu králi. Že nám dal konstituci!*

Sousedé vzali kněze na ramena.

♦Slyšíte ho? To je páter Rulík,* prohodil jeden
v předu k svému sousedu.

>To je on, musí míti vždycky něco zvláštního.*

171

II.

Páter Rulík byl deficientem ,a byl u nás na pensi.
Vidím ho: malá, kostnatá postava, lebka v]fznamná,
veliké, sivé oči, zapadlé pod pěkně vyklenutým čelem.
Od kořene nosu táhla se čelem nahoru hluboká r]fha.
Kdo nemyslí mnoho, nemívá té rýhy. Však nebyli by
ho dali do pense! Nebo co zdraví se tkne, byl jako
Rus. Vlasy byly krátce přistřiženy a poněkud Sedivy,
po obou stranách tváří vráskovitých byly krátké licousy.
Co do věku soudil bys na padesátku. Proč pátera
Antonína dali do pense, nevím. Lidé povídali, že to
z kaplana na faráře nepřivedl proto, že měl svou hlavu.
Jinak rozpolčil se prý s rozumem a má prý jistě asi
o půldruhého kolečka více. Tak povídali jedni.

» Páter Rulík stokrát více prodal, než mnohý jiný
za celý svůj život koupí,* říkávali jiní. » Pravda, po-
divný je, ale kde stojí, že musí býti jeden jako druhý?*

Páter Antonín měl své zvláštnosti. Nikdy se ne-
usmál, byl zamyšlen, chodil rychlým jako potrhlým
krokem, mávaje kolem sebe holí. Jedl-li, než se dal do
jídla, dal kousek každého pokrmu stranou. Říkali, že
-ohání se holí před zlým duchem, a ten Štipec od po-
krmu že dává zlému duchu, aby mu nevstoupil jídlem
do těla. Páter Antonín nikdy se nevyjádřil, proč to
dělá, ač ho tím často zlobili I způsob života jeho byl
neobyčejný. Zůstával u Kačerů pod podloubím. Kače-
rovic byli bohati, neměli dětí. Oba rádi pili a co do
nevymáchaných slov nebylo jim rovných.

Purkmistra, za jehož dlouhého panování ani jednoho
žida neodvedli, a slavný magistrát protřesával starý Kačer
jako omlatky ve stodole.

Páni říkali : »Co počneš s ním ? Blázen a opilec ! «

172

A Kačer říkával: » Kancelářská kapsa, kachní ža-
ludek. Nedokrmíš se. Umím stříleti do nich stříbrnými
a nechybím se.«

Kačerovi vSecko prošlo. Byla doba předbřeznová,
v níž i zámožní mě^fané podle se klaněli. Starf Kačer
docházel svou neohrožeností i jisté slávy. Vyhýbali se
mu, aby nedostali u slavných úřadů vroubek. Za nevím
co nebyl by nikdo se přistěhoval do Kačerova domu.
A páter Rulík tam zůstával. Člověk takový nemohl
býti při zdravém rozumu.

U Kačerů bydlila vdova Mikšová, měla v přízemí
krám a prodávala vařečky, hrnky, mísy a dětské hračky.
Měla dceru BětuŠku. BětuŠce bylo už dávno přes třicet
a pošilhávala na pravé oko. Jinak byla pracovitá a při-
činlivá, dobrého srdce, málomluvná a pobožná. Při-
sluhovala z ochoty nahoře páteru Antonínovi. Ale
mnoho jí udělat nedal, udělal si vše nejráději sám a
nepotřeboval nikoho.

Tak prý to u něho vypadalo až hrůza! Chtěla-li
BětuŠka smýčiti, odbyl ji : ^Pavouci mají tak právo
k životu jako my lidé. Mně nepřekážejí.*

Vařil si sám. Veliké práce mu to nedalo, neboť
doma byl vegetariánem. Ale byMi pozván k obědu,
jedl také maso. Do pokojíka jeho těžko se bylo dostati.
Bud k sobě nepustil, anebo byMi kdo známý, vyšel ven
a přijal ho v síni. Lidé říkali, že má doma černého
kocoura, který po celý Boží rok z příbytku nevyjde.

BětuŠka byla Antonínovi pečlivou Martou. Zvykla
si na způsob jeho a starala se oň jako matka. Páter
Antonín nikdy ji nepochválil, ale v srdci byl jí vděčen.

Když přišel z nějaké kněžské hostiny, přinášíval
jí kornout s cukrovím. »Snězte to, Bětuško!* To bylo
celé jeho uznání.

Čas po udělení konstituce byl i u nás hybný a
veselý. Lidé dostali jinou krev, rozdíly stavů zmizely

173

a upřímnosť, láska a svornosť Jevily se v jednání. V deSti,
při hřmění a blýskání sestoupilo se jednoho dne oby-
vatelstvo na městské střelnici v národní gardu. Udělali
čtyři setniny a zvolili důstojnictvo. Promoklí táhli ve
spořádaném šiku s tureckou hudbou do města. Byla to
podívaná. Mezi důstojníky kráčel s holí přes rameno
páter Antonín. Zvolili ho za polního kaplana. Nastaly
besedy se zpěvy a deklamacemi. Páter Antonín dovedl
se ukázati. Jestliže pana Anna nabírala mužské dekla-
mací o pivě, vystoupil po té páter Antonín ^ a měl
teplou řeč o kafíčku.

»Kdo by to hledal v našem polním páteru, « říkali
mužští. »Nerausil on chodili k RubeŠovi pro nápady,
má jich sám dost!«

Začátkem dubna začaly z královských lázní vy-
cházeti Havlíčkovy »Národní noviny*. První, veliké,
samostatné noviny! Radosť k nevypsání!

Chtěli, aby páter Antonín předčítal. On podíval se
na žurnál a vložil jej do rukou krejčímu Kaóákovi^
známému to čtenáři a vlastenci. Kaňák čte. Ticho jako
v hrobě. Páter Antonín neodvrátil oka od novin a od
čtenáře. Jedva že mrknul. Proč nečetl sám? Proto:
»Národní noviny« nebyly tištěny švabachem, místo
zavřeného v stálo počátkem slov ú^ spojka i nepsala
se ypsylonem a po ^ atd. stálo i místo y. Proto páter
Antonín nečetl.

III.

Cas ubíhá, přinášejí, odnášejí. Přinesli a odnesli.

Bylo ráno, smáli jsme se, přikvačil večer, slzeli
jsme. Cas odnesl krvavé letnice pražské, odnesl slovanský
sjezd, národní výbor i říšský sněm, a všecky ty hrady

174

českých nadějí. Rozum se zarmoutil a schoulil v koutek
jen tím se tčše: Co ty nedáváš, přinese čas.

Nadešli dnové temní a smutní. Podezřívalo se^
internovalo se a zavíralo se.

Páteru Antonínovi sešedivěly silné vlasy. Nemluvil,
ba vyhýbal se každému a hleděl zamračeně. Celé dni
nevycházel z příbytku, a vyŠeMi, vyhledával odlehlých
míst, nejraději lesů. Tam sám s sebou vedl hlasité hovory,
oháněl se holí více než jindy. Dělal v duchu maso;
z koboj můžeme si pomysliti. — »Bídný čas, bídní lidé,
nešťastný národ, < volával, »a to, že upustili od pokladu
zděděného po praotcích, od švabachu, ypsylonu!*

Dostal psaní někde od Budějovic. Rozevřel je a
aniž by četl, odložil Je. Bylo psáno latinkou. Když po
té mu Bětuška přinášela vodu, požádal ji, aby mu to
přečetla.

Podpis na psaní byl: Blažej Hák, právní na od-
počinutí.

Hák byl kan^arád pátera Antonína od dětských
let. Byli krajané, bydlili v témž domě. Ač o dobrá
léta starší, opozdil se Hák pro chorobu tak ve studiích,
že asi jen o dvě léta Antonína předcházel. Jako stu-
denti kupovali české knihy a časopisy, oba vlastenčili,
oba psávali básně o lásce a pásce, o vlasti a slasti. Po-
vahami se různili: Antonín byl málomluvný, hloubavý,
opravdivý, důkladný; Blažej nezavřel po celý den úst,
život a svět bral z lehké stránky, vtipkoval rád a žertoval,
a déle nežli hodinu se nikdy nehněval. A přece se
měli rádi. Když je život rozvedl za tím a jiným po-
voláním, přiznali se, že nemají nad sebe lepších přátel.
Psali si dlouho, pak přestali, jak bývá v životě, a ne-
viděli se, leda jednou po mnohých letech.

Přítelovo psaní vzbudilo v páteru Antonínovi ra-
dostnou revoluci. Hák psal, že oba syny má dobře
zaopatřeny, že je kolik let vdovcem a že si myslí: lépe

175

odpočinouti doma, v rodišti, nežli v cizině. Dále žádal
Antonína, by mu psal, jak draho u nás a by mu vy-
hledal byt, že budou na stará kolena pospolu.

Vyhledav příhodný byt napsal páter Antonín Hákovi
důkladným pérem list a připojil ke konci: >Přijd a ne-
otálej. Co v poušti pramen v chůzi zemdlenému, budeš
ty srdci mému v těchto bídáckých dobách reakce.*

Asi pět neděl po té přišel skrovný nábytek práv-
ního Háka a za čtyři dni po té přijel Hák sám, veliký,
suchý, holobradý, se špičatou bradou a Špičatým nosem
Kdyby byl měl kníry a bméoí, a kdyby se nebyl tak
vesele díval do světa, malířovi byl by mohl seděti za
vzor k Donu Quichotovi,

IV.

»Dovol, Antoníčku, odpustíš, že ti tak říkám, třeba
té osud zapsal do cechu těch černých ptáků, dovol,
jak pak můžeš psáti ještě švabachem?*

Při tom vytáhl psaní Rulík o vo a rozbalil je.

Páter Antonín sebou trhl, jakoby naň vosa sedla.
Strčil pravici za kabát a pravil vážně a důstojně :

»Proč bych medle nepsal švabachem? Či je krás-
nější litery nad švabach?*

Hák se rozesmál: »Co ti má člověk na to odpo-
vědít?*

»Nevidí se mi, že by v mých slovech něco bylo
k smíchu,* povídal páter Antonín vážně a důrazně.

> Všecko, kamaráde! Naposledy* — při tom podíval
se do psaní a smál se znova — »a na mou věru, černé
na bílém : pět cjysařských s jk, sjvlnic s y. Deset pytlů
do toho, ty píšeš jy.*

»Povéčný to zákon našeho krásného jazyka, svatého
to dědictví po — *

176

»Jdi mně k Šípku s takovým dědictvím! Podle
všeho jsi ty poslední Mohykán ze staré gardy nebožtíka
Nejedlého. Milf brachu, stojíš na ztracené vartě !«

Páter Antonín mával kolem sebe rukama.

»Ty odjakživa, Háku, nenecháš ani mrtvých na
pokoji. Nech Jana Nejedlého odpočívati v hrobě; byl
to muž znamenitý, ctihodný!*

»A pobožný,* převzal Hák slovo; »modlil se: Ve

jménu otce, ypsylon syna, ypsylon ducha svatého.

Amen. Dejž to nebeský Pánbůh! A ty se posud tak
modlíš ?«

> Lepší byl nežli všichni vy neznabohové nové
literatury!*

»A ctihodný a znamenitý! Ptám se, co napsal
znamenitého?*

»Což Hlasatel, což jeho grammatika, nad niž posud
nemáme, co Numa Pompilius, co Kvílení? To je všecko
nic, není-li pravda, pane — *

»A zapomněl jsi na ,Vlastenští zpěvové*, za něž
dostal professuru, ten chytrák, a na knihy všeobecné,
za něž dostal císařského radu, ten reakcionář!*

Páter Antonín vyskočil. Professora, císařského radu,
doktora veškerých práv a spisovatele Jana Nejedlého
nazvati reakcionářem, slyšeti to z úst nejlepšího svého
přítele! Páter Antonín stál omráčen a něm. Chtěl za-
hřímati do duše utrhačnému příteli, ale nebyl s to.
Jazyk měl jako kus olova.

Hák pokračoval: »A tu jeho ctihodnost! Dokud
byl Dobrovský živ, pěkně mlčel s ypsylonem, leda že
si někdy za větrem ulehčil. Ale když nebylo se již
báti duchaplného muže, tu spustil na celý pluh pan
professor. Ci v tom je ctihodnost? Pak se dal do Hanky
jako tatík do chlapce, a když nemohl nic poříditi, na

177

vrchnosti hořenovské vymáhal, aby Hanku jako po-
běhlíka jali a na vojnu odvedli. Ci v tom je ctihodnost ?
Ale habeat sibi, to bych mu prominul; ale že Jung-
manna tajně u úřadu podezříval, u policie osočil a na
svržení jeho s professury pracoval : to mu neodpustím,
neboť v tom není za mák ctihodnosti, v tom je plný
pytel kalokrevné pýchy, ctižádosti a slávy chtivosti, jež
stála beztoho jen na jedné a k tomu na chromé noze
jako to jeho ypsylon,*

Páter Antonín celý vřel. Nikdy nelhal, proto se
mu také nikdy dobře nevedlo, a vyjma to y připustil
také každou pravdu bez výjimky k , srdci. Védél, že
Hák mluví pravdu, ale Nejedlý byl jenerálem ypsylo*
nistň; mohl co člověk poblouditi, ale co ypsylonista
nemohl býti špatným člověkem! Jako milovník pravdy
byl by tedy páter Antonín při slovech Hákových za-
mhouřil oko, ale to poslední o ypsylonu a o jeho
chromé noze rozpálilo jej k hněvu tak, že kasaje se
proti Hákovi pravil : »Stál Veleslavín, stál VSehrd, stál
Ctibor i Komenský s ypsylonem, proč my bychom
o něm nestáli ? V tom klíčí jádro všeho neštěstí našeho,
Že nerozumným chvatem odtrhujeme se od své minu-
losti, že boříme mosty za sebou a pouštíme se na vet-
chých Člunech v rozevřené vlny budoucnosti. Vidíme,
kam docházíme. Jest ypsylon s tou svou nožičkou vi-
•ditelné znamení naší bytnosti. V tom znamení zvítězíme
přes všechny skvělé Šplechty notářův !<

>Tys, Antoníne, kus staré zříceniny v rozkvétající
lučině naší národnosti,* horlil Hák; »jádro našeho ne-
štěstí nespočívá v zanechání ypsylonu, ono leží v tom,
ie spali jsme, když sousedé bděli, že probudili jsme
se trochu pozdě a tuze dlouho protíráme si oči. Pryč
se sny o minulosti a pryč s malichernými hříčkami!
V rukou zbraň, v hlavě světlo vstupme na půdu sku-
tečnosti. Leží-li třeba hory v cestě, však máme zdravé
A. V. SmilovskÝ: Spisy výpravné. Vlil. 12

178

ruce, abychom Je prokopali. To je moje slovo a zna-
mení, a při tom zůstanu. S Pánembohem!*

Ani nepodal páter Antonín ruky odcházejícímu
Hákoví.

Právnímu Hákovi se v rodišti jeho dobře líbilo^
Kromé pátera Antonína našel tam ovšem málo známýcb
z jasných dob mládí svého, ale to nevadilo; vždyt
každý dům, každá ulice, každý starý strom byl takovýn*
známým.

Veselou společnost našel tam také při víně a pivě,,
a čas mu pěkně ucházel. Nejoblíbenější vinárna byla
u paní 2ochové, vzdělané a roztomilé to paní, jež po-^
žívala pověsti první vlastenky v městě. U Žochů nalezl
povždy společnost, tam scházeli se delině klepy z města,
a příchozí z okolí a cizinci odkudkoli přišlí. Paní Žo-
chová měla vtip, mezi hosty nečinila rozdílu, v hovora
a v zábavě jevila takt, byla docela podle chuti právního,,
jenž žert a zábavu [miloval. Říkával : »Má zlatá paní
Žochová!* a ona jemu: »Zlatý pane!« Poslední titul
líbil se hostům a jmenovali jím brzy všeobecně práv-
ního. A zlatý pán nikdy nic nepokazil.

Od poslední rozmluvy s páterem Antonínem minulo^
několik neděl. Na blízku kdesi rozstonal se farář a po-
prosil Rulíka, aby ho zastal. Ochotný ypsylonista dlei
několik neděl mimo město. Za ten čas nasbíral si Hák
o svém příteli hromadu dat, jež zbudila v něm nepokoj..

»Nevím, nevím,* prohodila paní Žochová, ijestli
vám odpustí. On si všecko dobře zapíše, a kdo ma
sáhne na ypsylon, dobře nepochodí.*

»Vždyt jsme staří kamarádi,* namítal Hák, »ca
neprojde jinému, projde mně. Ostatně mne mrzí, že

179

jsem se s ním pustil do hádky a způsobil mu třeba
hořkou chvíli.*

Jednou procházeje se spatřil Hák pátera Antonína
na druhé stráně náměstí. Zakýval naň a šel k iiěmu.
Páter se obrátil a šel domů. Nebylo pochyby, zpozo-
roval Háka a vyhýbal se mu. Háka to zamrzelo.

»Zlatá paní Žochová měla pravdu,* zabručel si.

»Zpropadené ypsylon! Kdybych to byl věděl, byl
bych si raději dal ústa na zámek. «

Po té přemítal, má-li k Antonínovi jíti, a usnesl
se na tom. Že zítra ho z nenadání přepadne a stůj co
stůj s ním se smíří.

Posilniv se u paní Žochové na pouť k ^uraženému
ypsylonu*, Sel v dobrém humoru. Přítel náš ve svém
pokojíku dlouho neotvíral. Ale Hák nedal se odbyti,
posléze klapla závorka a dvéře se otevřely.

»Pro pět ran!« zvolal Hák. »Tys uzavřen jako
v zakletém zámku !«

»Před zlými lidmi, « odvětil páter se zvláštním
důrazem.

Právní se zarazil. Leč spolknuv pilulku uvítání
vstoupil rázně do příbytku knězova a posadil se na
stolici, nedbaje, že knihy a papíry na ní jsou rozloženy,

» Pověz, Antoníčku, proč jsi se mně včera vyhnul,
když jsem k tobě šel?*

»Protože jsem nechtěl s tebou jíti,« zněla odpověd.

»Tak! A proč jsi nechtěl ?«

»Protože jsi zlý člověk!*

♦Podívejme se ! Víš co, pusť se do mne, když mne
tu máš, a zatop mně!<

»Nemám chuti,* odpovídal páter Antonín.

»Víš co, podejme si ruce a nechme hněvu. Neslušíť
nám starým brachům. A pro takovou hloupost, pro
chromé ypsylon!*

12*

i8o

Páter Antonín nevolí zardélý prudce rozkládal:
iPravíra tobé, ypsylon není žádná hloupost! Tisíce
vašich úxěrných i není jeStě jedno vážné ypsylon. Ten
jest náhled můj, jemuž věren budu do smrti, a kdo
směje se mému náhledu, ten směje se mně, mé osobě,
mému rozumu, mé pravlastní bytosti, a tomu já ne-
podám ruky.<

Hák se v duchu usmál; byl tomu rád, že dostal
přítele do ohně.

> Odíváš barvou pravdy — ať dím s Veleslavínem —
něco, co samo v sobě lichou parou,* povídal právní
a nikoliv bez úmyslu. »Chci věřiti všecko, ať to psáno
nebo není, ale že by Člověka pravlastní bytosť ležeti
mohla v ypsylonu, k té řeči jakživ neřeknu »credo«,
a proto jsem tvou pravlastní ypsylonovou bytosť ne-
mohl uraziti.*

♦ Advokátské vytáčky! Však znám je!< horlil ypsy-
lonista. »To vaše credo! Slepičí vejce má lepší nežli
vy. Což je vám ypsylon, což slavná minulosť ctihodných
předků, což výplody ducha jejich v literatuře pod zna-
mením ypsylonu ! Maluj si straky komu chceš, mně jich
nenamaluješ. Přesvědčení, jež vpustilo kořeny v duSi
mou, je přesvědčení svaté, a úsměšky tvé, v nichž za-
vinuta zloba, k mému ypsylonu dávno hledají cesty!*

>A což nemůže se člověk zasmáti?*

»Směj se tomu, co smíchu hodno!«

»Smích má své právo!*

>K ypsylonu nemá!*

»A kdo mu je smí vzíti?*

;*Bůh!*

>A Nejedlý a Jura Palkovič!*

»K čemu mne mučíš! Licoměrníku !*

V tom vstoupila BětuŠka do pokoje, přinášejíc
nějaký list. Oba muži pro chvíli umlkli. Přerušení ho-
voru bvlo vítáno Hákovi. Chtélť rázem hovor obrátiti

i8i

a proto pravil, když Bčtuška odešla: »Co soudíš, An-
toníne, o celibátu ?«

Obrat ten byl pro Háka rozhodně nešfastn;f. Jako
každý myslící kněz, byl i páter Rulík zřejmým ne-
přítelem bezženství; viděl v něm jen nástroj, jejž vy-
myslila římská politika, aby roztrhla odvěčný svazek,
jenž kněze spojoval s občanskou společností, aby utvo-
řila z kněží odloučenou kastu, jež dobře jí sloužiti může
v boji proti panovníkům. Mělť jej za pouhý discipli-
nární zákon, jenž mnoho koukole a pýru zasel, zplodiv
konkubinát a ještě horší věci. Roku 1848 byl také páter
Antonín slovem i písmem proti celibátu horlil z důvodů
rozumových a lidomilných a nikoli sobeckých. Kdyby
Hák někdy jindy otázku tu maní pronesl, byl by za-
jisté pověděl Rulík zcela upřímně, co o bezženství kněží
smýšlí. Ale Hák volil nejnevhodnější chvíli, I soudruzi
v povolání zlobívali Rulíka s Bětuškou a povždy jej
tím rozmrzeli; ba chtěl-li ho kdo známý nabírati a za-
vadil jen o ypsylon anebo Bětušku, byl oheň na střeše.
Ubohý Hák nemyslil na nic zlého, leč okolností stala
se otázka ta jiskrou do prachárny.

Páter Antonín stanul před Hákem celý ustrnulý.
Tváře mu zbledly, rtové zmodrali a oči zářily hněvem
a lítostí. Jak v průvanu světlo třásl se a teprve po
hodné pomlčce vypravil ze sebe dutým hlasem, úryvko-
vitě, jako když kamení sype sé se stráně: *Tys člověk
do poslední žilky nešetrný a zlý. Cím ublížila tobě
ta dobrá ženská, čím já, že házíš mi do očí potupu a
nestoudné podezřívání ?€

Hák se té odpovědi ulekl, >Snad nemyslíš, Anto-
níne,« omlouval se zaražen, »že si myslím, jako bys
měl něco s Bětuškou ?«

»Ustaň!« rozkřikl se páter Antonín, »dobře, až
příliš dobřjs cítím, kam míříš svými hanebnými stře-
lami. Skoda každého slova mezi námilc

1 82

Po té šel k oknu a nepromluviv ani slova na
chlácholícího jej Háka, hleděl dolů v údolí. Právnímu
nezbylo, než aby odeíel. Šel k » zlaté paní« a pověděl
jí všecko. Ulehčil si.

VI.

Téhož dne odpoledne potkal páter Antonín paní
Žochovou.

»Jak pak je to, ''elebníčku, s tou vaší Bětuškou?*
zažertovala; »vSak mně pan právní všechno pověděl.*

Páter Antonín ani nepozdraviv šel na děkanství.
Děkan nebyl doma, Šel ke kaplanovi.

»Však já mu posvítím, já ho budu soudně žalovati
a zjednám si zadostuČinění!« zvolal téměř bez sebe
vstupuje do dveří.

»Což pak se přihodilo ?« tázal se kaplan jaksi
vesele.

>Vy to nevíte? Vždyť je toho plné město o Bé-
tušce!«

»Kdo to roztrousil?«

»Kdo? Právník Hák, ten bezbožník. Hned napíši
žalobu k soudu. <

»Co vás napadá, vy píšete švabachem a ten páni
ani nečtou.*

>Jen se smějte, holobrádku ! A kdybych měl krk
na to vsadit . . .<

Klepáno na dvéře, vstoupil Hák. Páter Antonín
chtěl odejíti, kaplan mu zastoupil dvéře. Co zbylo, než
sednouti si a hleděti pod sebe. To páter Antonín učinil.

»Jak pak to je s Bětuškou?« ptal se kaplan Háka
posměšně.

Právní na místo odpovědi přistoupil k uraženému
příteli a pravil upřímně : »Podej mně ruku, Antoníne.

1 83

Už jsme dost staří a víme, že hněvání jest hlouposť.
Odpust mné a podej mi ruku.«

Páter Rulík zastrčil si ruce nazad a neodpověděl.

»Starochu náš,* doléhal naň právní, ^nezatvrzuj
«e v srdci proti mně. Jsi člověk, křesťan, kněz, vla-
stenec. A já jsem ten starý mluvka Blažej. Což zlého
na tom, ptám-li se, co soudíš o celibátu ? Bůh ví, já
nemyslil na tvoji Bětušku!«

Páter Antonín vyskočil a běžel ke dveřím, jež byly
posud kaplanem střeženy.

»Pusfte mne, mladíku !< zvolal odstrkuje mladého
kněze ode dveří; »za žádný svět ani chvilky nezůstanu
mezi Špatnými lidmi. «

»Zvolna,« pravil kaplan, »coŽ jsem já nebo tuto
zlatý pán špatný člověk?*

»Vy ne, ale on. Ať to ví celý svět, já to dokážu !<

»Já že špatný člověk ?« tázal se Hák.

»Tys Špatný Člověk !«

>Myslíš to opravdu?*

»Docela opravdu.*

Kaplan ustoupil, páter Antonín odešel.

Hák se zakabonil.

VII.

Právní byl muž zkušený a rozumný, leč prese
všechen humor a veselou mysl in puncto cti trochu
útlý a citelný. Také posud se mu nepřihodilo, ač byl
dobrým Šedesátníkem, aby byl někdo nešetrně sáhl na
jeho česť. Pro pátera Antonína a byť jej nazval špatným
Člověkem, měl v srdci svém sto výmluv, a kdyby se
to bylo stalo mezi čtyřma očima, ne jedno, obě nad
pohaněním byl by zamhouřil oči. Ale ten »špatný
člověk* byl vysloven před svědkem, a to Háka hnětlo

i84

a přikalilo mu na více dní veselou mysl. Leč jaká rada!
Stalo se, Hák musil urážku snášeti a snášel jí, ač ne-
trpělivě. První dni čekal, že páter Antonín přijde sán>
a omluví se. Leč kdo nepřicházel, byl páter Antonín^
Páter Rulík se v městě ani neukázal. Záhy z rána od-
četl si mši a ostatní čas trávil samotářsky mezi kni-
hami a pavouky ve svém zataraseném příbytku. Leč
netěšil se dlouho z klidu ve svém zákoutí. Ještě v prů-
běhu téhož týdne zdrtila jej novina, jíž by se byl ne-
nadal ani do nejdelší smrti : právního Háka ranila
mrtvice a v hodině učinila konec jeho životu.

Věc měla se tak : Jeden z přátel Hákov^řch povo-
láním dostal se do Prahy a u večer před odjezdem
vystrojil hostinu, při níž zlatý pán nesměl chyběti^
Ráno teprve se rozcházeli a dva vedli zlatého pána
domů, poněvadž by asi sám sotva byl odešel. Přede
dveřmi příbytku najednou klesl v jejich náručí. Křísili
ho, marno, přišel lékař, dělal prostředky, marno, asi
za hodinu nebyla již naděje k životu.

Když BětuŠka Antonínovi tu zprávu přinesla, ne-
chtěl jí uvěřiti; tak byl překvapen a ohromen. Ale když
mu udala pramen, z něhož tu novinu má, sklesl na
stolici a zakryv si oběma rukama obličej dal se do*
bolestného vzlykání a plakal jako dítě.

A domníval se míti k tomu příčinu ; neboť prosto-
duchý ten muž nepomyslil, že mrtvice byla nejspíše
následkem hostiny, nýbrž bral za jisté, že Hák si vzal
jeho hněv a urážku k srdci a Že lítostí mu srdce puklo»
Myslil, že on a nikdo jiný jest vrahem Hákovým !

Jedva Že se vzpamatoval, vzal klobouk a Šel na
děkanství. Tam v chodbě potkal kaplana.

» Vidíte,* pravil tento, nic zlého nemysle, »pátere
Antoníne, již je na prkně a vy jste mu ve středu nadal
Spatného člověka.«

185

Páter Antonín svěsil malomocně hlavu a pravil
hlasem se chvějícím: »Jsem bídný člověk, zaslepenec^
Bůh mí odpusť !«

Vymlouvali mu, aby nemučil své svědomí. Marno,
nedal si vymluviti, že jest vinen smrtí Hákovou.

Po několika temných dnech a jeStě temnějších
nocech přisedl si ke stolu a psal nejstaršímu synu ze-
snulého přítele dlouhý list in folio. Pracoval o něm
přes dva dny. Jaké myšlénky ten list v sobě uzavíral,
nevíme, ale Tolik dostalo se později v obecnější známost,
že syn Hákův příteli svého otce odpověděl dopisem
velmi srdečným, plným opravdivé úcty k nejstaršímu
příteli nebožtíka otce, mluvícím lahodnou řečí smíru
a útěchy. List ten Četl páter Antonín opět a opět a
tiskl jej Často k smutnému srdci svému jako dar útěchy
a odpuštění.

Stálo však v listě ještě něco jiného.

S^n právního žádal pátera Antonína, aby si vzal
na starost postavení důstojného pomníku zemřelému
právnímu.

»Nemohu se z úřadu odprázdniti a pro ten čas
hrob otcův navštíviti. Zašlu Vám peníze, postarejte se
o pěkný pomník a vhodný nápis. Jsem jist, že nikdo
na světě nemůže lépe vyplniti žádost mou nežli Vy,
a že nikdo tak rád se jí nepodvolí, jako Vy, drahý
pane!«

Páter Antonín staral se o pomník s úzkostlivou
pečlivostí. Vážil za tím účelem cestu do Prahy a na
nápise dal si velice záležeti. V potu tváře stloukal ku
verši verš, piloval, že jiskry sršely, až sám si musil dát
svědectví, že nápisu není rovného na celém hřbitově.
V každém slově bylo aspoň jedno c a po něm y.

Pomník byl postaven, a páter Antonín vedl u vítězo-
slávě k němu paní Žochovou.

1 86

»Věru, krásný to pomník,* pravila zlatá paní;

»česť vašemu gustu, velebníčku, kdyby ho zlatý pán

viděl, líbil by se mu a přesvědčil by se, jak velice jste
ho měl v lásce. «

»A co hlavní, matko,« dodal páter Antonín s ji-
skřícíma očima, » dobře se podívejte na nápis. Zvěčnil
jsem švabach a ypsylon zlatou literou v českém mra-
moru.*

Jehla.

Od nepaměti vzdychal, píchal a vysychal »na korábe «.
Pro dospělé lidi zhruba nešil. Zákazníky jeho byli
někteří starosvětští měšťané, předkem z předměstí, lidé
to ze starého sékulum, jímž vrcholem oděvnického
umění byl volný a vytrvalý šal; pak dělníci, již živili
se v mozolech a potu, a posléze dítky z lepSích domův
až do deseti let; sumou lidé, na jichž mysl těkavý a
měnivý motýl »moda« ještě neusedl. Pro modu vůbec
8Í hlavy neumejšlel : pět anebo šest módních obrázků
přibitých mezi okny na stěně mělo nejmladší datum —
neračte se, mé zlaté čtenářky, lekati — 1850.

»Na korábě« říkali poslednímu sešlému domu
b jednom patře na konci předměstí, kde bylo od staro-
dávna mýto podle rozlámané rohatky a vybledlé ve j-
■sadni tabule, a kudy se jezdilo kopcem nahoru do Ne^
pomuka. Něco šikmo naproti korábu bylo viděti úhledně
vystavěné stodoly dvorce paní Stranické, a větry celého
kalendáře sletovaly se tam po všecky Boží časy ve
^ném s paní Meluzinou a braly notně na přetřes jeho
iirmu, černou to tabulku na jednom háku visící, jež
z té příčiny vždy visívala na křivo, brzy na levo, brzy
na právo, jaký právě duch ovládal sněmovnu.

190

Na řečené tabulce stálo žlutou hlinkou v černěno
poli:

Pavel Kubásek Zhotov :
Oděvu Oboj. Pohlaví.

Kubásek vypadal jako každý krejčí z mody vyšlý-
a v rumy zapomenutí se propadající, jenž na stará
kolena ocitl se »na korábe « ; byl hubený jako Šindel,
vysoký jako hřáda, přihrbělý jako starý komorník ; pleti
byl neuíeženého kozího sýra, Šňupal a dbal přísně ana
úzkostlivě na Čistotný zevnějšek. Kdykoli vystoupil
z korábu, byl vždy ulízán a ulíčen, že radost byla
podívati se: kalhoty měl vždy na Štruple, kabát černým
až po krk upjatý, placatou čepici co nejsolidněji na
hlavu posazenou a boty vyleštěné. A co do chůze,,
věru nezadal si nic se samým panem purkmistrem : Šel
vážně a opatrně, vyhýbaje se starostlivě blátu a loužím,,
nikdy o nikoho se neotřel, a nedopustil také, by někdo-
za chůze otřel se oň. A nitro jeho připadalo pěkné
k zevnějšku : s každým člověkem měl dobrou vůli a
vázl-li někde nějakým dloužkem — což věru není div
za našich zlých časů! — a nemohl-Ji svým závazkům
býti práv, vedl si vždycky s věřiteli tak rozšafně, že
mu rádi vždycky posečkali, vidouce v něm dlužníka
poctivého a spravedlivého od čepice až do podpatkův^

Kubásek zkusil životem dost a dost. Bývaly časy,,
že bydlil na náměstí a od vánoc k vánocům tři. Čtyři
tovaryše živil. Leč růžový ten čas odkvetl: vzal se tu
přímo z Vídně krejčí Vaňous a stříhal tak na šaty, že
samému Kubáskovi z toho pot na čele vyvstával. Vaňous
ho zastínil, Vaňous mu odloudiJ nejlepší domy, Vaňous
ho zabil. Panu mistru Kubáskovi bylo přestěhovati se
na předměstí a z předměstí postupem času až na korábe
Starosti, nedostatek, bída věšely se mu na šosy a nedaly

se setřásti, a rausil je přijati za stálé a vérné společníky-
své domácnosti.

Leč při tom při vřem nepozbyl mistr Kubásek na
s\é cti ani tolik, co by třasořitka na svém ocásku
unesla. Dostalo se mu ovSem časem pořádného dosti-
učinění; Vaóousa strhl jiný nový Vaňous až du smetí,
tak že skoro v necti dokrejčoval, ale co z toho měl
Kubásek? K učedníku, neřku-li tovaryši již se ne-
zmohl, a třeba měl hodnou manželku a hodné děti,,
bolestným starostem neviděl ani kraje ani konce, a ač
se modlil na předpis. Štěstí se již nedomodlil.

Družka jeho dní i nocí, semper íidelis, paní Ku-
básková, byla s ním ve stejných letech a byla starostmi
všechna ztrápena a uhnětena. Věru, odchovati sedm dětí
v bázni Boží a poctivosti lidské, jest úloha, jíž my mu-
žové ani s dostatek odvážiti neumíme. Tři z nich ovšem
vystrojila do rakviček, ale ty ostatní byly zdrávy jako
řípa a měly papárnu jako pekárnu, a v domě nebývalo-
zhusta ani hrsti mouky, ani mírky bramborův, ani
skývy chleba, a Kubásek i Kubásková musili často za-
chovávati přísnou dietu beze všeho předpisu lékařského.
Truchlivý ten osud žaludku snášeli s tureckou resignací,.
vždyť nemohli přece děti poslati po městě na proso.
Tomu bránila česť rodiny jich, jež i za nejtužšího ne-
dostatku byla jich polovičním Pánembohem a již před
světem skutečně zachovali neposkvrněnou. Když Ku-
básek nějaký ten oběd vyběhával, říkával si v duchu :

»Nějak bylo, nějak bude; bez víry nedostaneš se
do nebe!«

A nějak vždycky bylo ; my lidé, již jsme zvyklí
do sytá se najísti, ovšem nechápeme jak, ale Kubáskovic
zachovali svou česť, a děli jejich byly zvedenější, nežli
děti z nejbohatších rodin ve městě.

Toho času, o němž vypravujeme, měli své děti
vesměs zaopatřeny. Nejstarší, Karla, byla v Praze služkou.

1,92

u páni radové Třebické. Byla v dobrých rukách a měli
ji rádi. Vždyť pan rada nedávno, když přijel do svého
rodiště na prázdniny, osobně zašel si ke Kubáskovům
a nemohl jim dceru jejich ani dost vynachváliti. Vida
ve všech koutech nedostatek, daroval mistrovi pětku,
zalhav si, že mu ji po něm Karla posýlá. A uhodil při
tom na pravdu, nebof almužnu byl by sotva Kubásek,
a třeba i z jeho ruky, přijal. Nejmladší, Fanča, byla
za chůvu v Plzni, v domě velmi spořádaném, a děti
prý ji měly radši nežli samu mamá; to vypravoval
Kubáskové forman Hranická, jenž jezdíval do Plzně
a všecko na vlastní oči viděl. Ostatní dva synkové byli
oba krejčími. Starší ve Vídni a náladší až někde v Te-
rně sváru. Nebylo v roce svátkův, aby nebyli rodičům
po několika zlatkách poslali. Kubásková pokropila ty
peníze vždycky slzami a Kubásek chlubíval se kam
přišel, jaké hodné děti mu Pánbůh dal. Že jeho zá-
sluhou jsou hodni, nikdy ani slovíčkem se nezmínily
ale rozvážlivým lidem nemohl ústa zašiti a ti mu Často
tu chutnou pečínku po míse strkali, jako na př. starý
regenschori Putynka.

Putynka byl vyhlášen za přísného morousa, a teprve
když někdo za zlatku si chvály dobyl, chválíval ho
za groš.

Kubáskn měl ve své zlaté knize, předkem proto, Že
tloukl tak dobře bubny, jako nikdo ve městě. Kubásek
počítal pausy na vous a ťukl vždy v pravý Čas, a kdyby
byl měl v celém krédu jen jedinou osmerku; a jeho
vír na bubny v intrádách! Sám Putynka něco podob-
ného nevyvedl, aČ se kolikrát v tom cvičil.

Inu, krejčovské ruce! Lehké jako pírka a pružné
jako struna ! Rád by si byl leckdo z hudebníků za-
tloukl bubny, ale Putynku ke svolení nepřimámil.

»Bud uhel nebo sníh,« říkával starý Putynka ;
í>popel za nic nestojí !«

193

Tím rozuměl, že nechtěl ničemu polovičatému,
prostřednímu, že chce člověka celého k bubnům, a tím
byl mu jenom Kubásek, jenž si také na svém umění
velice zakládal. O větších svátcích nezameškal ani jednou
hrubé mše; čas ten již obětoval bubnům a Pánubohu.

Kubásková byla takto hodná, pracovitá a trpělivá
žena, ale jazyka dar svěřil jí Bůh jako každé Slovance.
I kromě tlučení bubnů na kůru měl muž její jiné své
slabiny, k nimž nemlčívala. Tak jako každý krejčí síval
rád v neděli a slavíval rád modré pondělí. V ten den
čítával rád »kroniky«, jež mu učitel Živna zadarmo
půjčoval. Když byl Kubásek v kronice, mohla pod ním
stolice doutnati, od kroniky se nehnul. A někdy nebylo
ani na oběd; odkud se mělo v Kubáskové andělské
trpělivosti nabírati? Mírně a několikráte napomínala
Kubásková manžela, aby se šel po nějakém výdělku
ohlédnout. Kubáska bral dopal. Jak se měl od Husa,
Žižky, Poděbrada odtrhnouti a jíti po výdělku ? Slovo
dalo slovo, tu i tam třeskl výstřel, šarvátka tu byla
jako na koni. Do Kubáskové vjela inkvisitorská jiskra,
hrozila, že mu Kroniky spálí. Všecko snesl mistr, ale
takové >jezovitské« surovosti nesnesl, ač byl takto po-
božný člověk. Hejno výčitek lítalo mu kolem uší, tekly
slzy; Kubásek šel pro kartáč. To bylo jisté znamení,
že půjde z domu, neboť nežli vyšel, vykartáčoval se '
pečlivě Kubásek od čepice k botám. '

Tato stroji vosť nebyla Kubáskové po mysli. Mistr
měl na př. někam jíti pro práci. I vypravoval se
k vycházce jako chudý král do boje. Mistrové došla
trpělivost. Napomínala ho, aby nepromarňoval tak dra-
hého času.

>Svatý apoštole národův!« odsekl Kubásek; >ne-
půjdu přece na ulici jako nějaký otrapa !«

Taková odpověd dopálila manželku jeho. Vytáhla
stavidla, a proud se hnal přes Kubáska.

A. V. ŠmiloyskÝ: Spisy výpravné. VIII. i3

194

»Je to kříž s vámi ženskými !< naříkal mistr uši
si zacpávaje.

»A já mám s tebou nebe!« vlípla mu Kubásková
do očí a spustila litanii, co všecko s ním již zkusila,
že mistrovi zaléhaly uši. Nebylo na jiném, nežli ohlí-
žeti se po dveřích.

I jinak býval mistr náš při svém řemesle umíněn,
z čehož mu pelyněk na hubené jeho roli životní rostl
do honu. Mistrová by nám mohla kroniky o tom vy-
právěti, a když byla nejvíce dopálena, měla naň střelbu,
jež duši jeho sestřílela na hromadu a které jenom
zřídka a vždycky naposled užívala. Střelba la zahrnuta
byla v jediné větě:

»Pro jehlu pálíš svíčku!*

Pořekadlo to, na pohled nevinné a nepříliš ob-
sažné zavíralo v sobě pro Kubáska velmi smutnou
historii.

Neberte mně za zlé, ale musím vám ji pověděti.

Četli jste třeba již větší hlouposti nežli tu, kterou
ode mne uslyšíte. Nu, a pak — moudrý člověk čte
jako Kubásek své kroniky: nečte, by jen četl a zapo-
mněl na vezdejšek, ale aby z toho něco měl pro Život.

Dobrý člověk by nevěřil, jak důležitá věc v krejčovině
jest jehla. Nemyslím to jen theoreticky, jako že krejčí
jehlou vezdejší chléb si vydělává, ale beru to z prakse.
Není jehla jako jehla. Některou jehlou nepořídíš nic,
a kdybys byl Krachem anebo Mottlem. Jinou ušiješ
tři kabáty, pět nohavic, deset vest, a z jehly stává se
teprve jehla. Ona se povede! Niť navlékneš třeba po-
tmě do ní, v prstech drží se sama a což krejčoviny
korunou : ona ti šije sama. Dobří krejčí mívají takovou
>svou« jehlu; kdyby jim někdo druhý na ni sáhl, strhují
povyk; berou ji s sebou i o modrém pondělí na pro-
cházku, pěkně a pevně zapíchnutou, a mnohý krejčík
i když svou milenku k srdci vine, nezapomíná při tom,

195

aby nepřisel o svou jehlu. Taková jehla bývá neumoři-
telna jako právní vědéní lidu.

Takovou jehlu měl i náš mistr Kubásek. Jak dlouho
ji měl, ani nepamatoval, ale s mysli ji nepustil i když
počítal pausy v kostele při bubnech. Kdyby mu ji
někdo byl hodil mezi sta jehel, byl by ji z nich vy-
hledal, a přece neměla žádného zvláštního znamení ve
«vém průvodním listu. Ta jehla šila mu sama, píchala
<io látky jako jed a protahovala se mu jako úhoř ; když
docházela niť, zastavovala se takořka sama, jakoby vě-
děla, že bez niti padá v nicotu.

Řekněte mi, jak neměl si jí vážiti, jak neměl ji
milovati, jak neměl si na ní zakládati!

Byla sobota před svatodušním Božím Hodem. Ku-
básek měl asi deset dní velice na pilno. Díla se mu
sešlo, že nevěděl, co dříve vzíti do ruky. Byly to
ovšem jen Šaly pro děti a pro chudý dělnický lid; ale
ti těší se více na nové Šaty, do nichž se o svátcích
obléknou, nežli kdo jiný. Kubásek to věděl jako roz-
vážlivý člověk a šil, až ho ruce a celé tělo brnělo.
I noci nastavoval, aby slovu dostáti mohl, a o modrém
pondělí před tím přečetl jen jedinou kapitolu z nové
knihy od učitele Živný, a i pro tu dostalo se mu od
manželky výtopku. Kubásková mu pomáhala, kde mohla,
vždyť byla beztoho polovičním krejčím, a nikdy nic
nezkazila. Bohu díky, práce mu Šla pěkně od ruky!

Do soboty do večera byla téměř všecka práce ho-
tova, všechny kousky odneseny a odvedeny. Zbývala
jen jedna věc, a to hlavní, a tu si mistr nechal na-
posledy, proto že se chtěl jí ukázati. Příznivec a přítel
jeho, učitel Živna, měl vedle samých děvčátek jediného
synáčka Vašíčka, kterému docházel čtvrtý rok. Vašíček
byl tatínkův mazel, ba Pánbíček, a měl na Hod Boži
svatodušní dostati první kalhoty, první kabátek, sumou
první mužské šatičky.

1 3*

196

Moudrý Ku base k dobře véděl, co to u dítěte zna-
mená dostati první kalhoty, a Živna nemusil mu ani
přikazovati, nebo docela na duši věšeti, že si ho do
smrti rozhněvá, jestliže Vašíček na Boží Hod nebude
míti šatičky hotové. Vašíček chodil již od čtvrtka se
služkou ke Kubáskovům se vyptávat, jsou-li již kalhoty
ušity. Kubásek mu dával těšínská jablka, slibuje svato-
svatě, že nejdéle na Boží Hod v sedm hodin ráno ša-
tičky hotové přinese; při tom přidával, že budou ty
Šatičky jako z cukru a že se jistě každý chlapec na ulici
bude po něm ohlížeti. Ještě v sobotu, když b^la Ku-
básková v trhu, zachytila ji paní Živnová a pohrozila
jí, jestli pan mistr slovu nedostojí, že jí ani muži jejímu
věčně. věk ftv nebude směti na oči. Upomínky ty dotkly
se Kubásky jako déšť husy: jak by mohl on z krejčov-
ské liknavosti Živno.vi radosť na Boží Hod pokaziti!

Byla sobota před Božím Hodem ; chýlilo se silné
k večeru a venku se již pomalu stmívalo. Kubásek měl
již Vašíčkovi na Šaty střiženo a všecko již na Šití při-
praveno. Bylo jen potřebí k dílu si sednouti, do půlnoci
mohly býti Šatičky hotovy, záhy z rána mohl je vy-
žehliti, Kubásek byl ovšem vícedenní prací zmožen,
také se dnes v noci jen málo vyspal a klapky ho ma-
čkaly na očích a prsty trochu brněly, ale s věcí mu-
sitelnou nelze odkládati i kdyby měly ruce upadnouti.

Kubásek něco k večeři pojedl a žmole ještě v ústech
chléb, vyhledal si »svou« jehlu, navlékl ji a dal se do
práce. Manželku poslal si k ^červenému volu* pro žejdlík
piva na posilněnou. První a druhou niť šťastně vyšil ;
když navlékal třetí, stalo se mu něco, co se mu již
dávno nestalo; »jeho« jehla vypadla mu z rukou.

Pobožný mistr v duchu zaklel a jal se ji hledati,
ale ač měl takto dobré oči, nalézti ji nemohl. Mistr
zaklel po druhé, tenkráte již nahlas, a brzo po té po
třetí, leč jehly nikde nebylo; byla ta tam, jakoby

197

dábel sám do ní zavichřil. Kubáska popadla zlost a ne-
vrlosť, až mu žíly na Čele nabíhaly, a hromy se mu
sypaly z úst za zpropadenou jehlou. Pak si vzpomněl,
že již dobře není viděti na hledání. I rozsvítil dvou-
krejcarovou svíčku, jež ležela na polici, a svitě si po
jehle hledal znovu. S nahnuté svíčky kapal potůčkem
lůj na podlahu.

V tom vrátila se Kubásková s pivem. Spatřivši to
divadlo rozčepejřila se.

>Což jsi starý, pozbyl rozumu ?« pustila se do muže.
>Vždyť jsem s těžkostí po obědě podlahu vydrhla na
ty Boží svátky, a ty mi ji celou lojem zneřádíš!«

Kubásek mlčky hledal dále; Iftj se svíčky kapal
jako dříve.

>Pro Boha tě prosím, co mi to na vzdory tropíS? To
jsem přece jakživa neviděla, < rozehřívala se Kubásková.

>A ty mně mlčíc odpovídal nevrle mistr, hlavy
oepozvednuv; » upadla mi někam, vSickni černí vědí
kam. Nemá noh. Daleko nemůže býti.«

» Ještě ke všemu se dej do látrování! Co ti upadlo ?«

»Jehla!«

»Ne vídáno!*

Kubásek se vzpřímil a opovržlivě díval se na ženu.
Hlavu měl všechnu krví zalitou od přílišného shýbání.
Vteřinu si vzal Kubáskovou očima na mušku a dodal
důrazně a hlasitě :

»Moje jehla !«

>To je rámusu !« odsekla Kubásková. »Nech jehlu
jehlou a vezmi si jinou ! Pro hloupou jehlu nespálíš
dvoukrejcarovou svíčku !«

>A povídám ti, matko, nepopichuj! Hloupá jehla!
Ty víš, co byla moje jehla! A kdybych měl voskovou
Čivrtliberku spálit, já ji musím nalézti a musím !«

»NeŽli ji najdeš, mohl jsi míti kalhotky hotovy!*

Kubásek udeřil na stůl, až knoflíky skákaly,

»Povídám ti, ženo, nemuč mne! Ty musíš mít?
vždycky něco naproti, vždycky nějaké jedovaté slovo,,
že se duše po něm v člověku obrací! Rozsvěť raději
lampu a pomoz mi hledat!*

»To by mně scházelo, abych s tebou ještě bláznila!*

Kubásek vrhl sebou na stolici, že v něm kosti*
zachrastěly. Vytřeštil na ženu oči a mlčel. Kubásková
vyšla ven. Když se po chvíli vracela, seděl ještě na
svém místě se svíčkou v ruce, jejímž lojem měl celou
jednu nohavici pokapanou. Mistrová zatím trochu vy-
chladla a pravila nutíc se k mírnosti:

»Vem, tatíku, jinou jehlu, napij se a dej se do-
práce. Beztoho jsi tyto dni se nevyspal. Nebudeš^
s prací do zítřka hotov!*

>Že přece uznáváš, že jsem prací zmořen! Jak se-
mám dáti do práce, když nemám svou jehlu ? S jinou,
už dnes nic nedokážu. Já to vím. Najdi mi ji ; já ne-
cítím už ani hlavu. S jinou jehlou už na práci ne-
sáhnu!*

*To si jen tak myslíš,* odpověděla mistrová a.
hledala se svíčkou, jež už pomalu dohořívala. Po jehle
nebylo ani potuchy. Svíčka dohořela.

»To je hospodářství!* rozmlouvala; »pro jehlii«
spálí svíčku!*

»To jsem už slyšel !* zasípal mistr, vyskočil, a jako-
by ho vosa štíj)la, vzal Čepici a vyrazil ze dveří.

Kubásková si utřela zástěrou ústa a pomyslila si i
»ať si jde, aspoň trochu venku vy větrá a vychladne.*
Rozsvítila lampu, vzala nůž, odškrabovala lůj s podlahy
a dala se do drhnutí znečištěného místa. Trvalo hodnou,
chvíli, než byla hotova, a vzpomněla si teprve pak na.
tatíka, kde je. Kubásek nepřicházel. Sběhla dolů se
schodů k oběma sousedkám, aby se po něm poptala.

Mistra tam nebylo a pověděly jí, že neslyšely ho
jíti nahoru. Kubásková vyběhla před »koráb* na silnici

199

a rozhlížela se. Venku byla již tma a mělo se na déšt;
odnikud nebylo žádných kroků slySeli. Mistrovou po-
jímala úzkost pro muže. To jí jeStě nikdy neudělal,
co byli spolu, a pro takovou hlouposf, pro mizernou
jehlu, jež jsou dvě, tři za krejcar. Tu někdo od města
přicházel, šel jako o sudech, byl patrně opilý. Aby to
byl Kubásek!

Krev i dech se v ní zarazily. Chodec se přiblížil,
Kubáskové spadl centnýř se srdce. Muž její to nebyl!

Rozběhla se do předměstí a šla se k >volu< podívat.

Tam vůbec ani Kubáska nebylo.

Jinam do hospody ani nepřišel. Mistrová se vracela
domů.

Ze dvora paní Stranické vyšel jí čeledín do cesty.

»Jste to vy, Kubásková?«

>Jsem. Neviděl jste Kubáska ?«

» Právě že jsem ho viděl. Chodí za dvorem u studně.
Já se ho ptal, co tam dělá, ale jemu není hrubě do
řeči.*

Kubásková vyběhla jako šipka se silnice nahoru
na mez a podél stodol za dvorec, kde byla studeň.
Studeň ta stála již mimo dvorec a nebylo tam ani za
dne veselo.

U studně stál její muž. Kubásková sběhla k němu,
popadla ho oběma rukama za loket a promlouvala
k němu laskavě a měkce :

♦Staroušku, pojd domů^ vždyť je venku chladno,
mohl bys se nastuditi. Pojd, můj starý, pojd; pivo ti
všecko vy větrá. «

»Dobře, že přicházíš, Ženo,* odpovídal temně mistr.
»0 čtvrť hodiny později a byl bych tuhle ve studni.*

Kubásková se otřásla omrazem.

»Jdi s takovou hříšnou řečí, staroušku 1 Vždyť jsi
křesťan a tolik jsme již spolu unesli, a zítra je Boží
Hod . . .*

200

> Právě, Boží Hod! A já nejsem už dnes k práci
a Živnovu chlapci šatiček nedodělám^ a slíbil jsem svatě,
že to bude. Jsem špatný chlap, že slova nedodržím
a ještě k tomu Živnovi, jenž mně tolik dobrého udělal,
a pak Vašíček těší se na nové Šatičky jako na smilování
Boží. ó, to mně do smrti z hlavy nevyjde!*

»jdižiž s takovými myšlénkami! Nemožnost je
hemožnosť! Já to u Živnu všechno vymluvím. Pojd,
starý, dnes uŽ pracovati nemůžeš; tolik nocí jsi se ne-
vyspal, odpočineš si. Pojd, a zítra budeš zase jako mník.
Vašíček může míti Šatičky na druhý svátek.*

Kubásek dal se odvésti. Doma vypil pivo a žena
mu uvařila květ z černého bezu. Dal se svléci a uložil
se do postele.

Kubásková od něho neodešla, pokud neusnul. Bylo
to už dávno po půlnoci.

Ráno, sotva že si promnul oči, podíval se Kubásek
nejprve na stůl při okně, kde ležely nedodělány Vaší-
čkovy šatičky. Zasmušil se a roztesknil.

Kubásková měla již téměř snídaní uvařeno. Obrá-
tivši se k němu, laskavě hovořila :

>Spi ještě, tatíku, spi, nemáš nic promeškáno. Jak
se nasnídám, poběhnu k Živnovům, abych to za tebe
spravila. Nedělej si brykulí, všecko bude dobře. Až
přijdu, pěkně se nasnídáš a oholíš. Máme Hod Boží,
musíš na hrubou a zatlučeš si pěkně na bubny ! K obědu
udělám ti telecí na cibuli a seženu ti někde okurku
na salát.*

Mistr podíval se mlčky na hodiny u dveří. Bylo
již skoro půl sedmé; v sedm hodin nejdéle měl dílo
odvésti. Vzdech se mu vydral ze sklíčených prsou
Kubásková si uvázala nejlepší svůj šátek na babku a
přehodila si vlňák, značně již ošumělý, a podiva vši se
na chvíli do zrcátka na stěně, odešla. Mistr vstal a šel

20I

hledat svou jehlu, div si oči po ní nevyhlížeje. Jehly
nikde nebylo.

»To není samo sebou,« bručel sám pro sebe, »to
]e zlé znamení. Bohu bud poťučeno!*

Usedl si, sepjal na klíne ruce a svěsil hlavu. Vzpo-
mněl si na studeň za dvorem Stranických a na všecky
ty včerejší mySlénky, jež ho tak omámily, že málem
byl by do studně skočil. Stud, lítosť, hanba div ho ne-
připravily (3 rozum. Kdyby tó tak někdo ve městě
věděl, co by si o něm pomyslili ? Vědomí, že on, starý,
rozSafný muž, tak hanebného skutku se dopustiti chtěl,
tak jej stýralo, že se až na bědy na sebe omrzel.

> Pavle, Pavle, « káralo jej siýrané svědomí, »kam
:se poděla tvá česť? Jakou šerednou odvárku jsi to sobě
připravil? !«

Vstal a chtěl se mýti; leč vzpomněl si, že není
ještě oholen; konal k tomu přípravy, postavil si hrnek
na stůl a opřel oň zrcátko. Namydlil si tváře a přitáhl
břitvu. Začal se holiti, leč ruka se mu třásla až běda!
Řízl se, krev se mu objevila na tváři. *Nu, nebude tak
zle,* pomyslil si a pokračoval. Najednou sebou trhl
a vykřikl. Celá pravá tvář mu okrvavěla a krev smíšená
s mydlinami řinula mu potůčkem. Vstal. V tom vrátila
se Kubásková. Spatřivši muže okrvaveného zbledla jako
smrť. Nemyslila jinak, nežli že se podřezal.

»Pro Krista Pána! Tatíku!« vykřikla zděšeně.

>Dej mi vodu, uměj mne; všecek jsem se pořezal. «

Kubásková jej omyla a oddechla si. Přes levou
tvář měl nahoře menší, ale pod tím dlouhý šrám.
Krvácel stále, krev se nechtěla zastaviti. Mistrová na-
trhala hubky a zalepovala mu šrámy. Konečně byla
s operací hotova. Kubásek se podíval do zrcátka.

>Ach, zle je, zle !« naříkal žalostivě. »Já dn^s ne-
budu moci na kruchtu. Kdo bude tlouci bubny? ó, moje
reputace! U Živný padla a u Putynky padne také.

202

VSecko se proti mné obrací! Měl jsem raději skočiti
do studně!*

»Vždyť není ještě osm hodin a do jedenácti bude^
moci do města i do kostela.*

»To bohdá neučiním. Aby si lidé myslili, že jsem
nějaký ochlasta, nějaký práč z krčmy. Udělej mi. Ženo,
po vftli a mlč mi ! Jsem člověk hodný politování.
Ponech mě mému osudu !<

» Vždyť si můžeS Šátkem tvář zastříti!*^

Kubásek vrtěl hlavou a zmalomyslněl. Oplakával
v duchu svou ztracenou česť. Celé dopoledne proseděl
mlčky; když bylo jedenáct hodin, uronil slzu jaká
hrách. Nesnídal a v poledne ani hrubě nejedl. Sousta
mu tak rostla v ústech, že nemohl jich spolknouti.

Po obědě hrabala se Kubásková v šatech na věšáku,
jenž zastupoval almaru, a tak ze zvyku prohledávala
kapsy u všedních šatů mužových. Najednou radostí
vykřikla :

>Už ji raám!«

Kubásek vyskočil a oči se mu zajiskřily. Žena
přinášela mu »jeho« jehlu; byla v kapse u vesty. Bůh
milý ví, jak se tam dostala. Spadla tam asi, když na-
vlekal do ní třetí niť. Kubásek oživl jako chameleón,
když po dlouhodenní pouti z Egypta pokropí se vodou.
Poslal si pro Žejdlík čerstvého piva, sedl ke stolu a
dal se do šití na Vašíčkových šatičkách. Večer byly
hotovy, mistrová odnesla je k Zivnovům a prosila tam
znova za svého muže.

Kubásek se bál zrovna do města, z daleka vyhýbal
se Živnovi i Putynkovi. Jednou však z nenadání potkal
se se Živnou. Učitel mu vyčetl pořádně levity a Kubásek
ani nemukal. Ukápla mu jenom při tom slza. Ta slza
Živnu obměkčila. Podal mistrovi ruku a řekl mu, jen
aby si zase přišel pro nějakou knihu. Téhož dne volal
naň již Putynka, regenschori. Ten byl horší patron

203

a podal si Kubáska tak, že nezůstalo na mistrovi suché
niti. Kubásek přijímal mlčky zasloužené v/čitky, a když
Putynka chtěJ mermomocí věděti, proč na Boží Hod
opustil své bubny, pověděl mu všechno, co se mu-
s jehlou přihodilo. Putynka ho vyslechl, vážně vzal
šňupec, odvážil jej v pravé ruce a šňupl si hlasitým*
svým způsobem. Chvíli pomlčev odpovídal pohnut:

>Pozejtří máme placené requium o deváté. Přijdte,
Kubásku, tlouct bubny. Dostanete zlatku!*

Od nebožtíka Putynky mám tu celou historii o jehle.
Lidé říkali o Putynkovi, že je moudrý člověk, a to
proto, že když něco ze života vypravoval, nikdy ne-
mluvíval do pole, nýbrž jistý účel s tím spojoval, kterým
obyčejně ke konci zřejmě projevoval, aby mu bylo dobře
rozuměno. I jehla Kubáskova jeho moudrosti neutekla.

»Ruku na srdce,< pravil ke mně na konec, »ne-
má-li i každý z nás svou jehlu, pro niž spaluje svíčky ?
Ale nejen my, lidé o sobě, i celí národové . . .«

>Dávám vám za pravdu, <" odvětil jsem, *já aspoň
už kolikráte spálil svíčku pro jehlu. Jsme již my lidé
takoví: pro nepatrnou věc obětujeme někdy mnoho,-
nezřídka i blaho své.c

»Tak, tak, můj zlatý pane,4: dokládal Putynka^
>ale nesmíme také zapomínati, věc i sebe nepatrnější
rozumně a zdravé odvažovati, poněvadž věc na oko
malá může míti veliké následky. €

>Pravda,< přisvědčil jsem mu, »paklík sirek zajisté
za krejcar jest, ale zápachu z něho za pět českých. <

»Tak, tak,< liboval si a nabízel mi svou tabatěrku».
Bylo to veliké vyznamenání, nabízel- li Putynka ně-
komu ŠĎupec. —

Pan kontribuční.

Zahalen v oblak poesie kráčíval pan kontribuční Ko-
lenec z příbytku svého v Děkanské ulici do ber-
ního úřadu. Všechen zjev tohoto pána byl produševněn
tragikou, pravou a živou, jakou zplozuje život, týž
život, v jehož proměnlivém kalendáři panují zlé větry,
svívajíce kvítí blaha trpce zaslouženého do tůně za-
pomenutí.

Byl mně povědom pan kontribuční z kostelního
kůru. Když byla jen poněkud slavnější mše, hrával na
první housle, a sotva že doznívalo >Dona€, tlačívali
jsme se již my chlapci k němu, bychom mu nástroj
jeho domů směli nésti. Popustiv struny opatrně jako
drahou masť ukládal housle do pouzdra Červeným aksa-
mitem vyloženého a povrchu velmi úhledného, vybral
očima jednoho z nás a dal mu je nésti. Já byl poněkud
s ním do přízně a domníval jsem se, že mám k houslím
větší právo nežli jíní hoši, a také jsem mu nejednou
housle domů odnesl, dostav obyčejně nějaký pamlsek
od cesty. Pokud snáším pamětí, byl již tehdáž pan
kontribuční zamlklý, málomluvný, a dával si vůbec na
sobě záležeti, jakoby byl z panské krve. Úcty dostávalo
se mu ochotně a nelíčené se všech stran a obíhal
o něm městem jeden hlas, že jest to pán řádný a po^

208

čestný, k nižším dobrotivý, k sobě rovným přívětivý
a lahodný a naproti vyšším jen potud pokorný, pokud
připouštělo vědomí jeho vlastní důstojnosti a bez-
úhonnosti.

U Kolenců jsem si obyčejně pohrál s jediným
synem jejich Ferdinandem; s Boženkou, druhým dítě-
tem jejich, nebylo mně dobře do hry. Bylo to děvčátko
těkavé a svévolné, a nedosti sličné. Školní hoši někdy
za ní pokřikovali, že má oči jako Žába z kalu, a ona
se s nimi za to honívala a nejednou některému vakem
s knížkami dala na pamětnou.

Choť páně Kolencova byla pěkná paní, přihlédla^
štíhlá a útlá, a linie jejího profilu byly po hellensku
ladný. Ruce její, na nichž mívala plno prstenů, byly
jako z úbélu a tak lepotvárny, že i jako chlapec jsem
si toho všiml. Lidé neměli ji tak rádi jako pana kon-
tribučního a věděli jí ne jednu hanu. Říkávalo se u do-
mácích stolů, že si Kolenec hodnější paní zasloužil, že
když pán jest v úřadě, a tam byl skoro po celý den,^
o děti hrubě se nestará, jim ve všem pouští vůli a
příliš je nechává běhati, že by se zabila po kávových
společnostech a klevetnictví že jí nad mandle a dorty.
Také se povídalo, že pan kontribuční proto jest tak
smuten a zamlklý, že v domácnosti po jeho nejde a že
ho domácnosť netěší, a aČ on ani k živé duši něčím
podobným neprohlesnul, přece tomu dávána obecná
víra a spoléháno na služebnou chasu, jež nepovolané
z domu vynášela smetí. Posléze proskakovalo i po
městě, že milostpaní bez vědomí manželova se zavazuje
v dloužky dokonce prý u židův.

Tak hovořilo se po domech a třeba i po ulicích^
ale do očí panu kontribuČnímu se nikdo s něčím ne-
dobrým neodvážil, neboť ač byl vážen, ctěn a snad
i milován, důvěrných přátel neměl. Podle povah svých

209

nikdy jich nehledal, ano když se mu i důvěrnější
přátelství nabízelo, spíše ruku do kapsy dal, než aby ji
ochotně podával. Nebylí družný, a besední stůl mu
nebyl po mysli, a ač byl dalek sobectví a vůbec o lid-
stvo a jeho touhy se zajímal: lidí samých do srdce
svého nepouštěl, uzavíraje se rád před nimi do ústraní
vlastního mínění a přesvědčení a vlastních zkušeností.
Kromě úředního povolání žil u vlastním svém světě,
y němž hudba a předkem housle první jeho byly po-
těchou, radostí, rozkoší, princeznou věčně mladou a
spanilou v zakletém zámku. A ty housle v jeho náručí
nehrály, ale Šeptaly, mluvily, zpívaly, jásaly, plakaly,
naříkaly. Za teplých nocí letních stávali lidé v ulici,
kamž otevřeným oknem z pokoje pana kontribučního
hudba z jeho houslí se linula. Běda, kdyby byl někdo
se zapomněl a radostí zatleskal : okno se uzavřelo a tak
brzy neotevřelo.

A not měl pan Kolenec celé stohy a většinou
vlastní rukou opsaných.

»VidíS,« pravil mi jedenkráte, když jsem pouzdro
s houslemi mu odevzdával a do krásné almárky s no-
tami se zadíval; >ty noty dostane všecky Ferdinand.*

»A housle také?«

>Také, bude-li se dobře učiti. «

Ferdinand byl při tom a pojídal zcela netečně
rohlík s medem a máslem.

Dokud nechodil do Školy, byl Ferdinand mazlem
pana kontribučního. Potom se otec v projevech lásky
své mírnil, ale v srdci náruživě miloval hocha, jenž byl
spíše povah drsných nežli jemných. Byl to hoch sličný,
rusých kučer jako otec, a oČi měly zrovna tak hlubokou
mořskou zeleň jako oči otcovy. Učení ve škole nebral
si příliš k srdci, a maje dobrý sluch a pěkné schopnosti
pro učení na piano a housle nikdy nebyl nadšen.
A. V. Smilovský; Spisy výpravné. Vlil. 14

210

»Vše se časem podá, až otevře se mu rozum, «
těšíval se pan Kolenec a skládal důvěrně všecky naděje
v budoucnost, jež du§í jeho hýbaly, v syna svého a
pokládal ho vůbec za jediného dědice svého cítění,
myšlení, chtění i umění. Pokaždé, kdy Ferdinand ně-
jakému těžšímu hmatu se naučil, zajásalo srdce v otci,
shrnujíc všechen obsah radosti své v kratičkou větu :
>bude po mnělc

Ferdinand se snadno nevychovával a kde již mí-
nění panu kontribučnímu nevystačovalo, radíval se
s učiteli zkušenými. LeČ nejlepší vychovatelé, bohužel,^
co prakticky provádějí, neumívají pověděti, a i ti, co
o vychovávání píšou, nebývají z nejlepších. Přes tu
i onu radu dávanou, jíž při chlapci použil, býval otec
zhusta ve trapných pochybnostech, což přikalovalo mu
čistotu jeho snah a působívalo mu časem noci bezesné.
Leč novými Červánky projasňovala se opět mysl jeho a
znova ochotně dával se do díla, jež bylo mu životní
úlohou. S manželkou svou býval druhdy na sporech.

Vyčítala mu:

»Ty popřáváš hochovi málo radostí, chceš, aby ti
rostl za sklem podle toho, jak ho ořezáváš a zaléváš.
Kam to povede? Hoch jest pro život a nesvobody má
dosti ve škole. «

Pan kontribuční popocházel po pokoji, přemýšlel
a z pravidla na konec promlouval:

»Nech mně hocha na starosti a ved péči o to —
zvláště když jsem v úřadě — by zdráv byl a nepřišel
mi k úrazu. Co bych si počal, kdyby mi předčasně
umřel ! Jen toho ať se nedočkám !<

»Dobře, dobře,« dávala nevrle paní v odpověd a
pomýšlela v duchu: »Mrzout, povždy mrzout! Jasného
pohledu a laskavého slovíčka od něho neuslyšíš! Ne-
bude již jiným !«

21 I

Fetdinand rostl jako z jara rákosí. Bylo mu již
jedenácte let a chodil do poslední třídy hlavních škol.
Bylo po vánocích, den před novým rokem. Bylo v so-
botu, odpoledne, a na staroměstské věži odbily tři
hodiny. Sed jednotvárná, nudná i smutná povláčela
oblohu ; k sněhu se nemělo. Suchou a promrzlou třtinu
po krajích městského rybníka probíhal rezavý větřík, že
v ní chrastilo. Rybník byl již skoro tři neděle nadobro
zamrzl]^ a ladná hladina byla porůznu počmárána tisíci
čarami od želízek. Hned ze začátku při střelnici bavilo
se klouzáním něco hochův a děvčat, a jen tu a onde
dále viděti bylo některého jinocha na bruslích, poně-
vadž studenti byli na vánočních prázdninách. Letos se
klouzačka povedla. Sněhu bylo málo a hned začátkem
prosince padlo po sobě několik ostrých a suchých
mrazů. Což dbala mládež ostrého větříku ! Růžičky
větříkem na lících namalované rděly se svěžím nachem,
ústa o závod vykládala rozoumky a nohama probíhala
rtuť. Kus od ostatních stála do půlkola skupina asi
osmi chlapců, již mezi sebou něco projednávali. Ferdi-
nand byl mezi nimi a tváře mu radostí jen jen hořely.

»Víte co, hoši,* vykládal soudruhům, »vykonáme
cestu k severnímu pólu, do ledové země, až po most
pod prachárnou.«

»Je tam daleko,« namítal jiný hoch, dobře ošacený;
>a já musím o Čtyřech býti doma.«

»Do čtyř jsme dávno tady,« odrážel důvod jeho
Ferdinand ; >kdo půjde se mnou, je kos ; kdo nepůjde,
bucek. «

»Pojdme,« rozhodli někteří; »kdo ví, nenapadne-li
zítra sněhu, a pak bude po všem.«

Zpola se klouzajíce, zpola cupajíce dalo se jich
šest na pochod. Dva, již zůstali, bojíce se předržeti do-
volenou, žalostivým pohledem Šťastnější druhv provázeli.

14*

212

Městský rybník byl dlouhý a od stavidel nebylo
mu viděti konce, poněvadž se nahoře v levo zatáčel,
až kus za mostem, o němž se Ferdinand zmínil, se
v mokrých lučinách ztrácel, jež mu vůbec poskytovaly
vodu Hluboký byl dosti a jen po krajích byla místa
rákosím a třtinou porostlá a mělká. Naší výpravě k se-
vernímu pólu, již přes to, že vítr jim do tváří fičel,
žertovný hovor nedocházel, ubíhala cesta v pravdě jako
na mýdle. Teprv asi tisíc kroků před mostem pojednou
se zastavila. V místech těch býval nejjadrnější led a
vozeno jej odtamtud do pivovarův a hospod. Poněvadž
letos podle oblíbených pranostik věštila se krátká zima,
pospíšili si s ledem a vysekána byla uprostřed hladiny
prohlubeň značně Široká a ještě dtlší, jež však před
několika dny znova zamrzla. Led ji potahující byl
mnohem slabší nežli starý led a měl také mnohem
tmavější barvu. Výprava zastavila se k úřadě, má- li se
vrátiti nebo výsek obejíti; jediný Ferdinand, jenž jaksi
v čele byl, stál na svém, aby Šlo se jen rovnou přes
výsek, led že již dobře drží a Že jest hladSí ke klou-
zání nežli jinde.

Leč hoši, jež obcházela bázeň, nechtěli po jeho
učiniti, a tu, by je přesvědčil, navrhl smělý hoch, aby
po^kraji posečkali, on že půjde napřed sám a ukáže
jim, že há jest jako skála. Ač mu to zrazovali, pro-
vedl svou a popošed několik metrův od nich po slabém
ledě obrátil se k nim, vyňal z kapsy jablko, kousl do
něho a vyskočil několikrát, aby ukázal, jak led pevný
jest. Leč při několikátém výskoku praskl a prolomil se
pod ním led. Hoch spadl po krk do vody, chytal se
zoufale okrajů, ty se s ním ulamovaly a on utonul.
Děsný skřek vyrazil z hrdla chlapcům, běhali na různo,
než na tenký led o živý svět se nikdo neodvážih
Chodec, jenž právě po mostě šel, uslyšev křik hochů
domyslil se neštěstí a úprkem běžel do strážnice k pra-

213

chárně pro vojáky. Tito přiběhli, ale nevěděli sobě rady.
V tom přijel na bruslích dospělejší student, jenž do-
věděv se, co se stalo, úprkem dolů ke mlýnu ujížděl,
odkudž asi za malou půlhodinku mlynář a chasník se
řebříkem a hákem přibyli. Mlynář položil řebřík na
tenký led až k prolomu a stoupal opatrně po něm ku
předu, až mohl hák do hlubiny ponořiti. Za krátko
vytáhl za Šat z vody Ferdinanda, zsinalého a dávno již
mrtvého. Pokusy o vzkříšení byly marný, nebylo, než
utopence naložiti na rámě a donésti do mlýna, odkudž
pak mrtvolu houní přikrytou na vozíku mládek do
města odvážel. Žalostný a tichý byl to průvod : několik
vyděšených hochův a mlynář Šli za vozem, v městě pak
průvod každým krokem rostl, tak Že když přišli k domu
pana kontribučního, bylo půl ulice^lidí. Poslav prve
po lékařích odnesl mlynář Ferdinanda do obydlí.

Téhož odpoledne seděla paní Kolencová u paní
radové v pokoji libě vytopeném a voňavkami pro-
dchnutém s několika paními při kávě, cukrovinkách a
zavařeninách, a dámy, v nichž od požité vonné mokky
každá žilka lupala, byly právě v nejživější zábavě. Pan
kontribuční potil se právě se závěrečnými účty v úřa-
do\ně, když služka proň přišla zvěstujíc mu neštěstí.
Více mrtev nežli živ potácel se domů a spatřiv zmo-
dralou mrtvolu svého miláčka na pohovce, dal, mu
dvěma prsty lehký políček na studenou tvář a zalkav
hlasem, jehož zvukem se ve všech přítomných srdce ve
dví trhalo: »Cos mi to, Ferdinande, učinil?!!* poroučel
se v mdlobách na podlahu. Téže chvíle vrátila se paní
domů; zalomivši rukama bezduchá svezla se na bez-
duchého svnáčKa.

214

Ferdinand byl pochován. Pan kontribuční ležel
pádem a lékaři již mu netušili. Paní k němu nesměla,
nesnesl její přítomnosti. Posléze, skleničkáři a dráteníci
z Tater trousili se již po městě, ozdravěl a vycházel
do blízké zahrady a zotavoval se ve vonném jarním
výsluní. Lidé z lítosti chodili mu z cesty a on se
stával nadobro samotářem. Nejhorší bylo, Že po vypsané
katastrofě i rodinný život jeho se rozpadával. Od smrti
synkovy pan Kolenec hrubě souvisle se svou chotí ne-
promluvil, a mluvil-li s ní, točila se rozmluva jejich
v šedém kruhu všedních potřeb a zájmů, volnější
rozruch myšlének mezi nimi strnul a o srdečnosti
upřímnější nebylo mezi nimi potuchy. Každým
dnem patrněji od sebe se dálili, pán z hoře a bolesti,
z nichž vinil paní, paní z vědomí viny, že nestarala se
svědomitě o děti. Ovšem dávala sama proti sobě vý-
čitkám svědomí pěknější barvičku, přisuzujíc manželu
chlad a nelásku, ano nespravedlnost k sobě, ale holé a
břitké pravdy udusiti se jí nepovedlo. Prostřednictví
matky své, povrchní to ženy, nepřijala, tušíc, že by
mezi ní a manželem matčinou domluvou led se ne-
prolomil, anobrž spíše sesilněl. Nejhůře bývalo v sobotu
odpoledne, v den to úmrtí Ferdinandova. Téhož dne
nebýval pan kontribuční ke práci, oči jeho hledívaly do
jiného světa, nemluvil a občas kanuly mu po vyschlé
jeHo tváři slzy. Naladivši řeČ svou k nejjemnější srdeč-
nosti jala se paní jednou ho těšiti, leČ on odpověděl jí
zhurta a trpce: »Vrať mi Ferdinanda!*

V paní stydla krev a budila se v ní nevole a
vzdor.

Ke konci postu vrátil se po letech do otčiny své
nadporučík Dejmek, jsa služebně přeložen k praporu
ve městě posádkou ležícímu. Již za let studentských
viděl Dejmek rád paní kontribuční a ona jsouc v prv-
ních letech panenství přála sličnému i uhlazenému jino-

215

chovi. Leč vichr životní rozvál je od sebe a vnadné
přeludy mladé lásky vybledly v srdcích, jejich v bez-
cennou upomínku. Nadporučík Dejmek byl muž v plné
síle a v pravdě krásný, a obcovav v nejlepších letech
s vybranou společností jevil noblessu, krásné pleti velmi
vábivou. Hned první dny točily se za ním významné
dívčí oči a vzdechy po lepém vojínu rozvinovaly útlá
ňadra tím více, čím zřejméji vystupovalo na jevo, že
v nadporučíkovi více jest severu nežli jihu. Dejmek
maní setkal se s paní kontribuční v městských sadech,
oslovil ji a zapletl v hovor, z něhož útulně proznívalo
dávné přátelství. Dojalaf ho nejen posavadní spanilostí
svou, ale i bolem svým, jenž jí dodával půvabný výraz
trpící světice. I on učinil na ni dojem trvalejší, a ač
se tomu vzpírala, nebyla s to, by obraz jeho s mysli
setřela. Myšlénkami na milence z máje žití svého okří-
valo srdce její jako lučina deštíkem, a Česť a povinnost,
jež pohádána svědomím proti sobě do pole vedla, při-
padaly jí pomalu jen jako hnusné příšery, jež zloduch
vrhl jí do výsluní Šťastnějšího života. Nehledali sebe, ale
nacházeli se, a příležitosti k vroucnějšímu a vzájemnému
vyslovení časem naskýtaly se dosti hojně, ochotný papír
doplnil ostatek. Asi po čtvrtlétě bylo veřejným tajem-
stvím mezi dámami, že stará láska mezi Dejmkem a
kontribuční vyhnala nové a silné ratolesti. Pan Kolenec,
jenž v usilovné úřední práci hledal zábavy a potěchy,
nevěděl ani písmenka o tom, ano o prostou mysl řád-
ného toho muže nezavadil ani stín nějakého podezření
i když za jeho přítomnosti některý známý, ovšem
v rukavičkách, žehavé té věci se dotknul.

Na podzim, odpoledne o sv. Václave, překvapen
byl zvláštní návštěvou. Dalať se mu ohlásiti baronessa
Cernovická, sirotek po majoru císařské armády, a za
minutu vstoupila mladá a sličná dáma, v jejímžto zjevu
zračila se rovněž tak intelligence jako rázná vůle a

2l6

samostatnost v obcování. Byvši vlídně přijata poprosila
za pohovor u věci »pro obě strany velmi nepříjemný*.
Potom vypravovala jadrně a stručně, že přes rok byla
nevěstou nadporučíka Dejmka, jenž její lásku zradil,
zahořev náruživou láskou k jeho paní, s níž měl již
za mladých let známosť.

» Vymohla jsem na matince,< pokračovala tlumíc
pláč, >že mne sem vyprovázela, a přesvědčila jsem se,
že tomu tak jest. Rozumí se, že jsem učinila, co mně
česť a důstojnost ženy velela: Dejmka vytrhla jsem ze
srdce a zatratila. Leč tolik nejsem andělem, abych
odepřela si pomsty, k níž mám svaté právo. Slyšela
jsem, že jste z každé strany ctihodný charakter a že
jste paní svou obelstěn. Žádosť obeznámiti vás se vším
stala se mi takořka povinností. A tu povinnosť právě
jsem vykonala. «

Pan kontribuční neodpovídal. Chmurné myšlénky
jeho šly na různo jako mračna před bouří, a bledá jeho
tvář zesinala. V tom vstoupila jeho paní do pokoje.
Kolenec zvedl se z těžká z fotelu a opřev se oběma
rukama o stůl přednesl zvolna a zřetelné vše, z čeho
ji baronessa obviňovala, paní své do oČí a žádal na ní
odpovědi.

Paní stála před ním jako bezduchá socha ; oči upjala
k zemi a zachytila se křečovitě blízké skříně, aby ne-
klesla. Pan Kolenec měl jistotu. Baronessa se zvedla,
změřila zlobivě i opovržlivě vinnici a odešla.

Několik minut nepromluveno ani z té ani z oné
strany. Konečně vzmužil se kontribuční a promlouval
tiše a dojemně, ale určitě :

^Nemysli, Adélo, že obsypu tě výčitkami. Bůh mně
dává sílu, že na sebe jsem spravedliv, a tu shledávám,
že není vina na tobě, nýbrž na mně. Když jsme se
chtěli, nikdy neviděl jsem, že jsem ti proti mysli nebo
dokonce protivný. Bůh ví, že bych nebyl tebe požádal

217

za manželku. Byla jsi krásná a dobrá, mého srdce žá-
dostí a radostí. První vina má byly moje housle. Kdo
zasvěcen v tajemství hudby, kdo posvěcen tímto tajem-
stvím, jest dítětem cizího světa. I já jím byl a jsem,
tys nechápala a nepochopila mne, a tím rozvírala se
přes mou věrnosf a lásku k tobě mezi námi trhlina.
Za dne byl jsem v úřadě, večer jsem hrával : byl jsem
málo tvůj. A přece nám život splýval pokojně až do
smrti Ferdinandovv. Tvou zásluhou. Náruživě, hříšně
jsem to dítě miloval, a když jsem pomyslil, že co tys
se s paničkami libě při kávě bavila, mé nejdražší dítě
v ledové vodě zápasilo se smrtí, div jsem nezešílel.
Nediv se, že jsem všecku vinu na tebe smítal, že jsem,
když jsi mne chtěla usmířiti, ti Šíleně v srdce hřímal:
vrať mi Ferdinanda! Ty jsi se zatvrdila proti mně,
a v době, kdy potřebí ti bylo nejvíce lásky, já ti ji
odepřel, jiný ti ji nalhali*

»Nenalhal!« ohrazovala se úsečně paní.

:& Budiž tomu tak ; věcí 1o nezmění. Jisto jest, že
dopustil jsem se viny, a strašná Nemesis že mne za-
chvátila. Smiřme ji vzájemnou obětí : já obětuji i housle
i Ferdinanda, ty obětuj milence, a česť i pokoj domu
mého bude zachráněn. Vrať se na mé srdce, Adélo,
a bude opět dobře. Vždyť máme ještě Boženku a s ní
krásný cíl před sebou. «

» Pozdě, pozdě, Jene,« odpovídala paní všecka se
třesouc: *nejsem tebe hodná, jsem bídná. «

»Já zvýším lásku svou a láskou učiním tě opět
hodnou !«

»Z oblázku neučiníš démant.«

»Podej mi ruku a nespusť se jí více.«

»Ne, ne, ne, jsem Štír, Štír . . .« vykřikla zoufale
ppní a svalila se v mdlobách na zemi.

2l8

čas míjel. Nadporučík Dejmek dal se přeložiti:
opovržen nevěstou nikdy již od zmíněného dne sv. Vá-
clava s paní kontribuční se nesešel. Paní Kolencová
churavěla, manžel byl s ní jednu celou zimu v Meraně
a obklopoval ji nebem srdce svého i vší povahy své;
leč nebe to nevrátilo duši její pokoje a tělu zdraví.
Zesnula souchotinami na srdci jeho. Pan kontribuční
nedal se přeložiti od hrobů sobě drahých a vychovával
svědomitě Boženku, jež dávno jest zdárnou matkou a
pěkně hraje na housle. Dlouho dosti ještě kráčíval do
úřadu zahalen v oblak tragiky, pravé a Živé.

V Odyniecových listech z cest lesknou se mnohé
perly z hlavy Mickiewiczovy. Jedna zní:.

» Pramen vší poesie jest pravda a skutečnost; pro
laika sice holá skála, pro zasvěcence však pramen ne-
vysychající. «

Hodina v expeditě.

Byla to budova, pH níž z věnčí nebylo ani za babku
malebnosti. Stála v levo na rohu z hlavní ulice^
řečené Horní, do ulice Konvářské, kudy chodily ku-
chařky s koši a klepy na Zelený trh, a proti ostatním
přívétiv;fra domům vypadala asi jako strom chVousty
ohlodaný mezi kvetoucími Štěpy. Než jistý, ať tak dím
staropanenský zakyslý humor nedal se jí odmluviti.

Již s čela bylo lze jí sečísti, Že tu stojí krásnou
hromadu let, a všecek stavby sklad i způsob jevil nad
slunce jasněji, že vznikla ještě za oněch romantických
dní, kdy veřejné budovy se stavitelům dražbou nepro-
na jímaly, kdy nehledělo se k tomu, spotřebu je-li se
o několik for kamene, vápna a písku více nebo méně,
do úhrnka vzato, byla to důkladnost v kámen vtělená.
Byla dvojnásob delSí nežli Širší, měla jedno poschodí
a byla kdysi zelenou hlinkou »obílena« ; ale dlouholetý
slunce pal, dešřův a chumelic přívaly, prachu spousty
a větrů svist tak původní barvu přičmoudily, že sám
Skréta slavné paměti by jí nenašel jména. Obruby oken
a ploský pás, poschodí od přízemí dělící, bývávaly ně-
kdy bily, než na ten čas byla to Šed a žluť v směsi ne-
výpisné. Vchod měl náš dům jediný z ulice Konvářské,
dvéře byly železem pobity a začepovány v pevných

222

kamenných podvojích a z ulice vcházelo se do nich
po třech hrubých, poloobloukových stupních, notně vy-
šlapaných, což jinak nebude s podivením, poněvadž
v budově byl městský delegovaný okresní soud i okresní
hejtmanství. Okna v přízemí byla zamřižována jako
v kriminále a dobrých osm stop nade dlažbou uliční;
hořejší okna byla beze mříží. Rozvrh místností uvnitř
nebyl moderně jednoduchý a přehledný, chodby byly
široký a skrovně jen osvětleny, a přízemí vesměs dň-
kladně sklenuto. Leč nechme přízemí přízemím a pojďme
nahoru. Tam z hlavní chodbv uhneme na levo do užší
chodbičky a z té prošedše v právo předsíň o jednom
okně, kde při zdech jsou prostá dubová sedadla pro
čekatele, zaklepejme na dvéře výpravny Čili expeditu.
Nečekejme na Žádné »dále«; neníť tam módou na otazný
klepot odpovídati. Vstupme bez pozvání jako spisovatelé
ze řemesla.

Býval jsem tam téměř každý rok návštěvou u pana
Moučky, krajana a dobrého známého svého, a rád
i ochotně přiznávám, že se to tísnivé, poněkud při-
tuchlé kancelářské ovzduší této úřední síně mně do duše
jaksi lahodně zamlouvalo, ano, což nad to, že zadouvalo
v harfu mé obrazivosti asi jako vánek v rozhoupané
zvonky čínského pavillonu. Ale k srdci přivinul se mi
náš expedit teprve prostřednictvím diurnisty Hubinky.

Tento, jediný z pěti živých inventárních kusů
v expeditě, jímal lahodněji zraky mé. Linulyí se z jeho
tváří aspoň večerní červánky poesie mladosti a lidskosti,
prací za vezdejším krajícem při psacím stole posud ne-
rozmazané a nevyhlazené. A pak, našinec není také
z koudele. Moučka mi sub rosa vypravoval, že Hubinka
je náruživým ctitelem mých slovesných plodův a že
když poprvé mne spatřil tváří v tvář a já s ním za-
hovořil, druhého dne v expeditě povídal. Že si ten den
ve svém kalendáři dvakrát červenou tužkou in gratam

223

rei memoriam podtrhnul. Proto pokaždé zastavil jsem se
i u jeho stolu a vyměnil s ním několik přívětivých vět.

Jednou, když měl jsem se již od něho k odchodu,
sklopil Hubinka po panensku oči, vytáhl ruče z pod
poškrábané podložky veliké psaní s nadpisem mi svěd-
čícím a ukázal pokaněným prstem na přípisek v pravém
koutě velikou literou napsaný a tučně podtržený :

»V největším tajemství.*

Psaní propadlo se do náprsní mé kapsy, že toho
okresní šikovatel Cernohlávek, naproti Hubinkovi »v in-
koustě pracující* a takto člověk obezřetný, nezpozoroval,
a přiznávám věrně rád, že zvědavost a nedočkavost
v pravdě Ženská mě smetla z expeditu do sadů za
město, kde v přítulném odlehlém koutě na sedátku při
houštině z brslenů jsem se dal do dopisu jako lovem
vyhladovělý myslivec do večerní pečeně. Nebyla to sice
pečené, byl to vlaský salát, ze samých ingrediencí
v expeditu vyrostlých a vzatých složený, jenž mou
kuchařskou činnost účinně podráždil. Bylo toho plničký
arch in folio, povrchně pojato bez příčinné spojitosti
v malebném bezladí rozházeného, ale mně aspoň pro-
svitala z různých barev mihotu jednotná myšlénka
i vnitřní i zevní. K archu přiložen byl zvláštní přípisek,
v němž Hubinka na diurnistu zcela moudře vykládal :

»Co jsem za různých světlejších chvil z pohovorů
svých pánů představených v expeditě úkradkem sehnal
a poznamenal v opisování úředních kousků na oko
zabrán, VaŠnostem tímto podávám pro možnou potřebu.
Vůle má byla dobrá; jsou-li to bezcenné šarapatky,
ráčíte je beztoho do koše pohrbiti. Jenom prosím : budte
mlČenliv, naprosto mlčenliv, nebo jinak mohl bych
přijíti o ten kousek chleba, jenž beztoho máslem a
medem není namazán.*

»S té stránky, milý Hubinko,* slíbil jsem mu za
tepla v duchu, » můžete spáti jako dudek.*

224

Od těch dob si rok za rokem podávaly dvéře ý
jesti Tomu více jak deset let. Předmět, pro nějž péro
namáčím, jest již historií; Hubinka si, dávno krájí
zvláštního bochníka; jeho » možná potřeba « je. tu také;
proč bychom trochu péro neprohnali?

Prosím o ruku jenom na hodinku, která se bez-
toho ledakdys prolelkuje u lidí i sebe dělnějších. Za-
klepáno máme, vstupme do expeditu. Mysleme si, že
jsou sobotky a že jsme čarodějnou mastí namazáni, a
tudíž neviditelni, což tuším již štipec fantasie spraví.
Jsme takto úplnými pány situace. Rozhlížejme se do vůle.

Jesti to obdélník hodně hluboký a slušně Široký,
do něhož dobývá se Boží světlo pěti okny. Dvě jsou
v čele proti dveřím, tři v Jevo. Šestého okna, nejbližšího
dveřím, jakoby nebylo. Jet zakryto nadobro kusem
starší registratury, jež vyrovnána v přihrádkách pečlivě
číslovaných až ke stropu, táhne se ode dveří v levo
až do rohu a odtud několik loket zdélí přes Šesté okno.
Svazek ke svazku jest pěkně srovnán, jakoby to vy-
maloval. Chtěj kterýkoli kousek z těch tisícův a tisícův,
officiál Moučka sfoukne pavouky, otře ošumělým loktem
pavučiny a hned jej má.

>A nejsou to žádné čáry, je to řemeslo,* říkává
Moučka.

V těchto končinách expeditu panuje poetické přítmí
a puch kancelářského potu, dávno vyschlého.

Expedit jest modře vymalován, aby se nemusil
bíliti, ale ten indych na stěnách jest Šeredně vyplaven,
tož sešlostí věkem, kouřem z dýmek a kamen, kopu-
letým prachem a vzduchem málo obnovovaným, speci-
ficky kancelářským. A což strop! Ta růžice uprostřed,
ty nárožní arabesky a vyplavělé čáry je spojující plavou

125

v okeánu zašlosti. Má to něco zvláštního do sebe :
s vnímavým divákem zdvíhá se jaksi ten strop do výše
v oblohu, že mní se býti na jiném světě. Pravda, že
jest pět dílů světa, rozplývá se v páru a dým, zdá se,
že nás expedit jest šestý díl. Jsou také usedlí jeho oby-
vatelé jinší. A jak jsou usedlí: na svých stolicích sedí,
jakoby je přiklížil, více méně po celý Boží den. Obecné
lidské potřeby, jako jídlo a pití, jsou v tomto světě
věcí neznámou, a spaní zná náš expedit jen tak po-
vrchně z odpoledních letních hodin, kdy Morfeus jen
jakoby z rozmaru spouštívá svou oponu na oči snů
příliš žádostivé.

Nábytek jest vesměs bíle natřen, ale bělosť jeho
v šumném časů tonu tak sešedivěla, sežloutla a ošuměla,
že barva jeho v rozkošnou splývá shodu se stropem.
Kromě dvou skříní při pravé stěně proti oknům, jichž
obrovské útroby napěchovány jsou úředními folianty,
jsou tu jen samé stoly, z nichž pět psacích. Při prvním,
v Čele o sobě stojícím, jest usedlý pan krajan Moučka,
hlava expeditu, ostatní čtyři jsou po dvou, čelem k sobě
sestaveny podél tří oken, vedoucích do Konvářské ulice.
Při prvním páru tráví svou existenci na zelené zemi
dva kancelisté, pánové Zámělský a Přiklopil; při druhém
páru Cernohlávek a Hubinka. Již způsob, kterým při
stolech usazeni jsou, zcela správně se řídí dle hodnosti
úřední, ano i dle let služebných, neboť na př. Zámělský
s Přiklopilem jsou v téže kategorii a liší se jen něco
co do prosloužených, vlastněji řečeno prosoužených let.
Hubinka jako diurnista jest ovšem expeditního tělesa
ohon, má tudíž právem nejhorší světlo ku psaní a
stranu tepla jest nejbh'že při dveřích. Pak také může
odtamtud nejlépe přikládati do kamen.

Kromě toho jest prostora mezi skříněmi a psacími
stoly z Části vyplněna dlouhou tabulí, jež jako všickni
ostatní druzi její ctihodně jest postříkána kaňkami, a
A. V, SmilovbkÝ: Spisy výpravné. VIII. i5

226

V rohu, zá Moučkou a Zámělským, stůl na pakování
úředních zásylek^ z jehož Supliku visí asi tři konce
Špagátu. Na něm jest potřebné náčiní a hranice opo-
třebovaných obálek, z nichž každé čtyřikrát s pro-
spěchem se užije. Když jsem nad tím kroutil hlavou
jako dívka tetínská, ukázal mi Moučka, jak se to dělá,
á doložil opět:

»Nejsou to žádné Čáry, je to řemeslo. «

V pravém koutě jest něco jako umývači stolek
podle režného ručníku asi za dvacet krejcarův.

Na konec všimněme si také podlahy, vždyť náleží
k celku. Místo popisu připomínám, že i ona není tak ,
zhola bez Života, míváť své hosti bez kostí, proto že
se jen jednou za rok, na bílou sobotu, myje a drhne
rovněž jako okna. Proto nemluvil jsem do pole prve
praviv, že se jimi světlo do expeditu dobývá. Jednou,
když jsem se do nich soustrastně zahleděl, vysvětlil
mně Zámělský temnou záhadu:

»Byla by to zcela slušná okna,« pravil trochu na
kyselo; »kdyby jen za ten Boží rok tolik prachu a
dešfů jich neznešvařilo. Sklo pak ovšem nemůže býti
křišťálové jasnosti.*

Kousek od skříní jsou dvéře, k nimž žádný oby-
vatel expeditu bez náležité úcty a bázně nevzhlédne;,
vcházíváť jimi ve vší důstojnosti a velebě, beze všeho
ohlašování kromě vrzání bot, hřímavý Perun a chladno-
duchý vševládce nad expeditem, pan vrchnokrajinský^
rada, rytíř Sumec.

Před lety, tuším někde v Mnichově, viděl jsem^
sbírku masek znamenitých mužů, různých národův a
rozmanitého povolání, a bavily mne ; leč zabrousím-.H
pamětí do expeditu, věru že zajímají mne posud hlavy

227

jeho péti usedlých obyvatelů měrou zvýšenou. Předem
bylo nápadno, že měly všecky hlavy vlasy do krátká
ostříhány. To bylo tím, dle zápisků Hubinkových, že
rytíř Sumec dlouhým vlasům nepřál, jež po mínění
jeho zapáchají revolucionářstvím, a proto, by mu byli
k oku, páni podřízenci jeho nosili vesměs vlasy na
krátko. I na plné bradě nemohl se týž vSevládce žádné
krasochuti dojísti, říkávaje, žet odznakem polských židův
a sociálních domokratův, a nesluší tudíž státním úřed-
níkům. Proto nebylo v expeditě žádné plné brady a
vůbec pěstovaného vousu, jenž nám mužům falešné
krásy i falešné důstojnosti dodává, což nám všem v tomto
století sice dobré služby koná, ale mně při mých pla-
stických studiích v expeditě by bylo bývalo na závadu.
Co do útvaru lebečného byla každá hlava z jiné vsi,
ale co do pleti jevila se v obličejích nápadná příbuz'
nosf a srovnalosť; bylať vesměs stejně jaksi na kyselo
přismahlá kancelářským ovzduším a pergamenově tvrdá
tím věčným oškrabováním břitvami. Význačné však části
v obličeji, ústa, nos, oči i brada, byly při každé hlavě
jiné a prosvitala jimi s dostatek různá povaha jich
majetníkův.

Pan krajan Moučka měl obličej po česku kulatý
s bradou přiměřenou, ústa Široká a dobrácká, obyčejně
pootevřená, a na nose slušné velikosti a rudě prokvéta-
jícím brejle v černém rohu zasazené, jež se mu z pra-
vidla dolů pošupovaly, tak že když byl při stole na-
chýlen, přes ně se veliké jeho oči do světa boulily.
Vousů nenosil, a vlasy a obočí byly naryšavělé, a od očí
k spánkům rozbíhaly se paprskovitě vrásky. Uši mu
odstávaly. Na velikých rukou nedíval často rukavice bez
prstů, vlněné, tak řečené hanšlíky, neboť v expeditě
bývalo zhusta »po čertech málo teploučka*, proto že se
tam jen topívalo od Dušiček do sv. Josefa. Dříve nebo
později kamna ani třísky ani gramu uhlí nevídala.

i5*

228

>óy zlaté du$ičky,« vzdychával Moučka v záfí a
říjnu chladnem se krče; >ó, že již tu nejste, aby se
nám kůže rozvolni]a!«

iZlaté duSičky!« vzdychl po Moučkoví Zámčisky,
po Zámčiskem Přiklopil. Leč u Cernohlávka povzdech
se zarazil jako ozvěna v horách, kdy padne do propasti.
Musilť Černohlávek jako otužený vojín hráti si na chlapíka,
a třeba mu zima bradou házela, přece pronesl vážnč:

>Mně není zima, je tu sluSná teplota, pravda. Já
spal kolikrát v Itálii ve snčhu jako v peřinách. Třeba
jen se otužiti, pravda, otužiti.*

>A co voniPc otazoval se Moučka.

Ten >voni« byl Hubinka. Ostatní, jako úředníci,
si vykali, ale když vedli hovor s Hubinkou, musili mu
přeci dáti na védomí, Že mluví s pouh]fm diurnistou.

» Přidávám se ku vétšiné,c odvětil diplomaticky
Hubinka.

Moučka kýchl. Dvéře do předpokoje sebou zatrhly.
To byla specialita Moučková: kýchnutí jeho bylo jako
výstřel z pistole; dvéře Špatně přiléhající pokaždé sebou
trhly. Když měl officiál rýmu, říkával Zámělský:

» Lidičky, nechtě dveří do kořán, c

Kancelista Zámělský byl starý panic a vypadal jako
seschlý hřib. Obličej jeho byl podlouhlý jako okurka,
ale jinak pravidelný. Na jeho hlavě bylo všecko špičato,
brada i nos, i ta jeho očka byla pichlavá. Měl jen
dlouhé anglické licousy, jež visely mu po stranách dolů
jako dva tupé hroty. On věčně věkův skuhral a každý
týden měl jinou nemoc; na podzim a na jaře dvě, tři
do téhodne.

»Inu, já jsem již na mršníklc bylo stálým refré-
nem jeho truchlozpěvův, a hřbitovu a pohřbům vyhýbal
se na deset honů. Když jednou v domě, ve kterém
bydlel, byla mrtvola, po celé tři dni nespal doma, nýbrž
u kollegy Přiklopila. Ale proto si rád celý svět nabíral.

229

klepů byl náramný milovník a některý den přeříkal
všecko, živé a mrtvé. Krásná plef byla mu hřebíkem
v botě a Přiklopil dostal od své paní kolikrát výtopek,
že s ním kamarádí. Ač takto byl nakrmen dosti vtipnou
ka§í, dal se přece Záraělský vymyšlenými klepy ošiditi.
Moučka to uměl s ním nejlépe. Proto také Zámělský
stál vždy v šiku a řadě proti officiálovi a prach naň
držel si vždycky v suchu.

Přiklopilova hlava byla význačná, ryzího slovanského
typu, k čemuž valně přispívaly husté a dlouhé jeho
kníry, o nichž se chlubíval, že jsou panenské, to jest,
že se jich břitva nikdy nedotknula a že mu vyrostly
do vůle Boží. Nos měl klikatý, směle a pěkně mode-
lovaný, a z hnědých zapadlých očí jeho zářila dobrota,
zádumčivosť a milovnosf pokoje a pohodlí. Kdyby byl
měl dlouhé vlasy, byla by to hlava po Manesovsku
krásná. Přiklopil byl rodič ze zlatozrné Hané a byl
zbožný člověk. Každého dne zastavil se na půlosmou
v kostele, nežli šel do expeditu, a malý Nebeklíč ne-
vyšel z kapsy jeho kabátu. Dvakráte do roka, o Velko-
nocích a o svém svátku, přistupoval ke stolu Páně.
Dětí měl jako mšic, hrozně rád povídal a rád se napil.
Zámělský jej pomlouval. Že narodil se na rybě a že
když vidí prázdnou sklenici, dělá se mu na nic. Ač on
sám i jeho Ženuška měli z domova slušné jmění, přece
starosti o rodinu stále jej hnětly, ale uhnísti se nedal,
přenášeje se prese trudy stoickou myslí a nestrojeným
humprem. Rytíř Sumec přál mu více nežli ostatním
v expeditu, poněvadž sám měl hodně dětí. Přiklopil
míval své dobré chvíle a pak toho napovídal do Pánaboha
a míval vůbec konce své řeči hrozně v zadu. Bulka
při dýmce a sklenici čerstvého piva byla mu vrcholem
pozemské blaženosti. Doutníků nenáviděl tvrdě, že jsou
první a hlavní příčinou souchotin. Po celý půst nevzal
v pátek dýmky do úst.

230

Než pojdme o stůl dále k panu okresnímu Siko-
vateli Černohlávkovi, jenž bez dýmky v levé ruce také
nikdy do expeditu nepřišel. Byla to stará vojna, slušné
již zvětralá, skoupozvuká, měřící vSechen život podle
lokte svého reglementu a poněkud temná jako ruský
ikon. Hlava jeho vypadala také podle toho ; v očích byla
mu viděti turecká poslušnost a resignace, a hustý drsný
vous, šedé prokvetlý a na bradě pečlivě vyholený, do^-
dával jeho vzezření rázu martialně- policajtského. Doma
vedl přísné kommando a chlapce jeho poznal každý
podle modrých kalhot, ušuých z obnošených tatíkových
pantalonů. Z počátku mu ostatní úředníci z expeditu
dobře nevěřili, domnívajíce se, že donáší, co se mluví
v expeditě, pod palcem rytíři Sumcovi. Ale přesvědčili
se, že jest sice povaha vojensky u tvrdla a zamlklá, ale
mužně poctivá, a pojali ho do své rodiny. Černohlávek
nikdy si nezažertoval, ale rád si někdy zaprášil chlume-
ckým prachem jako každý starý voják. Nikdy nic ne-
zkazil, ale kdy toho byla potřeba, stál s ostatními za
jeden člověk. Zvláštního měl to, že rád jídal v pokrmech
česnek, a že tudíž šířil kolem sebe zvláštní ovzduší,
Jež zvláště nosu Hubinkově vhod nebylo. Přiklopil ří-
kával o něm, že voní z něho židovská vanilka, ač Černo-
hlávek měl na židy zostra nabroušeno, a když roz-
mluva k vyvolenému národu se přitočila, odkládal oby-
čejně péro, probral a pohladil si pravicí vousy a přidal
již ze svého nějaké polínko, aby ohníček lépe hořel.

Protějšek jeho, diurnista Hubinka, nebyl hrubě
Cernohlávkovi po chuti; byl mu příliš mlád, neusazen,
větroplach, zkrátka příliš svobodomyslný a vybujnělý
bez vojenského reglementu, aČ Hubinka po mínění svém
v expeditě se choval jako úkropek a upřímně se snažil
při tom kousku chleba se udržeti. Bylt z chudého hnízda
pták, sešel pro nedostatek se studií, chytal se nějaký
čásek toho i onoho, až se po velikém doprošování svým

231

péknýro rukopisem a rychlým psaním v expedité uchytil,
kdež ho nedostatek, ba sama nouze přivrtala ke stolku
opisovacímu. Než mladické osení duše jeho nedalo 9e
ani za rok ani za dvě léta udusiti, tím spíSe, poQévadž
za prázdných večerů čítával hledaje pro nudnou exi-
stenci svou posily a potěchy v čarovné republice lidské
fantasie, kdežto ctění jeho představení kromě Pražskél^o
Denníku málem nic jiného po celý rok do ruky ne-
vzali. Kdyby nebyl měl doma matku, starší to a uprii-
covanou ženu, a jednu neduživou sestru, byl by sotva
v rodišti svém a v expeditě vydržel. Leč do pochmurné
prosy životní při stolku jeho svítil mu přece jeden oživur
jící bod: byla to slečna Justýna ze Zlatého jelena. Zlatý
jelen byl hostinec zrovna naproti expeditu, v městě nej-
více fashionable. Slečna Justýna byla v něm pokojskou
a těšila se dobré pověsti. Byla to krasavice plných
tvarů, věkem již náležitě dospělá a vzezření poněkud
resolutního. Černé kučery kroužily se jí kol čela i šíje,
oči jí jiskřily a v dolíčkách jejích tváří číhal úsměšek,
a široké její rty ne nepů vábně se rozvíraly. Moučka
mi o ní vypravoval, že má slušné peníze nastřádány,
že jest praktická ženština a že si Hubinka asi myslí na
partii s ní.

»Kdyby se vzali, c dodával, > mohli by si spolu
nějakou hostinskou živnost zaříditi, a věru Hubinka by
se k ní špatně nepřiženiLc

Tenkráte jsem pochyboval, není-li Moučka se svými
sestavami na omylu; neboť plán takový zdravě prakti-
cký nesrovnával se mi dobře s Hubinkou, jinak dosti
ideálně naladěným.

Uklízejíc a provětrávajíc hostinské pokoje v prvním
poschodí bývala a prodlévala častěji slečna Justýna při
oknách a Hubinka udržoval stále při ušpiněném okně
svém vyhlídku v pečlivé čistotě, by se své stolice s ní
mohl koketovati. Ostatně známost obou lidiček omezo-

23^2

Tála se asi hlavně na tuto oční telegrafii ; ve skutečnosti
nebyla prý posud rázu srdečného, aspoň Zámčisky měl
rubriku o tom je§tě prázdnou. Podle všeho zajímala se
i slečna Justýna o Hubinku, za nějž přimlouvala se asi
při ní jeho tvář, útlých, témčř dívčích rysův i všecken
jeho solidní život, svědčící o dobrém vychování. Že
bylo diurnistovi pro jeho tajné milovánky mnohé Špičky
od pánů kollegů v expeditě spolknouti, nebude nám
divno; z povinné úcty k nim však nekazíval jim ra-
dosti, třeba nejednou v útrobách jeho bouře se zdvi-
hala, a vůbec vrhal tento poměr, ať již skutečný nebo
zdánlivý, kus životní poesie do jednotvárné úřední
existence v expeditě, o niž se již ostatkem vrchnokra-
jinský rada, pan rytíř Sumec, svědomitě staral, aby ne-
oplývala příjemností.

Podle peroutné kritiky Přiklopilovy byl řečený pán
vykoukaný kostelník, to jest, nedal se tak snadno v ně-
čem ošiditi. Pokládaje každého člověka za šibala neb
aspoň za pokrytce, nevěřil na světě nikomu a nejméně
svým podřízencům, a věděl jako otčenáš, kolik pilný
úředník od osmi do dvanácti a od dvou do šesti může
utáhnouti, a neutáhl-li, vždyť si mohl ráno přivstati
nebo večer poseděti, a v neděli odpoledne je také krásný
čas k práci. Důkladnost a pořádek byly mu chlumem vší
lidské snahy, povrchnosti a ledabylosti stavěl se metlou
i mečem do cesty. Práci svých podřízenců pokládal za
vlastní jistinu, jež jemu z vyšších míst úroky vynáší, a
s toho stanoviska neustoupil nikdy ani o centimetr.
O blaho těch, kdož byli pod ním, se starati pokládal
za zbytečnou poetickou veteš; byla-li to síla dobrá, ne-
pustil ji od sebe, byla-li prostřední, pobodával ji a vy-
háněl z ní prostřednosf, až dobře táhla. Vzpírati se mu

233

bylo nemožno; mělť všecko v hrsti. Ale i to, co zoveme
mravní uznání, neznal; dobré práce nikdy nepochválil,
ta se rozuměla sama sebou, ale kde ulovil chybu ně-
jakou, a po těch pásl se vzácnou horlivostí, tu nastá-
vala tomu, kdo se jí dopustil, s ním skočná.

»Skočná se Sumcem € byl jeden z běžných terminů
technických z expeditu, při němž již posluchačům na-
skakovala husí kůže, a nebylo divu : vždyť jako napité
knoty na rozžžatou sirku čekali drahná léta všichni na
povýšení ve službě, a toto záviselo hlavně na kvalifikaci
Sumcově. Poněvadž pak tužby jejich sebe horoucnější
nechtěly se zaměňovati ve skutečné události, přičítali
toho vinu radovi a měli před ním nejen strach, nýbrž
i odpornou nechuť k němu. Kdyby se byl topil, sotva
by byl někdo z nich za ním skočil, ale pan rytíř byl
z nejopatrnějších; k vodě se nikdy ani nepřiblížil.

Pan rytíř Sumec byl dítětem z české vesnice á po-
cházel ze statku. Otec chtě míti z něho pána dal ho
záhy do Němec, kde mu učitel nejprve vyložil, že musí
se psáti Sumetz a ne Sumec, to že nic není, a hoch od
těch dob při tom tvaru setrval. Zapomenuv skoro na
mateřský jazyk odbyl si předepsanou přípravu a vstoupiř
do státní služby a vedl si v ní tak ostražitě, svědomitě,
ano vzorně, že dobýval si všude pochvaly svých nad-
řízencův, ač nikterak duchem nad hladinu obyčejnosti
nevynikal, a přivedl to tam, že již v padesátém roce
byl vrchnokrajinským radou a že po třicetileté vykonané
státní službě stal se rytířem. Rytířem byl také v úřadě
tuhým a tvrdým, ale doma, in adamiticis, byl zázračně
měkkým, a nebylo divu : paní jeho klekla prý mu při
oddavkách na šos fraku a kokrhala pak přirozenou
měrou doma po kohoutím.

Byla to malá, nervosní dáma, četnou rodinou usta-
raná, s ústy pichlavě výmluvnými a rázných povah,,
jež doma na důstojenství svého manžela si pranic ne-

^34

zakládala, ale před světem velice. Říkáno jí obecně >paní
Tvtířka ze Sumce«, a to mělo svoji historii. Jednou
vracejíc se s kuchařkou z města zaslechla v průjezde, an
<lomovník, star;^ to Švec, nějaké ženské povídal, že pani
Sumcova se ještě nevrátila. Panička se rozdurdila nad tou
jeho neuctivostí k její osobě a vyčetla mu za tepla le-
vity, jež v tom vrcholily, že ona není žádná paní Sum-
cova, jako nějaká krejčová nebo měšťanka, anobrž ona
ie jest »rytířka ze Sumce «. Když o poledni přiStl pan
rytíř z bureau, požadovala na něm energicky, aby na-
psal žalobný list na domovníka a poslal jej bez odkladu
domácímu pánu, jenž bydlil mimo město, s doložením,
že nalezne dost onačejších a zdvořilejších jiných domov-
níkův. Ale rytíř Sumec byl i mimo úřad učiněná opatr-
nost a vymlouval jí šetrně její žádost omlouvaje ševče
jeho sprostností a nevzdělaností. Leč tu nastala i jei^iu
:s milostivou paní chotí skočná, tak že byl z toho srdce
rád, když bily tři čtvrti na dvě a on jaksi se ctí mohl
se uchýliti do úřadu. Vůbec pomlouváno pana vrchního
radu, že proto prosedí celé Boží dni ano i večery
v úřadě, by měl pokoj od domova, kdež prý jeho ta-
lentům pšenice nekvete. Zámělský vykládal také jeho
^ntipathii proti jízdě v kočáře tím, že prý doma musí
malé děti v kočárku po pokoji voziti.

Ale nejhorší a nejdelší skočnou míval pan rytíř
doma, když jeho paní choť se připravovala k novým
mateřským radostem. Nikdo neměl z toho takovou ra-
dost jako náš expedit a vůbec podřízenci Sumcovi, a
když mu posléze Moučka in corpore s ostatními gratu-
lovali k novému princi nebo princezně, proznívala prý
vždy dle svědectví Hubinkova z gratulace tklivá elegie
to proto, že ten slavný okamžik ještě aspoň několik
měsíců nepočkal.

Pan vrchnokrajinský rada byl vysoký hubený pán
s přistřiženými kníry a miniaturními licousy; sivé, ostré

»35

ojfi míval sklopeny a nad čelem měl vlasy v staromoá^
kakadu sčesány. Byl zarytý přívrženec absolutismu %
kojil se věčně sladkou nadějí, že konstituce se v a^gí
říši zvrhne. Ostatně někdy absolutismu svěřoval konsti-
tuční list fíkový říkaje:

>Lid dosti krušně shání na vás daně, pánové, mu-
síte za to hodně pilně pracovati. «

Přísnost, chladnosť a život strojový rozbíhal se
\ říši jeho jakoby ze středu soustavy mozkové na pe-
riferii i do okončin, ač ruce a nohy nikdy nevěděly,
co hlava činí, bylť on zkrátka dokonalý byrokrat. V ně-
meckém slohu byl mistr pro svou potřebu; v češtině
zadrhoval a Český jeho úřední sloh nebyl bez humori-
stického půvabu. V expeditě těšil se velmi úsměšnému
uznání, ač tam neseděli žádní Veleslavínové, a Hubinka
podával z něho ve svém memorandu anthologii nikoliv
nezaj trhavou.

Račte mi na slovo uvěřiti, že bych z pěti usedlých
občanů našeho expeditu, z pana rytíře Sumce a z paní
rytířové ze Sumce mohl sestrojiti nejednu novellu nebo
veselohru; slečna Justýna a Hubinka zejména jsou na
př. k milostné episodě jako ušiti — ale nebylo by to
moderní a po mysli mé, a théma mé by rozplývalo do
nekonečna. Dnové naši přejí pikantním úryvkům více
nežli rozvláčnějším ústrojným celkům, a záliba ta má
také svůj dobrý původ a důvod, jež respektují i hlavy,
svého úkolu dobře uvědomělé.

Protož vezměte za vděk jen ještě jednou scénou
z expeditu.

Jest října měsíce druhá polovice. Listí na stromech
odívá se v nach i žluť, větry jsou v nejlepším kole

236

a idéšť omývá ž milosrdenství tabule okenní při expeditu.
Jest dopoledne, po desáté hodiné, chvíle to poetické
nálady, poněvadž oběť jest v obzoru.

Moučka má své hanšlíky a Zámělský vězí pod
svým Šatem od palce u nohou až po krk ve vlněném
zboží; vždyť jest ještě před Dušičkami. Ctihodné po-
stavy Přiklopila a Černohlávka prokmitájí z dýmového
oblaku, a Hubinka elegicky prokukuje vyhlídkou po
prvním poschodí Zlatého jelena, kde se dnes okna pro
venkovskou šeredu neotvírají.

Déšť šlehá ze zlosti do oken, že jej vítr bez mi-
losti prohání -světovou prostorou.

Slabý, jemně rozředěný zápach ze Židovské vanilky
poletuje ovzduším expeditu.

Pana rytíře Sumce není dnes v bureau. Musilť
dnes doma zůstati pro důležitou rodinnou záležitost,
očekávat, že přibude dnes nový drahý předmětek pro
jeho otcovskou lásku. Úřední posluha Honzátko ra-
dostnou tu novinu již před devátou hodinou po celém
úředním domě roztrousil, než co dím, roztroubil.
A protož nedivme se pranic, že dnes do tísnivého
ovzduší expeditu zrovna vjela veselka, a Že stopy její
viděti ve všech tvářích našich přátel jako v zrcadlech.
Dnes jsou jisti před panem šéfem : takové vědomí zvedá
duši do nekonečna, jako plyn balon.

Zámělský vytřel pijavcem péro, hodil je na kalamář
a napravuje si páteř na lenochu massivní židle, od-
kašlal si a první přerušil ticho.

»To je pravda, « hodil do expeditu, »my máme
svého pana principála jak náleží rádi.«

>Jako sedláci berní úřad,c hodil po něm Přiklopil.
Všeobecný smích zašelestil.

» Podle jak se patřího způsobu ,« dodal ofíiciál
Moučka ze svého míšku.

237

Všeobecný smích se rozezvučel.

Obulus Moučkův byl kousek z české grammatiky
pana rytíře Sumce. On totižto z pravidla *jak se patříc
skloňoval podle »dnešní«, kterýžto passus se v expe-
dici zvláštní oblibě těšil a již po delší čas nepřišel na
stftl; a proto chutnal.

Led byl prolomen; vlny se rozvolnily, rozšuměly.

>Mám tu před sebou , ženami*, třikrát na konci
s ypsilonem,* ozýval se z podsvětí Hubáček ; ^pohádaly
se pro ,pérový dobytek*. €

»Nu, ten nicný ,pérový dobytek' by také poctivá
, drůbež* spravila,* vykládal Moučka snaže se hráti prým ;
»ale ty Ženy s tím ypsilonem nejsou tak zly. Vždyť
jindy, pánové, se tak psávalo samými vlastenci.*

V Zámělském se nadmula polemická Žíla; Moučka
mu vlezl do rány.

»Aby vás něco, pane koUego,* nabíral si posměšně
Moučku; »vy byste takhle zpořídil grammatiku.*

Moučka se Čepejřil.

»Co bych já ji zpořizoval,* vrhal se do potyčky;
labyste védčl, že to nemám ze sebe, že to mám z gram-
matiky a z jaké grammatiky, kollego; od Nejedlého,
od znamenitého Nejedlého.*

» Sedíte na Jankovi, pane kollego; Nejedlý, Nejedlý,
to je stará pargamyška.*

Moučku bral dopal a zvedal ho se stolce, marně
pracoval k odpovědi. Bůh ví, co by se nebylo stalo,
kdyby se byl Přiklopil nevrhl mezi ně.

» Pomalu s tou flintou, lidičky,* chlácholil je po
moravsku; »já si myslím, že je to jeden čert, ženy
s y nebo s ř".*

Vtip účinkoval: ze všech pěti hrdel zatroubil jeden
smích. Moučka sáhl do kapsy a vyňal váček, dlouhý
s dvěma kroužky.

238

»Tu je šesták na uhlí,€ pravil spokojené, že nebyl
poražen; »kdo chce přidati, přidej. Dátne si krásné
sdtopiti, když star^ musí b^^ti doma u staré, c

Zámélský a Přiklopil přidali po pěli krejcarech,
Hubinka shrnul peníze a béžel dolft k paní Honzát-
kové, by přišla zatopit.

»To si Záraélský pomedí,« špičkoval Přiklopii
kamaráda.

»Však je co říci,« rozmlouval se Zámélsk^. » Ta-
kový churavý čJovék jako já a vyseděti celé Boží dni
v ne vy topené rateJQě.«

iZdrávi skuhrali tc odplácel mu Moučka za pře-
dešlou porážku; »prosím vás, kollego, na jakou nemoc
zase stfinětePc

Zámělsk;f se zlobně ušklebil.

»Však ono dojde na posměváčky,c odpovídal nosem
prudce sípaje. »Jaká nemoc, jaká nemoc! Nemám
spaní, nemám chuti k jídlu a pivo se mi protiví. Dnes
jsem se v noci v posteli naobracel, Že mě všecky kosti
bolí, musím míti zrovna nachlazený žaludek a v pravém
stehně mám nějaké podezřelé škubání, asi zde od okna.
Třikrát už jsem se mazal terpentýnem.c

»Já co tu pořád dnes tak voní! Terpentýn je
dobrý lík.c

»Je, ale se mnou už na mršník, nic na mne ne-
působí; nic, pod živým světem! Je to koňský osud,
když člověk musí celé noci bol svůj svěřovati hluchým
polštářům a poslouchati, jak si ta kostlivá Johana na
člověka kosu klepe. «

»Jaká Boží pomoc,« namítal Přiklopil s křesfanskou
oddaností; >dnes nebo zítra, za hodinu nebo za rok;
Bohem všem stejně naměřeno. Smrf tne a bude po
Káčině svatbě . . .«

». . . a dědkově bublání,* doložil zrychla Moučka.

239

Zámčisky se rozkohoutil. Vyskočil Šipkou a po-
staviv se zády k oknu házel rukama jako gorilla a pro-
nášel trhaně, zlostí v řeči zarážeje:

♦Tohle ... oh! . . Dovolte, pane officiále, tohle je
nějaká parlamentární řeč od vás?! Mně je teprve padesát
dva; to ještě není žádný dědek! Strčte si nos do svého
křtícího listu a neklovejte do mne; však nejste z mlad-
ších, nejste- li starší. Ano, a nejsou lidé, že s osm-
desátkou celou obstojně Živi jsou a kopají křen a na-
jedí se vepřoviny se zelím . . . Ano s osmdesáti, s deva-
desáti, jako rysi, pane officiále. A tento — bublání t
Já že bublám, já . . . Prosím, tu jsou svědkové ; já že
bublám ! ? Já nebublám, ani neskuhrám. Že někdy po
přátelsku povím, co mi je, nevídáno, to není žádné
dědkovo bublání. Však kdyby vás malík svrběl, ví to
hned celý expedit jako po telegrafu, a Honzátko jak by
smet, a Honzátková . . .<

» Neurážím vaší učenosti a vtipnosti, pane kol-
lego,« bránil se Moučka; »to nemůžete, kollego, s do-
brým s\^ědomím říci. Že někdy nebubláte a že někdy
toho bývá za groš do putny . , .«

>A tohle aby . . .c

»Dříví a uhlí je tady,« provolal Hubinka ve dveřích
vstupuje s Honzátkovou.

Všichni vzchopili se jako na povel a hrnuli se
větrem ke kamnům, jež oblehli. Ano Moučka obětoval
na podpal dvě velké, jen do póla opotřebované obálky
z klíženého papíru.

Zámělský praštil sebou na stolici a seděl tvrdošíjně
asi dvě, tři minuty. Pak mu to přece nedalo, a šel
zvolna za ostatními. Oheň vesele zapraskal. Čekali, at
kamna počnou dýchati. Trochu se z nich kouřilo, Zá-
mělský se kuckal.

»Bůh milý ví,« naříkal zaporaenuv se; >do těch
mý^ch plic už také nic není.«

240

» Postav se s pravým stehnem ke kamnům; udělá
ti to dobře,* radil Přiklopil.

Zámčisky tak učinil. Honzátková odešla.

»Již hřejí !« zajásal Moučka svlékaje hanšlíky. »Hu>
binKo, pořádně přikládati, máme z čeho!«

Pó té rozešli se po svých místech, jen Zámělský
zůstal.

>Ted takhle mazák plzeňáka,c povzdechl Přiklopil
sedaje, »a byla by to existence po vůli Boží, ale takto . . .€

»Ba,€ přejímal mu Moučka pásmo od úst. »My
tu beztoho jen tak plesnivíme u těch pokaněných stolův,
až z nás budou ometená košťata. Když jde někde o ně-
jakého listovního, jakoby nás nebylo na světě! ,On* se
již o to stará. To je smutek jeremiášský.*

»Což vy,€ obrátil se k němu hbitě Přiklopil, >ale
já, pět dětí ! Posudte si to, lidičky, pět dětí ... to je
náklad! Eh! vem to nešť! Nejlépe má tamto náš Hu-
binka. Podívejte, lidičky, jak pěkně vejruje po slečně
Justýně. «

Hubinka se zbarvil do červena.

»Milý Hubinko,€ zanotoval Moučka po kantorsku ;
»ženské jsou náledí. Či Že ne, Cernohlávku? Co vy
tomu říkáte ?«

» Pravda,* zabasoval šikovatel, > náledí pro neroz-
umné lidi.c

V Zámělském u kamen se div čivy nepotrhaly;
jazyk ho zrovna svrběl. Při tomto thématě mlčeti byla
proĎ muka Záhořova, a přece se přemáhal z opposice
k Moučkovi. Tento jakoby mu viděl do nejhlubší duše
hlubiny, stočil nad brejlemi oči po něm a promlouval
přívětivě, patrně na usmířenou :

♦Tamto kollega Zámělský by nám mohl podati
životní jejich biografii.*

Pobídka tato měla čarovný účinek : hněv a kyselosC
proti ofíiciálovi a celému světu, všecko všudy spadlo

241

mžikem se Zámělského a ústa se přišpulila k zamilo-
vanému úStipku na krásné pohlaví. Vajíčko se okamžik
klovalo, pak vyskočilo kuřátko.

>Biografie ženských je krátká, má jen jeden verš,«
pronášel zvolna sloVo za slovem Zámčisky; » nejprve
se chtí líbiti vůbec, potom uloviti muže, pak opět
líbiti a když odkvétají, sužují muže.«

»Ty jsi starý mládenec,* vpadl mu Přiklopil do
řeči, »a proto jsi věčný nespokojenec a všecko jde ti
na křivo. Co by z nás bylo bez ženských, když při-
cházíme na svět, jak by nám bylo bez nich, když od-
cházíme se světa? A mezi tím zašli bychom bez nich
ve rmutu, nepořádku a pračkách, a na mou věrnou
duchu, bez nich by byl život tak smutný a nudný jako
je ten náš expedit.«

Nadešla vážná pomlka v shromáždění.

» Pravda,* zabasoval Sikova tel.

Moučka kýchl jako z pistole; dvéře se zatřásly.

Na Zámělském sedělo dnes neštěstí; utržil dnes
již druhou porážku, a co horšího, nevěděl pro tu chvíli,
kudy z konopí. Mozek byl jedna poušť, jazyk kus dřeva.

Vedle na věži zacinkalo poledne.
Honzátko vrazil jako povětří do dveří a zahřímal:
»Princezna, pánové; u radů mají princeznu!*
»Už pátá!« pravil vážně Moučka hlavu svěsiv.

»Bůh jest spravedliví* dodával Přiklopil vstávaje;
♦nereptejme, kollegové, na svůj osud.*

Náš expedit patří již k historii. Změnil se do ne-
poznání; uvnitř jest zcela slušně upraven, a když teplo-
měr káže, topívá se v něm i před Dušičkami i po svatém
Josefu. Moučka a Přiklopil byli neb jsou ještě listov-

A, V. ŠmILOYSKÝ: Spigy VÝPBAVHÉ, Vlil. 1 6

242

nimi, Zámělský a Cernohlávek uloženi jsou ad acta
hrobníkem. Hubinku a slečnu Justýnu nalezl jsem
jednou náhodou při hostinské živnosti na jednom ná-
draží lepSího druhu, a o panu rytíři Sumcovi četl jsem
před lety jednou v novinách, že dán byl do zaslouže-
ného odpočinku. Tak doufám, že nic jsem nezůstal
dlužen a že přišlo všecko do jak se patřího pořádku.

OBSAH,

Červený deštník 5

Tatínkovy hodiny 41

Kovárna na Klenici 89

Vácha z Nebuzína 141

Páter Antonín 167

Jehla 187

Pan kontribuční 2o5

Hodina v expeditě 219

ÍÓ*

T-»" rr.

^nr-v

JlIm

;^-

* This book should be returned to
the Library on oř bef ore the last dáte
stamped below.

A fine of five cents a day is incurred
by retaining it beyond the speciíied
time.

Please return promptly.

^r^^&m

.-■• ■>■•■'

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Texts

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Spisy výpravné"

See other formats